Arigatou 16 - Z bláta do louže

Naruto už pochopil, že tady rasengan zřejmě nepomůže, když najednou vír zachytil i Hinatu. Ta jen zděšeně vykřikla a řízená pouze proudem vody se rychle blížila k překvapenému Narutovi a jeho rasenganu.
Ten sice už nestačil uhnout rukou, jakmile si však všiml Hinaty, přestal se na rotující kouli soustředit a ta se rozplynula. Těsně na to mu do ruky vplavala Hinata, stále řízena stále slábnoucím vodním vírem.
„Hinato!“ křikl Naruto a dál držel dívku v náručí.
Ta se na něj stále ještě vylekaně podívala.
„Naruto-kun…“ dostala ze sebe, než omdlela (šok z toho, že právě málem zemřela + Naruto. Co jiného čekat, že? ).
Voda dál stoupala a Naruto už musel hlavu zvedat ke stropu, aby se neutopil. To samé navíc musel dělat i s momentálně bezvládnou Hinatou, což mu to dost ztěžovalo.
„Sakra… musím rychle něco vymyslet…“
Hlavou mu najednou bleskla myšlenka. Rychle objal Hinatu, aby nespadla na zem a neutopila se a aby zároveň mohl za jejími zády složit pečeť.
„Kage bunshin no jutsu!“
Vedle Naruta s Hinatou se objevili další čtyři Narutové.
„Dobře, kluci! Naruto rendan teď!“ zakřičel pravý Naruto a ukázal na dveře.
Všichni kloni poslušně kývli a začali jeden po druhém kopat do dveří. Jeden z nich potom kopl do jejich středu – nic se však nestalo.
„Znova!“ křičel pravý Naruto a už měl co dělat, aby sebe i Hinatu udržel nad vodou.
Kloni své číslo zopakovali, znovu se však nestalo nic.
„Ještě!“ křičel dál pravý Naruto a už se nadechoval, protože voda právě dosahovala stropu.
„Hinato…“
…
Dveře na třetí pokus konečně povolili. Všechna voda z chodby se začala valit dál lodí, což způsobilo pokles hladiny a Narutovo vynesení proudem ze dveří.
Všechny klony silný proud na místě rozmetal a kouř, který z nich zbyl, zakryl nápis z druhé strany teď už rozbitých dveří: přetlakové dveře. V případě rozsáhlejšího poškození lodi, neprodleně zavřít !!
„Jsme zachráněni!“ volal radostně Naruto, vzal si Hinatu do náruče a pokračoval dál lodí.
„Musím ostatní varovat!“

Dostat se na horní palubu bylo těžší, než se prve zdálo. Naruto několik nekonečných minut hledal další schody a pak další a další…
Za tu dobu už se voda dostala o několik pater výš.
Kiba dál hledal dveře vedoucí nahoru, nikde však žádné neviděl. V panice ztratil svůj smysl pro orientaci a se vší tou vodou okolo nemohl použít svůj čich.
„Musím zachovat chladnou hlavu,“ uvažoval, zatímco se mu hladina vody dotýkala už kolen.
Pokoušel se proběhnout chodbou dál, najednou mu však podklouzla noha a svezl se i celou další chodbou, dokud nenarazil do zdi. Akamaru běžel za ním a štěkal.
„Kibo?“ ozval se známý hlas.
Kiba se překvapeně podíval vedle sebe. Stál tam Naruto s Hinatou v náručí.
„Naruto?“ podivil se Kiba a rychle se postavil na nohy.
„Neměl si s Hinatou čistit dno lodi? Co se stalo?“ zeptal se.
„Začali jsme se potápět a Hinata omdlela,“ vysvětloval Naruto.
„Takže se nepotápíme kvůli tobě?“ ptal se podezíravě dál Kiba.
„Ne!“ vykřikl podrážděně Naruto.
To už jim však ledová voda sahala zase do pasu, takže už nic neříkali a vydali se směrem, o kterém si mysleli, že vede nahoru.
„Ukaž, já ji teď vezmu,“ nabídnul se po chvíli Kiba, protože Naruto s Hinatou v náručí jemu a Akamarovi sotva stačil a dost je tím zdržoval.
„Unesu jí sám!“ reagoval podrážděně Naruto.
Za tu dobu co běželi, se dostali do dalšího poschodí, takže vodu měli sotva po kolena.
„Jenom nás zdržuješ, Naruto!“ vykřikl Kiba a nervózně se podíval na stoupající vodu.
„Musíme rychle najít další schody, nebo se tady utopíme. A Hinata taky! Když se budeš dál takhle loudat, Naruto…“
„Naruto-kun…“
Oba se s nadějí v očích podívali na Hinatu.
„Hinato?“ ptal se starostlivě Naruto a pohladil ji po vlasech.
„Naruto?“ podivil se Kiba, navenek však nedal nic znát.
Hinata pomalu pootevřela oči.

Shino byl uvězněn ve slepé místnosti a vodu už měl u kolen.
„Sakra…“ zaklel, najednou jím totiž projel divný pocit.
„Většina mých brouků se v té spoušti málem utopila…“
Znovu se podíval vzhůru na sklápěcí dveře do kapitánovy kajuty.
„Proč ksakru neodpovídá?“
Bzz… ozvalo se najednou u Shinova levého ucha.
„Aha…“ kýval pomalu Shino hlavou, zatímco mu malý brouček cosi šeptal.

Naruto posadil Hinatu na zem. Voda jí teď byla už po krk a stále rychleji stoupala.
Samotná Hinata se však probírala. Jakmile její po okolí mžourající očko zahlédlo Naruta, okamžitě vykřikla: „Naruto-kun?!“
Málem zase omdlela, zaregistrovala však okolní situaci: „Kiba-kun je tady taky.. a všude je voda…“ rozhlédla se.
Najednou si stoupla. Nikdo jí nemusel říkat, co má dělat.
„Naruto-kun,“ říkala si v duchu, „Naruto-kun já tě zachráním!“
„Byakugan!“ vykřikla a hledala východ.
Naruto i Kiba se vítězoslavně usmívali.
„Je to tudy,“ pronesla Hinata po chvíli a ukázala dál chodbou.
„Za mnou!“

„Je to tudy…“ říkal si Shino v duchu, když se řídil pokyny malého broučka.
Bylo to skoro neuvěřitelné – stačilo podplavat pár metrů v dolním zatopeném patře a Shino se dostal do téměř suché chodby.
Běžel vítězoslavně chodbou. Brouk, který mu tuto novinu řekl, sice už zemřel (utopil se v zatopené chodbě), ale podle jeho pokynů tato chodba měla Shina dovést k dalšímu schodišti.
Už jen jedna zatáčka…
Bum!
Shino do něčeho vrazil… ne do něčeho…
„Shino-kun?“ ptala se překvapeně Hinata, která rovněž ležela na zemi. Chodba už byla z velké části zatopená (než jí Shino proběhl, hladina se tu o poznání zvedla), takže nebylo moc času na řeči.
Všichni přítomní stáli na rozcestí tří chodeb; z jedné vyběhl Shino a z druhé Hinata s Narutem, Kibou a Akamarem v patách. Nebylo tedy pochyb.
Všichni se podívali do neosvětlené třetí chodby.
„Je to tudy,“ řekli svorně Shino s Hinatou, rychle se zvedli ze země a vydali se chodbou dál.
Na jejím konci bylo veliké schodiště vedoucí nahoru. Všichni se rychle vydali po schodech, protože hladina vody se čím dál rychleji zvyšovala a během následujících pár sekund mělo být kompletně zatopeno celé patro.
Ačkoli Shino s Hinatou běželi první, brzy běželi všichni spíše v jedné řadě, tedy až na Kibu s Akamarem, kteří je všechny předběhli a běželi kousek před nimi. Naruto běžel hned za ním a téměř stejně tak Hinata se Shinem, které už voda pomalu doháněla.
„Už jenom dvě patra!“ křičel dozadu Kiba a trochu zrychlil.
„Ještě kousek…“ povzbuzoval se Naruto v duchu.
Všichni však brzy museli výrazně zpomalit, poněvadž je voda dohnala a bránila jim v pohybu. Zase ji měli téměř u kolen.
„Jsme tady!“ vykřikl Kiba, načež Akamaru skočil proti zavřeným dveřím a vyrazil je tak z pantů.
Málem tomu nemohli uvěřit… byli zachráněni!
Na palubě však vládl chaos. Všichni námořníci běhali sem a tam a nosili kýble s vodou. Všem nově příchozím však hlavou bleskla jediná myšlenka: „Kde je Neji?“
„Tady jste!“ podíval se na ně nějaký námořník, „jste v pořádku! Díky bohu…“
Víc však říct už nestačil, najednou se ze dveří a z okrajů lodi vyvalila voda a vše během chvilky zaplavila. Všichni lidé na palubě do jednoho popadali na zem, včetně Hinaty, Naruta, Shina, Kiby a Akamara.
Jediné, co z lodi zůstalo nad hladinou, byla kapitánova kajuta a jediná přeživší stěžeň. Druhá už plula kdesi na moři a poslední ze tří se válela na palubě.
„Neji-san!“ vykřikla Hinata, když to uviděla.
Právě pod touto třetí stěžní ležel její bratranec. Všichni se okamžitě podívali tím směrem.
Kiba a Naruto na nic nečekali, zvedli se, a jak jim to jen masy vody dovolovaly, běželi k bezvládnému Nejimu.
„Neji!“ vykřikl Naruto a vytáhl Hyuugu zpod stěžně.
Neji pomalu otevíral oči, načež se chytil za hlavu.
„Neji, slyšíš mě?“ ptal se Naruto.
„Naruto?“ divil se Neji.
Nejdřív vůbec nevěděl, co se děje, všechno mu najednou došlo. Ta skála… ta stěžeň…
Kiba Nejimu pomohl na nohy, voda jim však byla už nad pas.
„Chyťte se tady toho!“ křikl Neji a ukázal na plovoucí kus dřeva ze stěžně. Všichni tři se chytili, tím se však kus dřeva potopil.
„Všechny tři to neunese!“ křičel Kiba.
„Někdo se rychle chyťte něčeho jiného!“ křičel Neji.
Naruto se rychle rozhlédl po okolí. Vypadalo to, že všichni přeživší námořníci řešili podobný problém. Všechny kusy dřeva tím byly zabrané.
„Naruto?“ vyhrkli překvapeně Kiba i Neji.

Všude byla tma. Naruto stál uprostřed toho všeho a hleděl do neznáma.
„Všechno,“ začal, „všechno se musí jednou vyřešit. Každý si musí vyřešit své problémy… Lásku, Zlobu…“
Zavřel bolestně oči.
„Musí existovat řešení pro vše. Pro tuhle situaci a pro všechny další! Protože jestli ne, nemá to cenu!“
Chvíli uvažoval, jestli to tak náhodou není. Jestli nic na světě nemá žádnou cenu… otevřel oči.
Ve tmě však stál ještě někdo. Naruto se teď díval do tváře svého nejlepšího přítele. Ten se na něj jen usmíval a nic neříkal.
„Ne,“ začal po chvíli znovu Naruto, „všechno má nějakou cenu! Všechno má řešení. Protože jinak bych tě nikdy nemohl zachránit, Sasuke!“

Naruto se pustil kusu dřeva a začal šlapat vodu. Už nedosáhl ani na palubu lodi a z kapitánovy kajuty zbyla sotva střecha.
„Naruto-kun!“ volala starostlivě Hinata.
Najednou začalo pršet.
Naruto šlapal vodu a dál se rozhlížel po nějakém kusu dřeva. Nikde žádné neviděl, pohled mu však sjel k Nejimu a Kibovi a Hinatě a Shinovi.
„Vy čtyři teď přežijete určitě,“ dál se rozhlížel, „já teď ale musím honem rychle něco najít!“
Nikde však nic volného nebylo.
Konec šestnácté části.