Psanec 20 - Síla důvěry

„Aha…takže ty si vlastně hraješ na hokage. Snažíš se chránit vesnici, která stojí za tebou.“ Ušklíbl se.
„Pochopil sem, že nezáleží na titulu. Už je mi jedno, jestli budu hokage. Byl to sice můj dětský sen, ale zjistil sem, že člověka nedělá titul, ale jeho činy.“

„Chlapeček si myslí, že nám vyrostl. Má řeči jako psycholog. Dal si se na víru?“ Začal se Danzou Narutovi posmívat. Ten už dostal další chuť se proti svému protivníkovy bezmyšlenkovitě rozběhnout, ale cosi v jeho podvědomí ho zastavilo dříve, než to stihl udělat.
„Když už nic, tak to alespoň pěkně zní.“ Ušklíbl se blonďák.
„Víš co mi bude dobře znít v uších?“ Zamračil se Danzou. „Tvůj křik až tě budu pomalu zabíjet. Pláč těch blbců dole. Tvoje prosby o smilování…o život.“
„Csss…mám svou čest, i kdybys mě dostal, žebrat nebudu.“ Odsekl si chlapec.
„To brzo poznáme.“ Vytáhl Danzou svou katanu, kterou jako správný velitel root nosil vždy na svých zádech.
„Myslíš že mě dáš jednou rukou?“ Vytáhl Naruto kunai a postavil se do obrané pozice.
„Nepodceňuj své protivníky Naruto.“ Zdálo se chlapci jako by uslyšel Jiraiyúv hlas. I s přispěním menšího úleku, co že to zaslechl, uskočil a jen vylekaně pozoroval, jak protivníkova čepel utváří díru do střechy budovy hokage. Přihlížející ninjove dali znát svůj nečekaný údiv.
„Myslíš si, že když mam o jednu ruku míň, je to má nevýhoda?“ Přivřel muž v obvazech oko, které mu nebylo zakrýváno.
„Co to sakra bylo.“ Začal Naruto zhluboka dýchat a cítil, jak mu po tváři tečou kapičky potu. Jeho zamyšlení ho však vyvedlo z pozornosti, kterou protivník využil a i díky neočekávání něčeho podobného se mu povedlo Naruta zasáhnout. Pouze jednou rukou nashromáždil dostatek chakry a z jeho úst vyletěl ohnivý plamen, který Naruta sežehnul. Po rozplynutí kouře se všem zjevilo Narutovo popálené ležící tělo.
V tu chvíli dorazila skupinka Narutových uprchlých příznivců před budovu hokage.
„Co se tady děje?“ Zeptala se nechápavě Tenten při pohledu na kopuli, na střeše hokage, zahalenou dýmem.
„Naruto bojuje proti Danzouovi.“ Odpověděl hnědovlasý chunnin, nejblíže stojící k dívce.
„Naruto ale nemá ohnivou podstatu.“ Zhrozil se Kiba. Následně se kouř rozplynul a všichni uviděly Narutovo ležící popálené tělo. Naruto možná pro jeho smůlu byl stále při vědomí, ale neměl možnost se hýbat, neboť i v ležícím stavu pociťoval ohromnou bolest. Toho si byl Danzou samozřejmě vědom. Blonďák ležel u kraje střechy, takže na něho všichni dokonale viděli. Muž přišel k popálenému a nemohoucímu tělu, posměšně se pousmál a namířil na něho svou katanou.
„Při tvé pověsti jsem čekal, že to bude zábavnější.“ Ušklíbl se. Naruto se nezmohl ani na odpověď. Narutova hlava ležela tak, že se dívala nahoru, Danzou svou nohou přidal Narutovi další stupeň bolesti a natočil mu hlavu tak, aby se mohl podívat na lidi, za které bojoval.
„Vidíš, co jsi způsobil? Zklamal jsi je, věřili ti.“ Ukázal prstem na všechny ty ninji kolem budovy.
„Ti všichni na tebe sázely, ale co se stalo? Jejich hrdina neuspěl. Ne ty nejsi hrdina, ty jsi troska!“ Pousmál se.
„Jak si někdo jako ty, mohl vůbec myslet, že mě porazí, ale co nepochopím ještě víc…“ Začal se Danzou rozprávět.
„Jak si všechny ty lidi dokázal převést na svou stranu? Jak se ti podařilo mě oblbnout a jak to, že si dříve z každé kaše vyvázl.“ Zakroutil Danzou hlavou.
„Naruto…“ Uslyšel blonďák plačtivý hlas Konohamara. Poté si všiml skupinky stojící vedle něho. Ino, Kurenai, Kiba a Akamaru, Chouji,Hinata, Shizune a Shikamarovo mrtvé tělo. Všichni měli ve tvářích nevěřícné a srdcervoucí pohledy.
„Všichni…zatáhl jsem vás do toho.“ Zmohl se přes bolest alespoň na myšlenky. „Všichni jste se kvůli mně museli bát o své životy a někteří z vás dokonce zemřeli, protože mi věřili…věřili, že jsem nevinný a že dokážu osvobodit konohu od toho teroru. Kvůli mně dokonce Shino s Shikamarem zemřeli a stejně to tak vypadá, že to bylo k ničemu.“ Začali téct Narutovi slzy z očí. „ A Sakura, Kakashi, Yamato…a všichni ostatní…všechny jsem zklamal…“
„Jaké to je, zklamat všechny ty davy lidí?!“ Zeptal se provokativně Danzou, jako by četl Narutovi myšlenky.
„Konohamaru…byl jsem ti příkladem, sám sis mě za něj učinil, doufám že po mém příkladě nepůjdeš až do konce, a nebudeš mít krátkej život.“
„Tak nakonec si měl pravdu, tvoje žadonění opravdu neuslyším.“ Poškleboval se Danzou Narutovu neštěstí. Naruto už ho ale pomalu přestával vnímat.
„Snad jsem alespoň šel lidem příkladem…“
„Neříkej mi že je po něm, to bylo fakt málo legrace.“ Zakroutil muž hlavou. Ninji jako by to otřáslo, všichni ztichly a upřeli svůj pohled na ležícího hrdinu.
„Narutóóó´…“ Ozýval se tichem jen Konohamarův plačtivý křik.
„Jeminkote, hrdina vám umřel…co budete dělat?!“ Zařval provokativně Danzou dolu ze střechy na všechny přihlížející a přistoupil až k okraji,aby se na ně podíval.
„ON nezemřel!“ Zařval Konohamaru.
„Že ne?! A co je tady to ohořelý? Pečený kuře?!“ Posmíval se Danzou.
„On žije v nás!“ Nedal se chunnin. Lidé okolo si pomalu začali špitat.
„To je pravda…jo jasně…ve mně rozhodně žije…i ve mně.“ Ozývalo se všude kolem.
„Tak to vypadá že zavedeme přísnější režim!“ Zakřičel Danzou.
„A to chceš udělat jak? Nemáš už své poskoky.“ Okřikl ho jeden anbu z jeho zběhlé armády.
„Stejně tak jako sem porazil tohohle ubožáka?! Porazím vás všechny!“ Zasmál se zlověstně muž.
„Tak pojď! Uvidíme jestli dáš všechny najednou!“
„Řekl sis o to!“ Zaječel hokage a začal strádat další chakru, pouze jednou rukou. Zem okolo se začala třást a pod nohama obyvatel se začali objevovat nejdříve malé trhlinky, které se zvětšovali až z nich vznikla jedna obrovská trhlina na jejímž dně byla rozžhavená láva. Několik shinobi do ní při tom záchvěvu spadlo.
„Myslím že to pro nás nevypadá ani přes tu obří přesilu až tak dobře. Jestli má dost chakry, mohl by klidně poslat do věčností celou vesnici.“ Zamyslela se nad možnou budoucností Shizune.
„Co budeme dělat??“ Zatřásla se Hinata.
„Tady už snad pomůže jenom zázrak.“ Zabědovala Kurenai.
„Já…konohu…nedám!“