Naruto Uzumaki 03 - Nečekané události

Už je to týden co se vrátil domů. Za tu dobu potkal všechny svoje kamarády a známé jaké tu měl. Se všemi se pozdravil. Když, ale vzpomíná na setkání se Sakurou tak se musí pousmát. Ona jediná mu skočila do náruče a objala ho. Po chvilce ho pustila a celá červená a nesvá začala vyzvídat. Pokaždé se musí pousmát, když si na to vzpomene. Hold student se nezapře podobně reagovala i Tsunade.
Dnes a jako každé ráno Naruto trénuje na svém místě v lese. Jako pokaždé se vysvlékl do půli těla a dává si zápas se svými klony. Klony vítězí ačkoliv na něj jdou vždy jen dva. A ostatní stojí opodál a čekají až jeden z klonů bude zničen.
Takto trénují už hodinu. Náš Naruto je řádně zpocen. Přestože bojuje jenom proti klonům.
Když v tom slyší jak ho někdo volá. „Naruto, Naruto kdy jsi???“ slyší ňákou dívku.
„Tady. Co potřebuješ.“
„To jsem ráda, že jsem tě konečně našla.“ Říká celá ulítaná Hanabi.
„Hledám tě už bezmála hodinu,“ když v tom se najednou zarazí. A zčervená. Protože si pořádně prohlíží. A pohled jí padne na pořádně vypracovanou postavu. Kterou si Naruto už hodně dlouho pěstuje.
„Tak co jsi potřebovala??“ Zeptá se nakonec.
„Jo, jo,“ a probere se ze zamyšlení: „Hokage chtěla abys okamžitě k ní přišel.“
„Jo tak díky tak já jdu. Zatím.“ A usměje se na ní. Zruší zbylé klony a vezme si tričko a zmizí neuvěřitelnou rychlostí. Když už nemůžu normálně trénovat tak si aspoň zaběhám. Říká se v duchu a běží jak nejrychleji může. Ostatní vidí jenom žlutou šmouhu, jak je rychlý.
Během chvilky je u kanceláře naší milé Hokáge. Slušně zaklepe což je nezvyk a pak vejde.
„Co jste odemě potřebovala??“ Ptá se z úsměvem jemu vlastním.
„No to je dost že ses tu konečně ukázal.“ Nadává rozčíleně. „Měl si tu být už před hodinou!“
„To, ale není moje chyba,“ okamžitě se začne bránit. „Teprve před chvílí mě Hanabi našla. A tak jsem tu.“
„No to už je jedno. Vzhledem k tomu, že jsi stále jenom genín a chuuininské zkoušky jsou za půl roku. Tak jsem se rozhodla, že tě dám do jednoho týmu nových genínů. Kteří právě opustili akademii. A vzhledem k tomu, že jdeš o hodinu pozdě tak je musíš najít. A žádný odmlouvání.“ Dodá nakonec, když vidí, že už chce zpustit.
„To je vše a můžeš jít. Jo a ještě myslím že by měli být někde na cvičišti 10.“
A s těmito slovy se vrátila k papírování.
Naruto naštvaně odešel. Co si to sakra myslí? Já mám bát v týmu z ňákéjma novejma genínama z akademie na to nemám čas. A za takovýchto myšlenek jde pomalu k cvičišti deset.
Když vejde na cvičiště tak se rozhlídne. „Ach jo to bude nuda. Ale sem zvědavej, když si dám zápas se sensejem jestli budu silnější.“ Říká si sám pro sebe. Už je vidí sedí tam na kameni. Zády k němu je jeho nový „sensei“ a vidí dva studenty. Jednoho kluka asi tak ve věku dvanácti let. Má hnědé vlasy a je štíhlejší. Na sobě má černé sportovní oblečení. Zato vedle něj sedí dívka. Má delší černé vlasy a je také štíhlá na sobě má modré šaty.
Pomalu jde k nim. Když si ho všimnou a ukáží na něj tak se otočí i jejich sensei. Naruto nevěří svím očím. Ale je to Hináta. I ona si ho prohlíží, ale nevypadá tak překvapeně jako on.
„Tak konečně tě našly jo??“ praví s úsměvem a její nervozita z něj je pryč což je trochu divný.
„Jo tvoje sestra mě našla a vyrušila z tréninku. Tak snad mě naučíš něco co neumím“ Odvětí a tváří se zákeřně, ale i pobaveně.
„To já nevím. Mě bylo řečeno, že jsi k nám přiřazen.“
„Jo a řeknou mi to až dnes.“
„Zrovna jsme se chtěli představit tak nechceš začít ať ví jak to mají dělat??“
„Jo klidně proč ne. Takže já se jmenuji Uzumaki Naruto. Mám rád rámen a. no to vědět nepotřebujete. Nemám rád Akatski a Orochimara. Mým snem je chod.. no to taky nepotřebujete vědět.“
„Já myslela, že tvým snem je stát se hokáge??“
„No to je taky jenže poslední dobou je to až na třetím místě. Prvně musím udělat jiné věci.“
„Aha a teď vy.“ A podívá se na ty dva.
Slova se ujme kluk „Já se jmenuji Yori Muratore. Mám rád jídlo. Nemám rád otravný lidi. A můj sen je dokázat, že i z obyčejný rodiny může vyjít suprovej schinobi.
Pak se ujala slova i poslední osoba na cvičišti. „Já jsem Mitsuki Giaridino. Mám ráda krásné počasí a rozkvetlou louku. Nemám ráda déšť. Mým snem je hihihi. No to vám nepovím.“
„No tak představování máme za sebou. Tak teď můžete jít a zítra přesně v osm tady udělám vstupní zkoušku.“ A na tohle se všichni rozejdou.
Naruto jde z Hinatou a po chvilce si začnou povídat.
„To jsem nevěděl, že ty jsi sensei?“
„No po pravdě tohle je moje skupina.“ Říká trochu nejistě.
„No já myslím, že ty to zvládneš dokonale. A kdo by si pomyslel, že jednou bude tvůj žák:“ A začne se neuvěřitelně smát.
„No tak ty seš snámy jenom kvůli těm zkouškám a proto, že jiný student nebyl volný a dvoučlenej tým být nemohl.“
„Aha tak to pak jo. Ale nemyslíš si snad, že já budu chodit na ty zatracený D mise??“
„To nezáleží na mě, ale na Hokáge jak se rozhodne.“
A za podobné konverzace jdou do vesnice. Pomalu prochází spolu až se dostanou před Hyuuga čtvrť. Zde se rozloučí a každý pokračuje svou cestou.

Druhý den ráno se celý tým dostaví na cvičiště. Celý kdyže jeden člověk chybí. Ano Naruto tam nepřišel. Nedostavil se, protože se domluvil z Hin, že tu zkoušku skládat nemusí. Podle domluvy má přít až v deset.
Ale naruto jako každý den se ráno zbudil kolem šesté. A jak má ve zvyku tak si šel zatrénovat.
Nečekal až do deseti. Kolem deváté se sbalil a vydal se na cvičiště. Jde pomalu, ale už zdálky slyší známky boje. Ale ne takového jaký by očekával. Opravdového. Radši zrychlil, aby se přesvědčil co se tam děje. Když dorazí na místo tak je rád, že odešel dřív. Vidí hin celou od krve. Z posledních sil se drží na nohou. Ti dva z jejího týmu stojí opodál. A kolem Hin jsou čtyři ninjové. Nemají žádný znak vesnice.
Ještě zrychlí, protože znovu na ní útočí. Není čas se připravit k boji. Musí rychle zareagovat. Běží jak nejrychleji může. Během pár vteřin je u ní. Chytne jí do náruče a už tam není. Bylo to těsné právě kdy zmizeli tak se na tom samém místě objevili čtyři katany.
Teď stojí u studentů společně z jejich sensejem. „Jste v pořádku,“ ptá se jich.
„Jo nám nic není.“ Odpovídají.
„A co ty Hin. Vydrž já se jich rychle zbavím a pak tě odnesu do nemocnice.“
Ale odpovědi se mu nedostane, protože právě omdlela.
„Hlídejte jí a zkuste zastavit to krvácení.“
A poté se otočí na útočníky. „Tak co tady chcete a kdo jste?“
„My si jdeme pro biakugan tak nám nepřekážej nebo dopadneš jako ta Hyuuga.“ Říká první z výsměchem.
„Tak o to vám jde. Jenže Hin dostanete jenom přes mou mrtvolu.“ A Postaví se do bojové pozice. Ale pak si všimne těch katan. Z kapsy vytáhne svitek a rozloží ho. Udělá několik pečetí a pak se kousne do prstu a na svitek přiloží svojí ruku s krví. Najednou se tam objeví Katana. Nádherná katana. Pouzdro je zdobeno ornamenty. Stejně jako rukojeť. Připne si jí k pasu. Nyní se znovu postaví do bojové pozice. Čeká na útok od nepřítele.
Najednou zaútočí. Začnou dělat pečetě. Ale náš Naruto nezůstává pozadu a dělá je také.
Najednou slyší čtyřikrát „Katon: Goukakyuu no Jutsu“ a letí na něj čtyři obří ohnivé koule.
Ty mu nedělají sebemenší problémy protože on použil „Suiton: Suijinheki Jutsu“ a spláchl je.
Útočníci si uvědomili, že ohněm proti vodě nic nezmůžou. A tak na něj zaútočili. To jim také moc nepomáhá.
Rychle si vytáhl katanu a pustí do ní svou větrnou chakru. Teď je to boj muže proti muži. Jenže Naruto je rychlejší a bezproblémů se vyhýbá jejich útokům. Žádný ho ještě nezasáhl.
„Už mě to nebavý. Asi to ukončím.“ Posmívá se jim.
A jak řekl tak udělal během chvilky leží na zemi. Tři jsou mrví a jeden je jenom zraněný. Přece musí vědět kdo jsou. Vyvolá si deset klonů aby ho hlídali. A sám jde za Hin. Když se na ní podívá tak neví co si myslet. Ví jediné musí rychle do nemocnice. Je na tom vážně hrozně. Ztratila hodně krve. Rychle si jí vezme do náruče a utíká. Utíká jako ještě nikdy v životě. Takovou rychlost ještě nikdy nedokázal vyvinout.
„Vydrž Hin vydrž.“ Říká jí po cestě.
„Za chvíli budeš v pořídku.“
„Hlavně neumírej slyšíš neumírej.“
Musím s ní rychle do nemocnice. Mám zvláštní pocit. Co bych si jenom počal kdyby se jí něco stalo. Jo vždyť je to moje kamarádka. Tak o ní musím mýt strach. Ale tohle je něco jiného. Tohle jsem ještě nezažil. Takové obavy. Nevím co to je. Tenhle pocit. Že bych jí nakonec přeci jenom miloval.
„Né to není pravda. Je to přeci jenom kamarádka.“ Praví jedno jeho vnitřní já. Ale druhé oponuje.
„ Ale hezká kamarádka.“
„To jo je hezká, ale ta už určitě někoho má.“
„Tak to musíš zkusit.“
„Né nechci jí to ztěžovat.“
„A co jí tím ztížíš? Nenech si vysmát. Jenom jí to řekni.“
„A co když někoho má?“
„Tak si to zjisti. Zeptej se třeba Sakury.“
„To je dobrý nápad.“
A za takovéto vnitřní debaty sám se sebou běží, jak nejrychleji může k nemocnici.