Dr. Hatake 10 - co...to...je

*Bouchání na dveře.*
„Dále.“ Zavolal Maito s nohama na svém pracovním stole a novinami před svým hledím. Tsunade rozrazila je rozrazila a vykulila oči.
„Co je, co potřebuješ.“ Řekl Gai, aniž by věděl s kým mluví. Teprve její řev ho vyvedl z omylu.
„Takže nohy dolu! Noviny do šuplíku a to tvoje lelkování si odmakáš na ambulanci!“ Zaječela na něho, až Maito úlekem spadl ze židle. Chvíli se pod stolem vzpamatovával, pak se zvedl na nohy a pokýval.
„Kde je Hatake?“ Zamračila se a přitom bavila Gaiovým provinilým výrazem.
„Ehm…no…to mi nebudete věřit.“ Podrbal se ve vlasech.
„Nooo?!“
…
Tentokrát rozrazila Tsunade dveře bez klepání a vešla přímo do ordinace na ambulanci. Překvapeně však zůstala stát ve dveřích s pusou dokořán. Hatake předkloněný nad sedačkou pro pacienta podával čemusi ořech.
„Co..to…je.“ Vykoktala Tsunade údivem.
„Co je co?“ Otočil se na ní Hatake, hned jak si jí všiml, tak se svým tělem snažil zakrýt něco na židli.
„Co to máte.“ Zavřela dveře, přišla a odstrčila ho. „Co to tady dělá?!“ Vykřikla.
„Coby, pacient.“ Vzal onu potvůrku do ruky.
„Jo a copak tomu hlodavci je?! Má snad zaražený větry?!“ Zatvářila se ještě naštvaněji.
„To je veverka! A takhle se tváří, protože vás viděla.“ Nechtěl jí dát.
„To zvíře musí pryč. Tohle je nemocnice, ne útulek pro zaběhlý potvory.“ Ukázala směr otevřený okno.
„Tak co tu děláte???“ Nahodil Hatake udivený a zároveň zlomyslný pohled.
„Dejte to pryč, než na to někoho zavolám!“ Dala si ruce přes sebe.
„Greenpeas na vás! Rika nikam nepůjde.“ Položil veverku zpět židli.
„Kdo je Rika?“ Zeptala se s údivem v hlase.
„Ta veverka!“ Ukázal na stvoření, jenž se právě uvelebilo.
„Vy už jste to pojmenoval?!“
„Proč o ní mluvíte takhle, co vám udělala…“ Zamračil se.
„Jak vás sakra mohlo napadnout Rika?“ Nechápavě stála a přemýšlela co Hatake zase vymyslí.
„Chtěl sem Pika, ale to už je ohraný, tak sem k P přidal čárku a vzniklo R.“ Zašklebil se. (Aneb, jak mohla Ričina přezdívka vzniknout. )
„To je úplná ptákovina.“ Zasmála se Tsunade, načež se Hatake zamračil.
„Podle čeho jste vy pojmenovávala své mazlíčky.“ Přimhouřil oči.
„Já nemám žádné mazlíčky.“ Nechápavě se na Hatakeho podívala, načeš se doktůrek v saku nehorázně rozesmál. Tsunade chvíli trvalo, než jí to došlo.
„Moc vtipné…“
„To nebyl vtip.“ Řekl vážně.
„Tak co bude sakra s tím zvířetem.“ Ukázala opět na veverku.
„Chytnu jí, dám do klece a odnesu do parku.“ Povzdechl si Hatake.
„To sem ráda že jste konečně dostal rozum.“ Usmála se Tsunade.
„Tak tohle bylo vtipný.“ Chytnul se Hatake za břicho div že se nesesunul k zemi, následně ukázal prstem na svou mračící se šéfovou. „Dostal sem vás.“
„To sem zase něco zakřikla.“ Povzdechla si.
„Co jste mi vůbec chtěla??“ Zeptal se, když rozdejchal záchvat.
„Kontrola.“ Řekla nabručeně.
„Musíte mě kontrolo…“ Nedořekl větu, když v tu chvíli se rozrazili dveře a hlavu dovnitř strčil Maito.
„Hatake shání tě…co je to za potvoru?!“ Ukázal na veverku, jenž si zrovna vzala do ruky ořech a začala ho ohryzávat.
„Sakra, to je veverka!!!“ Div že Hatake nevyletěl z kůže.
„Promiň.“ Nastolil Maito omluvný výraz.
„Pojď sem Riko.“ Vzal veverku do ruky a dal si jí za krk.
„To je nechutný.“ Ušklíbl se Gai.
„Říkal si něco?“ Probodl ho Hatake pohledem.
„Jo, sháněl tě Uzumaki.“ Zamyslel se.
„Výsledky!“ Vykřikl Hatake a rychlostí blesku zmizel z ordinace s veverkou na rameni, jako pirát s papouškem.
„Co je mu dneska??“ Podivila se Tsunade.
„Viděl bych to na nějakou terapii se zvířaty.“ Podrbal se Maito ve vlasech.

„To to trvalo.“ Vletěl Hatake k Orimu do pokoje celý udýchaný.
„Dobrej doktůrku. Nesete mi sváču?“ Olízl se Orochimaru doslova až za uchem.
„Jéé veverka.“ Usmál se Uzumaki.
„Co se ti na nich tak líbí??“ Podivila se Haruno.
„Měl sem doma fretku…“
„O…omlouvám se, nebyl čas.“ Vykoktala Hinata v sesterském oblečku.
„Klid Hin, neklepej se tolik.“ Chytla jí Haruno za rameno.
„Jo uvidíš, bude to v pohodě, nebuď tak nervózní.“ Chytl sestřičku Uzumaki za druhý.
„Takže, co se bude dít teď?“ Zajímal se Ori.
„Teď vás tady sestřička Hyuuga prohlédne.“ Ušklíbl se Hatake.
„J…jo.“ Pokývla Hinata nervózně.
„Takže, teď se postavte na nohy a stoupněte přímo před ní.“ Přikázal mu Uzumaki. Orochimaru bez námitek uposlechl jeho slov a postavil se vedle postele.
„Co teď?“
„Byakugan.“ Křikla Hinata a na obličeji kolem očí jí ihned naběhly žíly. Celým svým pohledem ho začala přejíždět a chvílemi rudla jako rajče.
„Tak co?“ Vyručil ji Uzumaki a ona se ohlédla i na něj. To už ale nabrala barvu solidního rajčatového protlaku. Toho si však Haruno všimla a natočila jí hlavu na opravdový cíl její prohlídky.
„Něco tam je.“ Vypnula po dokončení svoji kekei genkai.
„A co?“ Vykulil Hatake oči.
„Je tam…“