Dr. Hatake 11 - dobrou chuť

„Něco tam je.“ Vypnula po dokončení svoji kekei genkai.
„A co?“ Vykulil Hatake oči.
„Je tam…“
„Ten králík! O můůůj boože!“ Skočil jí Hatake do řeči.
„Králík?“ Podivila se Haruno.
„Sakra, a já řikal Gaiovi, že se to do tejdne nenaučíte.“ Zastěžoval si.
„ Králík sem ale nechtěla říct!“ Zamračila se Hinata.
„Tak veverka?“ Udělal tázavý oči. „Vidíš to Riko, budeš mít kamaráda.“ Usmál se na veverku na svém rameni.
„Žádná veverka!“ Zaječela Hinata.
„Tak želva??“ Kulil oči Hatake.
„Můžete mi říct, co to děláte?“ Podívala se mu do očí vražedně Haruno. Hatake po chvíli obav o svoje sako uhnul jejímu pohledu, přešel za Hinatu a chytil jí za ramena.
„Snažím se uhádnout co tam má.“ Ušklíbl se. „Je to zlatá rybka, že jo.“
„Néééé!!! Jsou to jedový žlázy hned nad horníma špičákama!!!“ Zaječela a nabručeně vypochodovala z pokoje.
„Udělal sem snad něco?“ Zeptal se Hatake, jako by se nechumelilo.
„Nic neobvyklého…“ Povzdechl si Uzumaki.
„Dobře, takže mu vytrhněte ty dva špičáky a chci rozbor toho jedu!“ Ušklíbl se Hatake a už chtěl zmizet, když v tom ho ori zarazil.
„Doktore, počkejte!“
„Co zase? Zrovna sem chtěl jít Maita okrást o zbytek výplaty…Co máte tak důležitého?“
„Já se bojím zubařů…“ Píp Orochimaru.
„Cože…Uzumaki, postarejte se o to ano.“ Ušklíbl se na blonďáka a zmizel trojici z dohledu.
„Nezávidím ti.“ Zaškádlila ho Haruno.
„Ještě ty začínej…“ zamračil se na ní.

„Konečně můžu jít Gaie kásnout o nějaký ty drobný.“ Vykračoval si Hatake chodbou a při tý představě, jak vybírá ze svého bankomatu, zavřel své oko a střetnul se s jakousi proti němu jdoucí osobou. Oba spadli na zemi. Hatake otevřel oko a pohlédl na neznámou sestřičku, s kterou se srazil.
„Sakra, můžeš dávat pozor!“ Zařvala na něho sestřička. Hatake se trochu vyděšeně zvedl ze země.
„No to mě podrž, Tsunade číslo dvě…ona se snad množí.“ Ušklíbl se.
„Díky.“ Ušklíbne se Sestřička stejným stylem jako on. Hatake zaskočen odpovědí zapl svůj mozek a snažil se vymyslet nějakou vtipnou urážku. Začal si ji prohlížet a obcházet jí ze všech stran.
„Sory…moje chyba. Nějak sem se blbě podíval.“ Zasmál se. „Chtěl sem říct Maito.“
„Tvůjhumor se mi líbí…nemáte hlad?“ Usmála se taky a pohodila vlasy. Hatake vykulil oko. Ještě nikdy ho nikdo tak ochotně nepozval na oběd. To i ožralej Maito se vzpíral víc.
„Platíte?“ Zeptal se opatrně.
„Si piš.“ Zablejsklo se jí v očích.
„A jak se vlastně jme…jme…jmenujete?“ Zakoktal se.
„Já sem Sorafay, a vy jste?“ Hatake zřejmě překvapený tím, že ho dívka nezná, chvíli otálel s odpovědí. Pak se k ní ale dostal.
„Já jsem Hatake, ten nejlepší doktor v téhle nemocnici a ten nejlepší diagnostik na téhle planetě.“ Naparoval se jako páv.
…
„Nevzal jsi si toho trochu moc??“ Kulila Sora oči, když přišel Hatake ke stolu v nemocniční jídelně s plným tácem o několika chodech.
„Říkala jste, že zvete.“ Ušklíbl se a zakousl se do kuřecího stehna.
„Aha…a to se takhle cpeš pořád?“ Zeptala se trochu zaskočeně.
„Jen když mě někdo zve.“ Ušklíbl se s plnou pusou.
„Aha…no tak se najez do syta.“ Pousmála se.
„To přesně mám v plánu.“ Zamumlal opět s jídlem v puse.
„A co mi povíš?“ Zeptala se po chvíli ticha a Hatakeho mlaskání.
„Že ty kuřecí medailonky jsou dobrý, nechcete?“ Pokusil se jí podat jídlo, ale ona odmítla.
„Když tak na tebe koukám tak nemám hlad.“ Odpověděla Sora a posléze se nad něčím zamyslela.
„Děje se něco??“ Zeptal se udiveně a utřel si mastnou pusu do ubrusu.
„Né…nic…omluv mě, musím na záchod.“ Trochu zrudla a zmizela směrem WC ženy. Hatake zatím dojedl tu ohromnou hromadu jídla a čekal na Sořin příchod. Ta už asi půl hodiny nešla.
„Sakra…“ Pomyslel si. „Ta …“ Začal se drbat ve vlasech. Mohl by zdrhnout, ale u výdeje si pamatovali, že to on si bral takovou hromadu jídla.
„Maiiito!!!“ Zařval na celou jídelnu a doufal, že jeho banko…přítel se tam někde skrývá. Bohužel pro něho milně. Ještě chvíli tam nad hromadou prázdných talířů seděl, když v tom přišla záchrana.
„Už jsou výsledky testů.“Uslyšel zpoza svých zad známý hlas.
„Uzumaki, ani nevíte jak rád vás vidím.“ Ohlédl se za sebe. Blonďák nahodil dosti udivený výraz.
„Platí!!!“ Zaječel Hatake jako v hospodě.
…
„Kásnul jste mě o poslední prachy.“ Stěžoval si Uzumaki cestou do laborky.
„Za to může ta nová sestřička!“ Hájil se Hatake.
„Jaká??“
„Vy jste jí neviděl?? Taková hnědovlasá, vlasy až po ramena, šedý oči a andělská tvář…je podlá až to bolí.“ Povzdechl si.
„Dostala vás!“ Začal se Uzumaki šklebit.
„Byla podlá!! Žejo Riko! Rika….Rika?! Kde mam Riku…“ Uvědomil si, že někde ztratil mazlíčka.
„Ztratil jste tu veverku?? To bude mít Tsunade radost.“ Podrbal se blonďák ve vlasech.
„Muselo to bejt, když sem se srazil s tou…sakra! Musím jí najít!“ Sesunul se k zemi a začal hledat kolem.
„Ale co ty výsledky?“
„To počká!“ Zařval z podlahy Hatake a na kolenou s hlavou u země odpochodoval kamsi.