Přítel z písku... (02) Ta holka je blázen!

"Tak ahoj!" zamávala, usmála se a odběhla do postraní uličky.
Když tam Gaara přišel, už tam nebyla. Okno v domě po jeho levici se rozsvítilo.
Poprvé po dlouhých letech se usmál a vydal se ulicí dál...

„Volal jsi mě, strýčku?“ Kimiko otevřela dveře kruhové místnosti a vstoupila dovnitř.
„Posaď se,“ muž pokynul směrem ke čtyřem křeslům, postaveným naproti tomu jeho.
Kývla hlavou a usedla.
„Mám pro tebe jednu dobrou a jednu…no…horší zprávu.“
„A jakou…?“ zamrkala a zvědavě vzhlížela ke svému strýci.
Z jeho výrazu vyčetla spíš…strach, než radost. Takže ta „dobrá“ zpráva zase tak dobrá nebude.
“Ta dobrá zpráva je, že letos dostaneš šanci stát se chuuninem. Kazekage mi povolil, vzít tě do Listové na zkoušky.“
„Opravdu…?Hurá!“ Kimi vyskočila a za hlasitého jásání skákala po místnosti.
Čekal, že bude takhle reagovat. Po první zprávě určitě. Ale když jí oznámí tu druhou…

„Přál jste si se mnou mluvit, Kazekage-sama?“ poklonil se před mužem v bílém rouchu.
„Baki, takže jsi přišel.“ Chvíli se podivil nad vážností pánova hlasu, ale poslušně naslouchal tomu, co má vládce Suny na srdci.
„Jde o tvou neteř.“
„Kimiko? Co je s ní?“
„Chce se stát chuuninem, není-liž pravda…?“
„A…ano, pane.“
„Tak letos může jít s vámi do Konohy na zkoušku. Jistě bude mít radost. Už jsem to zařídil, akceptují výjimečně čtyřčlenný tým.“
„Čtyřčlenný? Ale Kimiko je jednom jedna…! Ne, nemyslíte snad, že…“ v tu chvíli se Baki opravdu polekal.
Už chápal, na co Kazekage chce vyslat její neteř, která pro něj byla jako dcera…
…potřeboval ji na ukojení Gaarovy vášně v zabíjení.
„Ano, právě to mám na mysli. Je téměř jisté, že to nepřežije, ale v našem plánu bude hrát klíčovou roli. Gaara nesmí vzbuzovat příliš pozornosti zabíjením nepřátel.“
„A proto chcete poslat mou neteř na smrt.“
„Správně. Je to rozkaz.“
Zalitoval toho, ale nemohl s tím nic dělat. Musel poslouchat příkazy vládce.
“Dobře, Kazekage-sama. Jak si přejete.“

Po chvíli jásání se Kimiko konečně uklidnila a usedla zpět do křesla.
„Vidím, že máš radost. A teď přišel čas na druhou, horší zprávu.“ sklopil oči k zemi a nervózně polkl.

V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.
„Dále.“ Vyzval a do místnosti vstoupili tři sourozenci.
„Prosím, posaďte se.“ Blondýnka a mladík s „mumií“ na zádech uposlechli příkaz a usedli, avšak nejmladší ze sourozenců, zrzavý kluk se znakem pro lásku na čele se postavil přímo před muže.
“Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. Ani ty ne, Baki.“ Prohlásil a popošel k oknu.
„Omlouvám se, Gaaro.“ Hlesl Baki, hodil po mladíkovi nervózním pohledem.
Kimiko takhle svého strýce neznala.
Ne, on byl vždycky odvážný a rozhodný, ale teď…
…má snad z toho kluka takový respekt…? Nebo… strach…?
Jistě, je to člověk, v němž je uzavřený písečný démon. Jistě, má obrovskou sílu, ale…
…vždyť mu není o nic více než jí…!,
Prostě neviděla jediný důvod, proč by ho měl její strýček poslouchat.
„Halóóó! Zapomněl jsi na mě snad, strýčku?!“ namíchla se a křikla. „Jaká je ta druhá zpráva?! No? Nebo tě tenhle kluk tak vyved z míry? Vždyť není starší než já, tak se prober!“
Všichni přítomní se na ni podívali. Strýček a ti dva, co seděli v křeslech vyděšeně, na Gaarově tváři hrál podivný úšklebek.
„Ty jsi ta holka… co tenkrát… muhahaha…“ tak nějak dost podivně se zasmál.
„Jak už jsem říkal… mělas jen štěstí.“ Znovu na ni namířil ruku a už se chystal vyslat písek, když mu v hlavě bleskla vzpomínka…

"Ty, Kimiko, proč jsi jako jediná neutekla?" zeptal se Gaara drobné blondýnky.
"Já? Nemyslím si, že bys byl nějaký démon nebo tak nějak, co tě za něj ostatní mají." odpověděla popravdě.
"Ale já jsem démon," zaprotestoval.
"Možná máš v sobě démona, ale tady," dotkla se místa na hrudníku, kde mělo být chlapcovo srdce,
"Tady jsi pořád ještě člověk."
Zastavil se a velice zvláštně se na ni zadíval.
Ona...ho nemá za něco, s čím se už smířil jako se svým osudem?

„Jsi vážně zvláštní děvče, proto tě ještě nezabiju. Mohla by s tebou být i zábava…“ znovu se otočil k oknu a beze slova dál pozoroval zapadající slunce, ozařující Sunagakure no Sato.
„Ta holka má odvahu,“ šeptl zakuklený kluk své sestře do ucha.
„Já bych řekla, že je blázen. Vždyť tu teď mohla umřít.“ Zavrtěla hlavou Temari a začala si cosi upravovat na vějíři.
„Tak co je ta druhá zpráva?“ naléhala dál Kimiko a pohodila zlostně vlasy.
„Já myslel, že ti to už došlo.“ Vzdychl Baki a poté celkem neochotně dodal: „ Abys mohla na chuuninskou zkoušku jít, musíš se připojit ke Gaarovu týmu.“
A pak se stalo něco, co nejspíš nikdo v místnosti, kromě Kimi nedokázal pochopit a ani nečekal.
„A to má jako být ta hrozná zpráva?“ ušklíbla se a začala se smát.
„Nechápu to. Vy se ho tu všichni bojíte…“ přistoupila ke Gaarovi a úplně samozřejmě ho popadla za ruku a zavedla doprostřed místnosti.
“…a přitom je to jenom normální kluk jako každý jiný!“ aby dokázala svou teorii, skočila nebohému Jinchuurikimu kolem krku.
„Ona je fakt blázen, mělas úplnou pravdu.“ Prohlásil Kankurou v přesvědčení, že si ta holka právě podepsala smrt.
Všichni zděšeně zírali na tu podivnou podívanou…
…když v tom se začali strašlivě smát.
Nebezpečný Sabaku no Gaara totiž zrudnul jako rajče a jen podivně civěl do prázdna.
Holt se mu nestávalo zrovna často, že by ho nějaká holka, ať už blázen nebo ne, obejmula a odmítala ho pustit…
„Vidíte?“ zasmála se Kimiko a odstoupila od červenovlasého, který se v tu chvíli zhroutil do křesla.
Na téhle holce bylo něco zvláštního…
…ať už to její jednoduché myšlení, nebo…
Chvíli trvalo, než se z toho šoku vzpamatoval. To už se ale Kimiko seznamovala s jeho sourozenci.
„Jsem Temari, ale asi si mě ještě…eh…pamatuješ.“ Podaly si ruce, ale jinak nic dalšího neřekly. Ani jedna nemohla druhé odpustit Siashiho.
„A mě neznáš, jmenuji se Kankurou.“ Pomalovaný jí stiskl ruku.
“Já jsem Kimiko.“ Obdařila ho úsměvem a stejně jako předtím jeho bratra ho obejmula.
„Máš rotomilýho bratříčka!“ šeptla mu do ucha.
Roztomilej…? Podivil se Kankurou, Tak to ještě nikdo nikdy o Gaarovi neřekl!
Ne, ta holka musí bejt opravdu naprostej cvok...