Psanec 3 - ten správný směr

Yamatovi se asi za čtyři hodiny povedlo dobelhat vesnicí, až do budovy hokage. Obyvatelé Konohy na něho hleděli plni strachu. Schody nahoru, mu díky zraněné levé noze dali nejvíce zabrat. Bolest překonával jen těžko. Pod masku mu nebylo vidět, ale skrýval za ní bolestivý výraz a do krve rozedřený obličej. Přišlo mu zvláštní, že cestou po chodbě budovy, po které se ploužil deset minut, na nikoho nenarazil. Z posledních sil rozrazil dveře do kanceláře hokage. „Naruto…uprchl!“ Vykoktal z posledních sil a upadl na zem.
Danzo se na něho zmateně podíval, zvednul se ze židle a přešel nad jeho bezvládně ležící tělo.
„Mám ho zabít, už je pro mě nepotřebný!?“ Pomyslel si. „Ne, on bude mým usvědčujícím důkazem toho, že je Naruto pro vesnici opravdu nebezpečný.“ Zasmál se v duchu a asi ještě deset minut nad ležícím příslušníkem anbu stál. Pak se přesunul k oknu, z kterého hleděl dalších patnáct minut. Následně si sednul na židli a zděšeně zvolal.
„Shizune!“
Žena ihned přispěchala a u dveří se zmateně zastavila nad poraněným Yamatem.
„Zrovna sem přišel.“ Řekl vyděšeně. „Říkal že Naruto uprchl. Hádám že zbytek jeho týmu už je po smrt.“ Pravil a pozoroval se zálibou zděšení v Shizunině tváři.
„Odnesu ho do nemocnice, potřebuje okamžitou pomoc.“ Řekla a opřela si muže o rameno.
„Jo, to udělejte.“ Řekl Danzo a zmáčkl knoflík, zespoda svého pracovního stolu. V místnosti se ihned objevila další jednotka anbu.
„Ty, pomož Shizune s raněným, vy tři půjdete a zabijete Uzumakiho!“ Ukázal na osoby a rozdal pokyny. Shizune se netvářila moc vesele, nevěřila že by Naruto udělal i tohle.
--------------------
Naruto mezi tím spěchal do písečný. Teda normální uprchlík by asi normálně spěchal, ale on ne. On se pomalu ploužil lesem, a hlavou se mu míhaly různé myšlenky.
Jak mi to mohla Konoha udělat? Myslel sem že mi věří. Má vůbec cenu žít? Všemi maléry, misemi a vším ostatním jsem prošel, jen pro ni. Pro vesnici, kterou mám ještě stále rád. Pro mé přátele, kteří mi začali věřit! A já se je snažil utvrdit v tom, že na to mám. Na to stát se hokage. Ale teď, když mi nevěří vesnice, věří mi oni stále? Nebo se nechali strhnout davem a chtějí mojí smrt? A, proč vlastně jim to nedopřát? Pomyslel si, když na kraji lesa uviděl útes a pod ním krásnou, čistou, průzračnou vodu.
„Nemám už vlastně proč žít.“ Pomyslel si a v už tak smutné tváři, se mu objevili kapičky slz.
Přišel pomalu k útesu a podíval se dolů. Málem se mu zatočila hlava.
„Tak rychle, ať to mám za sebou. Ať ušetřím vesnici trápení.“ Řekl nahlas a připravoval se ke skoku.
„Počkej.“ Ozval se hlas. Před jeho očima, se objevil muž. Muž s blonďatými vlasy, ve stylu, stejném jako měl Naruto. Bílím pláštěm, který nosil hokage a na něm šlehající červené plameny. Pod pláštěm mu byla ještě vidět vesta, kterou nosí joniny.
„Kdo jsi?“ Podivil se chlapec, při pohledu na muže.
„Minuto, čtvrtý hokage a tvůj ot…“
„Co mi chceš a kde se tady bereš?“ Vyjel po něm Naruto.
„Jsem tu abych ti zabránil v největší blbosti tvého života! A kde se tu beru? Jsem jen výplod fantazie, části tvého mozku, která ti chce zabránit v sebevraždě a tak ti vyvolala halucinaci.
„Eh, ještě jedno?!“ Hleděl na muže, vznášejícího se nad propastí, nechápavě.
„Jsem přelud.“ Chytil se Yondaime za tvář.
„Aha.“ Zmizel Narutovi z tváře údiv
„Naruto, neblbni! To co chceš udělat je blbost.“ Řekl Yondaime.
„Nemá cenu tu být, když už mi nikdo nevěří.“ Řekl smutně a opět se podíval pod sebe.
„Jak tohle můžeš říct? Kapitán Yamato ti věří. Proč myslíš že by tě nechával žít, sám sebe zmrzačil a dával v sázku svůj život?“
„Jeden, jedinej člověk z vesnice. To není moc.“ Zatvářil se Naruto ještě smutněji.
„Kdysi, neměl jsi nic a stejně si nehodlal udělat takovouhle blbost, věřil si ve svůj sen. Když jsi byl malej. Nevěřil ti zhola nikdo. Všichni se tě báli. Ale teď, teď se najde někdo, kdo ti věří. Věř že Yamato nebude zhola sám, kdo je stále s tebou.“
„Jo, a kdo by měl dál věřit chlapci, kterého obviní ze smrti hokage.“ Podíval se Naruto na Minata s údivem.
„Tví přátelé, Sakura, Hinata, Lee a všichni ostatní. Každý, kdo je tvým pravým přítelem ti musí věřit!“
„Myslíš?“ Řekl smutně a poodstoupil kousek od kraje. Minato se pousmál.
„To vím, a víš co se říká o sebevraždě v takovéhle situaci??“
„Ne.“ Hodil Naruto další zmatenej pohled.
„Že je to jako přiznání, a jsi ty vinen? “
„Ne!“ Řekl a trochu se při tom zamračil.
„Naruto, už jednou jsi zachránil vesnici od zkázy. Tehdy, když jsem do tebe zapečetil Kyuubiho, byla vesnice zachráněna. Danzo určitě něco chystá, zachraň vesnici podruhé a očisti své jméno.“ Usmál se Minato naposledy na Naruta a zmizel.
„Dobře, když si to přejete, Yondaime-sama.“ Pomyslel si Naruto.
„Máme tě, jsi v pasti!“ Ozvalo se za Narutem. Ten se s údivem otočil a spatřil skupinku čtyř Anbu.
„Vzdej se a slibuju ti, že tvá smrt bude bezbolestná!“ Řekl jeden ze skupiny. Naruto začal couvat, jeho noha začala klouzat po okraji skály.
„Ani náhodou.“ Usmál se na skupinku, otočil se k nim zády a skočil dolů. Všichni čtyři se ihned přihrnuli ke skále a pozorovali, jak Naruto pozvolna dopadá do vody.
--------------------
Když se Shizune s jedním z příslušníků Anbu dostali s Yamatem do nemocnice, u vchodu narazili na smutnou Sakuru. Ta se slzami v očích hleděla na Yamata, přes masku ho nepoznala.
„Sakuro, pojď sem, pomoz mi.“ Zavolala na dívku Shizune. Sakura přikývla a nahradila příslušníka Anbu, který se vydal za zbytkem svojí skupiny.
Na pokoji, kam Yamata odnesly mu sundaly masku a obě se zděsili.
„Yamato?“
„Sakuro, Shizune, rád vás vidím.“ Zaskuhral Yamato. Dívka s ženou ho dostaly z potrhanejch šatů a začali ho hned na pokoji ošetřovat.
„Kapitáne, můžu mít otázku?“ Podívala se Sakura smutně na Yamata. Tomu bylo jasný, na co se zeptá
„Jistě.“ Cekl bolestí a zahleděl se do Sakuřiny tváře
„Opravdu vám tohle udělal Naruto?“ Nahodila Sakura smutnej pohled plnej bolesti, otázek a strachu.
„Tady ne…“
„Prosím, chci to taky vědět.“ Vykřikla Shizune.
„Tak zkontrolujte…jestli nikdo neposlouchá.“ Řekl s bolestivou grimasou.
Shizune se od Yamata zvedla a prolezla celej pokoj, vykoukla na chodbu, zavřela dveře, okna a vrátila se k léčení.
„Naruto to nebyl.“ Vydal ze sebe.
„Cože?“ Křikli udiveně obě. Sakuře se konečně trochu ulevilo.
„Naruto určitě nezabil Tsunade a neudělal mi tohle.“
„A kdo vám to udělal?“ Podivila se Sakura.
„Já…já sám.“
„A, kdo zabil vaše společníky?“ Zajímala se Shizune.
„Taky já…abych ochránil Naruta…“ Řekl a bolest ho vrátila opět do bezvědomí.
--------------------
Narutovo tělo se vynořilo nad hladinou a nechalo se strhnou proudem řeky. Pomalu plulo po její hladině, bez jediného náznaku života. Anbu se ihned vydali za ním, ho chytit a vrátit se s ním do vesnice.