Čtvrtý Uchiha část 14. - Znovu v akci!

Tato část obsahuje spoilery!

Takže tajemství úplného ovládnutí Kyuubiho? Nevěděla o existenci něčeho takového. Ale zase na druhou stranu, kdo tvrdí, že Haruna věděla všechno na světě? Pohlédla na Itachiho zkoumavým pohledem.
“Dobrá tedy, ale slib mi…. Nezapleť se do žádného boje…. Nemohla bych ti tentokrát pomoct… ,“ a odvrátila hlavu zpět k dobalení svého vaku.
Itachi ji pozoroval. Připadalo mu legrační, že ji ani nezná. Ona sama se mu nepředstavila a on se jí ani nezeptal. Ale ani jeden to evidentně nepovažoval za důležité. Měl pocit, jako že ji zná odjakživa. Zachránila ho. Přestože umíral… ona mu dala druhou šanci na život.
“Tak… vyrazíme… čas momentálně nehraje s námi… chyť se mě za ruku. Přenesu nás do Konohy, abychom tam byli rychleji.“
Poslechl ji a chytil ji za ruku…. Tak příjemná a teplá… připomínalo mu to dlaň jeho matky, kterou….
Pak, ve zlomku sekundy, se z tmavé jeskyně ocitli před domem Hokage. Vyběhli těch pár schodů, i když Itachi s tím měl trochu problémy. Prostě se nemohl vyrovnat její rychlosti. Doběhli až ke dveřím Godaime. Haruna zaklepala a ani nečekala na pozvání a vpadla dovnitř. Tsunade a Shizune nejdříve vyjeveně koukaly na Harunu a pak přešly pohledem na Itachiho. Okamžitě se postavily do bojovné pozice, připraveny zaútočit.
“Stát.. nechte toho, na to nemáme čas!“
“Víš ty vůbec, koho jsi to sem přivedla? Vraha tvé rodiny!“
“Já vím, ale všechno to bylo jinak… nebyla to jeho vina….“

Tsunade se uvolnila a posadila se zpět na židli.
“Jak jsem se zmínila už v nemocnici…“
“Ne počkej… Haruno… tohle musím vysvětlit já… i když se mi do toho moc nechce…. Nechtěl jsem je zabít… ale musel jsem. Byl to rozkaz… od starších. Můj otec plánoval státní převrat. Nebyl spokojen s postavením našeho klanu. Chtěl víc… chtěl moc… uznání… tenkrát ta situace s Prvním a Druhým… zatlačili Uchihy do pozadí… to teď chtěl změnit. Jenže bohužel to vyšlo najevo a moje nová mise byla… nebylo to pro mě jednoduché. Pochybuji, že vám, Tsunade – sama, by se chtělo zabít rodiče, přátele a i milovanou osobu… “
“Tak ale proč Sasuke…. ?“
“Toho jsem nemohl… požádal jsem Třetího, který o mém úkolu věděl, aby ho ochraňoval… jenže když zemřel… bál jsem se o Sasukeho … a on později sám odešel hledat sílu u Orochimara k mému zabití… Nenechte se mýlit. O to mi šlo. Potřeboval jsem, aby mě překonal… víte… já té noci na to nebyl sám… a ten někdo byl daleko silnější než já… Sasuke by neměl sílu.. ,“ jenže to už mu selhal hlas.
“Co… kdo ti pomáhal?“
“Madara…. Uchiha Madara.. ,“ odpověděla za něj Haruna.
“To není možné… ten je mrtev už léta….“
“To jste si jen měli myslet… našel způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti…. Prostě teď je naživu a tím se dostáváme, proč jsme sem tak vtrhli…“
Tsunade zvedla obočí a Shizune zatajila dech.
“Heh… Sasuke se svým týmem se nechal přesvědčit Madarou, který je nyní v zpět v Akatsuki, aby se k nim přidali…. A to není vše… plánují útok na Konohu…“
“Nemají šanci… pokud vím, Akatsuki přišlo o pár členů v poslední době… ,“ vyhrkla Shizune.
“Madara… krom své velitelské pozice je také Mizukage…. Hodně toho vysvětloval Kisamemu a Sasukemu… slyšela jsem hodně věcí. To ale znamená, že teď máme vážný problém… ,“ pohlédla zpříma na Tsunade.
“Musíte svolat všechny své shinobi… povolat spojence… být připravení… jinak je to konec… ,“ odmlčela se Haruna.
“Nejsem si jistá, jestli to postačí… Akatsuki jsou možná oslabení, jenže pořád jsou to zločinci třídy S.. a společně s Mlžnou… a určitě mají i skrytá další esa v rukávech…. My kromě Suny a ANBU toho moc nemáme…“
“Ale Tsunade,“ namítla Shizune, “Konoha patří k ohnivé zemi, nejsilnější zemi ze všech a nezapomínejte, že máme silné shinobi!“
“Shizune já…. Vzpomeň na Asumu…. ,“ smutně odvětila Tsunade.

“Možná… bych věděla, jak vám pomoci… a i Itachi určitě něco ví…“
“Jak jsem mluvil o tom ovládnutí Kyuubiho Haruno… jen jeden člověk má přesnou formuli… člověk, pro kterého jsem pracoval jako špeh v Akatsuki…. Jiraiya – sama…. ,“ skočil jí do řeči Itachi.
“Ten… nám teď nemůže pomoci… je na misi…“
“Potřebuji, Tsunade, abyste mi řekla vše, co víte o Narutových rodičích! ,“ vykřikla náhle Haruna.
“Co nám je to platné?“
“Věřte mi a odpovězte prosím!“
“Co o nich vůbec víš ty?“
“Čtvrtý Hokage a Uzumaki Kushina…. Stačí vám toto jako odpověď?“
“Jeho otec je mrtvý… a matka… nezvěstná… nejspíše také mrtvá….“
“Fajn… budu potřebovat později, ukázat jeho hrob… a Kushina… nemáte ani jedinou stopu o ní?“
“Někdo by tu možná byl… včera se vrátil tým Kakashi a zbytek z mise…“
“Kakashi…. O ní ví?“
“Možná…. Vím jistě, že ti rád pomůže.. ,“ a mrkla na ní.

Haruna protočila oči v sloup. Itachi vedle ní bolestně sykl a padl na koleno.
“Je raněný… musí do nemocnice! ,“ křikla Shizune a přiběhla k němu.
“Vemte ho tam Shizune a vysvětlete situaci..“
Náhle se ozvalo: “KVAK, KVAK…“
Tsunade se otočila k oknu. Itachi, nedbajíc na bolest pohlédl na malou žabičku, která nesla vzkaz napsaný na svých zádech. Haruna neměla tušení, co se děje.
“Nesu zprávu pro Tsunade – hime od Jiraiyi – sama….“
Tsunade vhrkly slzy do očí.
Zašeptala: “To né… né i ty Jiraiyo… to se nemohlo stát….“
“Jiraiya – sama….. je mrtev… zabil ho muž jménem Pein… řekl, abych toto vyřídil Tsunade a předal něco osobě jménem Naruto… za chvíli jsem přijdou i naši nejstarší zástupci a Jiraiyův sensei… uctít jeho památku a sám sensei byl rád s Narutem promluvil….“
“Já… rozumím…. Shizune odveďte Itachiho, pak mi sem pošlete urychleně Kakashiho! Prosím pohněte!“

Jakmile klaply dveře, Tsunade si sedla do křesla a začala usedavě plakat. Haruna nevěděla, co dělat… připadala si jak nezvaný host při nějaké rodinné katastrofě. Nebyla dobrá v utěšování…. Ááále čert to vem, nevěděla ani, co říct.
Během sekundy se vedle Haruny zjevil Kakashi.
“Godaime – sama, volala….? ,“ a vykulil oči na žáby, jejichž počet se náhle ztrojnásobil.
“Ano …. Kakshi… Jiraiya je mrtev… padl v boji s Akatsuki…“
“To.. to mě mrzí… já…“
“Nic neříkejte…. Dojdete pro tým 7 a pak vám přidělím další misi tady s Harunou… ,“ Kakashi na ni pohlédl překvapeně.
Pak zmizel. Haruna si nyní připadala, jako že to všechno okolo jen sleduje. Ale fyzicky není přítomná. Všechno na ni bylo moc rychlé.
Ve zlomku minuty celý tým 7 vešel do pracovny. Pozdravili a jak na Harunu, tak na žáby koukali jako na boží obrázky.
“CO se stalo? Viděl jsem venku šéfíka Gamu a tvářil se vážně… ,“ zeptal se Naruto.
“Hehe… tenhle kluk mi připomíná Jirayiu před lety… stejná vyřídilka…“
“Hele ty jedná stará žábo…“
“Naruto! Sklapni! Tohle byl Jirayiův učitel….“
Nevěřícně se podíval na žabáka: “No dobře.. vezmu to rychle…. Jiraiya zemřel v bitvě…“
Všichni sledovali Naruta pohledem.
“O čem to mluvíte? To… to přece není možné….!!!!!!“

“Pojď ,“ pošeptal Kakashi Haruně do ucha, “je čas zmizet.“
Nikdo ani nezaregistroval, že s tichým puf oba zmizeli.
“Tak co je naše mise tentokrát?“
“Co víš o Kushině?“
“Proč o ní… já… po smrti Minata odešla prý zpět do své vesnice, kde v zármutku přišla o rozum… ale to jsou všechno jen zvěsti….“
“Fajn.. tak tam půjdem… potřebujeme ji pro záchranu Konohy….“
“Co se děje… ?“
“Akatsuki chce napadnou Konohu…. Společně se Sasukovým týmem… podrobnosti ale prosím nechme na potom ,“ odbyla ho.
Fascinovaně a překvapeně se na ní díval. Ano už jsou zase v akci… a co pro něj bylo nejpodstatnější… spolu....