Milovat může každý! - 4

"Já jsem políbila Naruta! Ne, on mě políbil! Aaa, oba jsme se líbali!" křičela v duchu Hinata a chodila v pokoji z jednoho rohu do druhého. Ještě stále se nemohla uklidnit.
„No tak Hin! Vzpamatuj se!“ nabádala se černovláska a konečně se na chvíli zastavila. Posadila se na parapet a sledovala jak sluneční paprsky prosvítají skrz mraky. Ten pohled ji vždy uklidnil, a fungovalo to i teď. Zamyslela se.
„Myslí to se mnou Naruto vážně? Ale jinak by mě přece nelíbal. A když jsem se mu vyznala, usmál se.“ mumlala si pro sebe a zjistila, že má celkem depresi. Povzdechla si. „Budu se ho na to muset zeptat až se vrátí zpátky.“ rozhodla se, vstala a zamířila ke dveřím k pokoje. Ale zarazila se protože na ně zrovna někdo zaklepal.
"Dále." vyzvala příchozího. Dveře se otevřeli a do pokoje vešel její otec Hyuuga Hiashi. Hinata trochu znejistila, ale snažila se, aby to na ni nešlo poznat.
"Přejete si něco otče?" zeptala se ho přímo Hinata a popošla trochu k němu. Její otec pouze kývl.
"Ano! Odteď tě budu trénovat já!" oznámil ji příkře a čekal na reakci.
"Dobře a kdy začneme?" vyzvídala Hinata a snažila se, aby to vyznělo odhodlaně. Povedlo se a Hiashi se otočil zpátky na ni.
"Teď hned. Převleč se a pak jdi dolů na cvičiště." rozkázal a zmizel na chodbu. Se zabouchnutím dveří se Hinata otočila ke skříni a na tváři ji hrál úsměv. Než se Naruto vrátí bude pořád trénovat. Aspoň nebude muset myslet na jeho city k ní. Když Hiashi scházel ze schodů usmíval se.
"Vypadá to, že konečně vyrostla." pomyslel si a zamířil čekat na cvičiště.

Tým 7 společně s novou členkou dorazil k branám Suny, kde je stráže hned pustili dovnitř. Se slovy: „Jste očekáváni.“ Bez otázek tedy zamířili rovnou směrem ke Gaarově kanceláři. Proplétali se ulicemi a zvědavě se rozhlíželi po městě. Nejvíce však Rin, která v Suně ještě nikdy nebyla. Ostatní tu byly vždy jen na skok ale i přesto si to tu trochu prohlédli. Pro ni to však bylo něco nového. Asi právě proto se jí tady tak líbilo. Když procházeli kolem jednoho stánku Rin se zahleděla na staršího muže v dlouhém béžovém plášti a prošedivěními vlasy.
"Hmm, zajímalo by mě jak bude ten Kazekage vypadat.“ zamumlala si pro sebe a dál se rozhlížela, aby si aspoň udělala nějaký obrázek zdejších mužů a odhadla tak jeho vzhled.
"Už se těším až zase uvidím Gaaru." zasnil se Naruto a na tváři se mu rozlil úsměv. Rin se na něj okamžitě otočila.
"Úplně jsem zapomněla, že ty ho vlastně znáš, že Naruto? Jsem prakticky nejlepší přátelé, ne?“ začala se rychle vyptávat Rin a chrlila na něj jednu otázku za druhou. Naruto se na ni udiveně podíval a rozesmál se.
"No vypadá jako starý mrzout a moc se nesměje ale jinak je super.“ zasmál se Naruto a sledoval jak Rin nasadila zklamaný obličej, když si představila nějakého starého páprdu.
"Tak mrzout, jo? Za to bych tě měl nechat ukamenovat." zasyčel kdo si za Narutem naštvaně, až blonďáček s mladou Uchihou vylekaně nadskočili. Rychle se otočili a strnule se dívali na kluka v jejich věku.
"Gaaro." vykřikl najednou Naruto a radostně se na něj usmál. Přeběhl k němu a přátelsky ho objal, Gaara se usmál a poplácal ho po zádech. Najednou se mu ale zablesklo v očích a dal Narutovi hlavičku přímo do čela. Tomu se šokem a otřesem jeho mozku zatmělo před očima. Rin se na to vyděšeně dívala. Pozorovala jak se ti dva objaly a následně jak se Kazekage bouchl vlastní hlavou o tu Narutovu, kterému zčernalo před očima. Gaara ho držel za mikinu a smál se. Když se Naruto neprobouzel, přestal a zadíval se na něj. V tu chvíli Naruto napřáhl pravou pěst a trefil s ní Kazekageho do zubů. Ten se zapotácel a o několik kroků ustoupil. Na okamžik se ti dva jen měřili pohledem a Rin čekala to nejhorší. Když se ti dva, ale začali smát až za břicho popadat, málem to s ní seklo.
"Rád tě vidím Naruto, ale toho mrzouta sis mohl odpustit!“ vyčítal mu naoko uraženě Gaara a Naruto jen naoko lhostejně protočil oči v sloup, ale usmál se.
„Taky tě rád vidím Gaaro. Víš že vypadáš pořád stejně?“ usmál se na něj Naruto, ale pak se zarazil.
"Co je?" zeptal se ho nejistě Gaara. Naruto se jenom zašklebil.
"Já jen, že v tom tvém "rouchu" vypadáš jak nějaký padesátiletý Kazekage." Gaarovi vyskočila na čele žíla a zlověstně se usmál.
"Já ti dám roucho!" vykřikl Gaara a začal ho honit po náměstí. Všichni se na ně podívali a museli se té komické chvíli zasmát. Nikomu to nepřišlo divné, protože věděli, že ti dva jsou jak bratři, jen Rin na ně stále zírala jak na Tsunade, která se zapřisáhla, že přestane s pitím.
Naruto i Gaara se radostně smáli, běhali dokola, ale najednou Naruto zakopl o neviditelný kámen a rozplácl se na zemi jak široký tak dlouhý. Gaara si toho všiml moc pozdě. Zakopl o něj a proletěl se o několik metrů do předu. Už se připravoval náraz na něho tvrdého, ale když nic takového nenastalo podivil se. Zvedl hlavu a zjistil, že na někom leží. Vstal, aby se omluvil ale zarazil se. Pod ním ležela ta dívka co byla s Narutem.
„Ehm, promiň.“ vykoktal Gaara, ale pořád se neměl k tomu, aby z ní slezl. Černovláska jen zakroutila nepatrně hlavou a svýma černýma očima se vpíjela do těch jeho, zelených.
„Takže tohle je praví Kazekage, myslím, že mu říkají Gaara.“ zamyslela se Rin a nepatrně si ho prohlédla. Měl delší zářivě červené vlasy, jiskřivé zelené oči a na čele měl červený znak pro lásku.
Gaarovi už začínalo být trochu trapně, když si ho tak prohlížela a bezděky se musel začervenat. Vypadalo to, že ta dívka si toho všimla a také zčervenala.
„Je roztomilá, a … moc hezká.“ pomyslel si a mírně se usmál. Rin v tu chvíli myslela na to stejné a také se usmála. Znovu se zahleděli do očí a ani nevěděli proč, jejich obličeje se začali nepatrně přibližovat. Z jejich romantiky, která se odehrávala na kraji ulice, kde na ně, díky bohu, nikdo neviděl,, je vyrušilo až něčí odkašlání.
"Ehm! Nerad vyrušuji, ale jsme tu, abychom probrali důležité věci Gaaro." řekl důležitě Naruto a byl rudý od toho jak zadržoval smích. Nemohl se vynadívat jak se ti dva k sobě mají.
"Jo, jasně." zamumlal červenovlásek a ještě v šoku se pokusil vstát. Nějak mu to nešlo a tak mu musel Naruto pomoci. Gaara mu řekl tiché díky a zmizel v záplavě zrnek písku. Naruto se otočil na Rin a také ji pomohl se zvednout.
"Díky Naruto. Zachránil jsi mě před tím největším trapasem jaký se mi kdy stal." poděkovala mu Rin a ještě celá červená si oklepala špinavé oblečení.
"Nešlo si nevšimnout jak se k sobě vy dva máte!“ zasmál se Naruto a pozoroval jak Rin zrudla ještě víc.
„Doufám, že nikomu neřekneš o tom, co se tady stalo. Hlavně ne Sasukemu.“ poprosila černovláska a udělala na něj psí oči. Naruto si pouze povzdechl ale kývl.
„Neboj nikomu to neřeknu. Popravdě netuším jak by na to Sasuke reagoval.“ přemýšlel nahlas Naruto a při té představě se bezděky otřásl. Z jejich rozhovoru je vyrušil až naštvaný hlas Sakury,
„Naruto, Rin! Kde se flákáte?“ křičela na ně přes celou ulici Sakura. Až teď si Naruto a Rin uvědomili, že celou dobu byli před kanceláří Kazekageho. Naposledy na sebe mrkli, a následně se rozběhli za těma třema, kteří už stály na schodech do budovy.
„Tak když už jsme konečně všichni měli bychom se rozdělit. Dva půjdou na obhlídku hradem a zbytek ke Kazekagemu.“ rozhodl Hatake a čekal na nějaké dobrovolníky.
„Tak mi půjdeme.“ povolil Naruto a už sebou táhl Rin. Kakashi jen kývl a spolu se Sasukem a Sakurou zamířil do kanceláře. Naší dvojici trvalo několik minut než se dostali k západní bráně, kde hned zamířili k ninjům, co tu hlídali.
"Kdo jste?" zeptal se ji jeden podezřívavě.
"Jsme ninjové z Konohy a jsme tu na příkaz Kazekageho." vysvětlil jejich přítomnost blonďák a černovláska jen přikývla. Ninja se na okamžik zamyslel ale pak se na ně trochu přívětivěji znovu podíval.
"Dobře. Co potřebujete?"
"Máme se tu po obhlídnout po případných nepřátelích." vysvětlil Naruto a bylo vidět jak se ninja zarazil. Naruto tuhle reakci nečekal, ale snažil se to nedat najevo.
"Počkejte tady chvíli." požádal je ninja, a aniž by čekal na odpověď, zmizel ve stanu, který stál vedle hradeb.. Za chvíli z něho vyšel a s ním ještě někdo. Došli k nim a Naruto poznal nového příchozího.
"Kankuro!" vykřikl a vyšel mu vstříc. Kankuro se na něj zkoumavě podíval, ale po chvíli i jemu se rozjasnila nadšeně tvář.
"Naruto! Dlouho jsme se neviděli." pozdravil ho ale zarazil se a pohlédl mu přes rameno.
"Kdo je tohle?" zeptal se překvapeně a ukázal na Rin. Naruto se otočil.
"Jmenuje se Uchiha Rin a je nový člen týmu 7." vysvětlil mu to Naruto a usmál se. Pak ukázal na Kankura.
"A on, Rin, se jmenuje Kankuro a je to starší bratr Gaary." představil ho Naruto a Rin při vyslovení Gaarova jména zčervenala. Kankuro si toho díky bohu nevšiml.
"Těší mě Rin."
"Nápodobně." kývla. Kankuro se také usmál a pak otočil svou pozornost na Naruta.
"Naruto, proč jste vlastně tady? Yuuma mi říkal, že jste tu kvůli nějakému ohrožení." chtěl vědět hnědovlasí mladík a tázavě se na Uzumakiho podíval. Ten se zamračil.
"Dostaly jsme správu, že na Sunu zaútočí Akatsuki a pokusí se zajmout Gaaru. Proto nás Tsunade poslala na doplnění síly." vysvětlil mu rychle Naruto celou situaci a Kankuro se také zamračil. Zamyšleně si podepřel bradu.
"Dobře. Nechám zvýšit ostrahu." oznámil mu Kankuro a otočil se na zbývající ninji.
"Rozdělte a zároveň zdvojnásobte hlídky po hradbách, ale nenápadně a koho kohokoliv uvidíte, tak to okamžitě nahlaste. A zvlášť si dávejte pozor na postavy v černých plaští s červenými mraky." upozornil je Kankuro a ninjové okamžitě odběhli. Ještě chvíli se za nimi zamyšleně díval ale nakonec svou pozornost znovu obrátil zpátky k dvojici. Usmál se.
"Měli bychom jít za Gaarou." oznámil jim a znělo to spíš jako rozkaz než pobídnutí. Oba dva se k němu ale ihned přidali.