Milovat může každý! - 3 Mise a vyznání

Když přišli do kanceláře, Tsunade na ně už čekala. Celkem netrpělivě klepala nehty o stůl a s nevrlým výrazem probodávala příchozí.
„To si aspoň jednou nemůžete pohnout?!“ nadávala Tsunade a zamračila se na ně. Kakashi se pod maskou omluvně usmál.
„Tak co pro nás máte Tsunade-sama?“ zeptala se zdvořile Sakura. Tsunade na ně ještě na po sledy hodila vražedný pohled a začala vysvětlovat jejich další misi.
„Mám pro vás misi. Je to mise třídy S, takže budete muset být opatrní, protože se znovu setkáte s Akatsuki.“ promluvila krátce Tsunade a čekala na jejich reakci. Nejvíce ji ale udivil Naruto, který neměl ten svůj zapálený výraz jak vždy, ale velmi vážný a tak nějak říkající „Já jsem to říkal“.
„Akatsuki, huh. Takže jsou zase po Gaarovi?“ zeptal se jako nic Naruto a měl zachmuřenou tvář. Tsunade vážně kývla a tím všechny šokovala. Tedy až na Rin, která nevěděla o koho jde.
„Ehm, můžu se zeptat o kom mluvíte?“ odvážila se Rin promluvit. Jako první promluvil Sasuke.
„Promiň, zapomněli jsme, že jsi tu nová.“ usmál se na ni omluvně Sasuke.
„Gaara je jméno Kazekageho. My všichni jak jsme tady ho známe osobně, a tady Naruto je jeho nejlepší přítel.“ vysvětlil Sasuke a sledoval užaslý pohled Rin s úsměvem.
„Jo, to je pravda.“ přisvědčil Naruto a široce se usmál. Tsunade si jak bylo vidět oddechla, že je to zase ten starý Naruto, a taky se usmála.
„Takže, když už víte o co jde můžete jít. Očekávám, že ještě dnes na večer odejdete.“ vyháněla je Tsunade.
„Hai!“ odpověděli všichni na souhlas a odešli z kanceláře. Před budovou se domluvili, že za dvě hodiny se sejdou u brány, a každý se rozešel jiným směrem. Kakashi se vytratil hned, jak se domluvili a Sakura zrovna tak, jen Naruto se vydal loudavým krokem na ramen a Sasuke s Rin osaměli.
„Co bys řekla tomu, že bych ti ukázal místo kde jsem vyrůstal?“ navrhl Sasuke. Rin se zarazila, že použil oslovení místo a ne domov, ale nechala to být. Už věděla, co se před lety stalo a nechtěla to Sasukemu připomínat dotěrnými otázkami.
„Jasně, ráda.“

„Jsme tady.“ oznámil Sasuke a spolu s Rin stanul před bránou do Uchiha čtvrti.
„Páni, je to opravdu velké.“ užasla Rin a rozhlížela se kolem sebe. Běhala od jednoho domu k druhému a i přes jejich špatný stav, bylo vidět jak na tom Uchihové před lety byli dobře.
„Ano, to je. Bydlel tady celý klan, který měl nespočet členů.“ vysvětlil a pokračoval dál. Ani jednou se kolem sebe nerozhlížel. Rin poznala, že Sasuke přemýšlí nad minulostí, a tak raději dál nic neříkala, jen si dál prohlížela ulici po které šli. Asi po deseti minutách stanuli před obrovským domem nad kterým byl obrovský znak Uchiha Klanu. Rin se po očku podívala na Sasukeho, který se velmi přemáhal, aby udělal krok. Černovláska se usmála a chytla ho za ruku. Sasuke sebou překvapeně trhl a zmateně se na Rin podíval.
„Morální podpora. Jsem přece bratr a sestra, ne?“ zazubila se na něj Rin a udělala první krok. Sasuke na sebe dlouho nenechal čekat a následoval ji do teď už otevřených dveří. Aniž by se vyzuli šli dál. Rin se nechala vést svým bratrem, který ji vedl jak se ukázalo do velké knihovny.
„Wow, ta knihovna je nádherná.“ vydechla Rin a začala se po knihovně procházet. Četla si vazby knih a občas i nějakou vytáhla a prolistovala v ní. Ani si nevšimla, že Sasuke odešel na druhou stranu místnosti a díky dotyku na hřbet jedné knihy se před ním otevřeli tajné dveře. Ale nevešel do chodby, která se před ním otevřela, nýbrž otočil se na svou malou sestru.
„Rin, můžeš sem jít na chvíli?“ zavolal na ni a počkal až k němu dojde. Trochu odtažitě se dívala na otevřený průchod před ní.
„Co to je?“
„Ten to průchod vede do tajné místnosti klanu Uchihů. Jsem tam uchovány tajné techniky, informace a jiné vzácné věci. Chtěl jsem, abys o tom věděla. Když budeš chtít můžeš se naučit plno technik našeho klanu, určitě ti budou k užitku.“ vysvětlil Sasuke, Rin se ještě na okamžik dívala na průchod nedůvěřivě ale když ji Sasuke položil ruku na rameno uklidnila se.
„Půjdeme dovnitř, ne? Ještě máme čas než budeme muset na setkání.“ navrhla Rin a po její nedůvěře nebylo vidu ani slechu. Sasuke kývl a spolu se vešli do chodby, která se za nimi pomalu zavřela.

Sakura už byla skoro sbalená. Celou hodinu lítala po bytě a hledala všechny potřebné věci. Ještě si stihla umýt vlasy, aby nešla jako strašák, i když věděla, že jí to moc dlouho nevydrží.
„Snad mám všechno.“ pomyslela si a ještě jednou zkontrolovala obsah batohu.
„Takže, shurikeny, kunaie, obvazy, plus nějaké ty léky a injekce s chakrou.“ mumlala si pro sebe a ještě si sebou zabalila poslední věci. Jídlo a pití. Zavázala batoh a usmála se.
„To bychom měli. Sakra, kolik je vlastně hodin?“ promlouvala sama k sobě Sakura a rychle se podívala na hodiny. Oddechla si. Ještě měla čas čtvrt hodiny, řekla si tedy, že by mohla zajít do Ichiraku Ramen a ještě se před misí trochu najíst.

Když došla k obchodu, uslyšela zevnitř nějaké hlasy. Odhrnula závěs a vešla dovnitř. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla Naruta a Hinatu, jak se ládují ramenem. Sakura k nim s usměvem zamířila.
"Ahoj. Copak tu vy dva děláte?" pozdravila je a s úsměvem pozorovala jak se oba lekli a zaskočilo jim. Sakura je jemně poplácala na zádech a přisedla si k nim.
"Sakura-chan! Co tu děláš spíš ty? Ty sem moc často nechodíš." ozval se Naruto a snažil se popadnout dech.
"No, chtěla jsem se před misí trochu najíst a tak jsem šla sem." vysvětlila Sakura a podívala se na Hinatu. Ta v pohodě jedla ramen a poslouchala jejich rozhovor. Když ucítila Sakuřin pohled podívala se na ni. Stydlivě se usmála a tváře ji zrůžověli. Sakura hned pochopila, že Naruto ji pozval na ramen. Usmála se.
"No konečně!" pomyslela si Sakura.
"Ale, trochu Hin závidím!" přiznala si Sakura a smutně se začala ládovat ramenem, který ji donesli. Když několik minut nikdo nepromluvil Hinata se podívala na Sakuru.
"Sakuro, děje se něco?" zeptala se ji opatrně Hinata a položila ji ruku na rameno. Sakura se na ni podívala.
"Ne, to nic. Jen jsem se trochu zamyslela." ujistila ji spěšně Sakura a donutila se k úsměvu. Hinata sice poznala, že něco opravdu není v pořádku, ale nechala to být. Kdyby o tom Sakura chtěla mluvit určitě by ji to řekla. Najednou Naruto vedle nich vykřikl.
"Ježiši! Za dvě minut tam máme být!" vykřikl, hodil na stůl peníze a vyběhl z obchodu. Sakura ani Hinata na nic nečekali a rozběhli se za ním.
K bráně doběhli přesně na čas. Sasuke a Rin na ně už čekali, ale vypadalo to, že si jim moc pozornosti nevěnují a o něčem se velice zapáleně bavili. Pár minut na to se tam objevil Kakashi a Sakura k němu zamířila.
"Kakashi-senseie! Co tu děláte tak brzo?" podivila se Sakura, Kakashi jen pokrčil rameny a rozhlédl se kolem, jestli jsou tu všichni.
„Kde je Naruto?“ došlo najednou Sasukemu, protože měl pocit, že ho tu už viděl. Sakura se na něj překvapeně podívala.
„Ale vždyť je tám-“ nestačila větu dokončit, když si uvědomila, že tam kde před chvíli Naruto s Hinatou stál je prázdné.

"Naruto-kun. Opravdu jsi mě nemusel doprovodit až ke mně domů." zamumlala červená Hinata a podívala se na Naruta, který jen zakroutil hlavou a usmál se.
"To je v pohodě. Však mám času dost. Něž přijde Kakashi-sensei." vysvětlil Naruto a Hinata se na něj malinko usmála.
„To máš pravdu, ale už by jsi stejně měl jít!“ nedala se Hinata odbít a zamířila ke dveřím. Naruto se však nevzdával a rychle se dostal za její záda. Bleskově ji jemně chytl za ruce a přitiskl ji ke zdi. Hinata se ani nestačila z toho šoku bránit a už cítila jak se Naruto přitiskl svými rty na ty její. Odhodlala se a polibky mu začala vracet. Naruto s Hinatou současně v duchu zajásali. Když se od sebe odtrhli, pro nedostatek kyslíku nesměle se na sebe usmály. Nejvíc se však smála Hinata, protože vidět Naruto červeného se nevidí každý den. Oba by chtěli v obětí zůstat na vždy, ale Naruto bohužel spěchal. Hinata sebrala odvahu a zahodila všechen stud, naposledy blonďáčka jemně políbila a pošeptala mu dvě krátká vyznání lásky do uchu.
„Miluji tě.“ zašeptala černovláska a hned na to se od něj odtrhla a zmizela ve dveřích. Ale ještě se na něj stihla usmát a zamávat mu. Blonďáček tam oněměle stál. Její vyznání opravdu nečekal, avšak byl nevýslovně šťastný. Rozhodl se, až se vrátí její vyznání ji vrátí a to i s úroky. Usmál se po sebe a konečně odešel k bráně.
Jako první si ho všimla Sakura, okamžitě po něm vystartovala se sevřenou pěstí. Blonďáček rychle uhnul a snažil se ji uklidnit. Dalších pět minut mu pak Sakura nadávala. Ale Naruto ji ignoroval. Byl myšlenkami úplně jinde. Ostatním neunikl jeho lehký úsměv a ruměnce na tvářích. Všichni si jen mohli domyslet, co se před pár minutami odehrálo před dveřmi sídla Hiashiho Hyuugi.