A.S.P. 8 - Boj začíná!

Takže... ten rádoby humor jsem zahodila za devatero polí plných výbušných lístků, poněvadž nám, dámy a pánové, začíná BOJ! :D

Po Namiččině tváři přeběhl úšklebek. „Na to, že jsi u nás strávil týden a ještě ukradl cenné papíry mě nějak neznáš.“
„Pokud myslíš tu haldu zmuchlanin, která byli v deskách se jménem ‚Deníky‘, tak to teda jó. Ale fakt je, že jsem čet‘ jen ten Itachiho. Podle vzezření ale soudím, že jsi příbuzná té hromady šrotu co vás vede.“ Nami zatnula ruce v pěst a chystala se ze Sasukeho udělat mastný flek. Zadržela jí až Kioko, které v očích hráli zlověstné jiskřičky. „Hádáš správně.“ Sasánek na ní nábožně hleděl a, stejně jako dříve Itachi, si slintal do kalhot. Namiko černovlásčinu ruku hrubě odstrčila a odsekla: „Ale vzhledem k tomu, jak vypadáš TY, tak bych jako tvého příbuzného rozhodně Itachiho nebrala. Spíš by tvým příbuzným měla být ta hromada slizký, hadí kůže s úchylnou mašlí okolo pasu, které se opravdu zdařile podobáš.“ Než si Sasuke uvědomil, co to vlastně Nami řekla, ona sama se rozkročila, spojila ukazováčky před obličejem a zavřela oči. Po chvíli se ozvala rána jak z děla a celou jí, a kus okolí, zahalil kouř. Když zmizel, vedle ní stála její dvě naprosto totožná těla. Akorát, že jedno mělo plášť modrý, čímž naštvalo/a Sasana, jelikož image alá „modrá je dobrá“ náležela jen jeho starému já a navíc měl stejný odstín a druhé mělo šedý plášť. „S Rinneganem to ještě moc neumím, ale jak tak koukám, tak nám tu chybí dva elementy: voda a vítr.“ Dodala na vysvětlenou. „Deidaro jdeme!“ přísně zavelela a chystala se vyskočit na ptáka, když tu ji někdo chytl v letu za nohu. Ano, Sasanovi v očích běhaly blesky. „Nikam, ještě jsme si to nevyřídili!“ Kia opět bojovně zareagovala a do Sasua uhodil parádní blesk. Nami se konečně dostala nahoru a brzy tam byl i Deidara. Sasori za nima zařval: „Doufám, že mi nebudeš zahejbat Nami!“
„No dovól?! Já ti už snad byla nevěrná?!“ Loutkař okamžitě začal vrtět hlavou, jakmile zahlédl Namičin výhružný pohled, zatímco si Dei a Ita mysleli svý.
Pak Itachi okamžitě začal dávat rozkazy: „Tobi, ty běž taky nahoru. Díky Nami se nám to tu trochu mění… uhm… Sasori, Taryo, vy dva si vemte tu prostitutku (nemohla jsem si to odpustit), já si vezmu toho velkýho chlápka, vy dvě si vemte tu nezdařilou kopii Kisameho a Kio… ty už víš.“ Všichni se rozestavili podle rozkazů, přičemž „bitku“ začala jako vždy Nami. Tentokrát to byla ta „vodní“ - pustila proti Suigetsuovi vodní proud. Jakmile se ho voda dotkla, Sui se rozpustil. Vodnička zavrčela a kývna na „větrnou“ Nami, se kterou udělala kombinovaný útok: zároveň vyslaly vodní kouli a „závan“ větru, které se těsně před již-vymodelovaným Suigetsuem spojili v obrovskou modrou kouli. K jejich vzteku se Suigetsu opět rozprskl na všechny strany.
Kioko si z pouzdra vytáhla kunai a rozeběhla se na Sasukeho. Ten zareagoval okamžitě, zapnul si Sharingan a odrazil útok. Poté triumfálně vykřikl: „Chidori Nagashi!“ a po jeho těle se rozběhly drobné jiskřičky. Když se dotkly Kiočiny kůže, slabě zaprskaly a rozplynuly se. Sasan na to vyjeveně hleděl, zatímco se Kia usmívala od ucha k uchu. „J-jak si to udělala?!“
„Víš… Pokud ti to nedošlo, elektřina je můj živel. Navíc v mém nitru elektřina přežívá, čímž na mě tyhle útoky nemají cenu, poněvadž se vstřebají a promění se na další chakru.“ Černovláska se znovu ohnala kunaiem, přičemž to Uchiha jr. opět vychytal. Nakonec začal útočit on a Kia byla nucena se bránit. Od jejich zbraní létaly jiskry a oba na sebe cenili zuby, jak nevycválaní psi.
Sasori si vyvolal svojí jedinou loutku, která ještě nebyla zničena (důvod proč se do ní neschoval je jednoduchý --- byla to ženská a navíc Nami slíbil, že už v životě nebude lízt do dřeva). Tarya použila jeden svitek, co dostala od Kankura. Ikdyž byla Hony na rozdíl od Sasoriho dost nezkušená, používali spolu kombinované útoky a ve vzájemné schodě, kousek po kousku, aby si taky trochu zabojovali, Karin ničili.
Itachi tak trochu ospale na Juuga mžoural, poněvadž jeho zrak na tom pořád nebyl nejlíp a jenom uhýbal. Zato u Juuga se projevilo jeho vražedné já a ten si to očividně užíval, ikdyž ho sra… štvalo to, že se do Itaho ještě nestrefil.
Nami a Deidara byli naštvaní na Tobiho, který, místo toho, aby jim jen dělal tiché křoví, je neustále otravoval. Ani moc nedávali pozor, až Deidaru napadlo Tobiho shodit z ptáka. Chudák Madara přistál dost daleko od soubojového místa a načuřeně koukal kolem. Ti dva vylétli ještě výš, aby nebyli zezdola vidět a spokojeně se na sebe přilepili. Po chvíli se vedle nich objevil Itachi, s pláštěm od krve. V očích měl doslova nasraný výraz a okamžitě se do nich pustil: „No co sem vám říkal?! TAK ZATRACENĚ CO?!“
„Itachi, zhluboka dýchej… nádech, výdech, pohov, klídek.“
„Vážení, nechte se bejt. Řekl bych, že máme docela průser.“ Deidara ukazoval na blížící se čtyři týmy, s čelenkami se znakem Konohy.