A.S.P. 9 - Sasukeho odhalení

Byla jsem líná psát boj, takže se jdeme soustředit na tajemství Sasanových spoďárů ^^;

„Deidaro zdržíš je?“
„Zase jáá?“
„No, pokud nechceš nakopat zadek jeho bráchovi tak nemusíš… Mimochodem, Itachi budem tě potřebovat na zničení té vodovky.“ Nami lítostivě ukázala na Suigetsua, který hrál všemi barvami. Itánek přikývl a oba seskočili. Deidara se s lítostivým mumláním vydal vstříc opětné smrti (koho by bavilo furt umírat? ).
Všechny tři Namiko stály vedle sebe a Itachi kolem sebe poloslepě mžoural na druhém konci bojového plácku. „Pravá“ Namiko zakroutila očima a přitáhlo ho na pravé místo. Sama se pak rozeběhla proti Suigetsuovi s kunaiem v ruce. Rozprskl se jako normálně, což byl signál pro ostatní. Část vody vysoušel Itachi Katonem, Vodnička ji „držela“ pod vodním jutsu tak, aby se nemohla zase zformovat, Větrnička část rozfoukávala do všech světových stran a Pravička běhala jak ťulpas a nabírala ten zbytek do malých nádobek. A tak skončil svůj živůtek třetí člen Hebi týmu… zbýval už jen Sasán a Konoha, což bylo vcelku v pohodě. Vodnička, která měla trochu víc namyšlené svědomí než ty zbývající, potměšile prohlásila: „Tak a myslím, že tentokráte budou hrát Hero’s come back nám!“ Itachi ji okamžitě uklidnil zprávou o blížení Konohy a Pravička sledovala oblohu, kde poletoval Deidara a házel na Konohany ty svoje bombičky, které měli asi takový efekt jako mušky.
Když Konoha dorazila (a Nami zase oživila Deidaru), Itachi opět všechny rozdělil. Na tým Kakashi, ke kterému se ještě přidal Sasan, potřeboval tři lidi: pravou Nami, Kioko a vyhrabaného Tobiho. Na tým Gai poslal vodní a větrnou Nami, tým 8 byl nucen bojovat s Deidarou a Itachim(a ten byl tam asi tak platnej, jako slepý v kině na němém filmu > a to nemyslím nijak urážlivě) a na tým 10 zbyli ti dva loutkáři (ne, že by byli něco platní, proti Shikamarovi).
Nami si jako protivníky vyhlédla Sakuru a Saie. Sladce se na růžovku usmála a prohodila: „Tohle bude opravdu sladká pomsta… za Sasoriho.“ Sakura nelenila, nahromadila do ruky svou chakru a vší silou práskla do země, které se celá rozpukala ještě deset kilometrů odsud. Skoro všichni bojovníci popadali do děr, jen na zrzky to nemělo žádný efekt. Pravička stála proti Sakuře s bezvýrazným výrazem (který tak pečlivě trénovala před zrcadlem asi pět let), zrzavé vlasy se jí třepotaly kolem krku a nutily jí se pořád drbat a její Akatsuki plášť jen tak bezvýznamně plápolal ve větru, až si ho Nami s funěním hodného nosorožce strhla a „odhalila“ tak svůj normální úbor, tudíž plášť se znakem Boha smrti na zádové části. Zakoulela hrozivě očima s Rinneganem, čímž spíš přivodila všem záchvat smíchu než očekávaný strach, a provedla pár pečetí. „Tajuu Mizu Bunshin no Jutsu.“ Celé údolí se zaplavilo kopiemi (jako by nestačili ty tři ^_^) a vedle stojící Naruto zavrčel: „Tohle je moje jutsu!“
„Blá, blá, blá, blá, to známe.“ Odfrkla na to Nami (a sto dalších klonů s ní, takže si každý radši přikryl uši) a začala něco lovit zpod svého pláště. Nejdřív vytáhla klíče od bůhvíčeho, pak plesnivé tyčinky a prošlé brambůrky, které jí okamžitě Chouji sebral. „To je moje, ty hroudo sádla!“
„Já NEJSEM tlustej!!“
„Jasně, ty máš jen mírně povolené břišní svaly, co?“ ušklíbla se Nami na to, když tlouštík začal přikyvovat. Nakonec slavně vytáhla katanu, delší než byla ona sama. Vytáhnout jí jenom z pouzdra zrzce trvalo pět minut a pak z ní ještě rulovala noviny, prý aby se nepoškrábala. Nakonec se krapet pod její váhou prohla a slavnostně všem ukázala svojí zbraň (I Sedm Legendárních Šermířů z Mlžné by jí závidělo). Do ostří bylo semtam vryto nějaké znamení a jílec, který zabíral polovinu délky, byl omotaný zeleně nabarveným proužkem plátna. Nami se opět pod tou tíhou zapotácela a řízla tak nepřipraveného Sasana do ramene. Zatvářila se jako kdyby to plánovala a sykla: „To bylo za Deidaru a Itachiho.“ (Tak vám nevím, jestli není větší evendžr Nami než Sasan ) Sakura zavrčela a spojila ruce. „Teď ti něco ukážu, ty zrzko!“ Nami se rozesmála a potměšile prohodila: „Jutsu šílené krávy?“
S tím, že má proti sobě dva mocné protivníky se Kia vypořádala rychle – prostě jednoduše zmizla, objevila se nečekaně za Narutem a křísla ho koulí, která se dost podobala Chidori/Raikiri, po hlavě. Účinek byl okamžitý – Naruto hodil excelentní bezvědomí. Tak žu se naše milá Jinchuuriky mohla jen a jen soustředit na Sasánka, který za tu dobu nehnul ani brvou. Udělala bravurní otočku, rozmáchla se a sekla. Byla tak šikovná a její útok byl tak prudký, že Sasanovi tu jeho mašličku rozsekla. Tomu zamžikali očka, nahrnuly se do nich slzy a spadly kalhoty. Nami se ohnula v pase a rozchechtala se jak blázen. Ani dalším tohle neušlo a všichni se zalykali smíchy. Poněvadž Sasanovi spodky zdobili obrázky Itáho, Deidarky a Orochimarčuse. U každého navíc byl „osobní vzkaz“. „Promiň bráško, já nechtěl.“ Itachi opět po zemi lovil zuby, jak byl z toho zblblý. „Kdybys nebyl sebevrah, moh‘ si žít.“ Četl Deidara dál, dost nevěřícně. Po tomhle však zbělal vzteky (pokud to ještě jde) a začal vřískat. „Srry slizáku, ale neměl jsem tě rád.“ To přečetl Kabuto, který se tu najednou objevil. Sasánek okamžitě zareagoval, seknul a bylo po Kabutovi. Orochiho „duch“ z jeho těla vylétl a děsivě se šklebil na celé okolí. „Deidaro! Nad tebou!“ Dei pohotově vyhodil nad sebe pár extra silných bombiček, které Orochimara roztrhali na ještě větší cucky, než byl sám Dei, při té své sebevraždě. Nami si odfrkla: „To bylo ještě horší, než nahej Kisame.“ Vzápětí se chytla za papulu, protože pochopila, co právě plácla. Itachimu zahráli v očích černé plamínky (asi to Amaterasu) a zavrčel. „Tys viděla nahýho MÝHO parťáka?!“
„Nooo… když Deidara zrovna nebyl na základně a já se nudila… Tak sem šla zase špehovat do klučičích sprch… otevřu dveře, zamířím šlohlým dalekohled a praštím sebou na zem. TO co sem tam viděla mě ještě doteď straší ve snech.“ Než jí stihl Ita zaškrtit, ovzduší proťal Sasanův výkřik, za kterým následoval Sakuřin poděšený.