愛 - ep.08 - Chvíle zoufalství

Takže dlouho očekávaná osmička (netušim jestli dlouho očekávaná, ale osmička určitě)

Konec minulého dílku:

Vracím se do Konohy a přemýšlím. Co po mě ten Deidara chtěl, když mě nezabil? A proč se mi představil, i když říkal že na jménu nezáleží? Proč se mnou Neji nemluví? A kde je Itachiho tělo?
Doma uléhám do postele a upadám do neklidného spánku, kterým mě provázejí noční můry.
____________________________________________________________

"Neko, pojď za mnou..."
"Nechte mě být!"
"Vždyť tě tu nikdo nechce..."

Vzbudím se. Je ráno a slunce svítí oknem do ložnice mého bytu. Cítím se jako roztržená na několik kousků. Moje duše jako kdyby létala okolním vzduchem a nějak se jí nechtělo zpátky do mého těla. Řeknu vám, že to není zrovna nejpříjemnější pocit. Brzy už nebudu trénovat se Nejim...vždyť je ke mně stejně nějaký chladný...musím se ho zeptat proč...a co když mě odbyde...znovu? Asi tak nějak to vypadá v mé hlavě. Nenapadá mě nic jiného, než jít trénovat na "tamtu louku" i když mě tam (ostatně jako všude jinde) přepadají smutné myšlenky.

Po pár hodinách už jsou okolní stromy posekané a zem je pokryta vrstvami zbraní. Mezi tím vším sedím já a pláču. Netuším proč, ale pláču. Neji se mnou nemluví, Itachi je mrtvý a ten... Deidara? Ano, ten mě chce zabít. I když...nezabil mě...nebo to nedokázal?
Ani nevím jak, se zvedám a mířím známým směrem, do Konohy.

Když procházím kolem brány, křikne na mě Kotetsu: "Máš tu ňákej dopis!" a podává mi černou obálku.
"Jak víš, že je to pro mě?" divím se, když shlédnu že na ní není nic napsáno.
"To by u toho jinak nebylo tohle..."
Kotetsu mi podá podivnou zabalenou věc s papírkem na kterém je moje jméno. Line se z ní až ?!mrtvolný!? zápach.
"Aha." pípnu a vydám se i s nákladem zpět na "tu louku". Podvědomě nějak tuším, co tam bude.
Avšak jaké je moje překvapení, když naleznu pouze hadry smáčené krví. Fakt pěknej žertík...
Otevírám obálku a tam najdu malý papírek se vzkazem.

Doufám, že nezapomeneš. Zítra máš poslední možnost vidět Itachiho tělo.

Vím od koho to je. Hnusák jeden. Jak já ho nenávidím!
Zkouška! vzpomenu si, v devět ráno? Hmm..tak to jsem nějak nestihla. Úplně jsem na to zapomněla...ale co když NECHCI přestat trénovat s Nejim? Musím mu to vysvětlit... všechno. Mířím k sídlu klanu Hyuuga. Ani nevím, že vím kde to je. Ale nedělá mi potíže to najít. Jako kdyby mě vedlo srdce... klepu na dveře.
"Co si přejete?" zeptá se tichým hláskem nenápadná dívka.
Nějaká Nejiho příbuzná, má taky Byakugan.
"No, ehm... je Neji doma?" sklopím zrak, aby neviděla můj Midorigan.
"Neji?" nechápavě zamrká, "A...kdo jste?"
"Jmenuji se Neko Aka a jsem Nejiho studentka. Ty budeš nějaká jeho příbuzná...?"
"Já...jsem Hinata Hyuuga. A co se týče té návštěvy, myslím, že tě nemůžu pustit dovnitř. Neji nemá zrovna nejlepší náladu, víš... Promiň..."
Dívka náhle zčervená a omdlí. Zjišťuji důvod: běží sem můj soused,
ten praštěnej blonďák Naruto a křičí: "Hinatooooooo! Hinatooooooo! Tsunade tě volááá!"
Málem si sedne na zadek když mě uvidí.
"Jé, Neko! Tebe Tsuna taky volá! Netušim proč, nechtěla mi to říct, ale vypadá to na nějakej průser!" zahlaholí,
načež ode mě zchytá pořádnou pěstí až spadne na Hinatu. Ta je v mžiku na nohou, červenější než to nejčervenější rajče na planetě a ťuká si prstíčkama. Zavrtim hlavou a usměju se. Je to dost divnej pohled. Řechtající se šílenej blonďák, rajčatující holka, která na něj zbožně zírá...
"Že se vy dva nedáte dohromady," poznamenám a nedbaje Hinatina varování a Narutovy informace o Tsunadině nutkavé potřebě mě vidět projdu do domu Nejiho Hyuugy.
Jdu podle zvuků, značících zuřivé mlácení do čehosi a tříštění skla. Když ale vejdu, čeká mě šok.
"Neji, co se ti stalo?"
Pohlédne na mě s hrozivým výrazem v očích, popadne nejbližší předmět(ještě neotevřená flaška saké) a mrští jí po mě. Vyhnu se a popostoupím blíž.
"Jak? Proč?" sklopím smutně zrak.
Neji ztěžka dosedne na postel(ještě celou).
"Nechtěl jsem..."
Zkoumavě si ho prohlížím.
"...nekoukej se na mě tak!" křikne, "Copak nevidíš, jak je to pro mě těžký?!"
"Neji...já stále nechápu co..."
"Jdi pryč! Prosím!"
Tak tedy jdu. Nemá smysl se s ním hádat. Už mě asi nechce, tak proč mu stát v cestě?
"Promiň..." špitnu ještě, i když vím, že už mě neslyší.
"No konečně! Neko, kde se couráš!?"
Naruto a Hinata mě nedobrovolně odvádí za 5.Hokage Konohy.

"Myslela jsem, že se chceš stát ninjou!" chrlí Tsunade oheň. A to doslova, jelikož si zapálila papíry na stole.
"Ano, já jen..."
"Potřebujeme tě na misi! Jak tě asi máme vyslat, když jsi ještě nesložila zkoušku?!"
"Já...omlouvám se..."
"Dám ti tedy ještě jednu šanci. Dneska, přesněji řečeno právě teď zajdeš do akademie. Bude tě tam čekat tvůj zkoušející."
"Dobře."
"A budeš to mít těžší...musíš totiž porazit jounina."
Já už přece jednoho porazila, chtělo se mi na ní zařvat, ale místo toho jen kývnu hlavou a odcházím do akademie na test.

"Jmenuji se Neko Aka a vy asi máte být můj zkoušející," oslovím podivně vypadajícího zamaskovanýho týpka.
"A taky tvůj budoucí sensei," odtrhne nos od knížky a začne si mě zkoumavě prohlížet...

Příště:
ep.09 - jak na*rat Orochimara ve dvou jednoduchých krocích, krok č.1

Tak tolik k osmýmu dílu vytvořenýmu v poloviční depresi Je to asi dost slabý, ale další díl bude snad lepší...