愛 - ep.09 - Jak na*rat Orochimara ve dvou jednoduchých krocích (krok č.1)

Krok číslo 1: Staňte se listovým ninjou, i když vás chtěl do svý sbírky exotů!

"Jmenuji se Neko Aka a vy asi máte být můj zkoušející," oslovím podivně vypadajícího zamaskovanýho týpka.
"A taky tvůj budoucí sensei," odtrhne nos od knížky a začne si mě zkoumavě prohlížet...
"Tak se do toho dáme," strčí knížku do kapsy a vede mě na nějakou podivnou louku, či co.
"A to mi ani neráčíte prozradit, kdo jste?"
"Pátá ti to neřekla?"
"Ta chrápající chlastající stará vochechule? Co ta by mi měla říkat?"
"No co si to... ale vlastně máš pravdu."
"Jj, já mám vždycky pravdu!"
"Jo a kdyby něco, tak jsem nic takovýho nikdy neřek..."
"Hele, odbíháte od tématu! JÁ se představila, takže teď je řada na vás!"
"No, řekněme, že na jménu prozatím nezáleží."
"Ježišmarjá, tak to jste taky vod těch podivínů v pláštěnkách, co si říkaj Akatsuki, nebo co?"
"Eh...od Akatsuki? Já? "
"No jasně, těm taky nezáleží na jménu, nebo to aspoň v jednom kuse opakujou...maj nějakej syndrom, či co..."
V tu chvíli si vzpomenu na Itachiho, na to co jsem mu udělala a po tváři mi steče slza.
Tolik to bolí...pořád...
"Co se děje?"
"Nic, mám asi něco v oku..takže, jak že se jmenujete a proč sakra nosíte tu masku?"
"No, neřeknu ti ani jedno ani druhé. Nejprve mě budeš muset porazit."
"Vy jste ale... prosíííím!"
Ten týpek se jemně začervená(divim se, že to vidim přes masku), vyvalí oči, pak se otočí a mumlá si něco jako
"...ta holka je jí tak podobná...musim se na to zeptat Jirayi" nebo tak nějak.
"Ehm...sensei, neměl jste mě zkoušet?" připoměnu svou existenci.
"No....jasně. Tak se do toho tedy dáme, no..."
"A neřeknete mi teda, jak se jmenujete?"
"NE!"
"No jak chcete... asi se bojíte, nebo..."
"To jsem jako neslyšel."
Hih, pomyslím si, zabralo to. Chlapi jsou tááák ješitný!
"Můžete předstírat, že jste to neslyšel, ale stejně to ve vás bude hryzat nadosmrti, ne?"
"Tak co kdybys mi nejdřív řekla, co to máš s očima?"
Hmmm... přešel do útoku... jak chce...
"To vám klíďo píďo řeknu. Dyť to není žádný tajemství. Navíc, pokud máte bejt můj budoucí sensei, stejně byste se to musel dozvědět, no ne?"
"Tak povídej," vyzve mě a dál si mě prohlíží skenerovým pohledem.
"No, řeknu vám to, když... mi prozradíte to, co po vás budu chtít vědět pak. To je fér, ne?"
"No..." na očích(na oku) mu vidím, jak moc se chce dozvědět něco víc o Midoriganu. Tak, a mám to v kapse! Hehehe!
"Tak dobře... povídej."
"Tak tohle," aktivuju oči "to je Midorigan.Umělá kekkei genkai, vytvořená speciálně pro nároky Orochimara, od kterého jsem před nějakou dobou utekla. Jenže je tak trochu nestabilní, nesmím ji používat moc dlouho."
"Jistě, trochu mi připomíná techniku..."
"Určitě znáte techniku prokletého znamení, která byla použita na Sasukeho Uchihu z téhle vesnice. Kdyby se její síla přidala k síle mojí ehm... kekkei genkai..., už by se nedala ovládat. Jen proto si mě Orochimaru takto nepojistil."
"Jistě, a proč se tolik chceš stát listovým ninjou? Vždyť ve vesnici zvuku by tě určitě uvítali..."
"Pochybuju, že by tam nechali někoho, kdo považuje za cíl svýho života zabití Orochimara," odpovím jednoduše a trochu se ušklíbnu.
"Aha, tím se to vysvětluje. A teď se dáme do testu, ne?"
"Počkejte, ještě mám prostor pro svou otázku."
"Na tu bude dost času pak," očividně se z toho chce vykroutit, parchant jeden.
"Nene, nejdřív se zeptám, sensei."
"Ale..."
"Pššt... takže, moje otázka je jednoduchá. Vaše jméno a proč nosíte tu masku?"
"Tak fajn, očividně se z toho nevykecám, takže asi nenám na výběr."
"Aspoň jste to přiznal."
"Jmenuji se Hatake Kakashi a co se týče toho, proč nosím tu masku... no... řekněme, že by ses to dozvěděla, kdyby se ti podařilo mi ji sundat. Ale myslím, že jako většině mých studentů ti brzy dojde, že to se ti hned tak nepodaří..."
Co ten si o sobě myslí, pomyslím si, no nic, aspoň už vím, jak se jmenuje...njn, člověk nemůže mít všechno. Ale pátrání po tom, co má pod maskou a proč to schovává se nevzdám.
"Nejsem jako jiní lidé..." řeknu a jakýsi škodolibý vnitřní hlas dodá: *Nejsi člověk...*
"Tak," uzavře Kakashi debatu, "dáme se do toho..."
"Dobře, sensei..."
"Mám tady tuhletu rolničku," ukáže na rolničku, kterou má přivázanou na kalhotách, "tvůj úkol je jednoduchý, vzít mi ji."
"Jen to?"
"A je to časově omezené...máš na to 3 hodiny..."
"Kdy začneme?"
"3,2,1,...teď!"

po 2h. 50min.

Už zbývá jenom deset minut, je dobrej...zmařil snad už tisícovku mých útoků...pomalu mi dochází chakra... ale já se stanu ninjou! Za každou cenu... v tom mě to napadne. Poslední možnost.Ale riskantní. Bůhví, co se může stát...?!
"Sensei?" předstoupí k němu můj klon, zatímco já se k němu nenápadně přiblížím pomocí neviditelného jutsu a strhnu mu masku.
"Co to...?" vyhrkne a začne něco lovit v kapse. Teď je má šance!
Skočím, popadnu rolničku a... zakopnu. Pohled mi padne na jeho tvář a v tu chvíli pochopím proč... proč nosí tu masku... můj klon je rychlejší, než mé reakce. Dříve než klon zničím, přiskočí hbitě k senseiovi a vtiskne mu polibek. Překvapenější tvář jsem nikdy v životě neviděla...a naštvanější bohužel taky ne. A nejhorší na tom je, že si myslí, že jsem to byla já!
Zmizím i s klonem do křoví.
"Co to mělo znamenat?" zařvu na svou vlastní kopii.
"Je hezkej, tak co?!"
"To sice jo, ale pořád je to můj sensei! Co si teď o mě asi bude myslet, no?!"
"Takže když ty vocucáváš každýho na potkání, tak je to v pořádku, ale jakmile si něco zkusí tvůj klon tak je hned voheň na střeše, mám to tak chápat?"
"Zmiz!"
Odvolám klon a sevřu rolničku v ruce. Musím se tam vrátit, ale vůbec se mi neche...
Najednou ucítím příval nových vzpomínek a pocitů. To klonovaná duše se spojila s mou a předala mi své zážitky. Musím uznat, že Kakashi líbá dost dobře...njn... chjo, takovýho klona mi byl čert dlužnej!

"Ehm...sensei," začnu potichu mluvit, "omlouvám se za to, co můj klon udělal..."
"To s tou maskou, nebo to druhý?" uslyším náznak ironie v jeho hlase.
"No, původně vám měl pouze strhnout masku aby odlákal vaši pozornost, kvůli..." natáhnu otevřenou dlaň s rolničkou,
"Netušila jsem, co se stane..."
Nenásleduje žádný výbuch vzteku, ba naopak. Kakashi se hlasitě rozesměje.
"Aspoň vidíš, proč tu masku nosim. Každopádně jsi prošla, Neko. Teď zajdeme za 5.Hokage a ona už to nějak vyřeší."
"Co vyřeší?"
"No přece potřebuješ ninja pásku, nebo ne?"
"Jo aha..."

Cca po 5 minutách, kancelář Hokage

"Takže tady máš svou ninja pásku," podá mi Tsunade předmět, který potvrzuje, že jsem opravdu ninja.
"Jinak už asi chápeš, že jsi v Kakashiho týmu a první misi máš už zítra. Je hlášeno, že se zde má objevit Sasuke Uchiha, myslím že o tom něco víš. Každopádně, úkol je jednoduchý-pokusit se ho odorochimarovat popř. ho přivést zpět. Taktiku nechám na vás, ale myslím že se přímo nabízí. Teď jděte."

Odejdeme a hned na chodbě Kakashimu sdělím místo a čas setkání, ten podle toho naplánuje začátek mise a pak rychle odběhne někam pryč.

Loudám se ulicemi Konohy a přemýšlím. Ještě nikdy jsem neměla v hlavě takový zmatek. Jsem šťastná, protože už je ze mě ninja, ale naopak nešťastná, když pomyslím na pitomej klon, na Itachiho smrt, na Nejiho...
Najednou do někoho vrazím.
"Promiňte," omlouvám se když v tom pohlédnu do známého obličeje...
"Neko...?"