Po čtyřech letech zpět! Mise! - 10 Minulost ...

Uff .... takže tady je 10 kapitola .... prosím nedivtese že to sem dávám ted když už by to tady mělo dávno být ale ... no odpověd je jednoduchá.
10 tu už byla ale byla nedopatřením smazána. Tak ji sem dávám znova.

Kapitola 10

Yuu ležela zamyšleně na svém pokoji.
"Doufám že se to urovná."pomyslela si a otočila se na bok.Myslela na to jak se Naruto vidal za Hin aby ji to všechno vysvětlil a udobřil si ji.
"Kéžbych měla taky někoho takového.Všichni už někoho mají.Neji se včera večer konečně vyznal TenTen a Gaara a Sakura k sobě asi teké něco cítí.Jen já jsem zase na ocet."povzdechla si Yuu a zavřela oči ve snaze usnout.Asi po půl hodině se ji to povedlo ale moc hezké sny se jí nezdály.
Mezitím se Naruto s Hinatou vrátily.Ale něco se mezi nimi změnilo.Oba se držely za ruce a vrhaly po sobě zamylované pohledy.Tak to se dostavily i na večeři a všichni nad tím jen žasly.Ale byly rádi že se Hinatě konečně splnil sen.A Neji i když nerad, musel uznat že jim to spolu sluší a i kdyby byl proti, nic by stím nenadělal, protože Hinata by si to líbit nenechala.

O tři dny později
Devět ninju se krčilo ve stínu stromu nedaleko vesnice, kterou právě opustily.
"Takže mládeži.Už jsme dost daleko od vesnice tak vytvořte formaci."křikl Kakashi a všichni si bleskurychle stouply na své místo.
"Dobře.Můžeme vyrazit!"křikl prozměnu Naruto a všichni se rozběhli.
Běžely celý den bez přestávky.Chtěly uběhnout co nejvíce cesty a taky se jim to povedlo.Protože běžely celý den, nikde nezastavovaly a běžely opravdu rychle měli pro dnešek za sebou skoro půl cesty.A běžely by dál ale protože byly někteří už unavení.Utábořily se na malé mýtince uprostřed lesa.
"Kdo si vezme první hlídku?"zeptal se Kakashi po jídle.
"Já si ji vezmu."navrhla Kushina.
"A já si vezmu tu druhou."řekla rychle Hinata a podívala se na Kushinu.Měla na ni mnoho otázek, které ji mohla říci jen ona a hlavně si vzpoměla koho ji Kushina tolik připomýná.
"Dobře takže ostatní bežte spát at jste ráno odpočatí."rozkázal Kakashi a sám si lehl pod strom.Ostatní ho po chvíly nádsledovaly.
"Dobrou noc Hin."popřál Naruto Hinatě a dal ji pusu.
"Dobrou Naruto." usmála se a lehla si vedle něj.Naruto po chvíly s ostatními usnul jen Kushina a Hinata nespaly.
"Ty ještě nespíš, že Hin?"řekla do ticha Kushina.Hinata si tedy stoupla a beze slova si šla sednout vedla ní.
"Ne ještě jsem nespala ale..."začala Hinata ale Kushina ji přerušila.
"Já vím chceš se mě na něco zeptat, že?"zeptala se Kushina a lechce se na ni usmála.
"Ano.Má pár otázek ale ta nejpodstatnější je....no.... vy jste Narutova matka, že?"vychrlila ze sebe rychle Hinata a podívala se na Kushinu.Ta na ni hleděla s očima a pusou do kořán.¨Hinata dostala tichý záchvat smíchu.Tak moc ji připomýnala Naruta.Když si Kushina uvědomyla že na ni stále tak tupě zírá, uklidnila se.
"Ano jsem jeho matka ..... ale jak jsi to poznala?"divila se Kushina.
"Jednuduše.Jste si strašně podobní.Vzhledem jenom v něčem ale povahou jste si téměř totožní."vysvětlila ji to Hinata a usmála se na ni.Kushina ji usměv oplatila.
"A myslíš že to Naruto už ví?"zeptala se ji trochu znepokojeně Kushina.
"Ne, mám pocit, že ne.A i kdyby ano, nemusíte se ničeho bát.Určitě bude moc štastný když zjistí že má rodinu."ujistila ji Hinata.Kushina si oddychla.nechtěla aby se na ni Naruto až mu to řekne zlobil.Podívala se na hvězdy.
"Jsem moc ráda že můj syn si vybral tak skvělou dívku jako jsi ty!"řekla ji po chvilce ticha Kushina ale svůj pohled od oblohy neodvrátila.Hinata svůj pohled také ztočila nahorů.
"Děkuji.Opravdu dlouho jsem čekala na ten den kdy Narutovi konečně řeknu jak moc ho mám ráda.Vlastně se dá říct že na to čekám celý život, už od Akademie."řekla zasněně Hinata a vzpomýnala na své dětství.
"Opravdu?"podivila se Kushina a svůj pohled stočila znovu na Hinatu.Ta ji pohled opětovala.
"Ano.Stále jsem byla trpělivá a čekala na tu správnou chvíli kdy mu to řeknu.A i kdyby mé citi neopětoval, byla bych štastná že mě aspon vyslechl a já to konečně řekla na hlas."vysvětlila zamyšleně Hinata a dívala se někam do dálky.Kushina zase pohlédla na oblohu.Stále ji v hlavě vrtala jedna otázka.
"Hin?"ozvala se.
"Ano?", " No já jen že jsem se chtěla zeptat … jaké měl Naruto vlastně dětství?Jeho otec si přál aby ho lidé oslavovali jako hrdinu .... dodržely to?"zeptala se ji trochu s obavami Kushina.Hinata nějakou dobu mlčela, nevěděla totiž jak začít.
"Ne.Přání vašeho muže nedodržely.Abych řekla pravdu udělali přesný opak.Každý si o něm myslel, že je ten démon a nikdo s ním nemluvil.Považovaly ho za špínu … prostě něco nebezpečného a podřadného! Z toho důvodu neměl žádné kamarády, ani učitelé ho neměli rádi.A víte Kushino-san jaké jsou oči, jenž každý den Naruto viděl?Jaké jsou pohledy lidí co denně potkával?"zeptala se ji Hinata a otočila se na ni.Kushina se na ni celou tu dobu dívala.Pozorovala její výraz.Byl plný nenávisti k těm lidem.A když ji položila tu otázku.Zavrtěla pouze hlavou.
"Jejich oči jsou chladné a nenávistné.A co myslíte jak by na to reagovalo normální dítě s rodinou a přátely?Běželo by za nimi s brekem a schovali by se u nich v náručí!Ale Naruto … ten tuto šanci neměl.Ano, ze začátku také plakal a vždy utekl ale postupen času brečel mín a mín.Až přestal brečet uplně.V Akademii mu to moc nešlo ale nikdy se nevzdával a zkoušel to pořád dokola.Nikdy se nevzdal protože chtěl aby ho lidé uznávaly a protože se chce stát Hokagem.Tím nejlepší, ještě lepřím než byl čtvrtý.A vlastně mám dojem, že čtvrtý Hokáge je pro něj něco jako vzor.Myslím že ho považuje jako hrdinu, který byl připraven ochránit vesnici i za cenu vlastní smrti.I na ukor toho že zrovna do něj byl zapečetěn Kyuuby."řekla Hinata a tváři se ji po dlouhé době zase oběvil usměv.
Kushině se po tvářich koulely slzy a padly do trávy.Nemohla uvěřit že Naruto měl tak strašné dětství.Ale byla na něj hrdá že ho tak dobře překonal a je z něj ted muž z dobrým srdcem.
"Děkuji, že jsi my to řekla."poděkovala ji náhle Kushina a setřela si slzy.
"Nemáte za co ale myslím že by jste si měla jít už lehnout."navrhla Hinata a usmála se na ni.
"Asi máš pravdu.Dobrou."popřála ji Kushina a šla si lehnout pod strom.Zachvíly spala opravdu tvrdě.Hinata se na ni ještě nejakou dobu dívala a přemýšlela o mynulosti.Ale po chvilce ji vyrušilo křupnutí větvičky.Okamžitě byla na nohou a v ruce držela kunaii.V křový stála postava v černém plášti.
"Vylez!"vyzvala postavu Hinata.Postava tedy vylezla a zamířila si to k Hinatě.Ta jen žasla že se odvážila přiblížit tak moc ale z toho také usoudila že nepřišla bojovat.Pustila tedy ruku z kunaii po deél těla a čekala co udělá ta postava.
Ta na ni jen kývla jako, že ji nechce ublížit a podala ji nějaký dopis.A promluvila.
"Dej to prosím tě Narutovi."a otčil se k odchodu.Z jeho hlasu totiž Hinata usoudila že je to muž zhruba v jejím věku.
"Počkej kdo vlastěn jsi?"vyhrkla Hinata rychle.Muž se zastavil.Dlouho rozmíšlel jestli ji to má říct.
"Dobře řeknu ti to ale pojd za mnou."svolil neznámí a znovu zašel do lesa.Hinata neváhala ani na chvilku.Mohla to být past ale ona nějak vycítila že ji ten muž nechce ublížit.Běžela tady za ním až přes půlku lesa až nakonec došly na podobnou mítinu na, ketré tábořily oni.
Tam se ta postava obrátila na Hinatu a sundala si kapuci.Hinatě se rozšířily oči udivem.
"Sasuke?!"zašeptala do ticha.
"Ale proč? Nesloužíš snad Orochimarovi??"zepútala se ho nechápavě Hinata.Sasuke trochu posmutněl.
"Ano sloužím ale už dlouho od něj chci odejít.Avšak pokaždé jsem ten nápad zavrhnul, protože bych neměl kam jít."vysvětlil ještě smutněji Sasuke.
"Ale to není pravda Sasuke!"vykřikla Hinata až se Sasuke zarazil a podíval se na ni.
"Ale ano vždyt Naruto a Sakura mě musí nenávidět."řekl Sasuke a čekal co mu na to řekne.
"Cože nenávidí?!Vždyt oni tě stále hledají a chtějí tě přivést z pět do Konohy!"křikla znovu Hinata.Sasuke na ni užasle hleděl.
"Myslíš to vážně?"zeptal se ji trochu nevěřícně Sasuke.
"Ano!"potvrdila mu Hinata.A na Sasukeho tváři se obevil zářivý usměv.
"A vrátíš se tedy se mnou do tábory?"zeptala se ho opatrně Hinata.
"Ne ještě ne.Musím ještě něco zařídit.Ale určitě za vámi přijdu."řekl Sasuke a znovu si nasadil kapuci.
"Jo a Hinato.Díky."křikl ještě Sasuke a zmizel.
"Nemáš za co Sasuke."zašeptala s mírným usměvem na tváři Hinata a vrátila se do tábora.