Po čtyřech letech zpět! Mise! - 7 Bouřka

Tak tady je sedmá kapitola.Já vím že to docela brzo ale myslím že někteří z vás ocení A jako obvykle doufám že se vám bude líbit!Tentokrát jsem se opravdu snažila ji udělat dlouhou! Takže hezké čtení!!
(PS:V této kapitole by neměly být žádné hrubky! A pokud nějaké najdete tak mi to napište do komentářů.Tot vše. )

Kapitola 7
Po večeři se všichni odebraly do svých pokojů jen Hinata se šla projít do blízkého lesa.
Šla asi hodinu a vůbec si nevšimla že je moc daleko od sídla. Pokračovala dál, na velkou mýtinu.
Naproti ní bylo velké jezero a za ním se tyčil vodopád. Kolem dokola byly velké stromy a skála. To celé osvětloval jemně stříbrným světlem měsíc, který se tyčil vysoko na nebi posetého hvězdami.
„To je nádhera!“vydechla Hinata.Rozhlédla se kolem sebe aby zjistila jestli je tady ještě někdo jiný než ona ale ani pomocí Byakuuganu nikoho neviděla.
Sundala si oblečení a skočila do vody.Voda byla hodně studená a Hinatě začala být po čase trochu zima. A tak se rozhodla, že přeplave na druhou stranu.

Mezitím, když Hinata plavala na druhé straně, vynořil se z lesa Naruto a stejně jako ona obdivoval tu krásu. Nakonec se také rozhlédl kolem sebe, nikoho neviděl a tak si sundal oblečení a stejně jako Hinata neslyšně skočil do vody. Uplaval několik metrů ale zastavil se. Měl totiž pocit, že tu ještě někdo je a pro jistotu se ještě jednou rozhlédl. Nikoho ale zase neviděl a tak plaval dál.
Po pár metrech se musel zase zastavit, protože se s něčím srazil. Když se ale podíval pořádně zjistil že je to nějaká dívka. Ona se také rozhlížela do čeho narazila a když spatřila nějakého kluka jen pár metru od ní vykřikla a potopila se co nejvíc mohla.
Naruto připlaval trochu blíž a ...
„Kdo jsi?“ zeptal se jí zvědavě.
Trochu sebou trhla, protože ji ten hlas připadal nějak povědomý.
„A kdo jsi ty?“ odpověděla mu otázkou. Naruto sebou také nepatrně škubl protože mu její hlas připadal hodně známí. Chvíli bylo mezi nimi ticho.
„Naruto?!“, „Hinato?!“ vykřikly oba zároveň a potopily se ještě níž.
„C-c-cco tady d-děláš Naruto?“ vykoktala ze sebe překvapená Hinata a přitom zrudla jako rajče.
„J-j-já? N-no já jsem se šel projít a...a..no prostě.. To máš jedno!“ zamluvil to Naruto.
„A co tady vlastně děláš ty? Hin?“ zeptal se stejně překvapeně a zrudl stejně jako ona. Oba si totiž plně uvědomovaly že ani jeden z nich nemá nic na sobě.
„Hm no myslím, že by jsme z té vody měli vylézt ať nenachladneme.“ prolomil ticho Naruto a čekal co tomu Hinata řekne.
„Jasně. Ale, až budu vylízat, tak se otočíš!“ řekla Hinata a ještě víc zčervenala. Naruto pouze přikývl a doplavaly blíže ke břehu.
„Dobře, ted se Naruto otoč.“ poprosila ho Hinata a vydala se na břeh. Právě, když Hinata vylézala z vody a pokračovala dál po břehu až ke svým věcem, Naruto se na ni koukl koutkem oka. Jeho zvědavost ho prostě přemohla a on se musel podívat. Trochu otočil hlavu a zaměřil se na její tmavou siluetu osvětlenou měsícem. Okamžitě ho, jako kdyby zhypnotizovala a on od ní nemohl odtrhnout pohled. Takhle se na ni díval, dokud nebyla oblečená v tričku a tričtvrtákách. Poté se otočila na Naruta, který se předtím bleskově otočil.
„Dobře, můžeš vylézt Naruto.“ křikla na něj a zmizela mezi stromy.
Naruto pro jistotu ještě na chvíli počkal kdyby se náhodou pro něco vrátila ale nakonec přece jenom vylez a rychle si doběhl pro oblečení. Hinata mezitím čekala mezi stromy. Ale stejně jako Narutovi ji to nedalo a potichu se vracela k jezeru. Naruto byl právě jenom ve spodním prádlem až se Hinata trochu lekla a při tom to zjištění mírně zčervenala ale pohled od něj neodvrátila.
Mezitím co se Naruto převlékal přemýšlel nad Hinatou.
„Co já k ní vlastně cítím?“ptal se sám sebe pořád dokola ale na odpověď ne a ne přijít. Najednou se vpravo od něj vynořila Hinata.
„Jé Naruto, ty jsi ještě tady?“ zeptala se ho nevinně.
„Ano ale právě jsem na odchodu.“ odvětil a trochu zčervenal když si vzpomněl na jejich příhodu v jezeře. Hinata si toho všimla a zčervenala také. Mezi nimi nastalo trapné ticho, které přerušila až Hinata.
„Myslím že by jsme se měly už vrátit.“ navrhla, protože ji byla zima. V duchu si nadávala jak mohla zapomenout na její bundu. Naruto si všiml že se trochu třese a domyslel si že to bude od chladu, a tak si sundal svou bundu a podal ji Hinatě.
Ta sice chvíli váhala ale jakmile zafoukal studený vítr, popadla ji a ihned oblékla. Byla ji sice trochu velká ale to ji nevadilo.
„Děkuji.“ poděkovala mu vděčno, no stále ji byla zima.
Najednou ji něco káplo na nos. Podívala se vzhůru a uviděla nad sebou černé mraky, které jen čekaly na vhodný okamžik.
Hinata se podívala zpět na Naruta, protože pocítila jeho pohled.
„Měli bychom se někde schovat, protože do sídla bychom to už nestihly.“ navrhl Naruto a už se začal rozhlížet po nějakém ukrytu.
„Ano, máš pravdu.“souhlasila Hinata a zapnula si Byakugan. Chvíli se dívala po okolí až nakonec uviděla malou jeskyni.
„Tamhle něco je.“ řekla a ukázala tím směrem.
„Skvělá práce Hin. Ale ještě by jsme si měly nasbírat nějaké to dřevo na oheň ,dokud je ještě suché.“ pochválil ji Naruto a začal sbírat dřevo.
Právě když došli k opravdu malé jeskyni začalo hustě pršet. Oba urychleně naskákaly dovnitř.
„Stihly jsme to jen tak tak!” oddechl si Naruto a rozhlédl se po jeskyni.
Jeskyně byla strašně malá. Hinata se po čtyřech doplazila doprostřed jeskyně, kde byla malá prohlouben.
„Vypadá to, že tady někdo žil!” poznamenala do ticha a položila dovnitř dřevo.
„Ano. Máš pravdu.” souhlasil s ní Naruto a položil své dřevo na to její.
„Ale jak to zapálíme? Já žádné ohnivé techniky neumím!” zeptala se ho Hinata.
„To je v pohodě, já ano.” oznámil ji Naruto a už se rozmýšlel co použije. „Běž prosím trochu na bok, Hin.” poprosil ji Naruto a už si chystal chakru. Hinata honem uskočila a dívala se co Naruto udělá.
„Katon: Housenka no Jutsu!” vykřikl a na dřevo se snesl jeden malý fireball. Dřevo okamžitě chytlo a v jeskyni zavládlo příjemné teplo. Hinata a Naruto si sedly vedle sebe k ohni a natáhly před sebe ruce, aby si je zahřály.
„Naruto jak ses vlastně naučil ohnivé jutsu?” zeptala se ho po chvilce ticha se zájmem Hinata.
„Ále, Ero-senin mě učil různé techniky když jsme byly na cestách.” odpověděl ledabyle Naruto.
„Aha a jak ses vůbec měl po celou tu dobu co jsi byl pryč?” zeptala se ho znovu Hinata.
„Bylo to naprosto úžasný! S Ero-seninem jsme procestovaly Větrnou Zemi, Ohnivou zemi a poté jsme se byly podívat i do země Vln. Jo a ještě jsme byly nějaký čas ve Zvučné ale nic zajímavého se nestalo.” vysvětloval nadšeně Naruto. Hinata ho celou dobu s usměvem pozorovala.
„A co ty Hin?” zeptal se ji najednou Naruto po krátké odmlce. Hinatě díky tomu zmizel z tváře úsměv a svůj pohled stočila na oheň. Naruto se nad její reakcí trochu zarazil.
„No jestli se ti o tom nechce mluvit tak nic neříkej.” ozval se honem Naruto. Hinata se na něj trochu pousmála.
„To je dobrý.” ujistila ho Hinata a znovu se podívala do ohně.
„Když jsi odešel...já...slíbila jsem si že budu silnější a konečně se budu moci podívat otci do tváře a říct mu že jsem připravena vést klan.” na tváři se ji mihl slabý úsměv.
„Proto jsem rok poté odešla do Suny, kde jsem požádala Gaaru-kun aby mi pomohl s tréninkem. Nějakou dobu váhal ale nakonec souhlasil a celé tři roky mě trénoval. Byl to opravdu tvrdý trénink na zvýšení mé rychlosti a ovládání mé chakry. Jedna jonninka mě dokonce naučila mnoho vodních jutsu a tak kromě technik Hyuuga klanu jsem i dokonale ovládla vodní techniky.” na chvíli se odmlčela aby si uspořádala myšlenky. Naruto na ni užasle hleděl a nemohl uvěřit že to to je ta Hinata kterou znal. Ale Hinata ho moc dlouho přemýšlet nenechala a pokračovala dál.
„Po dvou a půl letech jsem byla natolik rychlá, že jsem dokázala i pár krát udeřit i Gaaru-kun, ale přece jenom jeho obrana byla lepší. Ten zbylý půl rok jsem ještě procvičovala to co jsem se za tu dobu naučila protože Gaara-kun dostal od Tsunade-sama zprávu, že mě a jeho bude za půl roku potřebovat. Divily jsme se že až za tak dlouho ale nakonec jsme to nechali být a připravovaly jsme se na tu dobu. Za půl roku opravdu přišla zpráva od Tsunade-sama at se urychleně dostavíme do Konohy. Co nejrychleji jsme se sbalily a Gaara-kun nás přenesl do její kanceláře, kde jsme se shodou okolností právě setkaly.” dokončila svůj příběh Hinata a mezi nimi nastalo hrobové ticho, které přerušovalo jen praskání dřeva v ohni.
„No každopádně jsem ráda, že jsme se znovu viděly.” ozvala se Hinata a upřela na něj svůj pohled. Naruto mírně zčervenal.
„Ano taky jsem tě rád znovu po takové době viděl.” řekl ji stále červenající Naruto. Hinata se na něj mile usmála.
„No myslím, že bychom měly jít spát.” rozhodl nakonec Naruto a lehl si na proti ohni. Hinata jenom kývla ale ze svého místa se nehnula.
„Dobrou noc Naruto.” popřála mu Hinata a mírně se na něj usmála.
„Díky. Tobě taky Hin.” poděkoval ji Naruto a zavřel oči. Okamžitě na to usnul. Hinata se na něj se zálibou dívala a pomalu se k němu doplazila. Lehla si vedle něj a pozorovala ho. Po chvilce Hinatu také přemohl spánek a usnula vedle něho.