Hokageho Syn: Origins 006 - Zátah

Sedmá hodina se blížila. Daisuke celý tým vyzbrojil podle jejich přání. Pořádná zásoba vrhacích zbraní byla potřeba. Tanmovi dal celý set, takže měl katanu na zádech, wakizashi na opasku a tanto na pravé botě.
„Slumy projdeme bez povšimnutí, pokud budete dělat, co říkám,“ nakázal Tanma, když si nasadil černou čepku, aby zakryl svoje světlé vlasy.
„Celá akce bude probíhat bleskově. Většina jich už bude spát, tak to nebude problém,“ ujistil ho Sora, když přejel pohledem po svém týmu. Tanma pocítil na svých zádech velkou zodpovědnost. Byl zvyklý pracovat sám, teď měl pod sebou šest dalších lidí, kteří na něj spoléhají.
„Neboj se, kluku. Povedu tě,“ ozval se Kyuubi v jeho nitru. Tanma nečekal, že zrovna on mu pomůže.
„Není ti špatně? Myslel jsem, že mě necháš tak,“
„Hele, jestli je něco, co nesnáším víc než lidi, tak je to tohle svinstvo, co vyrábějí. Sám jsem viděl, jaké trosky z nich potom jsou,“ odpověděl Kyuubi vážně. Tanma věděl, že se Kyuubi chce jenom pobavit, ale tohle myslel vážně.
„Všechno je připraveno, Soro,“ ozval se Daisuke, když každému zkontroloval stav zbraní a vybavení a do finále každému dal po vysílačce.
„Tak fajn! Za pár vteřin vyrazíme,“ nakázal Sora a otočil se na Tanmu, který rychle obhlížel situaci. Kdyby zvolil špatnou cestu, všechno by šlo hned z kopce.
„Jsou jen tvoji, kluku,“ Sora se snažil být povzbudivý, Tanma ale pořád cítil nervozitu. Doufal, že v akci ho to přejde.
„Tak jdeme na to,“
V sedm hodin už byla tma jako v pytli. Tanma se snažil vést svůj tým přes slumy, co nejtišeji to šlo. Občas mu Kyuubi napověděl, kdo se za jakou zdí ukrývá, nebo jestli někdo nemá stejnou dráhu. Věžák už byl na dohled.
„Tanmo, sundej ho, nebo nech být. Tvoje volba,“ ozvalo se Tanmovi ve vysílačce. Mladý blonďák vykoukl zpoza zdi, stál tam jeden ze Sekáčů. Zastavil se ještě venku na poslední cigaretu.
„Určitě se dovnitř bez klíče nedostanete,“ poradil Kyuubi, když celý průběh sledoval Tanmovýma očima.
„Já vím, Kyuu. Není jiná možnost,“ uznal Tanma a vytáhl otcův kunai. Ve spěchu dal týmu znamení, aby počkali, než hodil kunai směrem k sekáčovi. Kunai se zabodl do zdi na něj, sekáč si ale ničeho nevšiml. Tanma se hned rozhodl využít situace a přemístil se na značku. Sekáč neměl čas zareagovat, hned na to se válel na zemi se zlomeným vazem.
„Žádný klíče. Je tu jenom nějaká karta. Doufejme, že je vstupní,“ doufal Tanma v duchu, když prohledával tělo. Dal týmu znamení, aby se u něj seskupili. Použil kartu, aby jim otevřel dveře, sám ještě počkal venku, jestli nemají někoho v zádech. K Tanmově úlevě, nikdo o nich doposud nevěděl.
„Dokázals to, chlapče. Dobrá práce,“ pochválil ho Kyuubi, což si Tanma musel zaznamenat. Ocasatý démon jen tak nechválí.
Uvnitř budovy se tým seskupil, aby probrali následující plán.
„Setaou sedí na samém vrcholku budovy, laborka bude určitě někde dole,“ poradil Tanma, když se dostal ke svému týmu.
„Tak jak dál, teda? Nejprv jedno, pak druhé, nebo se rozdělíme?“ zeptal se Ganryu, což všechny zaskočilo. Obr za celou dobu neřekl jediné slovo. Asi mu Sora pořádně domluvil.
„No, když se tady potulují ninjové, tak bude blbost se rozdělit. Nejprv jedno, potom druhé. Jdeme nejprv pro Ramu,“ zavelel Sora, čímž převzal velení a celý tým se vydal na postup budovou. Patro po patře, pokoj po pokoji. Díky momentu překvapení měli velkou výhodu, odpor nebyl žádný, každý, na koho narazili, skončil zajištěný. Takhle se jim dařilo postupovat až do šestého patra.
Tým stál na chodbě v šestém patře, když zaslechli zvuk splachování za jedněmi dveřmi. Sora se rozhodl počkat. Ze dveří vyšel kluk, mohlo mu být tak jedenáct. Co čert nechtěl, kluk si jich všiml.
„Nehýbej se a nic se ti nestane. Jen klid,“ uklidňoval Sora situaci. Když kluk viděl tu skupinu, vydal se na útěk. Reagovat nestihl nikdo. Jenom Tanma pohotově hodil otcův kunai jeho směrem.
„Dobrá práce, Soro,“ Isshin si nemohl odpustit poznámku. Nikdo si nevšiml, že je Tanma pryč. Ten se stihl ke klukovi dostat a strhnout ho k zemi. Tanma si koutkem oka všiml druhého kluka o patro výš. Jednou rukou teda zacpal klukovi na své úrovni pusu a po druhém hodil kus spadlé sutě. Neminul, kousek sutě trefil kluka na vyšším patře přímo do hlavy. Bohužel, neměl jinou možnost, kluk, kterého držel, se moc vzpouzel, tak Tanma jenom držel, dokud pohyb neustal. Zaslechl další vrznutí dveří na vyšším patře, kde sejmul kluka sutí. Tanma se rychle schoval za zídku, která sloužila jako zábradlí a čekal.
„Vydrž, rozhlíží se. Teď se sklonil k tomu děcku, vrať se!“ Kyuubi se ukázal jako dobrý rádce.
„K***a, to bylo o chlup,“ vydechl Tanma, když se vrátil k Daisukemu. Daisuke měl ještě pár kunaiů v zásobě, co mu Tanma svěřil.
„Tak tohle bylo působivé. Ještě, že tě tu máme, bažante,“ uznal Ganryu, což všechny zarazilo ještě víc. Nečekali, že zrovna Ganryu Tanmu pochválí.
„Fakt působivý, vůbec jsem si tě nevšiml,“ přidal se Sora, Tanma ale pozvedl ruku na znamení ticha, protože zaslechl kroky jejich směrem. Někdo šel k nim, Tanma tušil problémy.
„Genichiro, dveře!“ nakázal Tanma tiše a Genichiro se činil. Schoval se za dveřmi a vyčkával. Dveře se pootevřely a z nich vykoukla hlava dospělého muže. Genichiro musel dělat, co musel, aby se vyhnuli prozrazení. Vší silou dveře znovu zavřel, což muže trefilo do hlavy. Musel tomu chlapovi omlátit dveře o hlavu a fofrem ho zatáhnout k nim. Sora jen uznale přikývl. Rin, která za celou dobu neřekla ani slovo, jenom užasle hleděla. Blonďák se jí zamlouval víc a víc, protože přes slumy se s jeho velením dostali nepozorovaně dovnitř a ještě je stihl zachránit v poslední vteřině. Z rozjímání ji ale vytrhlo zhasnutí světel.
„Dobrý večer. Zdá se, že tu máme jisté hosty. Hosty, které jsem já nezval, a rozhodně tu nejsou vítání. Proto navrhuji, abychom tyhle škůdce odsud vyprovodili. Kdo tak učiní, má zde nájem zcela zadarmo,“ ozvalo se v rozhlasovém zařízení, které bylo v rohu chodby.
„Do h****u! Já zapomněl na kamery!“ zanadával Tanma, když hlas utichl. Celý tým teď čekal v napětí, co se stane dál. Ticho bylo nesnesitelné.
„Neřeš to, Tanmo. Udělal jsi, co jsi mohl. Takový omyl by se mohl stát každému,“ chlácholil ho Isshin, když Tanma ze vzteku udeřil do zdi.
„No, nedá se nic dělat. Teď to budeme mít těžší,“ uznal Sora hořce, načež Tanma pokračoval dveřmi dál. Šel opatrně a tiše, dokud mu kolem ucha něco neprosvištělo. Vyhodnotil to jako senbon.
„Už o nás věděj!“ zakřičel a kryl se před přicházející salvou.
„Kryjte se!“ zavelel Sora, protože teď se to všechno pokazilo.
Šarvátka přišla rychle. Tanma ve tmě slyšel svoje společníky, jak dostávají zásahy od jehel.
„Takže Deštní jsou už tady,“ uznal v duchu a plánoval dál. Z brašničky na stehně vytáhl malou zábleskovou bombu.
„Bacha, světlo!“ promluvil do vysílačky, než bombičku hodil. Náhlý záblesk útočníky oslepil, Tanma měl teda dostatek času svůj tým posbírat na lepší pozici a rychle je ošetřit.
„Potřebujeme plán!“ ozval se Daisuke, když Tanma zahazoval senbony.
„Teď mě nic nenapadá,“ promluvila Rin zoufale, Tanma se zaměřil na dveře, za kterými čekaly problémy.
„Pojďte za mnou,“ nakázal blonďák a levou ruku držel ve znamení.
„Kreju vás, běžte, bežte!“ křičel Tanma, když vyšel ze dveří, rukou držel znamení pro bleskový štít, aby jeho tým mohl projít dál. Lítající jehlice se jenom tříštily při kontaktu se štítem. Sora s Isshinem ihned využili situace, kdy je Tanma kryje, aby se rychle zbavili útočníků. Tenhle postup jim pomohl se dostat dál. Tanma věděl, že Deštných bylo jenom pár, přece by to byla blbost si hned provalit svoje trumfové karty. Celý věžák byl na nohou, Tanma věděl, že každou chvílí přijdou i bouchači z venku.
„Soro, zdá se, že tichej postup je už v p****i,“ obrátil se blonďák na velitele.
„To jo. Vždycky se to takhle musí zkomplikovat,“ uznal Sora, což byla poslední chvilka klidu. Ze dveří začali vybíhat zfanatizovaní lidé. V úzké chodbě se blbě manévruje. Pokud teda skupina nemá tank, což byl zrovna Ganryu. Díky jeho odolnosti pročistil týmu cestu.
„Jdeme, jdeme!“ zavelel Sora a následoval Ganryua. Tanma šel jako poslední. Takhle se úspěšně dostali asi až do desátého patra.
V desátém patře se to pokazilo ještě víc. Lidí na chodbách bylo snad milion. Tým se snažil ze všech sil, aby se udržel. Velký šok bylo zjištění, že dvojice Bouchačů, kteří se ukrývali ve vyšších patrech, přemohli Ganryua a shodili ho dolů. Ganryu se dokázal zachytit zídky ve čtvrtém patře, kde pokračoval v boji. Tanma doslova létal mezi patry, aby každému mohl pomoct. Po očku sledoval i Rin, jak se jí daří. K té se zrovna blížil jeden ze Sekáčů zezadu, jenže Tanma už neměl nic, co by mohl hodit. Jeden z otcových kunaiů byl na druhém konci chodby. S patřičnými nadávkami se snažil dostat ke své zbrani co nejrychleji, doufaje, že to stihne. Když zvedl oči, všiml si, že hrozba se kácí k zemi s nožem v zádech. Isshin byl rychlejší. Uznale na sebe kývli a pokračovali v boji. Únava už byla bohužel znát, jenže lidí pořád přibývalo. Tanma viděl Ganryua pár pater pod sebou, Isshina kousek výš, Rin na svojí úrovni, ale zbytek už ne.
„Asi pokračovali dál,“ vyhodnotil situaci a rozhodl se pomoct Ganryuovi. Sice to byl blbec, podle Tanmových slov, ale patřil k nim. Pomohl Ganryuovi sejmout několik bouchačů, než zaslechli dívčí výkřik. Rin se držela ze všech sil zídky.
„Rin!“ vykřikli oba současně, Ganryu se chtěl vydat na pomoc. Jenže Tanma věděl, že je vysoko.
„Ganryu! J***j na to, nestihneš to!“ zahulákal Tanma, když Ganryu udělal krok.
„Musím jít za ní! Potřebuje mě!“ odvětil Ganryu a seslal dva chlápky dolů.
„Nestihneš to, k***a, chápeš? Než tam doběhneš, bude pozdě!“ vykřikl Tanma, než skopl jednoho sekáče ze schodů a ten svým pádem skolil tři další.
„Nějaký bystrý plán, teda?“
„Vysadíš mě! Dělej!“ nakázal Tanma a rozběhl se ke Ganryuovi. Ten už měl naštěstí připravené ruce, než k němu Tanma doběhl. Tahle spolupráce měla za výsledek to, že Tanma letěl nahoru, aby Rin mohl zachytit.
„Mám tě!“ ozval se Tanma, když jednou rukou visel za zídku a druhou rukou udržel Rin. Ganryu se snažil dostat k nim, jenže Tanmovi povolila ruka. Asi o dvě patra níž se znovu zachytil, teď už s problémy.
„Jsme moc těžcí, Rin. Musím tě tady někde vysadit,“ pronesl Tanma přes zatnuté zuby, Rin rychle hledala místo. Tanma její plán pochopil rychle a začal ji rozhoupávat.
„Ještě trošku! Ještě kousek! Teď!“ vykřikla zrzka a pustila se. Dopadla na zídku o patro níž. Tanmovi se ulevilo, když zjistil, že je v pořádku. Hned na to něco letělo dolů.
„Isshine!“ jmenovaný dopadl dost ošklivě na samotný spodek věžáku.
„Rin, Ganryu! Isshin je dole! Postarám se o něj, vy najděte ostatní!“ nakázal Tanma, což jeho zbylí dva kolegové učinili. Sám se potom vrhl dolů, aby Isshina chránil.
Isshin nebyl schopen pokračoval. Blbě dopadl a zlomil si nohu.
„Isshine!
„Tanmo! Ty ses vrátil?“ vyhekl zraněný překvapeně, když k němu Tanma dopadl.
„Nejsem vůl, abych tě tu nechal. Jak jsi na tom?“
„Mám pocit, že to odnesla noha. Dál nedojdu,“ odpověděl Isshin, když se Tanma skrčil, aby obhlídl situaci.
„Když mi poradíš co a jak, někam se pohnem,“ trval blonďák na svém. Isshin se hned dal do vysvětlování, protože lýtkovou kost měl zlomenou v polovině, stehenní taky a holenní byla otevřená. To si žádalo fixaci. Tanma prorazil dveře od nějakého kumbálu, našel svoje košťata.
„Použij ty násady, abys mu mohl tu nohu zafixovat,“ radil Kyuubi, načež Tanma větrným kotoučem odsekl holé násady.
„Teď zatni zuby, bude to bolet jak kráva,“ informoval Tanma a podržel násady Isshinovi u nohy. Pak mu vzal obvazy a pořádně utahoval. Provizorně nohu zafixoval.
„Co teď? Podělal jsem to,“ ozval se Isshin, když se opíral o Tanmu.
„Ale h***o jsi podělal. Takový věci se stávají. Zůstanu tu s tebou a budu doufat, že někdo dojde za náma. Nemůžu na tebe dávat pozor pořád,“ odpověděl blonďák a pomohl Isshinovi se posadit ke schodům.
„Jakou máš podsadu? Tvůj primární element,“ zeptal se náhle Tanma, což potom musel kolegovi vysvětlit.
„Mám blesk, proč?“
„Bude se to hodit. Tím líp,“ odpověděl Tanma a hlídal okolí. Hned na to se mu u nohou zabodla jehlice.
„Do h****u!“ zanadával blonďák a pohotově se vrátil ke zraněnému kolegovi a vyvolal štít, protože hned na to přišla pořádná salva jehel.
„Zbylí deštní,“ vyhekl Isshin, když se jehly tříštily o štít.
„Šetři dechem, budu muset něco vymyslet,“ ozval se Tanma, dokud držel ruku ve znamení.
Letěla asi čtvrtá salva jehel. Tanma nadával jak dlaždič, ale snažil se držet, co to jen šlo. I tak měl ale značné problémy, štít místy vynechával.
„Tanmo, kašli na to! Zbytečně se tu vyšťavíš!“ zakřičel zraněný, když si všiml, že má Tanma problémy.
„Ale dej pokoj! Podej mi ruku!“ odbyl ho Tanma a Isshin tak učinil. Jejich ruce se spojily v pečeť Tygra, hned na to Tanma svoji ruku odtáhl.
„A takhle drž!“ zaslechl Isshin naposled, než Tanma odběhl přímo doprostřed přízemí. Nepřítel ho mohl zasáhnout odkudkoliv. Letěla pátá salva, jehlice se rychle blížily. Ať už měl Tanma v plánu cokoliv, musel si to dobře načasovat. Tanma jenom zavřel oči a soustředil se, i když jehlice byly nebezpečně blízko. Isshin se už chtěl zvednout a strhnout Tanmu stranou, jeho kolega ale na poslední chvíli otevřel oči a zvedl ruce nad sebe.
„Vracím,“ promluvil Tanma lehkovážně a oba prostředníky ohnul. Z rukou mu vyšla mocná vlna větru, která otočila směr jehlic zpátky. Drtivou většinu Deštných zabil, pár jich jenom paralyzoval.
„Pojď, bude lepší, když se přesunem,“ ozval se Tanma, když všechno utichlo a s obtížemi Isshina zvedl, aby ho odvedl jinam.
„Kam máš namířeno?“
„Někde v těhle prostorách by měl být vstup do sklepa. V tym sklepě bude i laborka,“ odpověděl Tanma, když vláčel zraněného Isshina chodbou. Došli asi do půlky chodby.
„Tanmo? Isshine?“ ozvalo se za nimi. Tanma se za hlasy ohlédl, spatřil dvě siluety běžící k nim.
„Tady!“ siluety se ukázaly jako Rin a Daisuke.
„Nemohli jsme se s vámi spojit, co se stalo?“ vyzvídal Daisuke, když dorovnal vzdálenost.
„Za ty vysílačky sorry, během tý šarvátky nám musely někde vypadnout. Isshin je prozatím mimo hru, natřikrát zlomená noha,“ vysvětlil Tanma a pomohl Isshinovi se posadit na příhodnou bednu.
„Dělali jsme si starosti. Sora nám nakázal, že se máme pokusit vás najít a potom najít laboratoř, kterou chce zničit,“ předal Daisuke další informace. Tanma se podíval po svých dosavadních společnících, usuzoval možnosti.
„No, tak to jsme na to jen my dva, Daii. Isshin je na tom bídně a Rin na tom není v boji moc dobře. Nezlob se,“ vysvětlit blonďák rychle a hodil na Rin omluvný pohled. Ta se bohužel zatvářila zklamaně.
„Jasně. Tak pokud víš kudy, veď. Rin s Isshinem na nás potom počkají,“ uznal Daisuke, načež Tanma přikývl.
„Tak jo, to zní jako plán. Za mnou,“ nakázal Tanma a znovu zvedl Isshina. Daisuke mu pomohl zraněného držet.
Společně dorazili ke dvěma dveřím. Jedny vedly ven z budovy, druhé do sklepa.
„Radši se někde ukryjte. Kdo ví, kdo ještě dorazí,“ poradil Daisuke Rin, když se Tanmovi povedlo vypáčit zámek s pomocí sponky. Hned na to zmizel v temnotách.
„Hlavně opatrně,“ zašeptala Rin a začala hledat nějaký úkryt. Daisuke mezitím následoval Tanmu, který se orientoval po čichu. Zatím nebyl žádnými omamnými ani návykovými látkami poznamenaný, tak ten zápach poznal na sto honů. Poté, co Tanma potvrdil ty správné dveře, naskládal Daisuke k oněm dveřím pár podomácku vyrobených výbušnin.
„Jdeme na to,“ pousmál se Daisuke a vytáhl wakizashi z opasku. Výbuch vyrazil dveře a oba ninjové vtrhli dovnitř jako uragán. Hlídku tam neměl nikdo, i tak ale pracovníci běželi rychle zažehnat hrozbu. Jenže proti ninjům neměli vůbec žádnou šanci. Daisuke šel tvrdě, pod jeho čepelí padali pracovníci jako hrušky. Tanma, aby ušetřil energii, volil tvrdé a přesné údery na citlivá místa. Nejčastěji na krk.
„Daii, co to děláš?“ zeptal se Tanma, když dorazil poslední odpor. Daisuke rozhazoval výbušné lístky po okolí.
„Máme to zničit,“ přišla odpověď a další lístek padl na zem.
„To jo. Zničit laborku, ale ne odstřelit celej barák!“ nesouhlasil Tanma a začal lístky sbírat. Daisuke se porozhlédl kolem. Všude kolem dvě řady stolů, nějaké kádinky a baňky.
„Uvědom si, laskavě, že jsme v z******m sklepě. Odpálíš to a celej barák jde k zemi. Nemluvě o tom, co by to udělalo za bordel v okolí,“ připomněl Tanma, když sebral poslední lístek.
„Co teda navrhuješ?“
„Pokud se nepletu, máš vodu. Já vítr, tak tady uděláme trochu botelu po našem. Voda to všechno znehodnotí, takže další použití bude na dvě věci,“ odpověděl Tanma a předal lístky, které Daisuke neochotně schoval.
„Kdyby to byla izolovaná budova, co stojí někde na samotce, neřeknu půl slova. Takhle ale ne, Daii. Nechceme žádný vedlejší ztráty, že ne?“ pokračoval Tanma.
„No dobrá, ať je po tvém,“
„Nehledě na to, že tu máme i svoje lidi a cíle na extrakci. Přestaň blbnout a pomož mi,“ dokončil Tanma a začal pomocí vzduchu demolovat zařízení. Daisuke přidal vodní vlnu, která následně celý sklep pořádně zatopila.
Celý tým se následně sjednotil před věžákem, jak s paralyzovanými Deštnými ninji, tak i se samotným Ramou. Rama vůbec nevypadal jako nějaký drogový magnát, vypadal jako naprostý prosťáček ve středních letech.
„Opravdu dobře odvedená práce, týme. Děláte mi radost,“ ohlásil Sora, když přejel svůj tým pohledem.
„To určitě. Jen se radujte z toho, kdy jste nebohému člověku zruinovali byznys,“ ozval se Rama hořce. Hned na to dostal uspávací ránu od Tanmy.
„Ty se radši neozývej,“ syknul Tanma, když Ramovi klesla hlava.
„Tobě musím poděkovat nejvíc, Tanmo. Sice se vyskytlo pár komplikací, ale zajistil jsi nám čistý průchod. O tom se budu muset zmínit Hokagemu,“ pokračoval Sora a zastavil se s pohledem na Tanmovi. Ten dotáhl ze svého úkrytu i vzpouzejícího se Noriakiho.
„Ale co s těmi Deštnými? Moc se necítím na další cestování a Isshin už vůbec ne,“ ozval se Genichiro, když přejel shluk lidí pohledem.
„Kage Bunshin to jistí. V klidu, mám v sobě trochu krve Uzumaki, takže pořádná výdrž je běžná věc,“ odpověděl rychle Tanma a stejně tak utvořil další půltucet klonů, kteří následně nabrali podobu zbytku týmu. Originální Tanma rozdělil instrukce a shluk se rozdělil. Tanmovy klony se vydali směrem k Deštné. Originály zamířily zpátky domů, Noriaki a Rama jako jejich zajatci. Tanma celou cestu Isshina podpíral.
„Zjistit tolik informací, všechny nás krýt a ještě se takhle starat, to jsou opravdové kvality skutečného vůdce. Isshin je teď mimo hru a mladej ukázal potenciál. Ještě to musím zvážit,“ pomyslel si Sora po cestě, když se ohlédl na blonďáka. Na něj měla zabodnutý pohled i Rin, která měla vlastní myšlenky. Celou cestu mlčela, sváděla menší vnitřní souboj. Zpátky v Konoze se tým rozdělil. Sora vyrazil hned za Hokage, Daisuke, Genichiro a Ganryu odvedli zajatce a Tanma s Rin odvedli Isshina do nemocnice.
„Tak jo, konečně se můžu pořádně prospat,“ ohlásil Tanma, když s Rin kráčeli do jejich ústředny. Rin pořád mlčela, skoro, jako kdyby se bála Tanmu oslovit. Věřila mu, ale mnohokrát ho viděla v akci.
„Tanmo?“
„Jo?“
„Tvrdil jsi, že moje bojové schopnosti za nic nestojí,“ řekla Rin, což donutilo Tanmu se zastavit. Sám přemýšlel, co říct, aby to nevyznělo blbě.
„No, takhle…Boj není tvoje silná stránka, chtělo by to na tom zapracovat,“ odpověděl Tanma opatrně. Rin se nepatrně pousmála nad tím, jak to Tanma kulantně zakryl. Přesto jí to ale nedalo.
„A projdeš si to se mnou? Pomůžeš mi se zlepšit?“ Tanma jenom nadzvedl obočí.
„A že zrovna já? Je tu ještě Sora a Genichiro a ti toho vědí určitě víc a asi by tě i naučili líp než já. Jako, když na tom trváš, tak budiž, ale jsem hroznej učitel,“ odpověděl Tanma, sám nevěděl jak zareagovat. Až odpověď od Rin mu vzala vítr z plachet.
„Víš, Tanmo, na tebe jediného se můžu stoprocentně spolehnout. Ty jsi nikdy nikoho z nás nenechal ve štychu, ať už jsi toho sám měl hodně. Já ti věřím,“ odpověděla rudovláska a Tanma se znovu zastavil. Přemítal a přemýšlel.
„No, včil máme trochu volnýho času k dispozici. Tož, můžeme to projít spolu,“ povolil Tanma. Zjevně Rin šlo o to, aby uměla taky zasadit smrtící údery jednou ranou, že chtěla taky znát ty nejcitlivější místa na těle. Jenže k jeho nevědomosti, bylo za tím mnohem víc.
Uběhlo pár dní od posledního zátahu. Tanma pomáhal Rin s jejím cvičením. Rin se to chtěla naučit, výsledky byly rychle znát a zlepšení bylo poznat. Rin se zdála opět o něco veselejší, když si od Tanmy vysloužila uznání plné hrdosti. Tanma zrovna pomáhal Daisukemu dávat vybavení dohromady. Společně prošli počet a stav. S čím byli spokojení, to ukládali do krabic, které následně ukládali na jejich místo.
„Tak a ty jseš poslední,“ oddechl si Tanma, když uložil poslední krabici. Protáhl si záda a chystal se k odchodu ze skladiště.
„Tak tady ses mi schoval,“ ozval se Sora před ním. Celý den byl někde pryč, vrátil se až teď.
„Co se děje, Soro? Zas něco máme?“
„Kdeže. Byl jsem u Hokage a musím ti něco říct,“ začal Sora, načež mu Tanma pokynul, že může pokračovat.
„Ten zátah byla dobře odvedená práce. Promiň, že jsme ti křivdili,“ na to Tanma jenom mávl rukou. Pořád byl mladý, tak pochyby byly na místě.
„Ale vzhledem k tomu, co se stalo, tak tě teď jmenuju svým zástupcem. Budeš druhým ve velení. Jak z toho, že je Isshin ještě neschopný práce, tak i z toho, že ses dostatečně prokázal,“ Tanma se snažil tuhle informaci vstřebat.
„Za chvilku určitě překonáš i mě,“ pokračoval Sora, když se Tanma odtrhl od zdi, o kterou se opíral.
„Co ostatní? Souhlasí?“ promluvil Tanma náhle.
„Jo. Sami taky odsouhlasili, že je to nejlepší volba. Jsi zatraceně dobrej, Tanmo, a je škoda, kdybys jenom rozkazy poslouchal. Zvládneš i jednat na místě. Isshinovi jsi zachránil život, takže ti i za něj děkuju,“ domluvil Sora konečně, načež Tanma jenom nepřítomně přikývl. Dostával chválu za to, co dělal běžně.
„Kde je vůbec Isshin?“
„Naposledy jsem ho viděl venku u terčů. Proč?“
„Jestli má tady bejt někdo vděčnej, tak jedině já. Stejně s ním musím mluvit. Díky, Soro,“ odpověděl Tanma a opustil sklad. Sora měl pravdu, Isshin byl venku u terčů, aby nevypadl z formy.
„Isshine?“ promluvil Tanma a čekal, až se invalida k němu otočí.
„Ah, Tanmo. Potřebuješ něco?“ Tanma věděl, že Isshinovi může říct cokoliv.
„Chtěl jsem se zeptat, jak ti je,“
„No, co myslíš? Se sádrou od zadku až po kotník. Nějakou dobu budu mimo hru. Jinak to jde. A gratuluju k úspěchu,“ odpověděl Isshin, zakončil to gratulací a hodlal se věnovat dál cvičení.
„Tak to ti teda musím dvakrát poděkovat,“ Isshin se zastavil v půlce nápřahu.
„Nejprv tady za ten úspěch, ale hlavní je to, že ti děkuju za záchranu Rinina života. Byla to tvoje čepel, co zastavila útok zezadu,“ vysvětlil Tanma s pořádnými pauzami, když se na něj Isshin otočil.
„Jo tak takhle to je. Já věděl, že ještě vidím dobře,“ Isshin se snažil o ulehčení situace.
„Tanmo, nedělej blbýho. Vím, že oba po sobě pokukujete. Vyříkejte si to, Rin je dobrá holka. Ty jsi v jejím věku, zhruba, takže to působí i normálněji,“ filozofoval Isshin, když posbíral popadané nože.
„Myslíš, že tomu tak je? Je to kámoška, člen týmu a výborná parťačka. Není možný, že bych…“
„Tanmo, je to víc než očividné. Promluvte si spolu. Vážně. Jenom vám to prospěje,“ přerušil ho Isshin a přátelsky mu položil ruku na rameno.
„Hohó, my o vlku,“ utrousil zraněný, když si všiml Rin, jak rázně vyrazila ven. I Tanma se musel otočit, Rin vypadala naštvaně. Zároveň si i Tanma všiml modřiny, která se Rin tvořila na čelisti.
„Hej, Tanmo. Můžu s tebou mluvit?“ vychrlila ze sebe rychle, skoro bez dechu.
„To eskalovalo rychle,“ rýpnul si Isshin.
„Jdi do p****e,“ odbyl ho blonďák, než se otočil na dívku.
„O co jde?“
„V soukromí, prosím,“ naléhala Rin a vypadala zoufale. Tomu se Tanma nemohl bránit.
„Tak jo?“ souhlasil Tanma nejistě a následoval Rin.
Rin zavedla Tanmu až do jejího pokoje, kde si sedli naproti sobě.
„Tak jo, co se děje? A proč jsme u tebe v pokoji?“ zeptal se Tanma dál, když se Rin posadila. Modřina vypadala opravdu hnusně.
„Potřebuju s tebou hodit řeč,“
„Tak fajn, ale nejprv mi řekni, co ten modrák,“ to bylo první, co Tanmu zajímalo. Její bezpečí. Na důkaz toho si ještě přejel prstem po čelisti, stejné místo, co měla Rin zasažené.
„Nic, jen jsem narazila,“
„Rin, prosím. Nejsem blbej, poznám, že je to od úderu. Tak co se děje?“ Rin si jenom povzdechla. Tanma vždycky poznal, když je něco špatně.
„No tak, Rin. Říkala jsi, že mi věříš. Pověz mi to,“ Rin překvapilo, jak rychle Tanma přešel do starostlivého tónu. Nemohla jeho nevinnému a ustaranému pohledu odolat.
„Ganryu. Pohádali jsme se, opět,“ začala Rin, nechtěla o tom moc mluvit.
„A já si říkal, jestli vy dva spolu náhodou nemáte nějakou minulost,“ utrousil Tanma bokem. Pak ale čekal, než Rin zase promluví.
„Je můj ex. Asi před rokem jsme šli od sebe. Nemohla jsem už snést tu jeho chorobnou žárlivost. Choval se fakt strašně,“ Rin se konečně rozmluvila, hlas se jí chvěl.
„Majetnicky?“
„Jo, přesně. Já už nevím, co dál dělat. Chtěla bych, abych už od něj měla konečně pokoj, jestli mi rozumíš,“ odpověděla Rin. Zněla sice trochu víc rozhodně, ale i tak tam byl záchvěv strachu.
„Rád ti pomůžu. Co ode mě potřebuješ?“
„Chci, aby ses ho nějak zbavil,“ přišla prosba. Tanmovi to hned docvaklo, kam tím míří.
„Počkej, počkej, Rin. Tohle ne. To nemůžeš myslet vážně,“ odporoval Tanma.
„Tanmo, prosím! Já už fakt nevím, co dál,“
„Rin, udělám pro tebe cokoliv, ale tohle ne. Tohle po mě nechtěj. Jo, je to sice c*p jak lampa, ale je jedním z nás. Tohle nemůžu,“ trval Tanma na svém, načež Rin schovala obličej do dlaní.
„Tak co teda? Napadá tě něco?“
„Jeden nápad by byl. Ale je hodně riskantní. Víc pro tebe, než pro mě,“ odpověděl Tanma a rozpačitě se podrbal na zátylku. Rin zvedla hlavu a složila ruce mezi kolena.
„A co to teda je?“ Tanma dlouho mlčel, než se konečně osmělil.
„Tohle,“ bez nějakých náznaků a varování chytil Rin za ruku. Dívka ze sebe vydala jen slabý výdech. Tanmova ruka, ať už byla sebevíc hrubá na omak, byla tentokrát jemná, hřejivá a příjemná.
„Od kdy?“ špitla dívka nesměle. Tanma k ní zvedl zrak. I přes jejich chladnou barvu bylo vidět teplo.
„Už od doby, co jsem tu vešel prvně. Upoutala jsi můj zrak, úplně jsi mě okouzlila. Po tu dobu jsem se snažil na tebe nějak dávat pozor, co to jen šlo,“ odpověděl Tanma, snažil se působit klidně a rozhodnutě, sám byl ale nejistý.
„Takže ty…?“
„Jo. Zní to blbě a strašně klišé, ale nic lepšího mě nenapadá. Navíc, tak to cítím. Skutečně,“ odpověděl Tanma a stisk nepovolil. Hodlal ji držet. Dlouho se rozhostilo ticho a nic se nedělo. Jen tak seděli a dívali se jeden druhému do očí. Nakonec se i Rin osmělila a Tanmlv úchop opětovala. Společně propletli prsty. Tanma přeletěl očima na jejich ruce a pak zpět na Rin. Ta měla tváře polité červení, ale usmívala se. Blonďák by přísahal, že vidí i záblesk slz.
„Promiň, že jsem to nedal najevo dřív,“ promluvil Tanma tiše, než mu Rin položila prst na ústa.
„Už to nehroť. Teď ses konečně vyjádřil. A já jsem ti strašně vděčná, protože s takovou to zvládneme líp,“ zašeptala Rin a pohladila ho po tváři. Oba se následně přistihli, že se jejich obličeje blíží víc a víc k sobě. Ale nehodlali to zastavit. Co se mělo stát, ať se stane. Jejich tváře byly od sebe už jen na centimetry.
„Rin? RIN! Kde zase jseš?!“ bylo slyšet za dveřmi. Tanma s Rin byli hned od sebe, ale pořád měli propletené prsty, které byly jako zamknuté do sebe. Do dveří vtrhl Ganryu, supěl zlostí.
„No jasně! Kde jinde bys…,“ obr se zarazil v půlce věty, když si všiml, kdo tam ještě sedí. Rin se zračil v očích strach, Tanma byl překvapen, ale zároveň i připraven zasáhnout, kdyby se mělo cokoliv stát.
„Promiňte, že ruším,“ zamumlal Ganryu a s třísknutím dveří opustil pokoj.
„A sakra!“