Hokageho Syn: Origins 005 - Inkognito

Tanma stál ve svém novém pokoji polonahý před zrcadlem. V sedmnácti, skoro osmnácti, se mohl pyšnit celkem vyrýsovaným tělem, které pokrývaly menší jizvy. Nejčerstvější byla jizva na rtech. Sundal ze sebe zbytek svého starého oblečení a šel si vyzkoušet svoje nové. Obyčejné černé kalhoty s kapsami po stranách stehen, černý pásek, vysoké uzavřené boty, černé přiléhavé tričko s dlouhým rukávem, které Tanmovi statečně připomínalo termo-triko, které fasoval dřív a černá taktická vesta.
„Kaj se na nás hrabou ANBU. Tohle jsou teprv černý jednotky,“ pousmál se Tanma nad svým vzhledem, když si nasadil bezprsté rukavice, taktéž černé. Zbývaly mu jenom chrániče na lokty a kolena a pouzdra na zbraně, které se připínaly kolem nohy. Oděn v novém, Tanma vyzkoušel pohyblivost, jestli mu sedí velikost, padlo to jak ulité. Se svým vystříhaným účesem skutečně vypadal jako čerstvý rekrut v armádě.
„Tak jo, včil za Sorou,“ připomněl si blonďák a opustil místnost.
Sora seděl za svým stolem, zahalený papíry. Výsledky misí, nové mise, stavy jeho podřízených, typická práce vyšších pozic. Zrovna pročítal Tanmův spis a jeho výsledky, když se ozvalo zaklepání.
„Jako na zavolanou, kluku,“ ozval se Sora, když Tanma vešel na vyzvání.
„Tož, som tu. Co včil?“ Sora si mladého ninju prohlédl od hlavy až k patě.
„Opravdu vypadáš, jako by ses pro tohle zrodil. Ale je třeba si tě prověřit, abychom tě mohli skutečně přijmout,“ začal Sora a víc se opřel do opěradla.
„Co tím myslíte, pane?“
„Píše se tu, že jsi mistr v utajení. To předpokládám, že uvidíme v akci. Než k ní ale dojde, chtěl bych vidět tvoje bojové schopnosti. Potřebuju vědět, že se na tebe dá spolehnout,“ pokračoval Sora a zvedl se ze židle.
„Máte na mysli něco konkrétního?“ Na Tanmovu otázku se Sora jenom pousmál a vyšel ven.
„Hej, Ganryu!“ zaslechl Tanma zvenčí, tak vyšel taky. Spatřil Soru, jak se baví s Ganryuem o kdo ví čem. Holohlavý si Tanmy všiml a po tváři mu přeběhl spokojený úšklebek. Tanma tušil potíže, protože Sora přešel k němu.
„Máš jednoduchý úkol. Menší souboj tady s Ganryuem. Málokdo ho dokázal porazit. Myslíš, že to zvládneš?“
„Rozhodně s ním zvládnu držet krok,“ odpověděl Tanma sebejistě a Sora se vzdálil. Ganryu se postavil naproti nováčka. Naznačil něco ve smyslu, že teď bude sranda.
„Oba dva, v klidu, jasan? Má to být jenom přátelský souboj, nic víc. Ale povoleno je vše. Rozumíme?“ Sora přejel tvrdým pohledem po dvou účastnících, oba kývli na souhlas. Ganryu ani nečekal na povel a vyrazil překvapivě rychle.
Tanma si rychlého útoku všiml na poslední chvíli a nastavil ruce do bloku. Jenže úder byl moc silný, než čekal.
„Pffff, moc jednoduchý,“ uchechtl se Ganryu, když Tanma zmizel z dohledu a otočil se na odchod. Jenže náhle dostal úder do podkolenní jamky, který ho dostal k zemi. Útok přišel kdo ví odkud. Hned na to dostal další ránu, tentokrát do zad a překvapivě silnou.
„Tak vylez!“ zahřímal Ganryu, když se sbíral ze země. Další úder dostal do brady, takže se zase válel na zemi.
„Jak si přeješ,“ ozval se Tanma pořádný kus před ním. Sora a zbytek jednotky jen vytřeštili oči. Už jenom teď zjistili, že Tanma je pěkně rychlý. Ganryu jen zlostí zavrčel a začal po blonďákovi házet různé věci, co mu přišly pod ruku. Bedny s vybavením, zbraně, cokoliv. Tomu všemu Tanma buď uhnul, nebo to blokoval.
„Víc toho nemáš?“ provokoval menší z bojovníků. Věděl, že jeho oponent bojuje srdcem, ne hlavou. Chtěl ho vyprovokovat. Ganryu opět přešel do ofenzívy, mohutné ruce s drtivou silou letěly proti blonďákovi. Jenže Tanma zůstal ledově chladný, každý úder vyblokoval nebo odklonil. Své ruce vedl tak, aby se Ganryu nevědomky poranil. Tanma moc dobře věděl, kde na těle jaký kontakt bolí. Ganryu měl v hlavě jenom bolavé ruce a neúspěšné zásahy, proto přitvrdil.
„Je celkem dobrej. Neztrácí hlavu,“ pronesl Isshin zaujatě, což mu ostatní potvrdili.
„Ví, co dělá. Podívej se, jak dává ruce. Tak, aby jeho bloky bolely ještě víc,“ přidal se Daisuke uznale a poukázal na Tanmovo blokování. Jediný Sora trochu přitvrdil s pohledem. Ganryu to začal brát až moc vážně. Odlesk kunaie v ruce Tanma zaregistroval taky a rozhodl se změnit strategii. Jen si počkat na správný výpad.
„Jsi docela nezmar, co? Je těžký tě zasáhnout,“ vrčel Ganryu, když se Tanma asi potřetí vyhnul seku.
„No to mě dost mrzí, fakt že jo,“ hodil Tanma jakoby omluvný pohled a postavil se do postoje. Čekal, kdy Ganryu znovu udělá výpad. Stačil jediný silný úder na malíkovou stranu zápěstí, aby Ganryu bolestí kunai pustil. Hned na to mu Tanma uštědřil silný kop do žeber, aby utvořil nějakou vzdálenost.
„Už máš dost?“
„Právě začínám!“ Ganryuovi vřely nervy čím dál víc. Čím víc se snažil, tím víc byl Tanma klidnější a úspěšnější. A to ho dopalovalo. Vyzkoušel na Tanmovi snad všechny zbraně, co tam měli. Jenže proti každé si Tanma dokázal poradit a Ganryuovi dát pár ran, které taky bolely jak čert.
„Hochu, jsem rád, že jsi na naší straně,“ uznal Genichiro, když se Ganryu zase válel po zemi.
Holohlavý obr jenom vrčel a řval, když se snažil vstát. Bolel ho snad každý sval v těle, protože když Tanma udeřil, udeřil tvrdě. Už teď v něm bublala nenávist vůči mladému blonďákovi, který tam jen stál. I přes značnou bolest se Ganryu zvedl a ze všech sil zařval. Zdálo se, že ta bolest mu dává větší sílu.
„A sakra, to není dobrý! Soro, zastav to! Ganryu se začíná dostávat do berserkra!“ vykřikl Isshin, když rozeznal postoj obra. Sora jenom pozvedl ruku.
„Nezapomeň, Isshine, že jenom jako poslední možnost. Mladej si zatím vedl skvěle,“ odbyl ho Sora a dál sledoval souboj, jak se vyvrbí. Ganryu stál se svěšenýma rukama, očima propaloval svého soka. Rozdýchával předchozí údery.
„Jestli se teď rozběhneš, končíš!“ ozval se Tanma a levou patou se víc zavrtal do země, aby měl stabilitu. Sotva to dořekl, Ganryu vyrazil. Úder Tanma zastavil, levou ruku měl položenou na Ganryuově předloktí a pravou ruku na jeho solaru. Rychlá otočka, úder hřbetem dlaně na spánek a další úder na solar. Ganryu se svezl k zemi, opět a zase. Překvapivé bylo, že tím posledním úderem Tanma vytvořil nějakou vzdálenost. Jenže Ganryu se pořád zvedl.
„Takže nestačilo. Jak chceš,“ zamumlal blonďák a znovu vyčkával. Další úder vedl Ganryu z výskoku a shora. Jenom ti nejlepší bojovníci si všimli, že Tanma už neměl ruce v pěst, ale v tak zvaný dračí zub, kdy z pěsti jenom lehce nazvedl prostředník. I drtivý úder shora Tanma vykryl s ledově chladným výrazem.
„A je konec,“ ozval se blonďák a konal. Levačkou, kterou doposud držel blok, pohnul a přejel tím dračím zubem Ganryuovi po spánku. Pravačka vedla úder na solar. Následoval kop na žebra, přemístění, prošlápnutí podkolenní jamky a kop z otočky s výskokem.
„Dobrou noc,“ řekl Tanma prostě, než povyskočil, aby mohl švihnout pravou nohou na Ganruovu hlavu. Finální úder bolel všechny zúčastněné, Ganryu se po něm složil jako kůlnička na dřevo. Tanma oproti němu stál v obranném postoji a čekal na další pohyb. Jenže ten nepřicházel, Ganryu byl K.O. Výsledek boje byl překvapením pro všechny. Tanma si s tím poradil, jako kdyby o nic nešlo. Ganryu se válel v hlíně a byl dost pomlácený, Tanma naproti tomu stál a byl bez větší úhony.
„Vítej v jednotce,“ bylo jediné, co od Sory zaslechl.
Dny plynuly jeden za druhým. Za tu dobu se Tanma zúčastnil několika menších misí, které si vyžadovaly maximálně dva lidi. Sora neměl odvahu dát Tanmu a Ganryua do jednoho týmu, jinak se vystřídali všichni, aby si utvořili nějaký vztah. Nejčastěji pároval Tanmu s Rin, což se na jejich vztahu dost podepsalo. Zároveň Tanma zjistil, kdo má jaký úkol v jednotce. Isshin je medik a mistr ve vrhání nožů, Genichiro je expert v Taijutsu, Ganryu je jednoduše tank, Daisuke má na starost zbraně a vybavení, kterým rozumí dokonale, Rin je stratég a plánovač a Sora zná nespočet technik a je velitel.
„Soro, tohle se mi nelíbí,“ byl slyšet Rinin hlas až ven, kde Tanma cvičil.
„Je to mise pro nás. Musíme jí splnit, tak jako tak,“ odpověděl Sora a dvojice se objevila venku. Tanma tomu nevěnoval pozornost, dál si cvičil přesnost ve vrhání kunaiů.
„To jo…ale, vyslat zrovna jeho napřed? To je sebevražda,“ protestovala Rin a pokynula hlavou na Tanmu.
„Snad o něm nepochybuješ. Ukázal, že umí, co říká. Hodí se na to, aby to prozkoumal. Jen se na něj podívej,“ trval Sora na svém a poukázal na Tanmu. Ten měl v zásobě i pár otcových kunaiů, které střídal. Teď doslova přeskakoval z místa na místo.
„No, já nevím“
„Uvidíš,“ zakončil Sora rozhovor a přešel k Tanmovi.
„Kluku,“
„Co je? Furt nějaký pochybnosti?“ ozval se Tanma podrážděně a pomocí vzduchu začal sbírat kunaie.
„Jen klid. Máme před sebou jenom hodně obtížnou misi, která si vyžaduje perfektní přípravu,“ hájil se Sora, když si Tanma kunaie schovával. Rin vzadu jenom znejistěla.
„O co de?“
„Tady v Zemi Ohně je jedno městečko s velkou chudinskou čtvrtí. V té čtvrti žije jistý drogový lord, který distribuuje po celé zemi, ne-li snad i dál,“ vysvětlil Sora a ukázal Tanmovi mapu oblasti. Mezi slumy a jinými halabala stlučenými domky se týčil vysoký věžák.
„Tam ho najdu?“
„Jo. Ale tvůj úkol není se tam vplížit a zabít ho. Potřebuju někoho nenápadného, aby obhlídnul situaci, jejich zvyky a podobně. Znáš to,“ pokračoval velitel, když se s Tanmou sehnul k mapě.
„Prodrat se těmi slumy a tržištěm nebude problém. Ale ten věžák, to už bude oříšek. Moc na ráně,“
„Jasně. No, pokud se dostanu dovnitř, zjistím, co půjde. Nějaká možnost, jak se s váma spojit?“
„Ne, budeme to muset vyřešit na místě. Jsi asi nejlepší možnost, co se naskytla,“ odpověděl Sora a zvedl se od mapy.
„Kolik na to mám času?“
„My vyrážíme za tři dny,“ přišla blonďákovi odpověď. Tanma se dal do přemýšlení. Věděl, že tihle drogoví magnáti bývají dobře chránění. Zblbnutí tím svinstvem a schopní jít do extrémů. A jdou dolů po hodně ranách.
„Stačí mi dva. Jak se jmenuje ten h***l, po kterým jdeme?“
„Setaou Rama,“
Tanma dorazil na místo v průběhu poledne. Aby nepřilákal nechtěnou pozornost, natáhl na sebe nějaké staré oblečení, co našel, aby zapadl. Připadal si, jako kdyby vešel do jiného světa. I přes polední slunce, které bylo vysoko na obloze, všechno připadalo našedlé, mdlé a omšelé.
„Ať už se tu děje cokoliv, rozhodně to nic dobrýho nevěstí,“ uznal Tanma, když procházel slumy a musel nečině přihlížet krádeži. Věděl, že by se tím prozradil. Procházel všemožné pofiderní příbytky, všechno stlučené ze shnilých prken a několika kusů plechu, obyvatelé vypadali, že jsou k jeho přítomnosti lhostejní. Prošel takhle celou oblast, kromě samotného věžáku. Na tržišti zaslechl pár rozhovorů, když procházel, musel ale nejprve obhlídnout oblast. Očima vyhledal jednu vyšší budovu, v duchu doufal, že ho podlaha udrží. Po pořádném prozkoumání technického stavu si z místa udělal svoji provizorní pozorovatelnu. Měl hezký výhled na věžák a tržiště, kde se scházelo nejvíce lidí. Vytáhl svůj dalekohled a pozoroval. Všiml si skupinky lidí s nějakými zrezlými mačetami v rukou, jak doslova rozsekali jeden stánek a prodejce odtáhli do věžáku.
„Takže kdo se mu znelíbí, končí. Takhle to mám chápat?“ ptal se Tanma sám sebe, když se zvedl od dalekohledu. Obchůzkou zabil pomalu celý zbytek dne. Překvapivě to byla velká oblast. Věděl, proti čemu stojí. Další den hodlal zjistit víc a vrtat se v tom hlouběji. Pokud se měl udržet naživu, musel být při síle, což s nedostatkem spánku nešlo. Naskládal si dva staré pytle plné čehosi, co radši ani nechtěl zjišťovat, k rohu místnosti a na ty pytle složil hlavu. Pro jistotu si ke vchodu a k oknům nastražil malé pastičky, které ho měly upozornit na přítomnost něčeho většího než jen toulavých zvířat. Spokojen, že se takhle zabezpečil, usnul.
Ráno se vypravil na tržiště. Zaprvé chtěl zjistit, jaké pravidlo trhu tam funguje, ale hlavně zadruhé, ranní novinky bývají nejčerstvější. Doslechl se něco o pár zmizelých lidech, které si vzali Ramovi nohsledi , o speciálních klientech, kteří si měli vyzvednout nový materiál, ale hlavně o krutých praktikách, které se neštítili použít. Když už se Setaou neštítil použít násilí na všech, jestli muži, ženy, děti, nebo staří, není divu, že byl Sora s Rin tak obezřetní. Tato mise se nesměla pokazit.
„Jenže bohužel, ty lidi zachránit nemůžu,“ zamumlal Tanma a zakousl se do kousku vařené ryby, co si koupil na menší snídani. Opět přihlížel odvedení dalšího stánkaře, což ho vyloženě vytáčelo. Příčilo se mu jen tak přihlížet, jenže neměl na vybranou. Rozhodl se, že se zkusí k věžáku přiblížit.
„Jasně, takže je to jenom obyčejná bytovka. Žádná pevnost nebo tak něco. Tím se to zjednodušuje,“ zamumlal Tanma, když došel ke vchodu, kde byla i nástěnka s podnájemníky.
„Nejspíš ti, kteří pro něho přímo dělají, nebo si to můžou dovolit. Potřebuju se jenom dostat dovnitř,“ uznal blonďák, když rychlým pohledem přeletěl seznam. Aspoň věděl, kolik lidí by proti němu případně stálo. Ze vchodu vyšel muž s pytlem plným odpadků. Tanma v duchu zajásal, protože se mohl dostat dovnitř.
Uvnitř to nebylo o mnoho lepší, než venku. Všude plíseň, prach a chabé osvětlení.
„Aspoň se mám kde ukrýt, když už nic,“ uznal Tanma, když opatrně procházel chodbou.
„Dej si pozor, kluku. Tohle místo i mě znervózňuje,“ ozval se Kyuubi v jeho nitru.
„Ale! Ty žiješ? Myslel jsem, že na mě s***š,“
„Přísahám, že s tebou jednou zatočím za tu tvoji nevymáchanou hubu,“ Tanma se potichu zasmál. Aspoň Kyuubi je s ním.
„No jo, sorry, chlupáči. Nějaký rady, když už ses uráčil ozvat?“
„No, hádám, že tvůj cíl bude úplně nahoře. A jestli tady něco vyrábí, prozkoumal bych sklepy,“ zkusil Kyuubi.
„No vidíš, z tebe ještě nakonec něco bude,“ rýpal Tanma dál, ale doufal, že ho neurazí.
„Chytrému napověz, blbého kopni,“ přišla démonova odpověď, Tanma se vydal dál. Došel doprostřed budovy, nad sebou měl několik pater.
„Hodně otevřený, málo prostoru na krytí. Budeme muset postupovat opatrně,“ zamumlal, když vzhlédl. Měl pocit, jako kdyby se díval do tunelu. Ozvěna k němu donášela různé zvuky z apartmánů, Tanma se ale rozhodl vyhledat sklepy. Ten našel lehce, protože ho do nosu praštil závan drog.
„Tak tady někde bude laborka,“ poznamenal si blonďák do svých mentálních poznámek.
„Tak, jak s tím naložíš?“
„Musím počkat. Třeba se mi povede zjistit ještě něco navíc,“
„Tsk, stačilo by tam jenom vletět a udělat vítr,“
„Trpělivost. Svojí akce se ještě dočkáš,“ Kyuubi musel chtě nechtě uznat pravdu. Tanma se mezitím vrátil zpátky ven, stejně se začínalo stmívat. Tanmovi se to nezdálo, až doteď, že by ten čas tak utíkal, když se plížil. Navíc měl pocit, že v davu vidí několik lidí v ninjovských uniformách. Ve spěchu dokázal rozeznat akorát Kamennou a Deštnou.
„Hej, Kyuu! Tohle mi nějak zavání,“ Kyuubi se zarazil nad Tanmovým oslovením. Věděl, že dává přezdívky, když si s někým vytvoří nějaké pouto, ale nečekal to tak brzo.
„Shinobi,“
„No nekecej! To bych věděl aj bez tebe,“ Kyuubi se musel jenom pousmát. I když si to nikdy nepřiznal, Tanmovu kousavost měl rád. Aspoň byla sranda.
„Tak ale teď bych byl obzvlášť obezřetný, když jsou tu ninjové. V tom bude něco velkého,“
„Jo. Jejich přítomnost může dost změnit,“ uznal Tanma a dál si šel svoji cestou. Jenže cestou narazil na uniformu ze svojí domoviny.
„Někdo, koho znáš?“
„Bodejť! Noriaki. Jeden z chuuninů, dál to nedotáhl. Schválně, co tu dělá,“ odpověděl Tanma, když se zaměřil na Listového ninju v jeho věku.
„Co máš v úmyslu? Tuším, že to nebude nic dobrého,“
„Nic, jen se trochu pobavit,“ odpověděl Tanma nevinně a došel si za Noriakiho.
Tanmovy informace o dalším Konožanovi byly pravdivé. Noriaki se tak tak stal chuuninem, protože si vedl naprosto mizerně.
„Kdyby tě tak viděl tvůj sensei, ten by se hanbou propadl,“ promluvil mu Tanma za zády, až skrčený chuunin nadskočil.
„T-Tanmo? C-Co tu děláš?“
„Na to bych se spíš měl ptát já tebe,“ odbyl ho Tanma s nepříjemným pohledem. Noriaki znejistěl, marně se pokoušel nějak odvést pozornost, jenže Tanma mu na to neskočil. Chuunin se rozhodl pro útěk. Tanma jenom sledoval, jak se mu zelená vesta vzdaluje.
„Tak jo, svůj náskok jsi měl,“ pronesl Tanma nevzrušeně a vydal se za svým cílem. Noriakiho našel pomalu mimo oblast slumů.
„Tak fajn, sranda skončila. Co tu děláš?“ zeptal se Tanma tvrdě, když Noriakiho natlačil na zeď.
„Nechceš mi doufám říct, že si tu jdeš pro fet, že ne?“ ťal Tanma dál, jenže Noriaki ze sebe nemohl vydat kloudnou větu.
„Nebo tě někdo poslal, co? Jen to vyklop, dokud jsem hodnej,“ blonďák nehodlal ustoupit. Zkušenosti jej hodně zocelily.
„P-poslali mě. Nemůžu ti říct kdo, jinak jsem mrtvý!“ vydal ze sebe Noriaki, když Tanma víc přitlačil předloktím na jeho krku.
„Měl bys, jinač tě sprovodím já a to dost horším způsobem,“ pohrozil Tanma a trochu povolil. Noriaki mu všechno vyklopil.
„Takže takhle to je. No to mám radost, teda,“ uznal Tanma a pustil svého zajatce.
„Takže mě necháš jít?“
„Abys je pak mohl varovat? To sotva! Půjdeš hezky se mnou,“ Noriakiho odvedl na svoji pozorovatelnu, kde mu znemožnil jakýkoliv pokus o útěk.
Sedla noc a Tanma se opět dal na pozorování. Chtěl si osvojit obchůzky skupinek, pokud nějaké měli. Vedle sebe měl i menší notes, do kterého si občas něco zapsal.
„Dobrý tah, že jsi ho nepustil. Kdo ví, co by vyvedl,“ pochválil Kyuubi jeho počínání.
„Prevence. Nemůžu nic riskovat,“
„Kolik času ti ještě zbývá?“
„Moc ne. Plížením v tý budově jsem zabil hodně času,“ odpověděl Tanma a znovu se podíval dalekohledem. Obchůzka skupinky s mačetami, kterou si Tanma pojmenoval Sekáči, skončila a sekáči zalezli dovnitř. Tanma si zapsal další poznámku. Byly asi čtyři ráno, když měl napsaný celý seznam obcházejících skupinek. Za celou noc se prostřídaly asi tři. Po očku zkontroloval svého zajatce, ten usnul.
„Tsss, tolik učení a pro nic. Jaký zklamání,“ zamumlal Tanma a znovu se podíval dalekohledem po okolí. Poslední hlídky, Deštní ninjové, se taky schovali dovnitř. Tanma zůstal sám v noci, musel už jenom čekat na svůj tým. Rozhodl se tedy těch posledních pár hodin strávit lehčím spánkem, aby doplnil síly.
„Do čtyř odpoledne máš ještě hromadu času. Mohl by sis ještě doplnit svoje poznatky,“ navrhl Kyuubi, když Tanma zavřel oči.
„Uvidíme, co situace donese. Ti ninjové ale nevypadají, že by jednali za svoji vesnici,“
„Škoda, že není po ruce Bingo kniha, když ji jeden potřebuje,“
„Mi povídej,“
Ráno, respektive k poledni, Tanmu překvapilo, že jeho zajatec zůstal na místě a mlčel. Kyuubi měl pravdu, Bingo kniha by se hodila. Tak teda Tanma zabil zbývající čas tím, že si udělal náčrtky těch deštných ninjů. Třeba Sora bude mít tu knihu u sebe. Mnohaleté zkušenosti Tanmovi pomohly určit čas už jenom z polohy slunce.
„Běda ti, jestli tě tady nenajdu!“ zavrčel blonďák ke svému zajatci a opustil svoji pozorovatelnu. Čtvrtá hodina odpolední se blížila a s ní i jeho tým, se kterým si měl vyměnit informace.
„Tohle mě na tobě vždycky fascinovalo, kluku. Máš paměť jako ocelovou past, i když lidi moc nemusím,“ ozval se znovu Kyuubi.
„Ty se asi musíš hodně nudit, co? Takhle ukecanýho tě nepamatuju,“ rýpnul si Tanma a čekal nějaký řev. Místo toho se Kyuubi jenom pousmál.
„Asi jsem si zvykl,“ Tanma si ale myslel svoje a pokračoval na místo srazu. Jeho jednotka už tam byla.
„Tak jak jsi pořídil, mladej? Šlo to?“ zeptal se Sora ihned, co Tanmu spatřil.
„Jo. Nebylo to až tak horký, všem možným konfliktům jsem se úspěšně vyhnul,“
„Tak spusť,“ vyzval ho Sora. Tanma ihned začal sdělovat svoje poznatky a informace. Všichni přítomní jenom valili oči, protože Tanma se skutečně prokázal, co všechno umí. Tanma nešetřil na ničem, pověděl vše, co se dozvěděl, krom jedné věci.
„Soro, je tu ještě jedna věc,“ ozval se Tanma, když už byl převlečený ve své uniformě.
„Poslouchám, kluku,“
„Soukromě, pokud možno,“ naléhal mladík a se Sorou se vzdálil.
„Je tu pár ninjů z Deštné a taky jeden chuunin od nás,“
„Děláš si srandu? Shinobi z Konohy a tady?“ zarazil se Sora, když si od Tanmy převzal podobizny Deštných. Tanma mu ihned pověděl o svém výslechu.
„Tak takhle to je, teda…No, mladej, musím uznat, že jsme tě hodně podcenili. Tohle dost mění,“ uznal Sora a na Tanmovo naléhání vytáhl Bingo knihu. Musel uznat Tanmovi za pravdu, všichni přítomní Deštní byli v knize.
„Co s nimi hodláš udělat?“ zeptal se Sora, když pečlivě prozkoumával podobizny.
„Až tady skončíme, tak je dotáhneme zpátky a tam už si s nima zrobí svoje,“ navrhl Tanma, když Sora založil papírky s nákresy do knihy.
„A ten náš?“
„Tak samo. Ve vězení je místa dost,“ odpověděl Tanma pohotově, načež Sora uznale zakýval hlavou.
„Jo, to zní fér. Dokonalá práce, kluku,“ pochválil Sora, což Tanmu dost potěšilo.
„Jo a mimochodem, nevím co mezi vámi je, ale Rin byla celá nesvá bez tvojí přítomnosti,“ prohodil Sora jen tak ledabyle při odchodu, což Tanmu dost zarazilo.
Nakonec s ním ale krok srovnal, Sora se zrovna chystal sdělit svůj plán zbytku.
„Tak co, jak na tom jsme?“ zeptal se Daisuke klidně, v batohu na zádech měl pár zbraní.
„Naše vyhlídky jsou hodně mizerné, to nepopírám. Ale vsázím na schopnosti tady mladýho, že se nám to povede,“ přišla odpověď, až se Tanma trochu zarděl. Konec konců, nebyl zvyklý na takovou chválu, nedej bože, že byl na něj někdo za něco hrdý.
„Takže to chápu tak, že prozatím necháš velení na Tanmovi?“ otázal se Genichiro, když Sora rozložil mapu oblasti.
„Jo, zjistil toho nejvíc, ví nejvíc a ví, jak se v tom pohybovat. Někdo s tím má problém?“ odpověď byla negativní. Sora se otočil na Tanmu s požadavkem.
„Říkal jsi, že čas od času dělají obchůzky po slumech. Víš, kudy chodí?“
„Vím kudy, vím kdy a vím kdo. Tři skupinky. Sekáči, ti mají nějaký mačety, Bouchači, kteří jsou nařachanější než Ganryu a nakonec Deštní. Sekáči chodí tudy,“ začal Tanma a ukázal prstem na přerušovanou čáru.
„Ti chodí hned v sedm, pak v poledne a ve finále v šest večer. Asi hodinu a půl po nich jdou Bouchači. Ti berou tuhle trasu,“ pokračoval blonďák a ukázal na linky z teček.
„A poslední jsou Deštní. Jdou půl hodinu po Sekáčích a pokrejvaj největší území,“ Tanma poukázal na obyčejnou linku, která měla největší okruh.
„Taky jako poslední končí s hlídkováním, což je asi ve čtyři ráno,“ zakončil Tanma a přejel zbytek týmu očima.
„Takže máme co dělat s obyčejnou ochrankou, tak i ninji,“ ozval se Isshin jako první, Tanma ho ihned opravil.
„Zběhlými,“
„No, Tanmo, tohle všechno obstarat, to muselo dát fušku,“ uznal Daisuke při pohledu na mapu a poznatky, co si Tanma vedl.
„Běžná rutina. Když člověk dělá sólo, musí se přizpůsobit,“ odvětil Tanma, aby zakryl svoje rozpaky.
„Tak co teda, Soro, Rin? Jak se dohodneme? Kdy bude zátah?“ Tanma těkal očima mezi Sorou a Rin, čekal na odpověď.
„Jak dlouho jim trvá obchůzka?“ zeptal se Sora, aby si to mohl spočítat.
„Asi hodinu,“ přišla odpověď, načež Sora uznale kývl. Počítal a snažil se přijít na cestu nejmenšího odporu.
„Tak pokud se nepletu, Sekáči končí obchůzku v sedm večer, což nám dává hodinu na půl na to, než se vrátí i Bouchači,“ začal Sora se svými výpočty.
„Ale i jenom půl hodinu na to, než se vrátí Deštní,“ dodal Tanma, na což Sora peprně zanadával.
„Ale osobně, sám bych to nechal na sedm večer. Deštní budou daleko, pokud si pohnem a Sekáči a Bouchači jsou jenom prostí lidi. Ve tmě vidí úplně na h***o,“ navrhl Tanma a v notesu obrátil stránku, kde měl i zapsané začátky a konce obchůzek. Sora se trefil.
„Jo, to by šlo. Co myslíš, Rin?“ uznal velitel a chtěl názor stratéga. Rin ale celou dobu, k nevědomosti ostatních, nemohla od Tanmy odtrhnout pohled. Tanma byl ještě kluk a už tak si vedl skvěle. Zvládl pobyt na nepřátelském území a ještě zjistil tolik informací. Jenže ty Rin tolik nezajímaly.
„Rin!“ zahulákal Sora s Tanmou, až sebou zrzka polekaně škubla.
„Soustřeď se, prosím,“ naléhal Tanma a znovu zopakoval svůj návrh.
„Jo, jo, to by se dalo provést,“ souhlasila Rin s lehčím ruměncem ve tváři. Takový trapas se jí dlouho nestal.
„Tak jo, vážení, je rozhodnuto. Zátah začne v sedm večer. Máme ještě dvě a půl hodiny, připravte se, jak uznáte za vhodné. Pak už nebude návratu,“ rozkázal Sora, což všichni učinili.