Nový začátek, nová minulost

Stále tomu nemohl uvěřit. Myslel si, že tentokrát už doopravdy zemře. Jenže osud asi považoval smrt za příliš mírný trest pro jeho činy. Činy, které nikdy nemůže smazat. S jejich následky, které změnily celý svět. Ačkoliv ke konci války, když se Narutovi konečně povedlo jej zachránit z temnoty, se rozhodl mu pomoci porazit své bývalé spojence. Jenže to byla jen drobná splátka za všechny ty životy, které sebral kvůli svému hloupému snu, který se nikdy nesměl uskutečnit. Neměl nikdy věřit, že život ve snu je lepší než ten skutečný. Nakonec i on sám opovrhoval svým bývalým já, které se nechalo využít Madarou.
Ani si nepamatoval, jak se mu vlastně podařilo přežít. Věděl, jak se to celé událo jen z vyprávění od Kakashiho. Snad za to mohla Rin, protože chtěla, aby se napravil? Zatřásl hlavou ve snaze zbavit se těch neúprosných myšlenek, které jej trápily od chvíle kdy se probral z bezvědomí. Jak to, že se neproměnil prach a nezemřel, když byl zasažen Kaguyinou tyčí? A proč ho vlastně zachránili, když ležel probodnutý a na prahu smrti se spoustou krve okolo? Proč ho ta medička z Kakashiho týmu vyléčila? Spousty dalších otázek bez odpovědí ho stále trápily.
Uběhlo již snad víc než deset dní od Kaguyiny porážky a konce války, během které použil až příliš čakry a přišel k vážnému zranění. Teprve dnes ho propustili a až na pár ANBU hlídek byl v podstatě volný. Zřejmě ho nezavřeli kvůli jeho dočasné neschopnosti používat čakru, která jej činila očividně méně nebezpečným. A zřejmě k tomu přispěl Naruto, jež se za něj přimluvil, stejně jako Kakashi.
Pohled na památník padlých v boji ho znechutil. Svoje jméno, které se na něm také nacházelo, by nejraději vymazal. Otočil se k památníku zády a pohlédl na mýtinu, na níž se nacházely tři velké kůly.
Místo, na němž se nacházel, mu přinášelo mnoho téměř zapomenutých vzpomínek z doby, kdy společně se svým týmem plnil mise a snažil se být lepší než Kakashi. Kéž by se do toho okamžiku mohl vrátit, všechno napravit a zachránit Rin a ostatní. Ale izanagi ani jiné jutsu by tohle nedokázalo.
Zrovna když uvažoval, co bude teď vlastně se svým životem dělat, byl náhle vyrušen z rozjímání tichým zvukem přemístění za jeho zády. Ani se neotočil, věděl příliš dobře, kdo to je. Přestal se konečně hrabat ve svých myšlenkách a snažil se nasadit normální výraz, aby zakryl své nejhlubší pocity, které nechtěl nikomu ukázat. Ani svému momentálně jedinému příteli, který mu zbyl. Nebyl si jistý, zda se vůbec může nazývat něčím přítelem, jiné označení ho ale nenapadalo.
Kakashi očividně také nechtěl rozebírat komplikované události poslední války. Minulost nešla už vrátit a byl rád, že není poslední žijící člen bývalého Minatova týmu. Oba se tvářili, jako kdyby se nic vážného v jejich přátelství nestalo. Život shinobiho byl příliš krátký na vyčítání chyb.
„Promiň za zpoždění. Od té doby, co mě jmenovali, vůbec nestíhám.“
„Role Hokageho má zřejmě i své nevýhody, že?“
„Za ten klobouk to stojí. Přitahuje mnohem víc obdivovatelek než maska.“
„Nikdy jsem nechápal, co se na tom holkám tolik líbí.“
„To já taky ne. Ale za chvíli musím odejít, takže bych s tebou probral i pár vážnějších věcí, kvůli kterým jsem přišel.“
„Škoda. Rád bych si někdy zavzpomínal na staré časy, kdy jsme byli spolu v týmu. Co chceš teda probrat?“
„Potřebuju zařídit tvoji novou identitu. Přece jen je tvoje jménu vytesané na památníku, a bylo by problematické tě oficiálně znovuoživit a vysvětlovat tvoje aktivity za posledních pár let. Na svobodě mi budeš užitečnější, než kdyby tě zavřeli. Kromě Sasukeho, který brzy odejde na cestu, jsi jediný vlastník sharinganu ve vesnici. Mám jeden návrh, který by mohl vyjít,“ řekl a čekal na přítelovu reakci.
„Jaký návrh? Chceš ze mě udělat špeha? Nebo snad se mám přidat k policii jako každý správný Uchiha?“
„To první byla taky jedna z možností, ale nakonec jsem vymyslel něco lepšího,“ řekl hrdě Kakashi.
„Tak to jsem teda zvědavý, cos to vymyslel. Ale varuju tě, kopírku ti dělat fakt nebudu.“
„To není špatný nápad. Trochu nestíhám papírování a se sharinganem by to bylo to mnohem jednodušší,“ zasmál se. „Ale to bylo plýtvání talentem. Kamui má rozhodně větší potenciál. Bylo by skvělé, kdybychom mohli získat víc informací o Kaguyiných časoprostorových technikách, a obraně proti nim. Stále je tu hrozba dalších členů klanu Ootsutsuki. Sasuke chce odejít z vesnice, také kvůli tomu, aby pátral po stopách Ootsutsuki a chránil vesnici zvenčí. Takže jsi jediný, kdo může s výzkumem pomoci.“
„A co přesně ta pomoc z výzkumem obnáší? Přece jen bych nerad dopadl jako některé z Orochimarových pokusů.“ Obito se zatvářil dosti nedůvěřivě.
„Nejdříve bys prošel lékařskými testy a prohlídkami, a hlavně bychom se zaměřili na Mangekyou sharingan a zjištění jeho dalších schopností a zmírnění vedlejších účinků. Uchihové samozřejmě chránili jeho tajemství, a proto nemáme dostatek informací. Dále by se zkoumal vznik a vývoj sharinganu, a jeho spojitost s ostatními doujutsu. Samozřejmě by bylo přínosné zapojit do výzkumu i sílu byakuganu, ale Hyuuga klan toto okamžitě zamítl. Nerad se opakuji, ale jsi pro vesnici a celou zemi velmi cenný.“
„Asi nemám moc na výběr, že?“
„Hádáš správně.“ Odpověděl a povzdechl si, „už musím jít, na schůzi s radou starších. Zítra mi sděl prosím své rozhodnutí.“ Hned poté zmizel stejně rychle jako odešel.
Během noci se snažil usnout, jenže obavy z budoucích událostí mu nedovolily odpočinout si. Proto místo marného pokusu o spánek se rozhodl raději projít ven. Potichu procházel přes prázdnou čtvrť Uchihů, kde se prozatím nastěhoval do svého starého domu. Staré vzpomínky se opět vynořily na povrch a zvětšovaly jeho výčitky. Tolik toho ztratil. Celý klan byl zničený a už se pravděpodobně nikdy znovu nepodaří jej obnovit a získat zpět původní sílu. Čas klanu již skončil. Možná bude svět lepší bez uchihovského prokletí. Vždyť téměř všichni nejsilnější vlastníci sharinganu skončili v temnotě, nenávisti a touze po pomstě. Kdysi si myslel, že jemu se tohle nestane, že bude jiný. Jenže nakonec ho to prokletí také postihlo. Zastavil se a rozhlédl se. Vesnice byla celá ponořená ve tichu. Jen vítr slabě ševelil a měsíc svítil na spící krajinu. Až na dva členy ANBU, kteří měli za úkol ho hlídat a zpovzdálí sledovali každý jeho pohyb, byl sám.
Došel až na hřbitov. Věděl naprosto přesně, kam jde. I ve tmě dokázal přečíst písmena na náhrobku. Ležely na něm čerstvé květy. Očividně ji byl zase navštívit. Najednou ho přemohla únava a lítost. Posadil se do trávy a zívnul. Zavřel oči a v duchu ji uviděl. Vypadala stejně jako kdysi, jako kdyby byla živá.
„Kéž bys tady byla s námi, Rin,“ začal Obito, „hrozně mě to všechno mrzí, ale…, všechno jsem to udělal jen proto, abych vytvořil ideální svět, ve kterém bys byla se mnou. I když jsem věděl, že jsi vždycky měla radši jeho. A přitom tě tenkrát skoro opustil kvůli té misi. Řekl jsem tehdy, že přátelé jsou důležitější než pravidla a kdo na přátele kašle, je horší než odpad,“ na chvíli se odmlčel a hluboce si povzdechl, „a nakonec jsem taky skončil jako něco horšího, než byl předtím on.“
Ovšem najednou se Rin, kterou viděl, zamračila a promluvila na něj. „Nezachraňovala jsem tě jen proto, abys teď tady fňukal, Obito.“
Obito měl pocit, že se mu to asi zdálo, jenže Rin pokračovala. „Uhodl jsi. Opravdu se ti to zdá. Byl jsi tak unavený, až jsi usnul.“
„Tak jak to, že se mnou teď mluvíš? Jak ses sem dostala? A proč si mě vůbec zachránila?“
„To ti nemůžu říct. Ale zachránila jsem tě kvůli tomu, abys tu nenechal Kakashiho zase samotného. Už jednou tě ztratil a napodruhé by to už na něj bylo moc. Víš moc dobře, jaké to je. Ale já už jsem skutečně mrtvá, znovu se uvidíme až na té druhé straně a doufám, že to nebude příliš brzy. Ještě nejsi zase tak starý.“
„Tos mě vážně zachraňovala jen proto, aby Kakashi nebyl sám?“ nemohl tomu uvěřit.
„No, neumřel jsi, protože jsi ještě neměl umřít. Dostal jsi druhou šanci, tak toho využij. Máš před sebou ještě pár důležitých věcí. Ale nesmím ti říct jaké, na to musíš přijít sám. A hlavně dohlédni na Kakashiho. Tenkrát jste se nestihli pořádně spřátelit, kvůli té nehodě. Nezapomeň na to, Obito,“ jen co to dořekla, začala postupně blednout až se nakonec vytratila.
Rychle se probral ze snu, nebo co to vlastně bylo, a otevřel prudce oči. Stále se nacházel na hřbitově a stále byla noc.
Seděl před jejím hrobem a snažil se znovu najít sílu znovu vstát a vydat se tentokrát tou správnou cestou po tom dlouhém bloudění. Přece jen lépe pozdě než nikdy. Pokaždé chodil pozdě a pokaždé na něj Rin počkala. Byla jako světlo ve tmě. Když zhaslo, zůstal ztracený bez šance dostat se ven. I teď, naposledy, přišla za ním a pomohla mu najít cestu. Věděl, že to bude dlouhá cesta, na níž nejsou žádné zkratky. A pokud zabloudí, další šanci už nedostane.
Dlouhou dobu seděl téměř bez hnutí na místě. Přemýšlel nad tím, co řekla, jaké důležité věci ho čekají. Přijmutí Kakashiho nabídky bude asi jedna z nich. A taky by měl co nejvíce může napravit to, co pokazil. Až světlo vycházejícího slunce ho upozornilo, že už přichází ráno. Únavu skoro ani necítil, připadal si mnohem lépe než předtím.
Zvedl se a přešel k dalším hrobům. Minato-sensei a Kushina-san. Dlužil jim přinejmenším omluvu. Stejně jako dalším, kteří položili svůj život při ochraně vesnice před Kyuubim a při válce. Trvalo mu to dost dlouho, než všechny obešel.
„Slibuji, že budu od téhle chvíle chránit Konohu místo vás,“ pronesl k nim, než odešel pryč.

Když přišel do kanceláře Hokageho, uviděl v místnosti nejen Kakashiho. Překvapením ztuhl. Neznal ji, ale už na první pohled mu připomínala Rin. Měla jinou barvu očí a vlasů, ale ten úsměv měla stejný. Nedokázal přestat na ni zírat.
Kakashi, který si okamžitě všeho všiml, ho ovšem z jeho zírání velmi rychle vyrušil.
„Nečekal jsem, že se tady objevíš tak brzy. Ovšem aspoň mám důvod proč na chvíli odložit to nekonečné papírování. Tsunade jich tady nechala tolik, že by se s tím dala vytapetovat snad celá vesnice. Nechápu, jak si někdo může přát být Hokage,“ postěžoval si.
Nepravá Rin mezitím odešla pryč. Byl velmi zvědavý, kdo to může být. Měl pocit, že ji už někdy předtím viděl, nedokázal si ale vzpomenout kdy. Nechtěl ovšem vypadat, jako by ho snad zajímala, takže se rozhodl neptat se Kakashiho, kdo to je.
„Tak to jsem rád, že se mi to přání nakonec nesplnilo. Chudák Naruto, neví, co ho čeká.“
„Ještě to pár dlouhých let potrvá, než mu to předám a budu si moci odpočinout. Sice je z něj válečný hrdina, ale pořád je formálně genin a má se toho ještě dost co učit. Navíc není úplně vyléčený po tom jeho souboji se Sasukem.“
„Přišel o ruku, že? Hádám správně, že dostane novou ruku vytvořenou z Hashiramových buněk? S těmi se dá vytvořit skoro vše,“ poukázal na sebe.
„Myslím, že i tady by se velice hodily tvoje znalosti s náhradními implantáty. Teda pokud bys souhlasil s mým návrhem.“
„Víš dobře, že nemám moc na výběr, takže můžeš přestat předstírat, že bych měl snad jinou možnost.“
„Nerad ostatní do něčeho nutím, ale jak myslíš. Takže to bereš, pokud tomu rozumím správně.“
„Jdu do toho. Jen jsem zvědavý na to, jak chceš vyřešit podle předpisů.“
„Ale no tak, to přehnané dodržování pravidel mě už dávno přešlo. Některé jsou dost zbytečné a zastaralé. Je potřeba v nich udělat pořádek. Ovšem zpět k tématu. Nejjednodušší řešení by bylo vymyslet novou minulost a změnit ti jméno. Oficiálně jsi zemřel při bitvě s Kaguyou. A protože máš změněnou podobu, tak tě nikdo nezasvěcený nepozná.“
„To že mám jinou barvu vlasů a očí mi nepřipadá jako dobré krytí.“
„Vzhledem k tomu, že jsi měl většinu času masku přes celý obličej a během bojů si vypadal stejně jako každý druhý Uchiha, je šance na prozrazení malá. Teda pokud ovšem nebudeš zrovna používat svoje časoprostorové ninjutsu.“
„Doufám, že máš pravdu. Jenom, nerad bych se zase vydával za někoho dalšího. Rád bych byl znovu Uchiha Obito jako předtím."
„Je sice skvělé, že jsi zase sám sebou, jenže bylo by to riskantní. Pokud by to zjistila některá z ostatních vesnic, mohlo by to pro tebe dopadnout špatně.“
„No dobrá, chápu to. Máš vymyšlenou nějakou krycí historku? Nic pořádného mě nenapadá.“
„Už jsem to vymyslel. Takže oficiální verze zní: Jsi jeden z přeživších Uchihů stejně jako Sasuke, aby se vysvětlil ten sharingan. Přežil jsi díky tomu, že jsi byl mimo vesnici na misi. Byl jsi od dětství v ANBU Root pod vedením Danzoua. Tím se vyřeší to, že o tobě doteď nikdo nevěděl. A během války jsi byl ve vesnici, neúčastnil ses války, kvůli zranění. A protože dokumenty členů ANBU jsou tajné, má k nim přístup pouze Hokage. Zbývá jenom vymyslet nové jméno.“
„Zní to věrohodně, jen jaké zranění by to mělo být? Jako jméno mě napadá Kaito, Uchiha Kaito.“
„Pokud jde o to zranění, tak tě málem rozdrtil velký balvan. Pár pravdivých informací zlepší krytí. Uchiha Kaito zní dobře, to by šlo. Už jen vyřídit pár papírů a je hotovo. Shizune!“ zavolal.
Shizune neboli falešná Rin přiběhla do kanceláře. „Hai, Hokage-sama?“
Tak takhle se jmenuje, pomyslel si Obito, nově Kaito.

„Shizune, neoslovuj mě tak formálně, stačí Kakashi-san,“ povzdechnul si, „Ode dneška máš novou tajnou výzkumnou misi. Místo tebe bude asistentem Shikamaru. Vybereš si do týmu několik lékařských ninjů, kterým budeš velet. Podrobnosti se dořeší později. Přijď sem, až seženeš tým. Všechno jasné?“
„Hai, Kakashi-sama,“ přikývla a byla pryč.
„Ach jo. Pořád s tím nechce přestat,“ znovu si povzdechnul a napil se z hrnku, na němž bylo napsáno čaj. „Ještěže tu Tsunade nechala i svoje zásoby pití. Už chápu, proč to potřebovala.“
Snad to Kakashi moc nepřežene, asi bych na něj měl vážně dohlédnout, jak říkala Rin, v duchu si říkal Obito. Je teprve ráno a jestli v tom bude pokračovat… Tak to chci vidět, jak bude večer vypadat.
„Asi ti už došlo, kdo bude předmětem výzkumu? Shizune je velmi dobrý lékařský ninja a mnohem méně agresivní než Sakura. S ní bys to nepřežil. Má sílu skoro jako Tsunade. “
Takže se s ní ještě uvidím, zaradoval se. Nedal to ovšem na sobě znát.
„Už jsem viděl, jak to Naruto schytal. Měl jsem zatraceně štěstí, že Rin taková nebyla. Shizune se jí trochu podobá, že? “
„Byla to její sestřenice, pokud vím,“ podotknul Kakashi, „No, zbývá poslední věc,“ začal hledat v šuplíku u stolu a vytáhl malý balíček.
„Co to je?“
„Rozbal to a uvidíš sám.“
Obito jej poslechl, a po chvilce držel v rukou novou ninja čelenku.
„Vítej zpět mezi námi, Obito… ehm, teda vlastně Kaito.“