manga_preview
Město beze mne 7

Roj meteoritů: 6. kapitola - V pasti

FF - Roj meteoritů.jpg

Než byla neděle, byl jsem pořád nervózní, dokonce jsem z toho dva dny nešel na vyučování. Nemohl jsem se pořádně soustředit a potkávat Sakuru na chodbě by to všechno ještě zhoršilo. Nemohl jsem se toho dne dočkat. Už tři dny dopředu jsem se domluvil s Kaiem na vhodném oblečení.
„Máme vás čekat na večeři?“ ptal se mě Kai na ten den.
„Ano, stihnu to,“ Kai se uklonil, byl na odchodu, když jsem ho ještě zastavil. „Kaii?“
„Co si račte ještě přát?“
„Mohl bys, prosím, vyřídit v kuchyni, že bych chtěl na neděli připravit okonomiyaki? Ale tak, aby se to matka nedozvěděla?“ požádal jsem ho.
„Nevidím v tom problém.“ Usmál se na mě majordomus. Věřil jsem mu, on dokázal být velice vynalézavý.
A bylo to.
Naštěstí čas běžel rychle. Než jsem se nadál Den D byl tady. Uff, moje nervozita ještě vzrostla, když jsem se oblékal. Kai mi podle instrukcí dal západní oblečení, protože v kimonu bych budil nežádoucí pozornost. Jelikož klanové kimono znala celá Konoha. Obyčejné džíny, černé triko, přes to tmavě modrá mikina, byla opravdu lehká a vhodná obuv, modré botasky. Vlasy jsem si klasicky natupíroval. Byl jsem hotov.
Kaiovi jsem poprvé v životě lhal. „Jdu ven za Shikamarem. Na večeři budu zpět.“ V tomto jsem se pletl. Nikdy by mě nenapadlo, že moje první rande skončí takhle.
Nechal jsem se drožkou dopravit na místo, i když bylo teprve něco málo po půl druhé. Poslal jsem ji domů.
„Yosh, jsem tu trochu dříve, ale pokud přijde byť o pět minut pozdě, tak ji zabiju!“ mluvil jsem si pro sebe. Vzal jsem si pro jistotu klanové hodinky.
A tak začalo moje skoro čtyřhodinové čekání na dívku, do které jsem se zamiloval... „Kde, ksakru, je? Je z ní mrtvola!“ Už bylo půl třetí, ona nikde! Naštěstí svítilo sluníčko. To se však po čtvrté hodině schovalo za stále přibývající mraky. Lehce se ochladilo, a za necelých dvacet minut začalo pršet. Nejdříve spadlo pár kapek, a déšť na sebe nenechal dlouho čekat. Většina se běžela někam ukrýt, zbytek si klidně vytáhl deštníky a pokračovali v cestě.
Jen já, blbec, čekal a čekal u menšího památníku Hokage bez ničeho, jen tak. Vlasy mi těžce spočívaly na hlavě. Zase ztratily svůj tvar. Nechtěl jsem to vzdát, i když jsem byl už promočený na kůži. Zima mi byla neskutečná, až jsem se začal trochu třást. Lidé, a dokonce i pár shinobi, kolem mě míjeli, ťukali si na čela, chtěl jsem jim něco říct, zatnul jsem však zuby a dál čekal. Musel jsem v tom stále trvajícím dešti stát asi tak něco přes hodinu a půl, když v tom se konečně ukázala! Měla jasně červený deštník, džíny, růžové triko a černou mikinu a na zádech měla tlumok.
Rozběhl jsem se za ní! Nevím proč měla překvapený výraz, asi nečekala, že tady ještě budu. „Kdo si myslíš, že já jsem? Kdes byla?“ zaječel jsem na ni.
„Copak jsem řekla, že půjdu?“ ohradila se Sakura.
„Ale přišla si, proč pak?“ zajímal jsem.
„Jen mě zajímalo, zdali tady budeš,“ odpověděla nejistě.
„Jistěže jsem, a tos mě chtěla nechat čekat do půlnoci?!“
„Ne, tak proč si tady čekal, když ti muselo být jasné, že nepřijdu?“
V tom měla sice pravdu, ale než jsem odpověděl, tak jsem začal kýchat. „Sakra, to je zima!“ objal jsem se a snažil se zahřát.
„Tak dobře, znám jedno místo, kde dělají skvělý čaj a jídlo. Pojď, zvu tě.“ Mile překvapený jsem byl, ještě když se podělila o deštník, abych už víc nepromokl. Ani nevím kam jsme šli, ale bylo mi to jedno. Hlavně, když tam nebude pršet.
Došli jsme na místo, moc se mi ta budova nezdála. Vypadala nějak podobně jako dům, kde bydlela.
Vešli jsme dovnitř, deštník si schovala do tlumoku, jenže hlavní schodiště neslo označení oprav a nebezpečí pro chodce, tak jsme museli výtahem, jelikož požární schodiště nevedli. Už tehdy se mi to zdálo podezřelé, ale nic jsem neřekl.
Sotva jsme nastoupili, hned v prvním patře se výtah zasekl, ani panel s tlačítky nefungoval a dveře nešly otevřít.
„Ne, ne, ne, ne,“ opakoval jsem stále dokola.
„Omlouvám se, je to moje chyba,“ začala Sakura s omluvnou řečí.
„Jo, je to tvoje chyba, že jsme tu uvízli!“ vyjel jsem na ni. Zamotala se mi hlava, tak jsem si na chvíli sedl, až mi pak zrak padl na strop výtahu…
„Už vím jak se odsud dostaneme! Vylez mi záda,“ nařídil jsem s dávkou naděje v hlase.
„V žádném případě,“ odmítla to s nejistým hlasem, aniž by to nějak promyslela.
„Copak, stydíme se?“ rýpnul jsem si do správného místa.
Prostě jsem ji popadl, nasoukal na záda, dost sebou šila, taky mě zase několikrát praštila.
„Au, to bolí, přestaň! Zaměř se radši na ten poklop!“ zvýšil jsem hlas. Zabralo to, ale bohužel strop byl celý zavařený do stěn, a kdybych použil nějakou techniku, tak to bych nás šupem poslal dolů. A i dveře nešly žádnou technikou otevřít, to bych nás pro změnu uškvařil zaživa. Přesto jakou měla Sakura sílu, neměla dost prostoru se do toho pořádně opřít. Takže by to bylo zbytečné plýtvání její silou.
Pustil jsem ji na zem. Pak jsme se usadili naproti sobě a hodnou chvíli jsme tam tak seděli. Nepromluvili jsme. Mezitím jsem se začal podivně potit, srdce mi bušilo rychleji, motala se mi hlava, byl jsem zvláštně malátný, byla mi zima, měli jsme kliku, naštěstí klimatizace v budově držela relativně dobrou teplotu.
„Poslyš, můžu být upřímný?“ Natahoval jsem se k ní.
„Co to děláš? Nepřibližuj se ke mně! Nebo si něco udělám!“ Rozhodně jsem na toto neměl sílu, navíc mi byla fakt hrozná zima, chtěl jsem se jen zahřát. Navíc se mi chtělo spát. Tak dlouho jsem se k ní blížil, až jsem na ni přepadl. Tady to mám malinko rozmazané, ale díky tomu, co mi poté řekla Sakura to vím celé.
„Ne, co to děláš! Nech toho!“ stále se bránila, nedocházejíc jí, že jen ležím a nehýbu se. Sebrala všechnu sílu, aby mě od sebe odkopla do druhého rohu!
„Au, zima,“ drkotal jsem zuby. Odvážila se mě dotknout na čele, bylo celé rozpálené.
„Tomu říkám horečka! Proč si nic neřekl?“ Najednou otočila svůj přístup ke mně.
„Chtěl jsem,“ dál jsem jektal zubama. Rukama jsem se objímal, abych si vytvořil aspoň trochu tepla.
„Pojď,“ přitáhla si mě blíž, takže jsem hlavu měl na jejích stehnech. Hezky hřála. Vzápětí z tlumoku vytáhla dva svetry a šálu. Tu mi dala kolem krku a svetry přikryla mé tělo.
„Co děláš?“ ptal jsem docela hloupě, horečka mě otupovala.
„Držím tě v teple, otevři ústa.“ Nařídila mi poměrně velitelsky.
„Nač?“
„Kvůli medicíně, přece.“ Připadal jsem si jako dítě.
„Já nemůžu, beru jen předepsané od…“ nedořekl jsem, protože mě přerušila.
„Nech toho a poslechni mě!“ Otevřel jsem ústa, dala mi prášek a trochu vody na zapití. Kolik toho s sebou měla? K tomu mi ještě dala vlastní mikinu.
„Nebude ti zima?“
„My chudobní trochu zimy sneseme, ne nadarmo mi říkají Sakura.“
Ještě než lék zabral, promluvil jsem zcela vážně, najednou jsem měl tak čistou hlavu, jako nikdy v životě.
„Omlouvám se, že jsem na tebe křičel. Není to tvoje chyba, že jsme tady.“ Myslel jsem to zcela vážně.
„Nic se nestalo,“ ona na to.
„Také beru zpět tvoji kartu,“ řekl jsem s mírným červenáním, i když tady se to ztratilo, kvůli horečce. „To by na mém místě udělal každý,“ dodal jsem upřímně.
„Á, vypadá to, že tvoje pýcha vůdce F3 vyletěla komínem!“ podotkla se smíchem Sakura a mírně mě ťukla pěstí do stehna.
Pousmál jsem se tomu, cítil jsem jak prášek zabírá. Uvelebil jsem se a v ten moment jsem usnul. Ani jsem nevnímal jak se Sakura opřela o stěnu, natáhla nohy a znovu si dala moji hlavu do klína.
Ze snu jsem se usmál. Absolutně první noc, kdy jsem usínal šťastný. Bezesná noc mi dovolila načerpat sílu. Pak také musela Sakura usnout, protože, když jsem se ráno probudil, našel jsem ji tak, jak spí. Stačilo, abych se pohnul a Sakura už byla vzhůru. Takže jsem neměl čas obdivovat její rysy ve spánku. Najednou se mi zdála hezčí a moje pocity tím jen zesílily… začínalo to být krajně nebezpečné, ale už tehdy mi došla jedna věc, že není cesty zpět.
„Zkus ještě spát,“ poradila mi. Ani jeden jsme nevěděli kolik je hodin. Moje hodinky se zastavily v prvních minutách deště.
„Jak jsi na tom s nohama?“ zajímal jsem se.
„Zdřevěněly mi, ale chakrou už je léčím. Rychleji se mi pak obnoví krevní oběh.“ Koukal jsem na ni jak zjara.
„No co, chodím i na lékařské kurzy Shizune-sempai.“
„A tos mě nemohla vyléčit?“ vyjel jsem na ni, bolest nebolest hlavy.
„Ne, protože jsme to ještě nebrali, jen jak sebe ošetřit při oděrkách a modřinách.“ bránila se Sakura statečně.
„Aha.“ Chtěl jsem spát. Přesně v tom okamžiku se otevřely dveře výtahu a v nich čtyři dělníci, s nimi proniklo do kabiny i trochu světla, takže bylo ráno! Ráno?!
„Ale ne, tady nemůžete být! Je to tu nebezpečné. Tato budova se bude bourat! Měli jste jít do hotelu!“ Promluvil na nás jeden z nich. Takovou rychlostí jsem ještě odnikud nevypadl. I Sakura si stačila všechny věci uložit zpátky do tlumoku, jen ta červeno-bílá šála mi zůstala.
Skutečně bylo ráno, vyšli jsme před budovu.
„Ještě jednou se omlouvám,“ a pak jsem se šibalsky usmál, naklonil se k ní, jakože ji chci políbit a pronesl toto: „Tohle byla naše první společná noc, tak si toho važ.“ Měl jsem předpokládat ránu do holeně, ale ne, nečekal. Takže jsem od ní zase odskákal s bolavou nohou…
Kai byl prostě úžasný, nevím jak to zjistil, musím se ho na to zeptat, ale za chvíli přijela drožka, aby nás vyzvedla.
„Opravdu nechceš vzít? Byla bys doma dřív.“
„To je dobré, mám to kousek. Opravdu, děkuju,“ rozloučila se mnou. Spíš nechtěla, aby měla dostatek času si promyslet, co řekne svým rodičům. Když tentokrát nebyla zaštítěna mnou.
Domů jsem dorazil v polospánku. Kai ihned nařídil léky a postel. Ochotně jsem přijal. Převlékl jsem se do pyžama, vzal léky a za chvíli usnul. Než se tak stalo, musel jsem neustále myslet na to jak milá ke mně byla. Nepředstírala to? Ne, určitě ne. Ujišťoval jsem se. Pak mi zrak padl na jistou červeno-bílou šálu. Měl jsem ji pořád na krku. Zachumlal jsem se a s vůní toho kousku oblečení pod mým nosem jsem brzy usnul.
Probudil jsem se, až hodně po půlnoci. Sluha mi mezitím nachystal druhou várku medicíny. Vzal jsem si ji a ráno se probudím okolo sedmé hodiny. Sotva otevřu oči. Kai už nade mnou trpělivě stojí.
„Dnes do Akademie?“
„Ano, už je mi mnohem lépe.“ Usmál jsem se. Pro jistotu jsem si vzal další prášky. Podal jsem neochotně sluhovi její šálu. „Prosím tě, nech ji vyprat, ale ať jsou opatrní,“ nařídil jsem.
„Jistě, a co se týče vaší večeře, byla odložena, protože spolehlivá kuchařka si na ten den vzala volno, ale mohu ji říct na dnešek?“ Připomněl mi zdvořile.
„Ach ano, díky, to bude skvělé.“ Uklonil se a odešel.
Úsměv mě neopustil, ani když jsem potkal Shikamara na schodech před hlavním vchodem do budovy.
„Ahoj, co si proboha dělal?“
„Nic, jsem si trochu dal pauzu, bez Naruta je tu stejně ticho a není to ono, musel jsem jen i trochu přemýšlet.“ Což byla i trochu pravda.
„Máš pravdu, není to ono.“ Souhlasil se mou.
Nevím proč, ale dneska se mi chtělo jít do třídy okolo haly, kde visela nástěnka s novinkami. Nejvíce příspěvků bylo od nás, protože jsme si to mohli dovolit. Předstíral jsem, že jdu jen tak okolo, jelikož bylo před nástěnkou velké rojení a pištění. V úplném středu stála Sakura a její kamarádka, všichni se jí snažili gratulovat, pak jsem to taky uviděl. Černobílou fotku nás dvou, jak stojíme před tou budovou. Úhel fotky byl tak zajímavý, že to vypadalo, že se líbáme. To mi zvedlo náladu ještě víc. Pak mě spatřili, vyjekli ještě víc a Shikamaru se mě zeptal: „Je ta fotka a článek skutečně pravda?“
S úsměvem jsem došel k Sakuře, objal ji v ramenou a pronesl: „Ano, je to pravda, jsme spolu.“ To nemáte představu jak spolužáci začali jásat a gratulovat ještě víc.
„Ne, tak to není!“ Bránila se. Sakura se mi pokoušela vytrhnout, ale už jsem byl tak při síle, že mi nečinilo problém ji udržet. Odtáhl jsem ji od toho hloučku k její třídě, jen na jedno jsem zapomněl. Na její kamarádku, to jsem tehdy netušil, co ještě přijde, ale teď jsem byl šťastný. Spolužáci to přijali, určitě ji pak po tomhle nechají být. Což se taky potvrdilo.
Rozloučil jsem se s ní před její třídou, se Shikamarem jsme šli do své. Ihned jak skončilo vyučování jsem spěchal za ní, ale ve třídě mi řekli, že Sakura už odešla do práce. Zaklel jsem. Mno nic, chtěl jsem zajít k ní do práce, ale zastavil mě jeden z poslů mého klanu.
„Máte tady důležité psaní od bratra.“ Znělo to naléhavě. Na místě jsem si ho přečetl. Nebylo to tak naléhavé, za pár dní přijede na návštěvu! Konečně zas uvidím Itachiho. Byl jsem z toho vedle radostí. Začal jsem plánovat, že uspořádám na Itachiho pověst menší oslavu. Zašel proto na Shikamarovo oblíbené místo, abych se s ním domluvil. Díky této události jsem na chvíli přestal myslet na Sakuru, možná, že kdybych to neudělal, asi by se to nestalo. Už to nelze změnit. Prozatím jsem žil v nevědomosti. Což bylo dobře. To, co mělo nastat v následujících dvou dnech, bych nejraději vymazal z paměti. Ale zlé je pro něco dobré. Hlavně pro moje city…

Poznámky: 

Omlouvám se, že se díl opozdil. Ale nyní je tady a s ním i nová hrozba, jaká? To se dozvíte v 7. kapitole s názvem: Zradila si mě!

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Čt, 2019-03-07 19:11 | Ninja už: 883 dní, Příspěvků: 1670 | Autor je: Propadlý student Akademie

Excitovaný natupírovaný Sasan teda dorandil, čaká a čaká... Namiesto klanových hodiniek si mal radšej vziať klanový dáždnik, alebo ešte lepšie stan, aby mohol v pokoji bivakovať Laughing out loud Ale trpezlivosť ružové ruže prináša a vytúžená madam sa dostavila so zvedavosťou, či kretén je skutočne zamilovaný a bude na ňu čakať do skonania sveta hihihi Časť o pozvaní a udalostiach ma priviedla k názorom, že som odložila komentík na dnes. Sakura predsa asi tú štvrť pozná, aj to miesto (nepovedala kaviareň, reštika, a pod.), „kde dělají skvělý čaj a jídlo.“ Lenže barák je na rozpadnutie aj s označeniami nebezpečenstva pre chodcov. Výťah sa zasekol a nachcípaný Sasan sa darmo snaží stadiaľ dostať. Môže sa rozdrapovať, koľko chce, je ozaj v pasci nielen doslovne, ale aj obrazne hihihi Hehe, tiež si nosím všetko možné pre istotu Nya! A možno aj Sakura vedela, čo sa prihodí a testovala. Má tvrdú školu v boji o holé bytie. Vidím to tak, že ho vedie na povrázku (šále) ako býka na bitúnok, predsa len je to Sakura, ktorá nakoniec vždy dosiahne svoje Sakura Ako aj Alalka píše, má to pod kontrolou. Treba sa od nej učiť, ako dokonale využiť efektívnymi metódami svoje šance Cool Žiadny tokajúci a zažiadaný (hormonálne vyšpičkovaný) chlap neznesie odmietanie, treba len správne dávkovať kvapky Orochimaru ^.^ Hmhm, kto asi urobil tú fotku? Príležitosť verejne sa priznať k vzťahu a Sakura sa ani moc nebránila, respektíve vôbec, tak je ruka v rukáve Laughing out loud Kamarátka (neviem ktorá) asi niečo spácha Tak teď vůbec nevím... A Itík príde na návštevu Jump! V poslednej dobe beriem Sasana akoby komickú postavu, je fešák, ale neviem, čo by som s ním v tom výťahu robila, asi by sme boli ako Lasica a Satinský alebo Spejbl a Hurvínek hihihi Budem sťa Sasan vyčakúvať za každého počasia na avizovanú zradu Úpa boží!!! Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele Alalka
Vložil Alalka, Čt, 2019-03-07 13:33 | Ninja už: 4077 dní, Příspěvků: 930 | Autor je: Prostý občan

Na to, jakej je Sasanka snob, má obdivuhodnou výdrž. Chtěla bych tu jeho vizáž mokré slepice vidět Laughing out loud To se musela Sakura pobavit. Líbí se mi, že přestože se před ní snaží hrát suveréna, svými činy dokazuje, co k ní cítí. A už si to i přiznal! A jak z ní byl nervózní Smiling
Scéna ve výtahu byla milá a úsměvná. Narozdíl od typických chudá holka-bohatý kluk dvojic, kdy ta holka coby oběť je bezbranně uvržena do spárů svého "tyrana", Sakura to má docela pod kontrolou a jen tak něco si líbit nenechá Kakashi YES Hmm, samé záhady na nás chystáš... Těším se na Itachiho.

Obrázek uživatele Dragon-chan
Vložil Dragon-chan, St, 2019-03-06 22:05 | Ninja už: 3816 dní, Příspěvků: 303 | Autor je: Manga tým, Tsunadin poskok

Hurááá další díl. Úpa boží!!! Chudák Sasuke musel na Sakuru čekat čtyři hodiny, to muselo jeho ego trošku zabolet. hihihi
Trošku Sakuře závidím, že byla uvězněná se Sasukem celou noc ve výtahu.Jump! Ta scéna, jak tahala věci z baťůžky mi trochu připomněla Hermionu a její kabelku. Jump! :jump: Jump!
Hergot mi přijde, že každý díl se objevuje víc a víc záhad. Smiling Jsem strašně zvědavá na to se stane. Smiling

FF série ->Souboj o lásku-01-02-03-04-05-06-07

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2019-03-06 22:44 | Ninja už: 3911 dní, Příspěvků: 7369 | Autor je: Pečetící ninja

Dragon-chan: Nejprve gratulace k prvnímu místu v komentářích. Smiling
Dále pak děkuji za komentář. Tak kdybys četla mangu nebo viděla aspoň jednu verzi, pochopila bys všechno. Ale možná je to dobře, aspoň to bude větší záhada. Eye-wink
To ano, zabolelo, i když si to nepřipustil. I já jsem jí malinko záviděla. Leharo To máš pravdu, ale tak Sakura je praktická jako já a tahá s sebou všechny věci. Laughing out loud Tak na to ti dám jednu jasnou odpověď. Možná se to tak jeví, ale není tomu tak. Je to prosté a jednoduché. Nic složitého. Eye-wink

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska