Démon Naruto 3

Jeho oči byly zvláštní. Byly rudější než nejrudější krev a zornička byla démonní. Co je ale na nich zaujalo, bylo že od zorničky se dělaly kružnice. Jako u rinneganu. Na každé kružnici navíc byly znaky, vypadající jako shurikeny. Jakmile se Naruto uviděl, vidal se do svého pokoje, umýt a převléct se. Všichni mu uhli a šli za ním chodbou, směrem do svých pokojů.
„Vytvořil jsem příšeru," pomyslel si Nagato.

Naruto Démon 3

Všech pět vesnic se připravovalo na největší válku všech dob.
Sasukemu zatím dodal chakru Naruto. Než se probere, rozhodl se, že zatím zjistí, co umí. Šel do tréninkové místnosti a zkoušel všechny možné jutsu. Měl mnoho nových novinek. Nejen, že uměl ovládat všech pět elementů, ale díky chakře Minata a Kushiny získal všechny jejich jutsu. O jeho očích se ale nikde nepsalo. Ani netušil, jak je správně používat. Sasukemu rinnegan transplantovali a vše mu o něm vysvětlili. Jenže Naruto si své oči získal a stále se v nich odráželo mnoho tajemství. Mohl je používat jako všechny druhy očí. Sharingan, Byakugan, Rinnegan a pár dalších. Daly by se považovat za kekkei genkai. Byly naprosto nepřemožitelné. Nevěděl, co si o tom myslet. Zašel za Nagatem, ale ani on o nich nic nevěděl. Bylo to beznadějné.

V LISTOVÉ
„Yūgao! Stůj!" křičela Tsunade.
„Já ho zničím!"
Tsunade ji chytila za rameno a otočila si ji čelem k sobě. Klidným hlasem řekla: „Jak ho chceš zničit, když podle informací zabil přes dvě stě lidí. Hm?" Yūgao Uzuki zakroutila hlavou, a když ji opět zvedla, Tsunade spatřila, jak ji stékají potůčky slz po její jemné tváři. Zafoukal vítr a skryl Yūgain obličej pod její dlouhé fialkové vlasy.
Když vítr ustal, Yūgao odpověděla: „Prostě ho nějak zabiju. Musí to jít." Rozhodila ruce. „Vy to přece taky znáte, no ne. Taky vám zabili přítele přímo před očima. A vy jste nic nemohla udělat. Znáte ten pocit, že?!" Tsunade nasadila pevný výraz, ale srdce ji zabolelo, jako by jí ho prořízla nožem. Vzpomněla si na Dana. Svého milovaného Dana. Chápala, jak se Yūgao cítí. A právě proto nechtěla, aby skončila stejně beznadějně jako ona.
„Kakashiho mi je líto. Ale když půjdeš, tak akorát zemřeš. Počkej, až se připravíme k boji. Tam mu to můžeš spočítat. Když nás bude víc, budeme mít větší šanci. Potřebujeme každou pomocnou ruku." Usmála se.
Yūgao zatnula pěsti a poté je zase uvolnila. Kývla na souhlas a v šumu listí zašeptala: „Hai". Ihned nato zmizela. Tsunade se opřela o strom a zadívala se do nebe. Bála se co přijde. Každou noc měla vidiny, toho dne. Dne, který vše změnil. Dne, kdy zmizela Listová. Na zem se kolébán vánkem snesl list. Tsunade se na něj podívala. Vzpomínala na všechny zlé a dobré zážitky. Vzpomněla si i na Jiraiyu.
„Jak se tam nahoře asi má?" říkala si pro sebe. „Mám takový pocit, že to brzy zjistím." Vzhlédla k nebi a pozorovala mraky, dokud se u ni neobjevil člen Anbu.
„Tsunade-sama."
„Hm..."
„Vše je připraveno. Můžeme vyrazit."
„Dobře. Svolej všechny a přines mi saké."
„Hai!"

U NARUTA
Naruto nečekal, co by mohlo přijít. Nic jiného, než jeho tajemství očí, ho nezajímalo. Když se otočil, tak si ani nevšiml, že se někdo skrývá ve stínech. Byl natolik zaneprázdněný, že si toho nevšiml až do doby, než ucítil studenou čepel v plicích. Vykašlal krev. Něco mu mečem probodlo hruď.

Pomalu otočil hlavu a uviděl...

V LISTOVÉ
„Tsunade-sama!" křičel člen Anbu.
„Hm...Co se děje? Máš už pro mě to saké?" otázala se ospalá Tsunade.
„Chybí jedna kunoichi! Jmenuje se Yūgao."
„Neodpověděl jsi na otáz..! Cože to?! Yūgao?!"
„Máme se ji vydat hledat?" zeptal se rozhozený muž. Tsunade chvíli mlčela, ale pak zakroutila hlavou.
„Vím kam má namířeno. Jsou všichni připraveni?"
„Hai!"
„Dobrá. Vyrážíme. Nechť válka započne!" rozkázala sebejistě Tsunade. „Snad to stihnem..." pomyslela si, avšak nahlas to neřekla.

U NARUTA
Naruto za sebou uviděl stát fialovovlasou kunoichi. Na paži měla znak Anbu. Ale masku neměla. Vzpříma stála a pevně držela meč. Pomalu ho posouvala směrem dolů, přes žebra a plíce až po žaludek. Naruto se jen usmál.
„To mě má jako zastavit? Kdo ty vůbec jsi, že se opovažuješ mě propíchnout skrz naskrz?!"
„Jsem Yūgao Uzuki, blízká rodině Uzumaki a přítelkyně Kakashiho," odpověděla silným a pevným hlasem. „A přišla jsem se za jeho smrt pomstít. TY tady dnes zemřeš!" Vytáhla meč a ladným skokem se vymrštila dozadu. Naruto se otočil.
„V jednom máš pravdu. Dnes tu někdo zemře. Ale tím někým budeš ty!" Ukázal na ni prstem, naklonil hlavu na stranu a strašidelně se usmál. Yūgao polkla, ale nechala si vážný výraz.
„Jen mám otázečku," řekl Naruto. „Proč nemáš masku?" Ta se na něj jen s překvapivým výrazem podívala. Takovouhle otázku vůbec nečekala.
„Protože chci s tím, který zabil člověka s kterým jsem se zasnoubila, a který mi jediný zůstal, bojovat naplno," odvětila. „Nechci tu do toho vtahovat svou rodinu, ale rodiče jsem nikdy nepotkala, jelikož zahynuli v nějaké misi, sourozence nemám a jediný, kdo se mě kdysi ujal, byla teta a sestřenice Kushina. Obě ale zemřeli." Naruto vyvalil oči.
„Říkala jsi Kushina? Moje matka byla tvá sestřenice?!"
„J...jak, že to?! Tvoje matka?! Ty, největší monstrum světa, dítě takového milého člověka?!"
„To bylo poněkud urážlivé, ale něco pravdy na tom bude."
„BUM!" Oba dva zavrávorali.
„Takový výbuch! Co to ksakru mohlo být?!"
„Válka začala," odpověděl Naruto. Následoval další a poté ještě jeden výbuch. Na Yūgao a Naruta se řítil strop.
Nastala tma. Naruto si na ruce vytvořil malý ohýnek. Spatřil Yūgao dřepět s rukama na hlavě.
„Chech. Jako by ti ty ruce měly nějak pomoct." Zvedla hlavu a koukla se na Naruta. Byla v bezpečí.
„Ty...tys mě zachránil?" koktavě se optala.
„Asi jo."
„Proč?"
„Nevím. Moje tělo se hýbalo samo." Chránila je chakrová bublina. Naruto zářil rudou září. Vypadal tak pěkně, až se Yūgao začervenala. Ale v duchu si stále opakovala, že je starší a ještě ke všemu jeho teta.
„Drž se!" vytrhl ji ze snění.
„Což..." Všechny kusy stropu odletěly a bublina praskla. Už zase se krčela na zemi. Když to spatřila Tsunade, vyjekla: „Co jsi ji provedl, Naruto?!"
„A zase já. Spíše vy! Povídala si se mnou a najednou na nás spadne strop!" vyštěkl naštvaný Naruto.
„Ty prolhaný parchante! Ty monstrum jedno! Ty by sis s nikým rozumně určitě nepromluvil! Možná tak na způsobě, kterým bys ho zabil!" pokřikovala Tsunade.
„To není tak, jak to vypa..."
„Nezastávej se ho, Yūgao. Je to jen zrádce. Víš přeci, co provedl Kakashimu. Ještě ho máme šanci zabít, vzhledem k tomu, že jsi ho dokázala probodnout."
„Ale to se mi povedlo jen díky jeho nepozornosti," uvedla. Celá rozpadlá jeskyně se nadzvedla. Všichni přestali dávat pozor a soustředili se na osoby, vycházející z ní ven. Byli to: Konan, Nagato a Sasukeho nesli společně s Yahikem na nosítkách z papírů.
„Naruto?!" řekla Konan. „Yahiko je mrtvý," dodal Nagato. Naruto zatnul čelisti. Stále o někoho přicházel. Nevěděl jak tomu zabránit.
„Pozor!" zařval Nagato. Rozstříkla se kolem červená kapalina, krev. Jediný zvuk, který všichni zaslechli, byl krátký, ale přesto hlasitý výkřik. Ani jediný člověk, neměl jiný výraz, než druhý. Všichni vytřeštěně sledovali tu nevšední podívanou. Tsunade snad nejvíc.
„Ty jsi mě zachránila? Proč?! Však vidíš, že se zahojím!" Odepnul si plášť, roztrhnul si svou černou košili a ukázal na hruď. Jediný, co mu po ráně zbylo, byla tenká jizva.
„Nevím. Mé tělo se hýbalo samo," usmála se a padla na zem s mečem stále zabodnutým v břiše. Tsunade nevěděla, co dělat. Naruto se ještě chvíli díval na mrtvé tělo své tety a stále si přehrával jak její bezvládné tělo padá na zem. Srdce mu splašeně začalo být.
„Tsu..na..de! Za to zaplatíš!" koukl se na ni tím nejvražednějším pohledem, co kdy viděla.
„Zabila jsi mi mou tetu! Posledního člena mé rodiny!" Tsunade rychle couvala, otočila se a běžela doprostřed vojska.
„Pošlete pro ostatní vesnice. Potřebujeme posily!" Jakmile to dořekla, tak někdo vypálil červený ohňostroj.

JINDE
Uprostřed cesty ležela louže vody. Bylo to na cestě, která vedla do Listové. Louže se začala třepotat, až do ní nakonec šláplo několik set lidí. Bylo to vojsko z Písečné vesnice, v čele s Gaarou. Chtěl totiž na vlastní oči vidět svého přítele, který mu pomohl ze samoty ven a teď do ní sám spadl. Na obloze vybuchl červený ohňostroj. To je alespoň popohnalo.

V JINÝCH ZEMÍCH
V Mlžné zrovna trénovali, než spatřili ohňostroj. Mizukage Mei dala rozkaz se sbalit a po půl hodině se vydali do Listové.

Zatímco v Bleskové a Kamenné vesnici byl rozruch. Všichni ninjové si svého života vážili a nechtěli se ho jen tak vzdát. Bee vymýšlel bojové rapy, Raikage posiloval a Tsuchikage jen mumlal něco v tom smyslu, že to věděl a že ho měli zničit dříve. Červená na obloze jim oznámila, že je čas.

U NARUTA
Naruto se chtěl rozběhnout a pomstít Yūgao, ale Nagato a Konan ho zezadu chytili za ruce. Škubal, házel a vrtěl sebou, až se nakonec vyprostil. Vysekával si cestu k Tsunade přes vojáky. Když už byl necelé dva metry od ní, tak mu před obličejem proletěla hrst písku. Zastavil, protože se nemohl hnout. Prudce sklopil hlavu. Jeho nohy byly ovázány prameny písku, které se mu pomalu táhly až ke krku. Očima se podíval doprava, odkaď slyšel známý hlas. Byl to Gaara. Spolu s ním přišla i skoro celá jeho vesnice. Naruto zaslechl hluk i vlevo. Byl tam Raikage se svou vesnicí. K Listové se přidal její zbytek a zezadu se shromáždila i Mlžná a Kamenná vesnice. Konan a Nagata chytili. Sasukeho shodili na zem. Naruto byl v pasti. Nebylo úniku. Když se rozhlédl, zjistil, že k Listové se s ostatníma přidali i jeho bývalí kamarádi. Všichni se na něj dívali těma očima. Ty oči...ty oči, které Naruto tak dobře znal. Oči které se mu zabodávali do zad, když vyrůstal. Vždy si jen říkal „PROČ? CO JSEM KOMU UDĚLAL?„ Avšak odpovědi se nikdy nedočkal. Nikdy nepoznal, jaké to je mít rodinu. Jaké to je mít domov, kde ho bude někdo čekat. Jaké to je mít přátelé. Nikdy...
Jediný člověk, který ho uznával. Který mu pomáhal. Který ho měl doopravdy rád, byl mrtev...jeho chybou.
Narutovi projela celá ta událost v hlavě...