Neboj, najdeš si tu pravou

Pomalu se blížil konec svatby Naruta a Hinaty. Pomalu už všichni odcházeli domů, včetně Shikamara, Temari a Choujiho.
"Svatba byla krásná. Co myslíte, lidi?" řekl Chouji, chroupající při tom brambůrky.
"Tak určitě," odkývali to Shikamaru a Temari.
"Achjo, všichni někoho mají, jenom já ne. Já asi nikdy nenajdu tu pravou."
"To neříkej, Chouji! Určitě si někoho najdeš."
"To nemůžeš vědět, Shikamaru. Vždyť se na mě podívej! Jsem tlustej. Žádná nechce špekouna."
"Ty nejsi tlustý a navíc máš spoustu vlastností, které ženy ocení."
"Myslíš?"
"Jasně, seš hodný, ochotný, a když ti ženská něco říká, tak ji fakt posloucháš a nepředstíráš to."
"Jak jsi to poslední myslel, Shikamaru?" zeptala se vraždychtivě Temari.
"N-nijak, jen že někteří to dělají, ale já samozřejmě ne."
"Víš o tom, že někdy seš fakt na ránu?!"
"No, ještě že dneska ne, co?"
"Když myslíš."
"No, já spíš doufám.... Hm? Na co tak zíráš, Chouji?" všiml si Shikamaru. Nečekal a podíval se tím směrem, kde uviděl ženu.
"Jo takhle. Je mi to jasný."
"Co? Jo ty myslíš tu holku, co? Je krásná, že jo?"
"Určitě a pro tebe jako stvořená. Jdi za ní!"
"C-cože? Ty jsi se zbláznil, ne?"
"Ne, nezbláznil. Musíš za ní jít a zkusit si s ní promluvit."
"Jenže co když se jí nebudu líbit?"
"To nezjistíš, dokud to nezkusíš."
"A-ale..."
"Žádný ale! Odlož brambůrky, naber odvahu a jdi za ní!"
"T-tak dobře. Já jdu na to," odhodlal se Chouji, odhodil brambůrky a šel za ní.
"Myslíš, že to zvládne?"
"Neboj, určitě to zvládne."

"Tak jo, to zvládneš, Chouji, to zvládneš!" povzbuzoval se v duchu.
"Ehm..."
Ne, tohle nezvládneš! řekl si znova pro sebe a rozběhl se pryč.

"Tak asi nezvládne," zamumlal Shikamaru.
"Lidi, já tohle fakt nedám!" ztrácel naději Chouji.
"Hele, klid, jo? Ty to dáš. A jestli se jí nebudeš líbit jenom kvůli tvé váze, tak si tě nezaslouží a nemá smysl s ní ztrácet čas."
"Asi máš pravdu."
"Jasně, že mám. Hele, koukám, že teď jde do restaurace. Tak jdi za ní. To je ideální příležitost pro tebe. Jenom bych ti doporučil si toho možná objednat trochu míň než obvykle."
"Dobře. Jdu na to!" odhodlal se znovu a odešel.
"Myslíš, že to teď zvládne?"
"Snad jo."

Tak jo, Chouji, teď nesmíš zdrhnout! Teď to zvládneš!
"Dobrý, pane kuchaři," pozdravil.
"Dobrý den, Chouji," odvětil nazpátek kuchař.
Fajn, tamhle sedí. Jdi na to, Chouji, když se jí nebudeš líbit kvůli břichu, nestojí mi za to, přesně jak říkal Shikamaru.
"Ehm... D-dobrý den. M-mohl bych si přisednout?"
"Jistě."
"Děkuju," oddychl si a posadil se.
"Dobrý den. Co si dáte?" zeptal se číšník.
"Já jsi dám barbecue. Co si dáte vy?"
"Já jsi dám taky barbecue."
"Dobře a něco k pití."
"Třeba víno."
"Dobře, děkuji," poděkoval číšník a odešel.
Za chvilku už měli jídlo a pití na stole.
"To vypadá dobře. Mimochodem, jsem Karui."
"Já jsem Chouji."
Představili se a pustili do jídla.
Když měl Chouji prázdný talíř, začal si nabírat další, jenomže v tu samou chvíli i Karui. A v tu chvíli se jejich ruce setkaly.
"P-promiň, moje chyba. Naber si první."
"To neva." Jasně, že to va. Nikdo se mě nebude dotýkat! Tak fajn, uklidni se, Karui, klídek! Nezapomeň, že jsi se vsadila se s Omoiem, že týden nevybouchneš vzteky.
Karui si tedy nabrala první a Chouji hned po ní.
Za chvíli měli talíře zase prázdné, ale už zbyl jenom jeden plátek.
"Klidně si ho vem," nabídl Chouji. Ale vem si ho rychle, nebo ho sním!
"Díky," přijala a dala si ho na talíř. Možná to není zas tak strašný, jak jsem čekala, že bude. "Seš docela fajn."
"Díky, ty seš taky fajn." Ty seš taky fajn? To jako fakt? Tohle asi nebyla úplně nejlepší věc, kterou jsem měl říct, "obvykle mi nikdo nedovolí, abych si k němu přisednul."
"Jak to?"
"Protože se bojí, že bych jim všechno snědl."
"Proč?"
"Protože jsem podle všech tlustej."
"Nejsi, mě třeba nepřipadá, že by jsi byl nějak extra tlustý, možná jenom trošku při těle."
"Díky..." U ní snad nikdo neví, jestli něco myslí jako kompliment nebo urážku.
Je docela milý, ani nemám chuť mu vrazit a tu mám obvykle u každého.
"Na dobré barbecue," zvolal Chouji a zvedl sklenici na přiťuknutí.
"Na dobré barbecue," zvolala Karui, zvedla sklenici a přiťukla si s Choujim. Co se to se mnou děje? Asi se mi začíná líbit.
Připadám si jako idiot. Na dobrý barbecue? Mohl jsem říct třeba na mír, na konec války nebo něco takového, ale to já ne, já řeknu na dobrý barbecue! Sakra, kouká se na mě! Radši se na ni usměju.
Nejspíš si všimnul, že se na něj dívám, protože se na mě usmívá jako idiot. Ale je docela roztomilej, když se tak směje. Počkat, co? Na co to sakra myslím? I když vlastně, je docela fajn. Možná bych mu mohla dát šanci. Navíc je fakt milej.
Když dojedli a dopili, šli zaplatit.
"Ne to je dobrý, já to zaplatím," nabídl Chouji.
"To nemusíš."
"Já vím, ale já chci," řekl a zaplatil.
"Nashle!"
"Tak díky, že jsi to zaplatil."
"To nic nebylo."
"Co kdybychom si to zítra zopakovali. Jako rande, třeba v sedm."
"J-jasně!"
"Fajn, tak zítra čau! A přijď včas nebo uvidíš."
"Ahoj a neboj, budu tady v sedm!"
Jo, dal jsem to!

"On to fakt zvládl! Co jsem říkal, on to zvládne."
"Jo, jasně."
"Co bys řekla na to, že bychom si to taky zopakovali, Temari?"
"Že možná dneska nebudeš na ránu, Shikamaru."