Hrací skříňka 3/3

"Hinato!" Krajinou se nesl zoufalý výkřik blonďatého chlapce jehož pohled směřoval ke kraji útesu, kde ještě před chvíli stála jeho kamarádka. Měl pocit jako kdyby se mu srdce hrůzou zastavilo. Vrhnul se k okraji, nedbal na to, že před sebou měl nepřítele. Jediné na čem mu teď záleželo byla Hinata. Nahnul se přes okraj a natáhnul ruku jakoby ji snad chtěl zachytit, ale Hinata byla příliš daleko než aby se mu to podařilo.
V dálce uslyšel psí štěkot, nevnímal ho a ani hlasy, které se k němu čím dál víc přibližovali.
"Naruto?!" Křičela růžovláska, která se po boku se psy a Kakashi-senseiem hnala za ním. Naruto ovšem dělal jakoby ji neslyšel. Věděl, že nemá moc času, proto se hned postavil, odrazil se a skočil. Při pádu dolů mu hučelo v uších a vítr ho bolestně šlehal do tváře. Dopadnul do vody a rychle se snažil zorientovat. Začal plavat, jak nejrychleji mohl, stále hlouběji a hlouběji. V duchu se modlil, aby Hinata nebyla ještě moc hluboko. Ruce i nohy ho bolely od předchozích soubojů, ale i tak dál plaval. Když už se dostal do značné hloubky začalo mu nepřijemně zaléhat v uších a docházel mu vzduch. Byl ovšem příliš hluboko a kdyby se teď vynořil zcela jistě by Hinatu už nenašel. Proto sebral veškeré síly a potopil se hlouběji.
Pomalu, ale jistě začínal panikařit, jelikož Hinatu stále ještě neviděl a viditelnost začínala být čím dál horší. Až nakonec, zhruba dva metry pod ním uviděl něco bílého. Rychle se za tím vydal a uchopil to do ruky. Byl to cíp Hinatiny mikiny. Zatáhl a přitáhl si do náruče bezvládné tělo svojí parťačky. Rychle začal kopat nohama, aby se dostal nahoru co nejrychleji. Měl pocit jakoby mu to snad trvalo celé minuty, ne-li hodiny. Konečně se nakonec dostal nad hladinu a začal kašlat a lapat po dechu. Soustředil chakru tak, aby mohl na vodě klečet a Hinatino tělo tisknul k sobě.
"Naruto! Co se stalo?" Z dálky na něj volal hlas růžovlasé dívky, která k němu po vodě spěchala co nejrychleji. Když se dostala až k nim, ztuhnula. "Co se jí stalo?" Vyjekla a klekla si k Narutovi, který byl evidentně v šoku.
"J-je to moje vina..." Vydal ze sebe Naruto po chvíli. Sakuřin pohled padl na její bezvládné tělo. "Musíš ji zachránit, Sakuro-chan, prosím!" Vyhrkl Naruto a s prosbou v očích se podíval na růžovlásku. Ta kývla a přiložila hlavu na Hinatin hrudník a chvíli poslouchala.
"Nedýchá." Vydechla po chvíli, v Narutovi by se krve nedořezal. Do očí se mu samovolně nahrnuly slzy, které brzo přetekly přes okraj a smísily se s kapkami mořské vody, která Narutovi odkapávala z blonďatých vlasů.
Sakura neotálela. Ihned začala z Hinatina těla vybírat jehli a poté ji začala oživovat. Stlačování hrudníku střídala s umělým dýcháním. Shora byli slyšet zvuky boje, ale ani jeden z nich se nahoru nepodíval. Sakura byla příliš zabraná do oživování Hinaty a Naruto byl emocionálně mimo. V hlavě se mu ta scéna přehrávala pořád dokola. Prázdným pohledem koukal před sebe a po chvíli k němu začalo doléhat jakési bzučení, které se po chvíli změnilo v hlas.
"Má puls," s těmito slovy jakoby obrovský kámen, který Narutovi ležel na hrudi, opadnul. Zhluboka se nadechnul a vydechnul, zatímco Sakura se dala do ošetřování.
"Co se tady stalo?" Uslyšeli přísný hlas Kakashiho, který k nim po chvíli doběhl s ostatními v těsném závěsu za sebou.
"Naruto, jak tě s*kra mohlo napadnout jít sem bez nás?" Štěknul po něm Kiba a očima visel na své týmové partnerce. "Jak je jí?" Zeptal se úzkostlivým hlasem a pozoroval Sakuru.
"Není na tom dobře. Musí okamžitě do nemocnice jinak..." Větu nedokončila. Každému došlo, co chtěla říct.
"Saii zvládne tvůj pták odnést Sakuru s Hinatou?" Otočil se Yamato na bledého chlapce a ten přikývnul.
"Měl by." Dodal a chvíli na to se kreslené zvíře sneslo nad vodní hladinu. Naruto jako ve snách sledoval, jak k němu přichází Sai, aby si převzal Hinatu, ten si ji k sobě však více přitisknul.
"Naruto, " začala klidně Sakura, "musíme ji vzít do nemocnice," řekla klidně. Naruto tedy svolně předal Hinatu Saiovi a se zbytkem týmu sledoval, jak ti tři nasedají na obrovské zvíře a mizí jim z dohledu.
Naruta ze zírání na oblohu probudila ostrá rána do hlavy. Zakymácel se a spadnul na vodní hladinu.
"Jak si s*kra mohl dovolit, aby se tohle stalo? Copak ti nedošlo, že byste měli počkat na nás? Proč si vždycky tak strašně zbrklý, Naruto?" Zavrčel na něj Kiba a chytnul ho za mikinu. Blonďatý chlapec se nijak nebránil, jenom odevzdaně hleděl do tváře svého přítele. Moc dobře věděl, že to zkazil na celé čáře a samotného ho to uvnitř bolelo víc než by si dokázal kdy představil.
"Kibo," ozval se klidný Kakashiho hlas, "pusť ho, tímhle tomu nepomůžeš, " dodal klidně Kakashi a položil svoji ruku na Kibovo rameno. Ten ji setřásl, ale Naruta pustil.
"Musíme se vrátit do vesnice, řešit to můžeme pak." Řekl rozhodným hlasem Yamato a všichni přikývli.

***

Celá skupina ninjů utíkala lesem vstříc jejich domovu. Naruto, který se držel ve předu, utíkal jako o život. Cítil se jako na trní kvůli Hinatě, o které neměli žádné zprávy. I když všichni utíkali, jak nejrychleji mohli cesta jim stejně trvala dost dlouho. Ani jeden z ninjů během ní nepromluvil. Každý byl ponořený do svých vlastních myšlenek a i když Naruto neviděl svým kamarádům do hlavy, přesto věděl, že mu vyčítají co se stalo. A oprávněně. Nezlobil se na ně za to. Sám si to vyčítal a přál si víc než cokoliv jiného, aby to mohl vrátit zpátky. Nejspíš by se i tak vydal dovnitř toho úkrytu, ale rozhodně by nedovolil Hinatě, aby šla s ním.
"Jsme skoro tam, " ozval se hlas stříbrnovlasého muže, který všechny přítomné vytrhl z jejich myšlenek. Naruto ještě více zrychlil a když všichni proběhli hlavní bránou, zamířili si to rovnou k nemocnici. Podle předpisů sice měli nejdříve zajít za Hokage, aby jí odevzdali hlášení, ale Naruto usoudil, že jelikož Hinatina zranění byla vážná, tak Hokage bude jistě v nemocnici.
Naruto rychle proběhl dveřmi nemocnice a málem se ve dveřích srazil s jednou sestřičkou vedoucí pacienta, kterou po chvíli identifikoval jako jeho kamarádku Ino.
"Naruto, co to vyvádíš? Zpomal!" Křičela za ním dlouhovlasá blondýnka, ale on ji nevnímal. Smykem se zastavil na recepci, kde se opřel o pult a zhluboka dýchal. Sestřička, která měla momentálně službu na něj jen napůl překvapeně a napůl vyděšeně zírala.
"Hinata..." Vydal ze sebe Naruto sípavě. "K-kde je?" Hlesl a upřel pohled svých modrých očí na drobnou tmavovlásku. Ta začala něco klikat v počítači.
"Hyuuga Hinata?" Zeptala se po chvíli a pohlédla na blonďatého chlapce. Ten začal horečně přikyvovat.
"Je momentálně na sále, ale... hej počkejte!" Zakřičela za ním jelikož jakmile se Naruto dozvěděl, kde se jeho kamarádka momentálně nachází rychle se rozběhl ke schodišti, nevnímaje hlas sestřičky. Když se dostal ke schodišti rychle začal běžet nahoru. Schody bral po dvou, aby tam byl co nejrychleji.
Když se konečně dostal na požadované patro, tak rychle zabočil doleva. Nohy mu podjely na kluzké podlaze a on dopadl na podlahu, ale hned se zvedl a pokračoval. Po pár metrech prudce zabrzdil před operačním sálem, kde nad dveřmi svítil červený nápis, který znamenal, že se ještě operuje. Na židli u stěny viděl sedět Saie, a tak se k němu rychle vydal.
"Jak je na tom?" Vyhrkl spěšně. Sai zvedl hlavu a pokrčil rameny.
"Netuším, pořád ji operují, " pronesl dutým tónem jako obvykle. Naruto se zamračil, tohle nebylo to, co chtěl slyšet. Chtěl vědět, že je Hinata v pořádku, že to zvládla. Blonďáček začal chodit sem a tam. Nezbývalo mu nic jiného než počkat než někdo vyjde ven, aby zjistil situaci.
Nejhorší na tom všem, ale nebyla ta hrozná nejistota a pocit viny, které ho zžíraly zevnitř, ale ještě něco jiného, něco co Naruto nedokázal rozpoznat, ale věděl, že to úzce souvisí s Hinatou samotnou.

***

Pro Naruta, který na čekání nebyl vůbec zvyklí to bylo příšerné. Každá jednotlivá sekunda se vlekla jakoby to snad byla hodina. Blonďáček netrpělivě podupával nohou, a nebo chodil sem a tam. Jeho přátelům, kteří tam po chvíli také dorazili, už to pomalu začalo lézt na nervy a nejednou ho okřikli. Naruto si z toho však nic moc nedělal, protože myšlenkami byl úplně mimo.
Z jeho myšlenek ho vyrušilo až zhasnutí červeného světla na tabulce, nad operačním sálem a zvuk otevírajících se dveří. Natočil hlavu tím směrem. Ze dveří vyšla Tsunade s Shizune a Sakurou v závěsu a všechny měly na tváři takový nic neříkající výraz.
"Jak je na tom?" Odhodlal se zeptat Kiba, zatímco stejně jako Naruto visel pohledem na třech medičkách.
"Její zranění byla hodně vážná, " začala Tsunade a v Narutovi by se v ten moment krve nedořezal. "Naštěstí jsme ji, ale přijmul včas a i když byla operace velmi náročná Hinata žije," dořekla Tsunade a Naruto prudce vydechnul a zhroutil se na židli u stěny. Žije, Hinata žije. Znělo mu v hlavě pořád dokola a nevnímal už Tsunadina další slova.
"Ale ještě nemáme vyhráno, " řekla Tsunade a pohled upírala na Naruta.
"Příštích 24 hodin bude rozhodujících, " dodala Shizune za Tsunade. Sakura se mezitím posadila vedle svého blonďatého kamarádka a položila mu ruku na rameno.
"Naruto?" Zeptala se tiše starostlivým tónem. Blonďák pomalu zvedl hlavu, aby se podíval do obličeje svojí támové parťačky. "Si v pořádku?" Zeptala se ho Sakura. Tázaný měl však pocit, že se snad rozesměje. Opravdu se mě ptá jestli sem v pořádku? Problesklo mu hlavou. Přišlo mu to až směšné. Momentálně měl ve svých pocitech trochu zmatek, ale rozhodně se necítil v pořádku. Na odpověď pouze zavrtěl hlavou a svůj další pohled věnoval radši nemocniční podlaze.
"Měli jste za sebou náročnou misi. Měli byste si odpočinou, " pronesla Tsunade svým autoritativním hlasem.
"Nemůžeme vidět Hinatu?" Zeptal se Kiba s nadějí v hlase, odpovědí mu, ale bylo zavrtění hlavou ze strany Shizune.
"V žádném případě," potvrdila Shizuninu reakci Tsunade, "potřebuje odpočinek, bude teď nějakou dobu spát, aby nabrala sílu. To samé byste měli udělat vy, máte teď tři dny volna, " řekla a na moment se odmlčela. Pohledem zabloudila ke dvou jouninům a řekla: "Vy dva pojďte se mnou, docela ráda bych věděla co se tam stalo, Shizune, ty dohlédni na Hinatu, " řekla ještě Tsunade než se i s oběma jouniny vydala ven z nemocnice.
Ani jeden z šesti ninjů, kteří zůstali před sálem po odchodu Tsunade, Kakashiho a Yamata se k odchodu moc nemělo.
"Tsunade-sama má pravdu. Všichni teď potřebujete odpočinek. Kdyby se něco dělo pošlu vám zprávu, ale teď se jděte vyspat, " promluvila klidným hlasem Shizune. Saii s zvedl jako první a odkráčel pryč. Po chvíli to vzdal i Kiba se Shinem a Akamarem a se slovy: " Přijdeme zítra," odešli směrem ke schodišti.
Naruto jejich odchod ani moc nevnímal. Místo toho, aby jim alespoň zamával, zvedl hlavu a zadíval se na Shizune.
"Shizune-neechan?" začal, " opravdu nemůžu Hinatu viděl? Alespoň na chvilku..." zeptal se Naruto prosebným tónem.
"Naruto, neslyšel si Tsunade sama? Nikdo k ní dneska nesmí!" Ozvala se Sakura dříve než stihla Shizune zareagovat. Naruto si rezignovaně povzdechl a svěsil hlavu.
"Fajn, počkám tady, " řekl, ale to byla chyba. Jeho růžovlasá kamarádka ho chytla za mikinu a vytáhla ho na nohy. Chytla ho za ramena a mírně s ním zatřásla.
"Zbláznil ses?" začala Sakura už o něco hlasitěji než předtím. "Nemůžeš tady zůstat Naruto, chápu, že máš o Hinatu strach, ale tím že tu budeš jenom tak sedět jí nepomůžeš... musíš se vyspat, odpočinou si a nabrat síly. Věř mi, že ti potom bude mnohem líp, " řekla Sakura a její hlas se v průběhu hovoru pomalu uklidňoval.
"Sakura má pravdu, " ozvala se Shizune. "Ráno ti bude líp a slibuju, že zítra tě k ní pustíme, " snažila se mu domluvit Shizune. Naruto byl ovšem jako vždy tvrdohlaví a byl by i protestoval kdyby tam ovšem nebyla Sakura. Rozhodně od ní totiž nechtěl schytat ránu pěstí.
"Tak běžte vy dva, dám na ni pozor, " usmála se Shizune a odkráčela chodbou někam pryč. Sakura mezitím vytáhla Naruta skoro až násilím ven z nemocnice a dokonce ho doprovodila až k místu kde bydlel.
"To si nemusela Sakuro-chan, " šeptl Naruto když stáli před dveřmi do jeho bytu.
"Pro jistotu..." řekla Sakura, překvapilo ji jakým tónem jí to Naruto řekl. Z jeho hlasu vždycky čišel optimismus a jen málo kdy se Naruto mračil. "Tak se měj Naruto, prospi se. Ráno se uvidíme v nemocnici." Řekla Sakura a Naruta jemně objala. Ten po celou dobu stál jako dřevo. Normálně by skákal radostí, že ho Sakura objala, ale teď na to neměl náladu. Cítil, že se něco změnilo, ale nemohl přesně identifikovat co to bylo.
"Jasně, ty taky Sakuro-chan," řekl než vešel do svého bytu.
Jakmile se za Narutem zavřely dveře, Sakura se vydala k sobě domů. Naruto nejdříve rozsvítil světla a šel rovnou k sobě do pokoje. Rozhlédl se kolem dokola. Na chvíli zíral na fotku, kterou měl na nočním stolku. Byl na ní vyobrazený celý jeho tým.
Při pohledu na tu fotku ho zachvátila další vlna smutku, a tak svůj ophled raději přesunul k posteli. Cítil se hodně unavený, ale nebyl si jistý jestli vůbec zvládne usnout.
Sundal si ze zad batoh a začal se v něm přehrabovat. Když konečně našel to, co hledal, vyndal to ven a batoh pak odložil na zem. Posadil se na postel, v rukou držel úhledně zabalený dárek od Hinaty, který během mise ještě nestihl rozbalit. Chvíli váhal jestli ho má nebo nemá rozbalit, ale nakonec ho zvědavost přemohla, a tak začal trhal balící papír. Když konečně dárek odbalil naskytl se mu pohled na černo-oranžovou lakovanou dřevěnou krabičku, která měla na víku vyrytý znak Listové. Zacukalo mu v koutcích. Všiml si menší kličky, která byla připevněná k boku krabičky a zatočil s ní.
Z krabičky se začala ozývat líbezná melodie, kterou Naruto hned poznal. Byla to melodie z Hinatiny nejoblíbenější písničky.
Ztuhnul a cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Ruce se mu roztřásly a způsobily, že upustil hrací skříňku na zem. Zorničky se mu rozšířily a začal zhluboka dýchat. V hlavě se mu začaly promítat různé momenty, které strávil s Hinatou když měli společnou misi a nebo na nějakém z Konožských festivalů. Chytnul se za hlavu a pevně zavřel oči. "Dost!" Zakřičel a padl na kolena. Ze všech sil se na to snažil nemyslet, ty vzpomínky ho ničily.
Zhluboka se vydýchával, aby se alespoň trochu uklidnil a když zase otevřel oči, pohled mu opět padnul na hrací skříňku, jejíž víko se při dopadu na zem otevřelo. Pomalu k ní natáhl ruku a když ji zvednul, vypadl zevnitř úhledně složený papírek. Naruto nadzvedl obočí a skříňku odložil na postel zatímco rozložil papírek a začal číst vzkaz na něm napsaný:

"Naruto, tenhle vzkaz si pravděpodobně nikdy nepřečeš, protože nejspíš nenajdu odvahu ti ho dát, ale nemůžu to už dál držet v sobě... Si neuvěřitelně úžasný člověk a pro mě i velkou inspirací. Kolikrát jsem se za svůj život divila, že ses nikdy nevzdal. Ani přesto, že tě skoro všichni odvrhovali. Obdivuju tě. Díky tobě jsem teď tam, kde jsem. Inspiroval si mě a změnil mě. Možná si to ani neuvědomuješ, ale díky tobě jsem teď tím, kým jsem.Někdo, kdo nebere svoje slova zpátky a nikdy se nevzdává, to je moje cesta ninji, stejně jako tvoje. Naučil si mě toho hodně a za to ti moc děkuju, Naruto. Doufám, že se nikdy nezměníš, protože... já... miluju tě Naruto. Takového jaký jsi. A ať už lidé říkají co chtějí, nikdy jim nedovol, aby z tebe udělali něco co nejsi.
Krásné narozeniny, Naruto.
S láskou, Hinata."

Naruto si překvapeně vzkaz pročítal znova a znova. Nemohl uvěřit vlastním očím. Vzkaz na papírku ho natolik šokoval, že ještě několik minut seděl bez pohnutí na zemi se vzkazem v ruce. Najednou mu to do sebe začalo všechno zapadat. Hinatino divné chování, to jak se červenala i narážky od ostatních. Vůbec nechápal, jak mohl být celou dobu, tak slepý. Já jsem, ale pitomec. Problesklo mu hlavou. Teď věděl, že pokaždé když ho Sakura otitulovala jako blbce, tak si to zasloužil, protože jím skutečně byl. Cítil se zvláštně po přečtení toho vzkazu. Zmateně, ale také jistým způsobem šťastně. Hinatina slova ho zahřála u srdce.

***

Druhý den, už brzo ráno Naruto dorazil do nemocnice. Na chodbě se potkal se Shizune, která měla evidentně noční, protože vypadala hodně unaveně. Jakmile Naruta zahlédla poodešla k němu.
"Si tu brzy, Naruto." Řekla, ale usmívala se, takže to nevypadalo, že by se zlobila.
"Stejně sem moc nespal takže..." prohlásil Naruto a trhnul rameny. Shizune nad tím nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Takže nejspíš chceš vidět Hinatu, že ano?" Podívala se na něj a Naruto se trošku zarazil. Samozřejmě, že chtěl Hinatu vidět, ale měl z toho i trochu strach. Shizune si nejspíš všimla změny jeho výrazu.
"Stalo se něco?" Zeptala se ho, Naruto zaregoval rychlým zavrtěním hlavy.
"Ne jenom... jak je jí?" Zeptá se radši, aby odtrhl pozornost od sebe.
"Spí. V noci neměla žádné komplikace což je dobře, ale přece jenom nerada bych to zakřikla." Vydechla Shizune, Narutovi se ulevilo.
"Takže ji můžu vidět?" Zeptal se a Shizune chvíli trvalo než mu odpověděla:
"Ano, ale jen na chvíli Naruto, " řekla přísně a vyšla směrem k pokoji, kde Hinata ležela. Naruto ji hned následoval. Měl takový divný pocit díky, kterému se mu svíral žaludek. Byl z toho nervózní. Jediné co ho momentálně uklidňovalo bylo to, že Hinata ještě spí.
Po chvíli se dvojice zastavila před bílými dveřmi vedoucími do jednoho z pokojů.
"Jsme tady, musím jít zkontrolovat ostatní pacienty. Nebuď tu dlouho, " řekla Shizune a odešla. Naruto chvíli stál před Hinatiným pokojem, než stisknul kliku a dveře pomalu otevřel. Nakouknul dovnitř a poté vešel. Na posteli u okna ležela Hinata. Na tváři měla nějaké drobné odřeninky a zbytek Naruto neviděl, protože byla po krk přikrytá dekou.
Tiše, aby ji náhodou neprobudil se posadil na židli k její posteli a mlčky ji pozoroval.
"Hinato..." vydechl po chvíli, " mrzí mě to... nechtěl jsem, aby se tohle stalo, " zašeptal. Věděl, že ho tmavovláska nemůže slyšet, ale i tak to ze sebe potřebovat dostat. Byl rád, že Hinata spí, potřeboval si s ní totiž o něčem promluvit a moc se mu do toho nechtělo.
Seděl u její postele několik minut. Nedbal na to, že mu Shizune řekla, že by neměl zůstávat dlouho. Chtěl být prostě s ní, neměl dobrý pocit z toho, že by ji měl nechat samotnou. Po chvíli uslyšel kroky, nejdříve se zhrozil, že je to Shizune nebo ještě hůř Sakura, ale když zaslechl hlasy poznal, že je to Shino a Kiba. Mírně se přitom zjištění kousl do rtu a zvednul se. Věděl, že Kiba je na něj naštvaný, a proto radši vyskočil ven z okna nemocnice, aby se s ním nemusel setkat. Neměl náladu se s ním hádat.
Dopadl hladce, na nohy. Hinatin pokoj nebyl nijak vysoko a navíc jako ninja byl zvyklý skákat z větších výšek. Strčil si ruce do kapes u své mikiny a rozešel se pomalým krokem pryč.

***

Rušnou ulicí plnou lidí procházel blonďatý chlapec. Pohled měl upřený k zemi a obě ruce měl schované v kapsách. Od oné mise uběhlo několik týdnů. Naruto se u Hinaty v pokoji nikdy neukázal přes den, protože to tam zrovny byli Shino, Kiba, Akamaru a občas se tam stavil i Neji nebo někdo jiný. Kvůli tomu se Naruto za Hinatou stavoval výhradně pouze v noci, kdy už stejně spala. Neměl to srdce ji budit, takže si s ní ještě pořád nestihnul promluvit. Teď, ale konečně po zhruba dvou týdnech k tomu našel příležitost. V Konoze se totiž konal festival, na kterém se zúčastní všichni z vesnice a ještě i někteří turisti, kteří kvůli tomu do Konohy přijedou. Což znamená, že Hinata by měla být na pokoji sama. Tsunade totiž neuznala za vhodné, aby chodila po Konoze když je zraněná.
I když se jí Kiba a ostatní snažili přesvědčit, Tsunade jim neustoupila, a tak to nakonec vzdali. Kiba původně plánoval, že zůstane s Hinatou, ale ta ho nakonec přesvědčila, aby se šel bavit. Nechtěla totiž, aby jenom kvůli ní přišel o všechnu zábavu.
Naruto zahnul za roh a po chvíli přišel do areálu nemocnice. Zvedl hlavu a zadíval se na jedno z oknem, ve kterém se svítilo. K tomuhle sbíral odvahu už několik dnů. Vždycky když se odhodlal, že za Hinatou zajde, aby si s ní promluvil zjistil, že je u ní Kiba nebo ostatní, a tak jeho plán vždycky stroskotal než se vůbec stačil uskutečnit. Jedinou útěchou pro něj bylo, že nikdo z jejich přátel nezůstává s Hinatou přes noc, a tak alespoň večery trávil s ní.
Hinatu mrzelo, že za ní Naruto nechodí. Netušila totiž, že s ní tráví každý večer, protože v tu dobu už dávno spala a Naruto ji nikdy nebudil.

Mírný podzimní větřík zvedl několik listů a vznesl je nahoru až k jejímu oknu. Listy se na moment připlácly na sklo a upoutaly tak pozornost mladé dívky, která ležela na posteli. Všichni její přátelé si dnes užívali festivalu, jenom ona nemohla, kvůli svému zranění. Povzdechla si a když vítr listy zase odvanul někam jinam přesunula svůj pohled na bílý strop a přemýšlela.
Z jejích myšlenek jí vytrhlo jemné zaťukání na sklo. Hinata sebou trošku trhla a natočila hlavu za zvukem. Za oknem uviděla siluetu postavy, která chvíli na to vlezla otevřeným oknem dovnitř.
Hinatino srdce se prudce rozbušilo a tváře jí zrůžověly když rozpoznala, kdo to je. Uzumaki Naruto stál ve svém typickém oblečení u okna a svůj pohled upíral na Hinatu.
"Hin," Vydechl tiše a pousmál se. Hinata na chvíli sklopila pohled.
"Naruto-kun, " oplatila mu šeptem oslovení. Naruto poodešel od okna blíž k její posteli a posadil se na její kraj.
"Jak ti je?" Zeptal se na něco, na co už Hinata musela za ty dva týdny odpovědět nejmíň stokrát, ale i tak jí přišlo milé, že se o ni Naruto zajímá.
"Dobře, " špitla obvyklou odpověď. Mladý ninja pozoroval výraz v jejím obličeji.
"Slyšel jsem, že nemůžeš jít na festival, " začala a Hinatin výraz zesmutněl.
"Hai, Tsunade-sama si myslí, že bych kvůli zraněním ještě neměla moc chodit." Zašeptala sklamaně. Naruto v tu chvíli dostal poněkud praštění nápad, o kterém věděl, ho Tsunade nejspíš zadupe do země jestli se to dozví. Přesto to ovšem chtěl risknout.
"A kdybych tě ponesl?" Podíval se na Hinatu, která překvapeně zvedla hlavu a zrudla.
"A-ale N-Naruto-kun..." zakoktala. "J-já... to nejde." Zavrtěla nakonec hlavou.
Naruto nikdy nebral ne jako odpověď, a tak i přes to co mu řekla ji opatrně chytil do náruče. Reakce, na jeho čin se dostavila okamžitě. Hinata překvapeně vyjekla a neměla daleko k mdlobám. Nijak jinak ovšem neprotestovala za což byl Naruto rád.
"Drž se." Řekl ještě i když on sám ji držel pevně a za žádnou cenu by ji nepustil. Poodešel k oknu, z kterého vyskočil i s Hinatou v náručí.
Dopadl hladce do podřepu a téměř ihned se narovnal. Potom se rozběhl pryč. Snažil se to brát buď po střechách domů, nebo nějakými prázdnými uličkami, aby nepotkali nikoho známého. Bylo mu jasné, že kdyby narazili například na Kibu určitě by to nedopadlo dobře.
Hinata mezitím dala jednu svoji ruku váhavě kolem Narutova krku, aby líp držela rovnováhu. Cítila se taková nesvá a bojovala s tím, aby mu v náručí neomdlela. Od mdlob ji, ale držela jenom myšlenka, že už se to nemusí nikdy opakovat, a tak si to musí užít dokud může.
Naruto dál utíkal směrem pryč z vesnice a zastavil se až na kopci, ze kterého byl dobrý výhled na město, tutíž odtud uvidí krásně i ohňostroj, který by měl přijít za několik minut.
Ninja opatrně složil tmavovlásku na lavičku a sám se posadil vedle ní. Dřív než začal mluvit si, ale sundal mikinu, kterou následně přehodil přes Hinatu, která nebyla na pobyt venku moc dobře oblečená. Ta zrudla a mikinu si pomalu oblékla. "Arigato, " zašeptala skoro až neslyšitelně a kdyby Naruto neseděl tak blízko, tak by ji nejspíš ani neslyšel.
Naruto jenom kývnul a zadíval se přitom před sebe.
"Víš, chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit," začal nakonec. Hinata k němu zvedla pohled, ale nic neříkala. "Já... nejdřív bych ti měl poděkovat za dárek a taky se ti omluvit. Za to co se stalo... nechtěl jsem... nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo Hinato, nechtěl jsem, aby se ti něco stalo já..." Zlomil se mu hlas a sklopil pohled. Hinata ho překvapeně pozorovala než se váhavě dotkla jeho ramene.
"To nic Naruto-kun, není to tvoje vina. Bylo to moje rozhodnutí. Já toho nelituji, " řekla Hinata tiše. Bloďáček k ní zvedl pohled.
"Nelituješ? Mohla si umřít... jenom kvůli mě..." Zavrtěl nad tím hlavou.
"Zachránil si mě." Vydechla Hinata.
"Ano, možná sem tě vytáhnul z té vody, ale to až po tom co si tam vlastně kvůli mě spadla," Odpoví jí na to ninja.
"Zachránil si mě už dávno před tím Naruto, díky tobě jsem teď tím kdo jsem, naučil si mě, jak se nevzdávat a jít si za svým snem." Zašeptala. Narutovi ty slova přišli povědomé. Když zapátral v paměti uvědomil si, že byly i v tom dopisu.
"To samé si mi i napsala v tom vzkazu," řekl a všimne si šokovaného výrazu v Hinatině tváři, která rázem ztuhla.
Cože? Problesklo jí hlavou. Že bych snad... ne to není možné... přece sem nemohla... Ptala se sama sebe v duchu a vyděšeně otevřela ústa. Ty lístečky...je možné, že sem je... prohodila?
"N-Naruto-kun já..." začala Hinata, ale Naruto ji přerušil.
"Nech mě to doříct, " zašeptal prosebně. "Jsem rád, že si mi to napsala... já... celo tu dobu jsem byl slepý. Neuvědomil jsem si to. Sakura měla pravdu... jsem hlupák." Zavrtěl hlavou. "Ten vzkaz mě donutil se konečně probudit, všechno mi začalo do sebe zapadat, tvoje chování... všechno. Víš, vždycky mi s tebou bylo dobře, rád jsem s tebou trávil čas," začal Naruto, Hinata ho jenom v tichosti poslouchala a čekala než se tam objeví nějaké to ´ale´.
"Nevím co se to se mnou stalo, ale všechno je nějak... jiné... divné. Od toho okamžiku co jsem tě viděl, jak ses vrhla mezi mě a ty jehly mi něco došlo. Netušil jsem co to bylo až do teď. Když jsem byl malý, byl jsem zamilovaný do Sakury. Bylo tomu tak dlouhou dobu, ale pak nevím... asi to byla obyčejná dětská zamilovanost, protože to co cítím teď je... jiné. Není to přátelství a nemůžu to ani srovnat s tím co cítím k Sakuře, " řekl Naruto a na chvíli se odmlčel.
Hinata nikdy nečekala, že by se Naruto mohl někdy takhle cítit. Nedocházelo jí o kom teď Naruto mluví, ale překvapilo ji když se jí Naruto přiznal, že do Sakury už zamilovaný není.
"Nevím co to je a ani nevím jestli to má nějakou budoucnost... nevím co se stane zítra Hin, ale jedno vím jistě. Ještě nikdy jsem se o nikoho, tak nebál jako o tebe... bylo to jako bys my vyrvala srdce z hrudi a to umíralo spolu s tebou. " šeptal Naruto zatímco se zvednul z lavičky a kleknul si před Hinatu. Chytnul ji za ruce a zadíval se jí do těch fialkových očí. Netušil co v Hinatě má dokud to skoro neztratil. "Omlouvám se, že jsem na to přišel až teď... lidi říkají, že mám občas opravdu dlouhé vedení." Uchechtl se. "Já... myslím, že my dva nemůžeme být přátelé." Řekl po chvíli a cítil, jak Hinata ztuhla.
"Uvědomil sem si, že bych asi nebyl schopný být jenom tvůj kamarád," odmlčel se a zhluboka se nadechl. Ještě před nedávnem si tím co se chystal říct nebyl jistý, ale teď když se jí díval hluboko do očí to věděl naprosto přesně.
"Miluju tě, Hinato, " hlesl Naruto.
Hinatiny zroničky se rozšířily překvapením. Čekala všechno možné jenom ne tohle. Cítila se neskutečně šťastně. Viděla, jak Naruto pomalu přibližuje svoji tvář k té její a sama mu vyšla vstříc dokud se jejich rty nespojily v polibku.
Naruto ji obejmul kolem pasu a zvedl se na nohy čímž vytáhl na nohy i Hinatu. Pevně ji jednou rukou objímal kolem pasu a druhou ruku jí položil na tvář. Hinata tentokrát jenom trochu zrudla, ale neomdlela, což byl u ní obrovský úspěch. Pomalu, nejistě obtočila svoje ruce kolem Narutovi krku, aby si ho přitáhla blíže k sobě. V tu chvíli byly slyšet rány, které oznamovaly začátek ohňostroje. Nebe se rozzářilo hned několika barvami.
Když se Naruto od Hinaty odtrhnul kvůli nedostatku vzduchu usmíval se. Konečně po dvou týdnech se zase usmíval. Byl šťastný, to ho jenom utvrzovalo v tom, že udělal správně. Opřel si svoje čelo o to její a probíhající ohňostroj vnímal jenom okrajově.
"Hin? Slib mi, že už nikdy nevkročíš mezi mě a nepřítele. Nepřežil bych kdyby se ti něco stalo, " vydechl Naruto tiše.
"To nemůžu, Naruto-kun." Vydechla Hinata a všimla si Narutova překvapeného a záoveň nespokojeného výrazu. "Kdyby to bylo naopak... a já tě žádala o to, o co ty teď žádáš mě... vyhověl by si mi?" Zeptala se. Naruto si uvědomil, že má pravdu. V žádném případě by svůj slib nedodržel.
"Máš pravdu Tak ti od teď slibuju, že už mě nebudeš muset zachraňovat, změním se... nebudu už tak zbrklý, " pronese Naruto odhodlaně. Hinata se usmála.
"Naruto, nechci, aby ses změnil." Zavrtěla hlavou a tím Naruta překvapila, ale i potěšila zároveň. Blonďáček si ji přitáhl do objetí a Hinata se k němu ochotně přitulila. Opřela si hlavu o jeho rameno. Ještě nikdy se necítila šťastnější a necítila se být víc v bezpečí než právě teď.
"Naruto-kun?" špitla po chvíli aniž by se od něj oddalovala. "Miluju tě," vydechla tiše. Narutovi poskočilo srdce. I když to věděl bylo přijemné to slyšet znova.
"Já tebe taky, " vydechl tiše a ze svého objetí ji nepouštěl. Bylo mu jedno, jak dlouho už takhle stojí, jediné na čem mu záleželo bylo, že teď konečně může držet v objetí ženu, kterou miluje a která zase miluje jeho.