Geniální nápad 05

„Tohle bude moje smrt,“ povzdechla si, když je ten komediant zapínal do bezpečnostních pásů.
„Neboj jsem tu s tebou,“ zasmál se. I ona se usmála, takového ho neznala. A nikdy by neřekla, že bude mít tak krásný úsměv. Jenže na přemýšlení už nebyl čas. Atrakce se pomalu rozjížděla. Temari si instinktivně zakryla oči a když se dráha začala svažovat dolů, ječela, jako kdyby se řítila přímo do horoucích pekel.
„A tohle je jenom začátek,“ zasmál se Shikamaru.
…
„Tak tohle jsem nečekal,“ zasmál se Sasuke. „Zvláště ne od tebe,“ smál se dál.
„Už jen chvíli, má milá PomstichtiváKrásko, a zjistím, kdo vlastně jsi,“ zašklíbil se a dále pokračoval v realizaci svého ďábelsky geniálního plánu.
…
„Copak to je?“ zeptal se jeden postarší bělovlasý muž sám sebe, když našel podivný dopis.
„Třeba je to milostné psaníčko,“ zadedukoval a pomalu otevřel onen dopis.
„Milý muži ve zbrani. Jsem jen obyčejný muž stejně jako vy... A proto vám jako váš „přítel“ píšu tento dopis. Byl jsem velice rozzloben, když jsem na internetu narazil na jednu stránku. Nebudu vám zbytečně vypisovat co moje nebohé oči viděly, protože by jste mi stejně nevěřili. Proto bude lepší, když se přesvědčíte sami. Nuže do internetového vyhledávače zadejte tuto adresu: jesitni-arogantni-sebestredni-sovinisticti-chlapy.oz Sami uvidíte... S pozdravem Muž ve zbrani.
P. S. Pořádně se poté podívejte na správce sekce, kterou určitě nepřehlédnete...“
„Tss... Prý muži ve zbrani jo,“ uchechtl se,„ale to mě nezajímá,“ zabručel a chtěl dopis vyhodit, avšak nakonec mu to přece jen nedalo a zasedl k počítači. Do internetového vyhledávače zadal onu adresu.
„U všech svatých, moje oči!“ zakřičel při pohledu na Sasukeho fotku a proto co nejrychleji sjel kurzorem na myši dolů. Do očí ho doslova brnklo jeho jméno.
„Co to sakra je?“ znovu zakřičel, když procházel onen pokec.
„Děvčata moje, copak jsem vám udělal někdy něco zlého?“ zvolal teatrálně, odpovědi se mu však podle očekávání nedostalo.
„Klid, chce to klid,“ snažil se uklidnit. „Fajn teď zjistím, která dívenka to má na svědomí,“ špitl si sám pro sebe a začal pátrat.
„Takže LadyT, jo?“ zeptal se sám sebe a rozkliknul její profil.
„Mám ráda hazardní hry, miluji saké a nesnáším papírování,“ ve chvíli kdy dočetl krátkou charakteristiku editorky jménem LadyT, vyběhl bez mrknutí oka z domu.
Zmíněná se mezi tím potácela ulicemi po jednom ze svých nočních flámů.
„Škyt, to je ale dneska krásný den,“ rozhlížela se po ulici a dále se kolébala ve své cestě do práce.
„Konečně jsem tě našel,“ zasmál se za rohem a nenápadně ji sledoval celou cestu.
„Tsunade-sama,“ protočila oči Sizune, když se dotyčná dopotácela do kanceláře, a pomohla jí posadit se na židli.
„Počkejte tu prosím,“ povzdechla si a rychlým krokem vyšla z kanceláře do nejbližší lékárny pro nějaký ten anti-bolehlav.
„Tak tohle si vychutnám,“zakřenil se a vešel do kanceláře. Přišel až k teď už tvrdě spící Hokage a z kelímku na propisky vzal lihovku. Škodolibě se zasmál a dal se do díla.
„Tsunade-sama, jsem zpět,“ řekla Sizune a povzdechla si, když uviděla, jak dotyčná chrní na stole. Obešla stůl s tím, že ji probudí, jenže na chvíli ztuhla. Nevěděla, jestli se smát nebo se rozčílit, ale smích nakonec vyhrál. Smála se tak hlasitě, že to Tsunade probudilo.
„Co je?“ zabručela nevrle.
„Nic,“ odpověděla se zadržovaným smíchem.
„Jak nic? To by ses přece nesmála.“
„Prostě nic,“ odvětila a nenápadně se vypařila z kanceláře.
„Co té holce zase přeskočilo?“ zeptala se sama sebe a ze stolku vytáhla svoje minizrcátko.
„Kdo to sakra udělal?“ zaječela při pohledu na svůj obličej a zlostí udeřila do stolu, který to nevydržel. A po pravdě měla důvod. Na čele měla napsáno „Miss Hokage Opilec,“ kolem úst a brady jí zatím neznámí umělec namaloval úcty hodný knírek a na tvářích se jí rýsovali krásné pihy. A to ještě netušila, co má za papírek nalepený na zádech. Během chvilky vyběhla z kanceláře a úplně nepříčetně křičela na celou ulici: „Kdo je za to zodpovědný!?“ Ale odpovědi se jí nedostávalo. „Až se mi dostaneš do rukou, nezbude z tebe ani chlup!“vyřvávala dál.
„To bys mě nejdřív musela chytit,“ ozval se pro ni známí hlas.
„Ty jeden! To jsem mohla tušit!“
„No ale neříkej že jsi si to nezasloužila,“ zakřenil se.
„A čím sakra?“
„No tím jak si mě na té stránce pomluvila,“ řekl zcela klidně a dal se do běhu.
„Cha, tak o to ti jde? No počkej až tě chytnu!“ zakřičela a rozběhla se za ním.
Ten den bylo ve vesnici Skryté v listí opravdu rušno. Nepříčetná Hokage po ulicích naháněla svého bývalého týmového kolegu, který jí zatím stále úspěšně unikal a schválně ji u toho ještě popichoval.
„A LadyT, víte vy vůbec, co máte na zádech?“ posmíval se jí v běhu.
„Na to mě nedostaneš!“ odsekla a dále pokračovala v téhle nesmyslné honičce.
…
„Další,“ povzdechla si Sakura.
„Co se to tu děje? Tohle přece není normální. Nejdřív KrálovnaK, pak Umělkyně po ní Květinka, nedávno zmizela i PísečnáPrincezna a teď LadyT. Chjo, další práce navíc,“ znovu si povzdechla a převzala už páté téma po jedné ze zmizelých editorek.