Geniální nápad 07

"Další z kola ven z kola ven,“ zazpíval si Sasuke. „Už mi z toho začíná hrabat,“ povzdechl si. „Ale nevadí, už jen kousek má milá PomstychtiváKrásko a sejdeme se tváří v tvář. Odhaduji, že za necelý týden,“ zasmál se ďábelsko-geniálně-pomstychtivím a svůdným smíchem jak si myslel, ale při tom se spíš tvářil a smál jako chromý kapr.
…
„Možná už mi to vážně leze na mozek,“ zamyslel se Sasuke „Ale jak si to tak dávám dohromady vím kdo jsi,“ zašklebil se do monitoru nad profilem PomstychtivéKrásky „No nic, počkám, až se vyřeší poslední adminka a vrhnu se do své ďábelské pomsty,“ ušklíbl se.
…
Řekněme, že v jedné né příliš vzdálené vesnici si jeden blonďatý mladík prohlíží prazvláštní dopis.
„Někdo mi píše?“ podivil se „To se moc často nestává,“ zasmál se a rychle i s dopisem vběhl zpátky do svého bytu.
Celý nedočkavý dopis rychle otevřel a začal číst...
…
„Milí muži ve zbrani. Jsem jen obyčejný muž stejně jako vy... A proto vám jako Váš „přítel“ píšu tento dopis. Byl jsem velice rozzloben, když jsem na internetu narazil na jednu stránku. Nebudu vám zbytečně vypisovat, co moje nebohé oči viděly, protože byste mi stejně nevěřili. Proto bude lepší, když se přesvědčíte sami. Nuže do internetového vyhledávače zadejte tuto adresu: jesitni-arogantni-sebestredni-sovinisticti-chlapy.oz Sami uvidíte... S pozdravem Muž ve zbrani.
PS: Pořádně se poté podívejte na správce sekce, kterou určitě nepřehlédnete...
PPS: Předpokládám, že ti to jen tak nedojde, takže je to Hinata...“
…
„Chjo,“ povzdechl si, když dočetl „Měl jsem takovou radost, že mi někdo píše, ale on si ze mě jen zase někdo dělá šoufky,“ znovu si povzdechl a už, už chtěl dopis zmačkat a vyhodit ale hlavou mu probleskla myšlenka „Co když to není vtip?“ a nakonec přece jen zvítězila jeho zvědavost.
Proto zasedl k počítači a zadal tam i výše zmíněnou adresu. Ale... Ale jak už všichni víme, to něměl dělat...
„Safra Sasuke nevěděl jsem že děláš modeling,“ zamyslel se nad úvodní fotkou „Hele Kakashi-sensei,“ zasmál se nad fotkou v galerii „Páni nikdy jsem netušil že umí malovat,“ smál se dál jelikož na fotografii byl zachycen Kakashi jak do svého poznámkového bloku maluje ehm... no tamty obrázky které nejsou publikovatelné. Zřejmě inspirované jedním zvrhlým poustevníkem a jeho dílem.
„A hele,“ zastavil se nad jedním z hlavních pokeců v postraním menu, které měla na starosti Stydlivka. Tento pokec nesl samozřejmě jeho jméno. A náš nešťastník na něj bez zaváhání klikl.
„Co to sakra je?“ zakřičel, až mu na čele naběhla žíla.
„Tohle že udělala Hinata?“ ptal se sám sebe vzpomínajíc na poslední větu v dopise „Ta Hinata kterou znám by tohle nikdy neudělala,“ zakroutil hlavou „A jestli jo tak chci vědět proč?“ vyřvával na svůj pokoj.
„Buď zticha,“ ozvalo se zabouchání z protějšího bytu.
„Pardon,“ znovu zakřičel a chystal se rychle vyběhnout z pokoje na balkon a po střechách to vzít přímou čarou do města, aby mohl najít výše zmíněnou správkyni jeho sekce. Jenže... jaksi zapomněl že si ještě předtím nasadil sluchátka a jak se rychle zvedl šňůry od sluchátek mu v tom zabránily a rázně ho posadily zpátky do křesla.
„Sakra,“ zasyčel a sluchátka rychle sundal a položil je na stůl. Až poté vyběhl z pokoje na balkon a přes střechy běžel směrem k náměstí.
A co náhoda nechtěla, když dorazil na místo a seskočil ze střechy, dopadl přímo před osobu kterou hledal.
„Agh,“ vykřikla Hinata a hned nabrala rumělce na tvářích, když jí došlo kdo před ní dopadl.
„Naruto-kun,“ oslovila jej.
„Hinato,“ cukl sebou, jelikož se teprve teď rozkoukal „Tebe jsem hledal,“ vyhrkl celý uřícený.
„Hledal jsi mě?“ zeptala se udiveně.
„Jo,“ přikývl „Ty jsi ta Stydlivka?“ zeptal se a ona na něj vyděšeně pohlédla.
„Jak jsi to zjistil?“ ptala se zmateně.
„To je jedno... Spíš mě zajímá proč?“
„Já... no uhm. Já nevím,“ zahleděla se do země.
„Nevíš?“ povzdechl si.
„No... já promiň. Nevěděla jsem, že by tě to mohlo takhle naštvat,“ mumlala stále zahleděná do země.
„S holkama je to teda těžký,“ zkonstatoval Naruto.
„Těžké?“ zeptala se.
„Jo. Sice jsem chtěl být naštvanej, ale nejde to, protože jak jsi se teď omluvila, tak si připadám jak osel... A připadám si špatně, protože vypadáš smutně,“ povzdechl si.
„Ne, ne Naruto-kun je to moje chyba já... Já jen prostě... chtěla,“
„To je dobrý,“ usmál se a rukou ji zvedl bradu tak aby ji viděl do očí „Nechme to být,“ znovu se usmál. Za to Hinata byla tak rudá, že byl zázrak, že ještě neomdlela „Pojďme na rámen,“ zavelel, chytl ji na ruku a davem se s ní tlačil přímo k jeho oblíbenému podniku.
„Promiň,“ řekla když už seděli a čekali na rámen „Už tam psát nebudu,“ pokusila se usmát.
„Dobře děkuju,“ zasmál se, a aby nenastala trapná chvíle ticha, vzal hůlku, ubrousek a za jejich pomoci udělal jednoduchou postavičku „Koukej,“ zasmál se a i Hinata se začla smát, když jí po stole předváděl divadlo jak „Sličný a spanilý princ Naruto porazil, gelem na vlasy zahleděného, prince Sasukeho a přivedl ho zpátky domů,“
Divadlo bylo ukončeno nadšeným potleskem jediného diváka, Hinaty. A jako odměna jak pro účinkujícího, tak i pro diváka byla porce dobrého rámenu. Naruto poté doprovodil Hinatu až domů.
„Děkuju Naruto-kun,“ usmála se.
„Já děkuju,“ usmál se i Naruto.
„Tak zatím,“ řekla ve dveřích.
„Nechtěla bys sis to někdy zopakovat?“ vyhrkl rychle a Hinata sebou překvapením cukla.
„Ráda,“ usmála se rozpačitě.
„Dobře. Tak zatím ahoj,“ rozloučil se a vydal se domů...
…
„Tak tohle je už fakt divný,“ zakroutila hlavou Sakura „Teď už i NejlepšíKunoichi a dokonce ani Stydlivka. Prostě to nechápu,“ povzdechla si.
„Ale budu pokračovat i tak. Prostě to dotáhnu do konce i bez nich... Musím se mu pomstít. Musím, prostě musím,“ zavolala do prázdna pokoje.
„Ještě se uvidí,“ zasmála se ďábelsky...
...