Spojené osudy II: Pravda

Sakura se mlčky dívala, jak Naruto sestupuje dolů. Předtím byl tak rozrušený a teď je tak klidný a odhodlaný… co se to s ním stalo? Něco nebo někdo ho musel přimět znovu sejít dolů za tou holkou. Sakura vyskočila zpět na nohy. Měla bych jít informovat Tsunade-sama, problesklo jí hlavou a rychlými kroky zamířila do kanceláře Hokage.
Naruto váhal s každým krokem. Jedna jeho půlka chtěla utéct od té lhářky, co tvrdila, že je jeho sestra… na druhou stranu druhá půlka toužila zjistit, co je skutečně Shiro zač. Zbývalo sejít pár schodů. Naruto se ocitl ve velké místnosti s vodou pod nohama. Předním se prostírala kovová mříž, ve které byl uvězněn démon, jež před šestnácti lety zaútočil na Konohu. Kyuubi otevřel své nenávistné rudé oči, které přerušily tmu, která se skrývala za mřížemi. Liška na Naruta otráveně zavrčela.
„Co ještě chceš?“ Kyuubiho hlas byl ostrý jako jeho zloba.
„Týká se to toho, co jsi mi řekl před chvílí. Dobře víš, že tě nemám rád… a ty zas nemáš rád mě. Ale to, co jsi mi před chvílí řekl,“ Naruto se usmál, „děkuji ti za to. Vážně mi to pomohlo.“
Zdálo se, že Kyuubiho to pobavilo. „Já že jsem ti pomohl… spíš bych řekl, že jsem tě přivedl do záhuby. Už to nebude dlouho trvat, než odstraníš tu pečeť, co mě tu drží a já ovládnu tvé tělo,“ Kyuubi byl tou představou potěšený.
„Pokud si opravdu myslíš, že odstraním pečeť, co tě tu drží, pak si naprostý pitomec.“ Kyuubi vystrčil svůj dráp zpoza mříže.
„Ty drzý spratku! Jak si dovoluješ zvát mě pitomcem, mě, nejsilnějšího z ocasých démonů.“
„A jak si ty dovoluješ podceňovat svého hostitele,“ řekl Naruto v klidu a otočil se k odchodu.
„Kam si myslíš, že jdeš?!“ Kyuubi byl poněkud rozčilený.
„Přišel jsem ti jen poděkovat a to jsem udělal. I když nejsem moc nadšený, že právě ty jsi mi pomohl, Kyuubi.“
„Naruto, budeš ještě litovat, že jsi mi děkoval. Opravdu si myslíš, že jsem ti to řekl, abych ti pomohl?!“
„Ne, v tom máš pravdu. Ale ať už si to myslel jakkoliv, uvědomil jsem si, že nechci, aby se z té holky, ať už je to má sestra nebo ne, stal někdo tak nenávistný jako ty. Nechci, aby se z někoho stal další Kyuubi. Jen se na sebe podívej, bezdůvodně si zabíjel nevinné lidi, jen proto, že seš zahořklý až do morku kosti.“ Démon se napřímil.
„Vůbec nic o nás, démonech, nevíš, tak mě přestaň poučovat tvými sladkými řečičkami. A pokud čekáš, že se změním, tak jsi hodně naivní, Naruto!“ zařval démon a na hladině se vytvořily mírné vlnky.
„Každý se může změnit k lepšímu, Kyuubi.“
„Zničím tě Naruto, teď a tady!“ liška svou tlapou praštila do mříží ve snaze je otevřít. Její rudé oči byly jako dvě krvavá moře.
Naruto se ohlédl přes rameno. „I ty můžeš,“ řekl, pozorujíc démona snažit se dostat pryč ze své klece. Liška na něj ještě něco zařvala, ale tomu už nerozuměl, jelikož opustil místo se zapečetěným démonem.
Udělal poslední krok, načež ji opět spatřil. Uzumaki Shiro byla opět pod svazující technikou jednoho Anbu.
„Naruto,“ řekla udiveně Yugao, „nečekala jsem, že sem opět přijdeš.“
„Přišel jsem si pro pravdu a odpovědi,“ řekl, dívajíc se na Shirin úzký nehybný obličej.
„Budeš v pořádku?“ Ibiki si založil ruce na hrudi, „předtím jsi omdlel.“
„Dostal jsem se do jejího genjutsu, ale Sakura-chan ho zrušila. Navíc myslím, že teď už nebude nic zkoušet,“ vypadala ještě víc zuboženě, než ji viděl poprvé.
„Dobře, stejně z ní nic nedostaneme. Nechejme to tedy na Narutovi,“ Ibiki máchl rukou, čímž naznačil rozpuštění skupiny. Shiro pomalu otevírala své zelené oči. Víčka měla tak těžká, že je stěží udržela otevřené, ale když spatřila Naruta, jako by její únava a bolest zmizely a opět se jí vrátila síla. To Naruta trochu znepokojilo. Shiro se usmála. Nebyl to ale ten zákeřný úsměv, kterým ho obdařila předtím, tento úsměv byl jiný. Její hlas ale zůstával chladný.
„Co ode mě chceš?“ nepohodlně se posunula na židli.
„Odpovědi,“ odvětil krátce Naruto.
„Bez otázek se nic nedozvíš.“
„Jsi opravdu má sestra?“ zeptal se Naruto s obavami v hlase.
„Vskutku. Jsi opravdu můj bratr?“ Naruto její poznámku ignoroval. „Pokud o tom pořád pochybuješ, zeptej se Orochimaru-sama. To on se o mě staral, téměř jako bych byla jeho vlastní dcera.“ Naruto tam stál jako vytesaný z kamene nedávaje najevo žádné emoce.
„Kdo teda byli naši rodiče? A jak ses dostala k Orochimarovi?“
„Nikdy jsem naši matku ani otce nepoznala, stejně jako ty. A Orochimaru-sama mi to odmítá říct. Dostala jsem z něj jen to, že to byli mocní ninjové. Popravdě jsem myslela, že to budeš vědět ty, bráško,“ znovu se na něj usmála tím svým zlověstným pohledem a Narutovi po zádech přešel mráz.
„Myslím, že až přijde čas, tak se to dozvíme. Ptal ses, jak jsem se dostala k Orochimarovi? Hmm, bylo to několik dní po útoku Kyuubiho, mám ten pocit. Prý jsem ležela zabalená v dece mimo vesnici a tak se mě Orochimaru-sama ujal. Dodnes jsem nepřišla na to proč. Proč by se mocný shinobi jako Orochimaru staral o dítě pohozené v lese? Možná ve mně je nějaká skrytá schopnost, začala jsem si později říkat. Nebo prostě mu bylo líto nechat nově narozené dítě umřít u lesa. Ale i tak mě mohl dát do sirotčince, místo toho si mě vzal on sám.“
„Takže Orochimaru tě vychoval?“ Naruto měl z toho smíšené pocity.
„Ano, ale nejen to. Když jsem dosáhla patřičného věku, začal mě učit používat chakru a trénovat boj zblízka. Taky mě naučil základy pečetících technik.“
„Věděla jsi, co je Orochimaru zač?“ zeptal se Naruto váhavě.
„Když jsem byla ještě menší, ke svým experimentům mě nepustil. Takže do té doby než mě začal učit, jak být ninjou, jsem nevěděla o tom, co provádí. Ovšem připadalo mi zvláštní, že jsme každou chvíli museli opouštět úkryt a když jsem se ho zeptala proč, tak jen řekl, že mě bere do bezpečí. O tom, že je to nukenin a dělá pokusy na lidech, jsem se dozvěděla až mnohem později. V ten moment jsem ho, popravdě, začala obdivovat,“ zvedla svoutřesoucí levou ruku, „ale také jsem se ho začala bát. Od té doby jsem věděla, že každý den může být můj poslední. Byla jsem slabá a vyděšená, ale netrvalo to dlouho a dokázala jsem zesílit. Zbavila jsem se toho všeho strachu a řekla jsem si, že prostě přežiju, ať se děje co chce. Pak přišel den, kdy mi Orochimaru dal prokletou pečeť. Prvně jsem myslela, že je se mnou konec, ale když jsem viděla ty ostatní lidi, kteří také dostali prokletou pečeť… proměnili se v agresivní bestie a bojovali mezi sebou o přízeň Orochimara. Uvědomila jsem si, že nechci dopadnout tak, jako oni. Nakonec jsem se sama naučila kontrolovat prokletou pečeť a využívat její sílu, aniž by mě nějak ovlivňovala.“ Shiro si utrhla zašpiněný rukáv svého oblečení. Naruto spatřil černý znak na jejím předloktí, který se shodoval s tím, který měl Sasuke na krku. Tři kulaté značky se špičkou tvořící jeden kruh.
„Musela jsi hodně trpět,“ připustil Naruto, „ale já to taky neměl jednoduché. Kvůli Kyuubimu mě lidé ve vesnici nenáviděli. Našlo se jich jen pár, kteří mě berou jako Uzumaki Naruta a ne jako Kyuubiho,“ Naruto položil dlaň na svůj hrudník, „a ti zůstanou navždy v mém srdci.“
Naruto natáhl ruku směrem k Shiro. „Už nemusíš sloužit Orochimarovi, ani Sasukemu ani nikomu jinému. Můžeš zůstat tady v Konoze, v bezpečí. Nemusíš utíkat a schovávat se v Orochimarových úkrytech.“ Shiro zavrtěla hlavou. „Ty tomu nerozumíš. Musím se vrátit k Orochimaru-sama, on mě zachránil. Já… dlužím mu svým životem. Nemůžu od něj jen tak odejít, ne po tom, co pro mě udělal.“ Naruto nemohl uvěřit, že je tak oddaná Orochimarovi.
„Jsi si jistá? Vsadím se, že tě jen využívá pro svůj prospěch. A to je možná i důvod proč tě zachránil. Předtím si říkala, že naši rodiče byli silní ninjové?“ Shiro přikývla na souhlas. „Orochimaru právě využívá takových lidí.“ Naruto si vzpomněl na Sasukeho a na Kimimara, se kterým bojoval, když se snažil Sasukeho přivést zpět. Oba pochází ze silných klanů.
„Orochimaru mučí a týrá slabé, zatímco silné využívá jen pro svůj vlastní prospěch. Copak jsi tak slepá, že to nevidíš? Nebo si myslíš, že seš pro něj tak výjimečná? Věříš, že kdyby byl tvůj život v ohrožení, tak by se Orochimaru obětoval?“ Shiro sklopila oči. On má pravdu, Orochimaru by pro mě rozhodně nezemřel, ale přesto…nebýt jeho byla bych dávno zemřela. On mi dal možnost žít.
Shiro stiskla Narutovu nataženou ruku. „Ráda jsem tě poznala, bráško. Ale pro mě v této vesnici není místo. Prosím, nech mě jít,“ řekla, pevně svírajíc jeho dlaň.
„Slíbil jsem, že ti pomůžu,“ řekl Naruto zklamaně.
„Nestojím o žádnou pomoc, bratře,“ odvětila chladně a její ruka najednou nebyla tak hřejivá jako před chvílí. „Prostě… nech mě jít.“
„Chci se ještě na něco zeptat. Sasuke ti dal úkol, abys mě zabila. Místo toho si na mě použila genjutsu. Proč si to udělala?“ Shiro se pousmála.
„Protože nechci klesnout tak hluboko jako je Sasuke nebo jeho bratr. Když je někdo pohlcen temnotou, měl by si na své cestě udržovat i paprsek světla, jako naději, že ještě není vše ztraceno. Obávám se, že Sasuke i Itachi tento paprsek dávno překryli temnotou v jejich srdcích. Obzvlášť Sasuke… pokud by ses s ním znovu utkal v boji, můžu s jistotou říct, že bys prohrál. Proto jsem použila to genjutsu a nebýt té další holky, tak bys mu podlehl. V porovnání s genjutsu, které dokáže Sasuke, bylo to moje jen slabý odvar. Nechci, abys zemřel, tak ti dám radu, Naruto. Nezkoušej Sasukeho přivést zpět, ne dokud pořádně nezesílíš.“
Naruto si narovnal čelenku. „Jednoho dne se stanu Sasukeho světlem a vyvedu ho z temnoty. To je slib.“
Shiro se zasmála. „Věřím, že jednoho dne to opravdu dokážeš, bratře. Ale teď už je čas, abych odešla. Doufám, že naše příští setkání proběhne za jiných okolností.“ A doufám, že budeš naživu, dodala si bokem. Dala k sobě tři prsty a vztyčila je před obličej.
„Obrácené přivolání,“ zmizela v obláčku bílého kouře. Naruta mrzelo, že nezmohl nic proti jejímu rozhodnutí vrátit se zpátky k Orochimarovi. Pokud to tak opravdu chce, nemůžu jí v tom bránit, vyšel z místnosti.

Shiro se objevila v lese. Když se bílá pára rozplynula do okolí, uviděla před sebou svého vlka s nádhernou a hebkou srstí bílou jako sníh, očima žlutě žhnoucíma jako dvě zapálené svíce. Vlk se k ní rozběhl a z radosti jí chňapl po ruce. Shiro ho podrbala pod krkem, jak to měl nejradši. Zpoza hustého lesa vyšel druhý vlk, který zavětřil ve vzduchu.
„Mohl bych od tebe požadovat odměnu, ale pro tentokrát budu skromný. Prosté díky bude stačit,“ řekl když doťapkal k Shiro.
„Obrácené přivolání tě muselo hodně vysílit, Kenomaru. Přijmi mé díky,“ Shiro pohladila bílého vlka po jeho hladké srsti. Náhlé zapraskání větve jí přimělo zvednout hlavu.
„Zachytil jsem pachy nějakých dalších lidí, soudě podle toho, jakou rychlostí se pohybují, myslím, že to jsou ninjové,“ konstatoval Kenomaru.
„Vtom případě raději běžte,“ bílý vlk jí položil tlapku na nohu a nešťastně zakňučel.
„Já se o sebe postarám,“ Kenomaru zaštěkal a oba vlci se rozplynuli v kouř. Shiro proskočila nedalekým houštím a pak pokračovala po větvích stromů, nejrychleji jak mohla. Najednou jí levou rukou projela vlna bolesti. Zastavila se na nejbližší větvi a zapřela se zády o kmen stromu, aby popadla dech. Až v tu chvíli si všimla, že čerň prokleté pečeti se změnila na ohnivou barvu. Shiro byla v šoku. J-jak je to možné, nikdy jsem neměla problém to ovládat. Místo, kde měla pečeť, ji začalo bolestivě pálit. Co se to děje? Najednou dostala strach. Musím se uklidnit, hlavně ať se to nerozleze po těle, pomyslela si a s nepříjemným pocitem najednou zjistila, že padá na zem. Pád nebyl tak tvrdý, jak očekávala, protože dopadla na měkkou trávu a hlínu. Když se podívala na svou ruku, její prokletá pečeť se pomalu začala rozlézat po paži. Musím to ovládnout ať se děje co chce, v zoufalství se snažila potlačit prokletou pečeť. Bolest, která pulzovala její rukou, byla tak nesnesitelná, že musela vykřiknout. Černé tvary v podobě malých plamenů se dostaly na její krk a půlku tváře. Nadechla se na další výkřik bolestí, když vtom uslyšela šustění listí a skoky z větve na větvi. Čekala, že kolem ní projdou shinobi z Konohy, ale to, co uviděla, jí vyrazilo dech a přimělo zapomenout na bolest, kterou vydávala prokletá pečeť, která mezitím pokryla celé její tělo do černých plamínků. To jsou ninjové ze Zvučné, její vůle právě dobojovala s prokletou pečetí. Co má tohle znamenat? Zůstala ležet nehybně v trávě, dokud nad sebou neuslyšela, jak někdo zastavil. Podívala se na místo, odkud spadla. Stál tam muž v šedém plášti. Jeho tvář měla barvu mléka a vlasy měl tmavé jako inkoust. Jeho výraz ve tváři nebyl moc přátelský. Věděla, kdo to je. Na jednu stranu byla ráda, že ho vidí, ale na druhou stranu nechtěla, aby on viděl ji v takovém stavu. Ale on je jediný, kdo může potlačit tu pečeť, pomyslela si a rozhodla se, že ho osloví. „Orochimaru-sama, prosím,“ řekla potichu a pochybovala, že to slyšel. K jejímu překvapení se jeho pohled obrátil k ní.
„Měla si být v Konoze. Co tady děláš?“ křikl na ni dolů. Nevypadá moc nadšeně, zjistila a také si uvědomila, že bolest z prokleté pečeti pomalu ustupuje. Zapřela se o loket a posadila se, nespouštěje oči z Orochimara.
„Právě jsem přišla z Konohy,“ snažila se nedávat najevo žádný strach. Její hlas ji ale zrazoval.
„Je Uzumaki Naruto mrtvý?“ had si dal ruce v bok. Shiro byla překvapená, že ví o tom úkolu, co jí dal Sasuke.
„Uzumaki Naruto… mrtvý?“ opakovala v ozvěně. „ Jak víte, že jsem ho měla zabít?“
„Sasuke-kun mě o všem informoval. Ten úkol jsem ti chtěl dát sám až později, ale vypadá to, že Sasuke se chopil příležitosti a urychlil několik mých plánů,“ kolem nich právě běžely lesem desítky ninjů.
„Proč jste tady, Orochimaru-sama?“ odpověď už znala, ale doufala, že se mýlí.
„Chystám se zaútočit na Konohu,“ oblízl si rty svým dlouhým slizkým jazykem a znovu se zeptal, jestli je Naruto mrtvý. Rozhodla se, že mu nebude lhát. „Můj bratr žije,“ řekla až příliš šťastně. Orochimaru se na ni podíval takovým pohledem, jakým se díval na nevydařené pokusy. Jsem jen jeho nepovedený experiment? Vzpomněla si na to, co jí řekl Naruto o tom, jak Orochimaru všechny zneužívá.
„Nedá se nic dělat,“ Shiro se bála toho, co teď bude následovat. Orochimaru zvedl ruku a tři ninjové se zastavili na větvi vedle něho. „Vkládal jsem do tebe tolik nadějí,“ řekl a snažil se při tom znít zklamaně, „zbavte se jí.“ Ta slova jako by probodla její srdce. On… on právě řekl… nemohla tomu uvěřit. Její žaludek se pevně sevřel a ona se zatajeným dechem pozorovala Orochimara, jak se odráží od větve a přeskakuje na další. Její pozornost se obrátila na tři ninji Zvučné. Shiro si uvědomila, že teď jí jde o život. Připadala si slabší a vystrašenější než kdy jindy. Bez rozmyslu začala utíkat hlouběji do lesa, jenže prokletá pečeť opět začala být aktivní a sžírat celé její tělo. Černé plamínky opět nabraly barvu ohně a začaly se mezi sebou spojovat. Mezitím ji dohnali tři shinobi ze Zvučné.
„To je přece druhý stupeň pečeti,“ řekl jeden z nich překvapeně a vyměnil si pohledy s jeho spolubojovníky. Shiriny červené vlasy se proměnily v šedé, její bělmo úplně zčernalo a zornice se změnila v rovnou čáru. Celá její pokožka začala tmavnout, nehty se proměnily v ostré drápy a na čele jí narostly dva menší rohy. Cítila, jak v ní opět narůstá síla. Buď budu bojovat, nebo zemřu.