Akatsuki a kámen osudu-06 záchrana nebo zklamání

„Jak dlouho ti to bude ještě trvat?“ křičel naštvaně Hidan/Deidara, který čekal před sídlem aspoň hodinu.
„Ještě pět minut a už jdu!“ ozvalo se z otevřeného okna.
„To už říkáš půl hodiny, tak pohni!“ zuřil.
„Kdyby sis pořád neztěžoval, tak bych byl už dávno připravený!“ křičel uraženě Deidara/Sasori.
„Nehádejte se a vypadněte na tu misi!“ ozval se naštvaný Peinův hlas.
„Tys nám tady chyběl!“ protočí oči Hidan/Deidara.
„Už můžeme vyrazit,“ řekne udýchaně další člen Akatsuki, když po deseti minutách vyjde ze sídla.
„No to je dost,“ pronesl Hidan, který byl dva metry před ním.
„Aby ses nezbláznil,“ protočil oči a rozeběhl se za ním.

Ze začátku běželi mlčky směrem ke Konoze. Míjeli jeden strom zadruhým a Hidan v Deidarově těle běžel daleko před ním, protože Sasoriho tělu pomalu docházely síly.
„Jak je to daleko?!“ zakřičel otázku na Hidana.
„Ještě dva dny cesty,“ odvětil a odrazil se od větve.
„Už se stmívá! Neutáboříme se?“ pokračoval ten druhý.
„Tady ne,“ odvětil a zrychlil a on byl nucen přidat, aby se mu neztratil z dohledu.

Kisame v Hidanově těle spolu se Sasorim, který byl v Kakuzově těle, běželi lesem a hledali nějaké zločince, kteří by byli v bingo knize. Bohužel jim štěstí moc nepřálo, protože už běželi skoro celý den a pořád nikoho nenašli. Ale najednou před sebou uviděli pohyb.
„Kisame, buď potichu, támhle někdo běží!“ křikl Sasori/Kakuzu a ten druhý se připlížil za ním.
„Jsou v bingo knize?“
„To nevím, ale zaútočíme a pak uvidíme,“
„Dobře, já půjdu po tom prvním a ty si vezmi toho vzadu,“ pronesl Kisame/Hidan.
„Jdeme na to a chovej se jako Hidan, aby nic nepoznali,“ rozkázal a on přikývl. Kisame/Hidan se rozmáchl a hodil skrz křoví kosu po prvním z těch dvou.
„Ku*va, co to je!“ vykřikl Hidan/Deidara, když mu cosi prolítlo před obličejem. Rychle strčil ruce do taštiček s jílem a vytvořil pár kulatých bombiček, které hodil do křoví, odkud přišel útok.
„Katsu!“ vykřikl a z křoví vyběhl ohořelý Kisame v Hidanově těle.
„Kisame, co tady blbnete?“ zeptal se, když si všimnul svého doutnajícího těla.
„My tady chytáme někoho z bingo knihy. A vy?“ bránil se Kisame/Hidan a mezitím je doběhl i Deidara/Sasori a Sasori/Kakuzu, kteří byly taky trošku potlučení.
„Sice jsme v bingo knize, ale jsme na stejné straně,“ řekl Deidara/Sasori trošku uraženě
„No, my si nevšimli, že to jste vy dva,“ odporoval Sasori/Kakuzu.
„Tak si běžte hledat jiný zločince a my musíme pokračovat v naší misi. Deidaro, poběž!“ rozkázal a rozeběhl se pryč.
„Já musím, tak čau,“ usmál se Deidara/Sasori a rozeběhl se za svým dočasným týmovým partnerem.

Mezi tím, co se tyto dva týmy setkaly, tak se Konan v Kisameho těle krčila v křoví.
„Určitě běžel tudy!“ křikl jeden z ninjů, kteří ji pronásledovali a rozeběhli se dál.
„Sakra Zetsu, kam si zmizel!“ zaklela, když ninjové odešli.
„Volala jsi mě?“ zajímal se Zetsu/Itachi, když vyšel zpoza stromu.
„Co? Jak?“ nechápala.
„Chytil jsem je do genjutsu, ale asi jsem chytil i tebe, protože tu stojím celou dobu,“ pokrčil rameny.
„To je jedno, vracíme se do sídla,“ rozkázala a rozešla se pryč.
„Proč?“ zeptal se nechápavě.
„Měli jsme zjistit informace o nějakém jinchuurikim a ty máme, takže je jdeme ohlásit Peinovi,“ objasnila.

Hidan/Deidara s Deidarou/Sasorim běželi, dokud les nezahalila tma.
„Tady přenocujeme,“ oznámil Hidan/Deidara a zastavil.
„Dobře, dojdu pro dřevo a ty sežeň jídlo,“ rozkázal, Hidan přikývl a rozeběhl se do lesa. Běžel přibližně pět minut a uviděl vzrostlého jelena, vytáhl kunai a hodil ho po zvířeti, které padlo mrtvé k zemi. Vylezl zpoza stromu a šel pro svůj úlovek. Ale jak byl zamyšlený nad svou skvělou obětí, tak si vůbec nevšiml pohybu v nejbližším křoví.
„Konečně si něco chytil,“ uchechtl se Deidara/Sasori, který seděl u ohně.
„Říká ten, co v životě nechytil nic většího než zajíce,“ odsekl a hodil jelena na zem. Deidara byl nakonec donucen zpracovat jelena a uvařit večeři. Hned po tom, co se najedli, si šel lehnout a Hidan/Deidara šel na hlídku.

Mezi tím se k jeskyni, kam mají namířeno Hidan s Deidarou plazí fialový had. Doplazí se hluboko dovnitř a vyplivne na zem svitek. Poté se plazí po jeskyni a hledá uvolněnou dlaždici. Po deseti minutách hledání ji konečně najde a odklopí ji. Vezme svitek do tlamy a plazí se po schodech dolů do tajné místnosti, kde je ukryté to, co Akatsuki potřebují. Když se dostane až dolů, tak uvidí na podstavci fialový svitek, který modře poblikává. Had ho spolkne a místo něj na podstavec umístí svitek, který vyplivl nahoře v jeskyni. Když had dokončí své dílo, tak se vrátí zpátky nahoru, umístí dlaždici na původní místo a zmizí v oblaku kouře.

„Vstávat!“ křičel Deidara/Sasori na spícího Hidana/Deidaru.
„To už je ráno?“ ptá se zmateně.
„Jo. Usnul si na hlídce, takže kdyby nás přepadli, tak o tom ani nevíš,“ ušklíbl se a hodil po něm kus masa, který měl připomínat snídani.
„Ale nikdo nás nepřepadl, tak buď v klidu,“ pronesl otráveně a zakousl se do masa. Když se najedli, tak vyrazili směrem k jeskyni.
„Kam teď?“ zeptal se Deidara/Sasori, když dorazili na rozcestí.
„Nevím, tak to rozpočítáme,“ navrhl druhý člen Akatsuki a začal rozpočítávat, kudy se vydají, ale on ho přerušil se slovy:
„To snad nemyslíš vážně?“
„Fajn, tak hodíme kamenem,“
„Přestaň s těmi dětinskými kravinami!“
„Dobře, tak jdeme do leva,“
„Jsi si jistý?“
„Jo,“ zavrčel a rozešel se po cestě. Po půl hodině došli ke vstupu do jeskyně.
„Myslíš si, že je to ona?“ zeptal se Deidara/Sasori.
„To nevím, ale půjdeme jí prozkoumat,“ řekl a rozešli se do jeskyně. Po chvíli se začala chodba zužovat, a když to už chtěli vzdát, tak se chodba prudce rozšířila a oni se ocitli v obrovské místnosti, která měla stěny porostlé lišejníkem a zem tvořili dlaždice z kamene.
„Nevypadá to, že by tu něco bylo,“ namítl Deidara/Sasori.
„To nemůžeš vědět, dokud to neprohledáme,“ odporoval a rozešel se prozkoumávat jeskyni.

Po hodině hledání, kdy už jeskyni prohledali nejméně pětkrát, Deidara/Sasori kopl naštvaně do jednoho kamene se slovy:
„Nic tady není! Je to ztráta času!“
„Počkej,“ zarazil ho Hidan/Deidara, který si klekl na zem a začal ťukat do podlahy.
„O co se snažíš?“ zajímal se.
„Pod jednou dlaždicí je tajný vchod,“ vysvětlil a pokračoval ve své činnosti.
„Mám ji!“ vykřikl Deidara/Sasori a odklopil dlaždici.
„Super,“ poplácal ho po zádech a začal sestupovat po schodech. Když došli až dolů, tak uviděli na podstavci fialovo-modrý svitek.
„Rychle ho vezmi a jdeme pryč. Nahání mi to tady husí kůži,“ pronesl Deidar/Sasori, který se trochu klepal.
„Jasně srabe,“ odvětil s úšklebkem Hidan/Deidara a popadl svitek. Pak se rozešli zpátky nahoru. Tam vrátili dlaždici na své původní místo a vyrazili zpátky do sídla.

Když se po dvou dnech vrátili, tak je čekal nadšený Pein/Tobi, který jim svitek vytrhl z ruky.
„Všichni se shromážděte! Svolávám poradu!“ začal křičet na celé sídlo.
„Sotva přijdeme a hned řve,“ stěžoval si Hidan/Deidara.
„On se holt nezmění,“ povzdychl si Deidara/Sasori a následoval šéfa.
„Takže, nejdřív nám Konan a Zetsu prozradí, co zjistili,“ prohlásil Pein/Tobi, když se všichni sešli.
„Zjistili jsme, že Hachibi je zapečetěn v nějakém ninjovi ze Skryté Oblačné, který se jmenuje Killer Bee,“ řekla a Zetsu/Itachi přikyvoval.
„Výborně, až se vrátíme zpátky, tak pro něj někoho pošleme,“ odkýval vůdce a pokračoval dalším tématem.
„Takže Sasori a Kisame získali osmdesát tisíc ryou. A teď přejdeme k nejdůležitější věci, protože dnes zjistíme, jak se vrátit do normálu!“ vykřikoval nadšeně Pein/Tobi a začal otevírat svitek. Když ho otevřel a přečetl si, co je v něm napsáno, tak mu spadla čelist údivem a po té zrudla vztekem.
„Ten zmetek!“ zuřil.
„Co se děje, šéfe?“ optal se Sasori/Kakuzu.
„Tak se na to podívejte sami,“ řekl rozzuřeně a otočil na ně otevřený svitek, ve kterém bylo napsáno: