Naruto: NEXT GEN - Bitva pokračuje 003

„Jsem rád, že jste všichni přišli. Dneska jsem se s vámi chtěl sejít o něco dřív.“ začal mluvit Mitsuroki.
„To nám došlo, když meškáte jenom hodinu.“ odpověděl mu Sasuke kysele.
„Takže přejděme k věci. Mám pro vás menší test-“
„P-p-p-písemka?!“ zhrozil se Sasuke.
„Buď zticha! Nebude žádná písemka.“ okřikla ho Ayame.
„O jaký test zas jde?“ zeptal se Naruto.
„I když jsem vás zvolal na cvičiště, nebudete bojovat ani nic podobného. Sice budeme ještě chvíli plnit mise typu D, no i přesto někteří z vás budou chtít trénovat už teď. Abych vás mohl učit nové techniky, potřebuju vědět, jaký element je vám nejbližší... asi tak.“
„Element?“ Sasuke vypadal, jako by mu nad hlavou blikaly tři otazníky. „A jak to chcete zjistit?“ dořekl a sensei jim v tu ránu hodil každému jeden papírek. Ayame se na něj nechápavě podívala.
„Už jsem o tom slyšel. Jsou to papíry vyráběné ze speciálního dřeva chakrového stromu. Když se do nich dostane naše chakra, papír je schopen rozeznat její podstatu.“ Naruto se podíval na svého mistra, jestli to vysvětlil dobře.
„Pcheee, to jsem věděl taky.“ zalhal Sasuke, na co mu Naruto věnoval nenávistný pohled.
„Je to tak, jak řekl Naruto. Zkuste soustředit trochu vaší chakry do toho papírku. Když zvlhne, má vaše chakra vodní podstatu, když shoří, ohnivou, pokrčí se bleskovou, přetrhne se vejpůl, větrnou a naposled, když se promění v prach, tak zemní podstatu. Zkuste to.“
Všichni si položili papírek mezi dlaně. Ayame zavřela oči a otevřela je, až když si uvědomila, že jí z rukou kape voda.
„Já mám vodní podstatu.“ usmála se.
„Bleskovou.“ následoval ji Naruto a v ruce držel sežmolený papír. Sasuke se snažil tak silně, jak jen mohl, ale pořád necítil ve své dlani žádnou změnu.
„JÁÁÁU. To PÁLÍ!“ zařval na celou vesnici a rozlepil dlaně, ze kterých se vynořil plamen velký asi deset centimetrů.
„To byl pořádný oheň.“ divil se v duchu Mitsuroki. Sasuke si se slzami na krajíčku držel ruku a Ayame ho kroutíc hlavou plácala po rameni.
„Tak dobrá, tohle bychom měli. Ještě nemám přesný termín, kdy začneme trénovat. Ayame, Naruto, vám s tréninkem pomůžu, protože umím používat vaše elementy, ale Sasuke, ty jsi budeš muset pomoct sám nebo si někoho musíš sehnat.“
„Cože? A kde asi. Neříkejte mi, že jste jounin z Ohňové země a přitom neumíte používat Katon, dattebayo!“ mračil se Sasuke.
„Vlastně jsem původem ze Zvučné vesnice, i když tady žiju od malička. V Zemi Zvuku je velmi málo ninjů, kteří mají ohnivou podstatu, stejně jako je tady málo lidí s elementem větru.“
„Zvučná!?“ nevěřícně se zeptal některý z tří rookies.
„Takže vy nejste odsud, sensei?“ ptala se Ayame.
„Pche, přivandrovalec.“ zamrmlal si pod nos Sasuke.
„Popravdě ne, ale jak říkám, přestěhovali jsme se, když jsem byl ještě malý.“ přiznal Mitsuroki.
„A proč jste se stěhovali?“ nechtěli dát pokoj jeho zvědaví studenti.
„Ehm, ehm, no protože jistý nejmenovaný člen jistého nejmenovaného klanu v Konoze zabil hlavu vesnice, následkem čeho vesnice zanikla, ale tady se mi taky líbí.“ odkašlal si. Zbylí členové týmu se nenápadně koukli na Naruta stojícího uprostřed.
„Co je?“ nechápal obviněný.
„Ale kecali jsme tady už dost dlouho. Teď musíme jít splnit misi, která nám byla na dnes přidělena.“
„Joo, cítím v kostech, že dnes dostaneme nějakou super tajnou misi, přidělenou speciálně nám-“ radoval se Sasuke, než ho mistr přerušil.
„Na dnes tady máme odchyt ztracené kočky Shishi. Jako obvykle je to mise typu D a…“ Mitsuroki se na chvíli zastavil, jakmile si všimnul výraz v Sasukeho tváři.
„Sensei, nemohli bychom dostat jinou misi?“ ptala se jediná holka v týmu, než stihl Sasuke cokoliv namítat.
„Obávám se, že to nepůjde. Geninmi jste příliš krátko na to, abyste plnili mise vyšších hodností.“ zamyslel se. „Ledaže…“

„Musíš nám přidělit lepší misi!!! Tu pitomou kočku už honit nepůjdu. A neomlouvej to tím, že je to na geniny příliš nebezpečné, páč jsem si jistej, že i mise typu S by byla bezpečnější, než ten démon v kočičí kůži, dattebayo!“ řval na svého otce rozčílený Sasuke.
„Tak zrovna tohle jsem tím ‚ledaže‘ nemyslel.“ poznamenal Mitsuroki, i když ho nikdo neposlouchal.
„Teď na tebe fakt nemám náladu. Podejte hlášení o misi a jděte domů.“ snažil se hokage mírumilovně zklidnit situaci.
„Nepůjdu, dokud nedostaneme misi, které se tak alespoň dá nazvat. Domácí práce typu malování domů, uklízení předzahrádky a trhání plevele na rýžových polích můžu dělat i doma. A to nemluvím o venčení psů.“ otřásl se.
„Chjo, dobrá, zrovna teď je tady jedna mise, kterou byste mohli splnit i vy.“ hledal na stole svitek se seznamem nesplněných misí. „Tady to je. Je to mise typu C, jedná se o doprovod feudálního pána *Země Větru a jeho stráže zpátky do jejich země. Je to hodně dlouhá cesta a vy budete sloužit jenom jako navigace. Země Větru má momentálně se všemi ostatními zeměmi dobré vztahy, takže by na misi nemělo dojít k žádnému přepadení nebo podobně.“
„To je super! Přesně o tomhle jsem mluvil. Tak skvělá VIP mise je určená přesně pro náš tým. Určitě ochráníme feudálního pána před všema loupežníkama a zločincema, dattebayo!“ zvedl vítězně pěst.
„Poslouchals mě alespoň trochu?“ pokrčil obočí Naruto.
„Co?! Jo, a kdy vlastně vyrážíme? Jsem tak nažhavenej, že bych šel klidně hned!“
„Uklidni se. Vyrážíte zítra. A než se vrátíte domů, je tu pro vás ještě jedna speciální mise, kterou musíte splnit.“ Naruto se škodolibě usmál.

„Tohle mu neprojde!“ přemýšlel Sasuke, když kydal hnoj na farmě nedaleko od vesnice.

Sasuke si sbalil poslední věci do ruksaku a těsně před východem slunce vyrazil k hlavní bráně, kde se měl setkat s povozem feudálního pána a zbytkem týmu. Když dorazil, všichni se vydali na týdenní cestu.
„Tak mě napadá. Byli jsme vysláni jako doprovod, aby se feudální pán během cesty neztratil, ale ví tu někdo kde vlastně ta Větrná Země je?“ tuze přemýšlel Sasuke. Ostatní se podívali na senseie, jelikož taky daleko za bránami vesnice ještě nebyli.
„Je to už dávno, ale byl jsem tam víckrát. Mám tam dokonce pár starých známých. Krom toho, že tam fouká strašný vítr, je to velmi pěkná země.“
„My nemůžeme znát cestu, jelikož jsme tam ještě nebyli. Proto se geninům nedávají C mise?“ zeptal se Naruto.
„Jo. Ale je to dobrý způsob, jak si rozšířit obzory. Když budete dostávat víc C misí, budete muset chodit do větších dálek. Připraví vás to na dobu, kdy se stanete chuunini. I když si myslím, že hokage nám přidělil tuto misi jen proto, že trvá dva týdny.“
„To je bezva! A můžeme plnit mise i vyšších hodností?“ ptal se vzrušeně Sasuke.
„To je nemožné. I mise typu C se přidělují jen ninjům, kteří už mají víc jak dvacet splněných misí nejnižší úrovně. Musíš být trpělivý.“
„No jo. A kdy už konečně zastavíme, bolej mě nohy a je skoro tma.“ stěžoval si.
„Přestaň kňourat, byl to tvůj nápad jít na tuhle misi.“ řekla mu poučným tónem Ayame.
„Tak dobře, ale stejně mě nebaví jen tak chodit. Mohl byste mi alespoň dát nějaké rady ohledně trénování ohnivé podstaty.“
„Hm… no něco bych ti snad mohl říct. Musíš provést pečetě hada, ovce, opice, prasete, koně a tygra. Pak soustředíš co nejvíc chakry do plic, kterou následně vypustíš ven. Téhle technice Katonu se říká Goukakyuu no jutsu.“ sdělil instrukce Mitsuroki.
„Dobrá, jdu nato.“ Sasuke zaujal široký postoj rozkročný a provedl pečetě, o kterých sensei mluvil.
„Nechceš s tím počkat, než zastavíme?“ sensei málem nestihl ani doříct větu a Sasukemu se z úst valili mohutné plameny, které se hned poté rozprchli do všech stran. Sasuke zůstal jen nehybně stát.
„To vypadalo nějak divně.“ myslela si Ayame. Její teorie se potvrdila, když viděla, jak mu z přední strany hlavy vychází kouř (byl k nim otočený zády, takže mu nebylo vidět do obličeje).
„Sasuke…?“ Mitsuroki se snažil opatrně zeptat svého studenta, jestli je v pořádku. Ten následně padl obličejem dolů.
„Moje pusa… hoří zevnitř!“ mluvil skrz slzy a půdu.
„Příště se snaž vydechnout pusou a ne nosem.“ povzdechl si Mitsuroki.
„Musíš se ztrapňovat i na naší první C misi?“ přetočil otráveně oči Naruto.
„Ptal se tě někdo něco? Mě nic není, prostě se mi to trochu nepovedlo.“ energicky vyskočil zpátky na nohy.
„Málems nás podpálil, to nebylo žádný trochu nepovedlo!“ zavrčel na něj Naruto zpátky.
„To ty tady neumíš žádnou techniku. Být tebou, tak se stydím vyjít z vesnice.“ stáli nebezpečně blízko, až se jim málem dotýkali ochranné čelenky.
„Umíš to samé co já. A i v tom si stokrát slabší, tak se- He?“ oba chlapci zacítili, jak je něco táhne za límce.
„To by stačilo. Myslete na to, že spolu musíte vydržet ještě dva týdny. Hádky si nechte na ten druhý týden, co se budeme vracet.“ napomínal je mistr.
„On si začal.“ Sasuke výmluvně ukazoval prstem na Naruta, ten si kousal do jazyka, aby nic neřekl.
„Dobrá, já vím, ale tebe vyprovokuje i list na cestě – zejména když ho tam dal Naruto. Měl by ses naučit trochu ovládat. A Naruto, ty pro změnu zas neprovokuj Sasukeho, i když je pravda, že jeho trénink je trochu nebezpečný pro široké okolí.“ vynesl rozsudek. Oba chlapci se od sebe jen neústupně odvrátili.
„Nebudu svůj trénink odkládat pro někoho, jako je on.“ založil si ruce. „Nemůžu tady ztrácet čas.“ dopověděl a chtěl provést ruční pečetě, když v tom ostatní uslyšeli zezadu přicházet sborový křik.
„Stůj!“ „Zastav se, ty potvoro.“ „Vydržte, pane!“ a podobné výkřiky směrované býkovy táhnoucímu vůz feudálního pána, který mířil k nic-netušícímu Sasukemu.
„Katon:- HUÁÁÁ!“ ozývalo se z desetimetrové výšky, do které Sasukeho vykopl býk, kterému se postavil do cesty.

„Proč ho musím nést já?“ ozval se naštvaně Naruto se Sasukem – který ztratil vědomí - na zádech.
„Provokovals ho.“ řekla Ayame polo-výmluvně „A hlavně si byl poslední, kdo řekl, že to neudělá.“ Naruto si jenom povzdechl a doufal, že se jeho trest o nedlouho skončí.
„Navíc, teď když spí, můžeme mít celou noc pokoj a poslat ho na hlídku, viďte sensei.“ Ayame se usmála a mistr ji přitakávajíc poplácal po rameni.
Mitsuroki náhle zpozorněl, když se větev stromu nedaleko od nich nepřirozeně ohnula, jakoby na ní někdo šlápnul.
„Naruto-“
„Já vím.“ pochopil gennin senseiovi myšlenkové pochody. Ayame se na oba nechápavě podívala, když vtom ucítila, jak ji mistr chytnul zezadu za ramena a odskočil s ní asi pět metrů dozadu, tedy z pravé strany povozu feudálního pána. Ayame netušila, co se stalo, ale na místě, kde předtím stáli, byl zabodnutý šíp.
„Přepadli nás?“ vzpamatovala se po chvilce.
„Ayame-chan…“ mumlal ze snu Sasuke, netušíc, co se kolem něj děje.
„Vzbuď se, cvoku!“ zakřičel Naruto a tvrdě pustil svého týmového partnera na zem.
„Auvajs. He… co se děje?“ ptal se Sasuke mnouc si naražený zadek.
„Přepadli nás.“
„Cože?!!! Kde? Kdy? Kdo? Proč? Jak?“ začal Naruta zasypávat otázkami.
„Tady, teď, jsou to obyčejní loupežníci, protože mají slabě rozvinutý tok chakry, zřejmě jdou po feudálním pánovi, páč o tebe by asi zájem neměli a tak, že na nás zaútočili. Ještě něco chceš vědět?“ vysvětlil otráveně. Sasuke, který pořád ještě seděl na zemi, se začal pomalu zvedat.
„Naruto má sice pravdu, že to nejsou ninjové, ale mají obrovskou přesilu. Je jich tam něco kolem padesáti.“ ozval se sensei z druhé strany vozu.
„Tak padesát, jo?“ zněla Narutova řečnická otázka.
„Sice velmi nevím, o co tu jde, ale nechte to na nás, sensei!“ řekl sebevědomě.
„Kage Bunshin no jutsu!“ oba vytvořili zhruba třicet stínových klonů a z obou stran vyšlapané cesty se na nich vynořili různí zloději. Mitsuroki se s kunaiem postavil před Ayame, aby ji ubránil případným útokům. Krátko poté se jim nad hlavami několikrát objevil kluk s černým tričkem s límcem a krátkými rukávy, spod kterých vycházeli dlouhé sivé rukávy. Kalhoty měli bílou barvu, která šla mírně do šeda a na zádech měl znak Uchiha klanu. Když se zloděj snažil zahnat mečem, aby se dostal k feudálnímu pánovi, tak dostal od už zmiňovaného kluka pořádný kopanec do hlavy, že to s ním mrsklo o strom, který byl asi o jeden metr za ním. Sasuke taky vyřídil útočníky poměrně rychle. Pak oba najednou přiskočili k senseiovi s Ayame.
„Co to bylo?“ nestihla se divit.
„Ještě to nebylo všechno.“ upozornil ji Mitsuroki se zavřenýma očima a pomalu se otáčel doleva, kde už stálo kolem čtyřiceti banditů.
„Dodělám to.“ nabídl se Naruto, který se už chystal skládat pečetě, ale mistr mu položil ruku na rameno.
„Počkej Naruto. Vedl sis dobře, nechte to teď na mě. Vy se soustřeďte na ochranu našeho klienta.“ vyskočil před dva býky. Jeho nepřátelé se rychle rozběhli proti němu se všemi možnými zbraněmi, od katan až po jedovaté šípy. Mitsuroki si klekl a po udělání pečetí přiložil obě ruce na zem. Jeho studenti pečlivě pozorovali, co se bude dít dál.
„**Raiton: Sandāboruto“ nepřátelé se překvapeně zastavili. Ze země pod Mitsurokiho rukama se vynořilo pár menších blesků, které se v zlomku vteřiny rozběhli proti zlodějům a ti už za chvíli leželi v bezvědomí.
„Páni, Mitsuroki je větší frajer než jsem si myslel.“ nasucho polkl Sasuke.
„Takhle kdybych uměla ninjutsu…“ Ayame s údivem pozorovala mistra, jak se zvedal a směroval k nim.
„Kdyby se něco dělo, tak mě okamžitě ohlaste, jo?“ usmál se na své studenty.
„Kam jdete?“ zeptal se Sasuke. Mitsuroki zamyšleně koukl do země.
„Takovéhle množství zlodějů není normální, i když se jedná o feudálního pána. Navíc nevezeme žádný majetek…“ analyzoval Naruto.
„Dobrá, já to chtěl slyšet od něj, ne od tebe.“ Sasuke se na něho špatně podíval, a kdyby Naruto uměl Chidori, určitě by ho teď použil.
„Jdete si promluvit s feudálním pánem, sensei?“ doplnila Ayame.
„Chtěl bych se ho zeptat na pár věcí. Naruto má pravdu, že se tu objevilo příliš mnoho zlodějů. Pokud se jedná o něco většího než o doprovod, měli bychom to vědět.“ dopověděl a ostatní přikývli, takže šel rovnou za feudálním pánem, který ho už čekal. Mitsuroki vešel dovnitř.
„Omlouvám se, pane. Ale musíme si promluvit.“ sklonil hlavu na znak úcty.
„To je v pořádku. Čekal jsem, že se tohle stane. Řeknu vám, co chcete vědět.“ smutně přikývl kluk s tmavě fialovými vlasy, které mu vyseli po bocích obličeje a dětskou tváří. „Měl bych asi začít s tím, že nejsem feudální pán Země Větru.“ pokračoval. Mitsuroki mírně přikrčil obočí.
„Feudální pán byl můj starší bratr Daichi. Byl by ním dodnes, kdyby do naší země nepřišli potulní ninjové a ve snaze obsadit naše území ho nezabili.“ posmutněl. „Smrt feudálního pána by pro tak malou zemi jakou je Země Větru znamenala okamžitý konec. Byl jsem zoufalý, vůbec jsem nevěděl, co dělat. Ale pro mého bratra znamenala země s jejími obyvateli všechno, koneckonců umřel pro jejich záchranu, takže mi neostávalo nic jiného, než splnit jeho přání. Občané se o jeho smrti nedozvěděli, takže ani po dlouhodobém napadání nedošlo k naší kapitulaci a Země Větru se stěží, no i přesto udržela při životě. Myslel jsem, že pokud by zůstal někdo, kdo by držel nad vodou všechny ostatní, stejně jako to dělal můj bratr, tak…“ otřel si slzu, která mu vytékala z oka. „… tak by pro nás ještě mohla existovat nějaká naděje. Ale teď, když Montaro a ti další přišli na to, že Daichi zemřel, začnou naši zemi napadat znovu. A nevím, jestli se jim už teď budeme schopni bránit.“ na tváři kluka, který vypadal na něco kolem devatenácti let, se objevil pochmurně vážný výraz.
„Kdo je Montaro?“ Mitsuroki zbystřil.
„Je to velitel ninjů, kteří zaútočili na naši zemi. Typuju, že i tenhle přepad měl na svědomí on.“
„Chápu, že je to pro vás těžké, ale pokud jste věděl o zvýšeném riziku útoku, proč jste tuhle misi nenahlásil jako misi typu B nebo výš?“
„Nemohl jsem prozradit, že můj bratr zemřel. Vím, že je teď období míru mezi velkými vesnicemi, ale stejně nemůžu riskovat. A také, jak už jsem řekl, naše země stěží přežila jejich útok. Ten byl nedávno a hospodářsky se pořád vzpamatováváme.“ řekl. Mitsuroki se podíval s lítostí do země. „Vůbec bych se vám nedivil, kdybyste se teď otočili a odešli, ale v zájmu lidí Země Větru a mého bratra vás prosím, pomozte nám.“ prosebně sklonil hlavu. Mitsuroki chvíli váhal.
„Ale musíte mi říct všechno, co o těch banditech víte. Pokud něco zatajíte, může to hodně ovlivnit osud vašeho lidu.“ rozhodl se po chvíli.
„Děkuju vám, Mitsuroki-san. Řeknu vám všechno, co vím.“ Mitsuroki jen tiše přikývl. „Dohromady je to šest nukeninů z různých vesnic. Montaro je jejich vůdcem, který zabil Daichiho. Poté, co odešel ze své rodné vesnice, poskládal skupinku ninjů se speciálními schopnostmi, spolu s kterou měl v plánu obsadit menší území, které by řídil. Je opravdu nebezpečný. I když zabil Daichiho, neukázal své pravé schopnosti. Jeden z nich se specializuje na iluze, někteří ovládají kekkei genkai.“
„Znáte kekkei genkai? Myslel jsem, že nejste ninjové.“ ptal se Mitsuroki.
„Bojovali jsme proti Montarovi a jeho lidem hodně dlouho, takže jsme se něco o technikách a jejich původu naučili. Bez základů bychom tady už nebyli.“
„Ale když vás napadli ninjové, proč jste nezažádali o pomoc některou z ninja vesnic?“
„Jsou to profesionálové. Vyslali jsme více poslů s žádostí o pomoc, no ani jeden nedorazil, protože měli lidi podél všech cest, takže je snadno zabili. Nejdřív jsem si myslel, že nám vesnice nechtěli pomoct.“
„Rozumím. Nejlepší bude pokračovat v cestě. Když už nás napadli jednou, zřejmě počítali i s tím, že se vrátíme zpátky do vesnice. Nepřipadá v úvahu, že bych poslal některého ze svých žáků se správou do Listové.“ zanalyzoval situaci.
„Ještě jednou vám mockrát děkuju.“ uklonil se.
„Je to přeci naše práce. Pokud mě ještě něco napadne, tak se vás přijdu zeptat. Musím teď informovat svoje studenty.“ usmál se.
„Ano, ovšem. Můžete se zeptat na cokoliv… a říkejte mi Akio.“ představil se. Mitsuroki jen přikývnul a vyšel zpátky za svými studenty, které pak stručně obeznámil se situací.

„Zvýšené riziko je obzvláště v noci, takže budeme hlídkovat. A kdyby se něco stalo, okamžitě mě vzbudíte. První hlídku bude tvořit Sasuke s Ayame a druhou budeme my dva, Naruto.“ Sasuke se zatvářil škodolibě i v takhle vážné situaci, načež ho Naruto probodl pohledem.
„Nakolik se už dost setmělo, tak zastavíme a rozděláme si tady menší tábor.“
Na obloze bylo už opravdu vidět nejasné hvězdy a ochranka feudálního pána už měla rozdělaný oheň. Býci spali a stejně tak všechno ostatní se v lese, kromě nočních tvorů, chystalo ke spánku.
Naruto s Mitsurokim si lehli do spacáků a krátko poté usnuli. Sasuke s Ayame byli taky ospalí. Po hodince hlídky si oba sedli pod strom, protože už nemohli déle stát. Sasuke přemýšlel nejspíš nad jednou z témat: hlášky, kterými naštvat Naruta lomeno jak překonat tátu a stát se hokagem. V hlubokém zamyšlení si ani nevšiml, že Ayame, která před chvílí usnula, si opřela hlavu o jeho rameno. Chvíli si ten pocit jenom slastně užíval, a pak ho napadlo, že takovouhle situací se nemůže vychloubat jen sám před sebou. Co nejnehybněji se snažil najít ve své blízkosti menší kamínek, který pak hodil Narutovi do hlavy. Ten se po druhém nárazu opravdu vzbudil.
„… já vím Ayame-chan. Tak talentovaný ninjové, jako jsme my to mají těžké, když zbytek jejich týmu je úplně nepoužitelný. Ale možná, když se bude Naruto hodně snažit, tak se od nás dokáže i něco naučit, i když nás nikdy nemůže překona- he?!“ zarazil se na konci věty, když ucítil, jak ho kámen hozený do jeho tváře překacuje do strany.
„Ty blbečku! Myslíš si, že bych skočil na tak pitomej trik? Tohle by ti Ayame nikdy neřekla.“ zuřil.
„Pitomče! Nemusíš mi hned házet do hlavy šutr velikosti fotbalového míče, dattebayo!“ vzchopil se po chvíli Sasuke.
„Neboj se, blbější už nebudeš.“ Sasuke zatínal pěsti tak silně, že mu do nich neproudila krev. Impulzivně vzal do ruky kámen a hodil ho na svého největšího nepřítele. Ten náhle zbystřel, ale stihnul uhnout.
„Jak chceš. Koledoval sis o to!“ řekl Sasuke se zákeřným úsměvem.
„Ty mě nikdy nedokážeš uhodit.“ jeho protivník mu úsměv opětoval, následkem čeho se strhla ohazovaná s velikostmi kamenů od miniaturních, že nebyli rozeznatelné od brouků, až po ty, co měli velikost přenosné televize. Pokračovalo to dost dlouho, až kámen hozený Sasukem zasáhl Ayame do čela. Ta mírně pootevřela oči. To, co uviděla, jí nijak nepřekvapilo, takže se otočila na bok a chtěla spát dál, když jí na tváři přistál další – o kus větší – kámen.
„SASUKE!!! Jestli do mě hodíš ještě jeden kámen, tak ti ho nacpu do ksichtu, sakra!“ kluci si teprve teď všimli, že je vzhůru. Na Ayamin křik se vzbudil i Mitsuroki a fantastická čtyřka byla konečně kompletní.
„Co se to s váma zase děje?“ ptal se rozespale.
„To se ptejte slabé stránky našeho týmu, co se děje.“ mluvila Ayame pořád naštvaně.
„Ayame-chan, opravdu se ti omlouvám…“ mával před sebou rukama na znak smíru. „Věci se maj tak, že jsem chtěl trefit úplně někoho jiného.“ špatně se podíval na kluka, který stál těsně před ním – není třeba ho oslovovat jménem.
„Opravdu byste se měli chovat víc dospěle. A hlavně, když jsme na tak obtížné misi.“ káral je sensei.
„Omlouváme se.“ řekli souhlasně a velmi neochotně. Ayame se zdálo, jakoby zaslechla něco ve větvích stromu. Hned poté měla divý, stísněný pocit na hrudi.
„Poslyšte, nejsem si jistá, ale mám pocit jako bychom byly…“ šla dokončit větu, ale když se otočila zpátky ke zbytku týmu, nikdo tam nebyl, což její teorii potvrdilo. „… v genjutsu.“
__________________________________________________________________THE END 3