Naruto: NEXT GEN - Bitva pokračuje 002

Všichni rookies úspěšně absolvovali akademii a nyní je čas na přidělení do týmů. Každý nedočkavě poslouchá, až mistr Iruka přečte tři jména, mezi kterými bude i to jejich.
„Teď přichází na rad tým 7. Tento tým budou tvořit Uzumaki Sasuke,“ Sasuke nedočkavě zvedl hlavu a zazářili mu oči. V týmu chtěl být rozhodně s Ayame, kterou ani za šest let nepřestal obdivovat. Dále se kamarádil v ročníku snad se všemi, kteří prošli zkouškou, takže by mu nevadilo být v týmu prakticky s nikým, kromě…
„Yamanaka Ayame,“ Sasukemu se na tváři rozjasnil šťastný výraz, zatímco Ayame se jen podepřela loktem o lavici. „Bezva…“ pomyslela si.
„ a Uchiha Naruto.“ dokončil Iruka. Do Sasukeho, jakoby někdo hodil ořezávátko. Naruto taky nevěděl, co si má myslet. Nevěděl, jestli má být šťastný, že je v týmu s Ayame, nebo zuřit že je v týmu se Sasukem. Oba – jelikož seděli ve stejné lavici – se na sebe mechanicky otočili a vraždili se pohledem. Ayame, která seděla ve středu mezi nimi, se cítila dost nervózně. Nechtěla být uprostřed, kdyby se ti dva začali prát, holt vůbec nevěděla, co od nich může čekat. „Na druhou stranu je to možná i dobře, když se ti dva zabijou, snad mi dají do týmu i nějakou holku.“ přemýšlela nad všemi možnými scénáři Ayame. Sasuke už chtěl něco namítnout, ale přišlo mu to nevhodné, jelikož před dvěma dny nasypal Irukovi s bezlepkovou dietou do kafe mouku.
„Když už jste rozděleni do týmů, můžete se na dvě hodiny rozejít. Pak jděte do určených učební, kde počkáte na vášho jounin mistra.“ oznámil Iruka a žáci se vybrali ven. Sasuke, nacházejíc se v složité situaci, se podujal úporně přemýšlet. A jelikož se řídil heslem: Myšlení bolí!, nebyla pro něj tato situace jednoduchá. Procházel se po ulici a vymýšlel plán, jak se zabavit Naruta a poobědvat s Ayame. Velmi mu to nešlo a tak se rozhodl opřít o zeď – nemůže přeci chodit a přemýšlet najednou. Vtom dostal skvělý nápad.
Mezitím se Ayame taky procházela ulicemi Konohy a také přemýšlela, jelikož to pro ni nebyla až tak složitá činnost. „Když už teda jsme v jednom týmu, asi bych je měla najít a poobědvat s nimi. Možná, že když se teď stali ginninmi, jsou taky rozumnější.“ vzala neochotně do úvahy tu nejnepravděpodobnější možnost a vydala se hledat své parťáky.
Naruto právě procházel kolem obchodu s dangem, když potkal Ayame. Zatvářil se trochu nervózně.
„Ayame… nešla bys na oběd?“ zeptal se co nejvíc cool jak to šlo a ukázal na rychlé občerstvení vedle.
„Jo, taky jsem si říkala.“ odvětila a usmála se, taky nejvíc jak to šlo.

Kupodivu Sasukemu se dělo to samé, taky potkal Ayame a šli spolu na oběd (čti na rámen).
„Tedy ne že by mi to vadilo, ale proč jsi přišla tak najednou?“ nedalo Sasukemu.
„Myslela jsem, že bychom se měli trochu poznat, když teď tvoříme tým.“ odpověděla, přičemž ani nezvedla pohled od misky rámenu, ze které už nějaká ta půlka chyběla.
„Páni, Ayame-chan… ty do sebe házíš rámen skoro jako můj táta.“ zasmál se Sasuke, načež si Ayame uvědomila, že by asi měla jíst kultivovaněji.
„Promiň.“ utřela se. „Měla jsem hlad.“
„To je v pořádku. Ehm… chtěl jsem se tě zeptat… co si myslíš o Narutovi?“ tázal se Sasuke vážně, přičemž trochu uhnul pohledem.
„No, nevadí mi. Je docela inteligentní a taky celkem pohledný, podle mě bude v týmu určitě užitečný. Zatímco t- ehm, ehm, ehm…“ rozkašlala se, jakmile jí došlo, co chtěla říct.
„Hm? Je ti něco?“
„Ne, to jen… zaběhla mi nudle.“ vymlouvala se.
„Pche, to podle mě je to pěknej pitomec. Kage Bunshin by doteď nezvládl, kdybych mu s tím nepomohl.“ nasadil moudrý výraz a zalomil si ruce na prsou. Ayame mírně tikalo pravé oko, ale toho si nevšiml.

„Koukám, že ti to chutná…“ usoudil Naruto, koukajíc se na Ayame, která polykala danga, jako by nebylo zítřka.
„Hehe, jo promiň. Nechala jsem se unést, datte- uhm, uhm… unést.“ zasekla se v poslední chvíli. Narutovi se to zdálo podezřelé, no naštěstí na nic nepřišel.
„Myslíš, že by se dal Sasuke vyměnit za někoho lepšího? Chci říct, určitě bude akorát kazit mise a přidělávat potíže. Nechci být jeho chůva.“ zeptal se Naruto po chvíli váhání. Ayame na něj koukla trochu naštvaně.
„A proč bys ho měnil, kdyby to nebyl skvělej, super-talentovanej ninja, tak by asi neprošel akademií, ne?“ vyhrkla na něho.
„Skvělej? Super-talentovanej? … a Sasuke??!“ nevěřil Naruto vlastním uším.
„No, možná jsem to kapánek přehnala, ale není to pravda?“ trvala na svém.
„Možná…“ nebyl si jist svou odpovědí.
„Tak vidíš.“ dojedla poslední sousto. „Už bychom asi měli vyrazit.“ ukázala na hodiny. Sasuke s druhou Ayame už také vyrazili. Netrvalo dlouho a obě ‘dvojice‘ na sebe narazili. Ani jeden z nich nebyl zaskočen, nakolik věděli, kam vítr fouká.
„Koukám, že ses nechal pěkně nachytat…“ ozvalo se od obou, na co se zatvářili oba překvapeně a zrušili své přeměněné klony.
„HE?!“ vykřikli oba najednou.
„Tys na mě použil proměnu?“ pořád mluvili souhlasně.
„Ale moment, když tohle byly oba klony…“ začal Sasuke, když se zbavil pocitu ponížení a chtíče někoho zabít.
„… kde je pravá Ayame?“ dokončil Naruto. Následně se odněkud ozvalo vzteklé zavrčení, které oběma chlapci mírně zatřáslo. Pomalu se otáčeli k místu, odkud vycházelo. Asi si víme domyslet, kdo tam stá.
„Vy pitomci! Jak mě mohli dát do týmu s takovýma pakama, jak jste vy?! Ne vlastně, jediná pitomá jsem tady já, protože jsem si myslela, že jste se změnili. Až vás chytnu, tak nebudete schopni stát a ne že se proměňovat.“ křičela na ně, načež se oba kluci s vyděšeným výrazem rozběhli k akademii – a Ayame za nimi.

„Jak to, že tady náš mistr ještě není?“ zamýšlel se Sasuke, když koukal na hodiny. Bylo už šestnáct minut po druhé hodině, kdy se měli setkat.
„Je to jounin, určitě má i jiné starosti Sasuke.“ odpověděla mu Ayame se zalomenýma rukama, no v duchu už byla taky nedočkavá, kdy se jejich mistr konečně ukáže.
„Ale stejně, všichni už jsou pryč… Že by to snad znamenalo, že našemu mistrovi dávají nejvíc úkolů, protože je nejlepší?“ rozzářil se v obličeji.
„Nechtěls jít na filozofii?“ zeptal se ho ironicky Naruto, který se asi o metr za nima opíral o okenní parapet. Sasukemu to samozřejmě, jako pokaždé pokazilo dobrou náladu.
„Nevím, co je na tom směšného, ale ironii v tvém hlase poznám na kilometr.“ prudce se otočil a ukázal na něho prstem. „A mimochodem koho bys ty chtěl měnit? To ty si tady ten, kdo potřebuje chůvu.“ znovuotevřel situaci, která se stala na oběd.
„Jo málem bych zapomněl. Já jsem zvládl klonování bez tvé pomoci, je ti to jasný? Akorát si mi tehdy překážel.“ zvedl pyšně nos Naruto.
„Vážně? Byl jsi na to úplně levej.“ Sasuke se škodolibě usmál.
„Já klony uměl už předtím, než jsem tě potkal.“ trval na svém.
„Jo, dva.“ vypláznul na něj jazyk Sasuke. Ayame mezitím hypnotizovala hodiny, aby se jejich mistr konečně objevil a dostal jí z téhle trapné situace.
„Ti tví zas neměli ruce.“ odsekl Naruto.
„Ale, ale… ty si nějak vyskakuješ, navíc nezapomeň na naše malé tajemství.“ Sasuke vypadal, jako by se měl za chvíli podělat smíchy.
„To bys neudělal.“ vyvalil na něj nevěřícně oči jeho bývalý kamarád.
„Vsadíš se? Ayam-„ zacpal mu pusu Naruto.
„Jestli o tom někomu cekneš, tak jseš mrtvej!“ mluvil Naruto tak strašidelně, že se ho Sasuke málem lekl.
„Omlouvám se za zpoždění.“ ozvalo se zpoza dveří, které se začali otevírat. Všichni se ohlídli a Naruto dal pryč ruku ze Sasukeho pusy, takže mohl mluvit.
„No konečně že jste dorazil, sense-„ drasticky se zasekl, když uviděl muže, stojícího ve dveřích.
„COŽE?!“ vyjekl tak až se otřásla budova.
„To je ten chlap z parku co čte úchylný knížky?“ zeptal se Naruto sám sebe.
„Co to má znamenat? Mitsuroki, neříkej mi, že ty máš být náš mistr, dattebayo!“ nechtěl uvěřit vlastním očím.
„Sasuke, taky nemám radost z toho, že musím učit zrovna tebe, ale hokage si to přeje, tak se nedá nic dělat.“ řekl trochu zoufalým tónem, který se snažil zakrýt mírným úsměvem.
„Odkdy seš vůbec jounin? Já myslel, že jsi chůva na částečný úvazek.“
„I chůvy mají pocity a cíle víš?“ odvětil Mitsuroki naoko uraženě.
„Tohle nemůže být pravda.“ povzdechla si Ayame.

„Chci přeřadit do jiného týmu.“ Sasuke praštil pěstí do stolu, za kterým seděl hokage, tedy Naruto. Ten na něj jen znuděně koukal, s rukama opřenýma o stůl, kterými si zároveň podepíral hlavu.
„Pokud si přejete ještě něco, hlaste se na recepci, děkujeme za vaši návštěvu.“ poznamenal stejně otráveně a ukázal na dveře, kterými přišli.
„Nedělej si ze mě srandu. Nejenžes mě dal do týmu s tímhle blbem,“ ukázal na Naruta, který měl ruce v kapsách a tvářil se cool jako obvykle, nakolik věděl, jak tenhle rozhovor dopadne. „dobrá, to bych při vší síle možná překousl, ale to, že náš pověřený jounin je Mitsuroki, o kterém mimochodem vůbec nevím, že je ninja, tak to prostě nejde.“ rozhořčoval se dále jeho uražený synek.
„Prosím, poslechněte ho, hokage-sama.“ přiklonil se na chlapcovu stranu Mitsuroki.
„Ehm, ehm…“ odkašlal jsi klidně Naruto. „NECHÁPU, JAKS VŮBEC MOHL PROJÍT AKADEMIÍ. TAKHLE SE NECHOVÁ ŽÁDNÝ NINJA. JSI OBYČEJNÝ ROZMAZLENÝ FRACEK! Říkal jsem tvé matce, aby tě tolik nekonejšila, ale ona nééé… NEJSI V EXKLUZIVNÍM HOTELU, ŽE SI MŮŽEŠ VYBÍRAT, S KÝM BUDEŠ V POKOJI. POKUD SE CHCEŠ STÁT SPRÁVNÝM SHINOBIM, TAK SE LASKAVĚ NAUČ SKROMNOSTI.“ zařval na Sasukeho tak, až se musel přidržet stolu, aby neupadl.
„Pche, stejně jí budeš lízat z talíře, když ti udělá rámen…“ zamumlal si pod nos Sasuke, aby ho nebylo slyšet.
„Říkal jsi něco?“ špatně se na něj podíval otec.
„Ani ne.“ odvětil mu neochotně.
„Takže jdi s Mitsurokim, ten vám třem dá potřebné pokyny k zítřku.“ řekl opět klidně Naruto.
„Já nechci plnit mise pod vedením Mitsurokiho, co mě ten trouba může asi tak naučit? Číst nemravný knihy? Kdes ho vůbec sebral?“ Sasuke opět odmítavě založil ruce.
„Nerozuměl si něčemu z toho, co jsem teď řekl?“ ptal se Naruto už téměř strašidelně.
„Tedy já vím, že jsem nejtalentovanější z ročníku, ale přesto. Tohle se nedělá, i když já si budu vědět poradit, co třeba Naruto? Co si tak beznadějný případ jako on počne s tak mizerným učitelem?“ Naruto a Mitsuroki se už napřahovali s ohněm v očích, že ho uhodí, až přeletí do vedlejší vesnice, no najednou jen spatřili, jak se Sasuke řítí ke zdi, do které málem udělal díru. Všichni se po chvíli otočili ke směru, odkud Sasuke “přiletěl“. Tam byl Naruto s vystrčenou pěstí, se kterou ho uhodil do tváře.
„Za co?“ vztekal se Sasuke poté, co si mírně promnul naraženou levou tvář obličeje.
„Pokud ti o tom prozatím nikdo neřekl, jediný beznadějný případ ve vašem týmu jseš ty! Mitsuroki je můj student, je to jeden z nejlepších ninjů ve Skryté Listové. Jestli se ti něco nelíbí, tak pro tebe můžu udělat maximálně to, že tě pošlu zpátky na akademii.“ znovu se rozčílil Naruto.
„Nechápu, jak můžeš být můj otec.“ odmlčel se za chvíli, jelikož na větší protest se nezmohl.
„Nechápu, po kom může být tak tvrdohlavý. Hinata přeci taková nebyla.“ lámal si hlavu Naruto, když jeho povedený synek se zbytkem týmu odešli.
„Genetika je záludná věc, Naruto.“ poznamenal ironicky Iruka, který byl jeho pravá ruka ve vykonávání a organizování všech činností, jaké hokage většinou má.

„Jako každý rok, všichni studenti, kteří prošli akademií a nyní jsou zařazeni do týmů se svými jounin-mistry, musí ještě projít zkouškou, kterou jim senseiové připraví.“
„Huh…?!“ ozvalo se tříhlasně. Sasuke pozvedl hlavu.
„Zkoušku? O tom mi nikdo nic neřekl.“ porozhlédl se po svých týmových partnerech. Ti vypadali stejně zmateně, jako on.
„Jak to myslíte, projít zkouškou? Tou jsme už přešli na akademii.“ zeptala se Ayame.
„Ta zkouška byla… jak bych to řekl… všeobecná. Tahle zkouška bude o hodně těžší, než ta na akademii.“ hledal správná slova Mitsuroki.
„V-všeobecná?“ nechápal Sasuke.
„Tak ještě víc zjednodušeně. Třeba na chuuninskou zkoušku vás může navrhnout váš mistr, pokud si myslí, že máte dostatečné schopnosti k jejímu splnění. To je prakticky to samé, jak absolvování akademie, tedy vy už jste se dostali sem – byli jste navrhnuti na to, stát se geninmi. Ale když už je student navrhnut na tuto zkoušku, musí ji ještě absolvovat. Stejně je to teď s vámi. Ještě musíte projít zkouškou na to, abyste se stali plnohodnotnými geniny.“
„Jasně.“ přitakávala Ayame.
„Rozumím.“ přidal se Naruto. Pohledy všech třech se obrátili na kluka sedícího ve středu, který úporně přemýšlel a hledal nejmenší ostrůvek v slovech, o který by se mohl zachytit.
„Ještě jednou, prosím.“ došel nakonec k tomuhle závěru po pečlivém zvážení všech možností, načež si všichni povzdechli.
„Idiote, závěrečná zkouška vybrala ty z nás, kteří mají na to, stát se geniny, ale o tom, jestli se jimi staneme, rozhodne až náš přidělený jounin.“ vysvětlil mu Naruto.
„Já tomu rozuměl! Jen jsem se potřeboval ujistit.“ hájil se Sasuke.
„Jo, jasně. Seš blbej jak pařez.“
„Kdo je podle tebe blbej, ty-“ chtěl se ohradit Sasuke proti Narutově poznámce, ale jejich novopečený sensei už raději pokračoval ve vysvětlování.
„Takže, když už všichni chápete, rád bych vám řekl něco o zkoušce, která bude zítra.“ všichni zpozorněli. „Zkouška začíná zítra ráno v pět a bude trvat do poledne. Setkáme se na cvičišti číslo 23. Přijďte tam o něco dřív, abychom mohli začít přesně v pět. Víc vám toho prozatím neřeknu. Dobře se vyspěte, ráno se uvidíme. Jo, a málem bych zapomněl… Pokud tu zkoušku neuděláte, jdete zpátky do prvního ročníku. Nezapomeňte, improvizace je zcela k ničemu.“ dořekl Mitsuroki a náhle po něm zůstal jen obláček kouře.
„N-n-na AKADEMII?!“ Sasuke se houpal dopředu a dozadu, jako blázen na psychiatrii, přičemž si objímal kolena.
„Slyšels dobře. Ne-že to zkazíš.“ napomínala ho Ayame.
„Pcheee, já to nezvorám, Ayame-chan. Mitsuroki si bude muset držet voči, aby mu nevypadli z důlků, dattebayo!“ přesvědčoval ji a snažil se postavit co nejmíň nemotorně, aby zamaskoval strach. Oba parťáci na něj jen nedůvěřivě koukali.
„Abys ho nezabil.“ převrátila oči Ayame.

Když Sasuke přišel domů, rychle se najedl a šel si promýšlet taktiky, které na Mitsurokiho určitě zaberou. Jelikož v tomhle směru nebyl velmi nadaný, tak vymyslel jen jednu a ta měla taky jen dva body, ale přemýšlel nad ní víc jak hodinu a snaha se přeci počítá, ne? Když už bylo šest, přišel domů i Naruto. Celý den měl hodně práce, takže přišel dost unavený, že se mu před televizí zavíraly oči.
„Zatraceně, já se na to můžu vybodnout, dattebayo!“ ozývalo se naštvaně ze Sasukeho pokoje. Už když se Narutovi podařilo usnout, ho velmi rázně vzbudilo prásknutí dveří.
„Děje se něco?“ zeptal se zoufale svého syna, který kolem něho procházel.
„Nenapadá mě vůbec nic, čím bych mohl Mitsurokiho porazit. Zná všechny moje techniky a já ani nevěděl, že je ninja. A k tomu všemu půjdu spět na akademii, když to nedokážu. Neumím žádné silnější techniky, jak ho mám sám porazit?“ smutněl Sasuke.
„Asi by ses na to měl jít prospat.“ nenápadně ho prosil Naruto, který si už zoufale potřeboval odpočinout.
„Nemůžu vůbec usnout. Sem tak nervózní. Nejraději bych se teď šel učit nějakou novou techniku, mám v sobě tolik energie… tak mě teď napadá,“ zajiskřili Sasukemu oči. „neznáš nějakou?“
„Cože? Jak se chceš za noc naučit novou techniku?“ vyděsil se Naruto, že po něm bude jeho syn v takovouhle noční hodinu něco chtít.
„Šlo by to?“ zeptal se nadějně.
„Ne!“ zněla tvrdá odpověď.
„Chjo…“ sklonil hlavu Sasuke.
„Ještě sem tě neviděl, že by sis takhle nedůvěřoval. Pokud si nebudeš věřit, tak tam nemusíš ani chodit. Copak si zapomněl, že mě jednou překonáš? Tohle od svého syna nechci už nikdy slyšet.“ položil mu ruku na rameno Naruto a usmál se.
„Máš pravdu! Nejsem žádná padavka. Nakopu Mitsurokimu p***l, Ayame se do mě zamiluje a Naruto vedle mě bude vypadat jako padavka.“ vyhrklo z něj po chvíli.
„Takhle sem to zrovna-“ snažil se Naruto vyjádřit jinak, ale Sasuke ho už neposlouchal.
„Díky, tati.“ zvedl se a utíkal do pokoje.
„Nu což. Aspoň je pryč.“ povzdechl si a znovu si lehnul na pohovku.

Ráno v pět už všichni stáli na dohodnutém místě. Tedy krom jejich mistra.
„Kde vězí, už je půl hodina po dohodnutém termínu a sensei tady ještě není.“ vztekala se Ayame.
„Buď v klidu, určitě už čte poslední strany, za chvíli dorazí.“ ozval se Sasuke ospale. Ayame a Naruto stáli vedle sebe, Sasuke seděl asi metr za nimi a opíral se o strom se zavřenýma očima.
Přešla hodina, dvě, tři… když se jejich sensei konečně objevil, bylo půl desáté.
„Pěkné ráno přeji, omlouvám se, že jdu pozdě.“ ozval se za nimi známý hlas.
„KDE JSTE SAKRA BYL?!“ zařvali všichni tři najednou a v duchu si už brousili kunaie.
„Usnul jsem.“ vypadlo z něj rozpačitě. Naruto, Ayame a Sasuke se klepali od zlosti. „Nebojte se, čas, o který jsem se opozdil, vám dám.“ ujišťoval je.
„Tak? Co je to za zkoušku.“ ptala se Ayame.
„Budeme proti tobě bojovat, viď… sensei.“ těžce vyslovoval Sasuke.
„Přesně tak, máte na to pět hodin, abyste mě porazili. Ti, kteří to nedokážou, jdou spět na akademii.“ potvrdil Sasukeho teorii vážně. „Test spočívá v tom, ukrást mi tyhle rolničky.“ sáhl dovnitř zelené vesty a vytáhl dvě mírně ošuntělé rolničky na červených provázcích. „Dobře si promyslete každý váš krok.“
„Ehm, ehm… jsou jen dvě.“ odkašlal si Sasuke.
„Ano, z toho vyplívá, že alespoň jeden z vás se vrátí zpátky na akademii.“ řekl vážně. Všem třem teď srdce bilo mnohem rychleji.
„Co je to za pitomost? Tenhle test nás má postavit proti sobě? K čemu jsme tedy byli rozděleni do týmů?“
svraštil obočí Naruto.
„Bůh ví?!“ zněla lhostejná Mitsurokiho odpověď. Všem třem sa za hlavou objevila modrá kapička.
„Žádné další dotazy?“ zeptal se ještě. Všichni byli teď mnohem míň sebevědomí než na začátku, ale ani jeden nic nenamítal. „Tak tedy, ať zkouška započne… TEĎ!“ všichni se skryli do korun stromů.
„Co to bylo?“ ptal se Sasuke sám sebe sedíc na větvi stromu. „Nechci riskovat, že pošlu Ayame-chan spět na akademii. A taky nechci být v dvoučlenném týmu s Narutem, to bych nepřežil. Prostě mu vemu obě rolničky a jednu z nich dám Ayame-chan. Jo, to je skvělý plán i na mě.“ souhlasně si přikyvoval.
„Můj Bože, co po mě chce? Teď jsem vyšla z akademie a mám porazit jounina? Tenhle test je vážně pitomost. Zajímalo by mě, jestli ho dělají i ostatní.“ přemýšlela Ayame a zpoza stromu pozorovala svého ‘soupeře‘.
„Fakt by mě zajímalo, co chtějí tím testem dokázat. To máme bojovat proti němu i proti sobě? Nedává to smysl. Co mám dělat? Chci aby Ayame taky prošla, ale nebudu se tu ztrapňovat bojem se Sasukem… Nevím, co chce, abychom udělali.“
„Koukám, že byla blbost, přečíst tu knihu předem, asi se tady budu jen nudit… nebo ne?“ Mitsuroki se pomalu otáčel a sáhl si do pouzdra s kunai na pravé noze. Hodil kunai před sebe a ten se srazil s dalším.
„Ale ne, bude to nuda…“ změnil názor. „Á, to jsi ty Sasuke? Čekal jsem od tebe víc.“ křičel směrem ke křoví, ze kterého se rázem vynořilo pět menších postav s blond rozcuchanými vlasy, oblečených v tmavozeleném triku s červeným znakem ANBU uprostřed, přes které měl tenkou, oranžovou vestu s kapucí a stejné krátké oranžové kalhoty. Mitsuroki po nich hodil pět kunaiů a všichni se proměnili v oblak prachu, pak se prudce obrátil a chytnul za zápěstí, teď už pravého Sasukeho, který se k němu plížil ze zadu a hodil ho o strom na druhé straně čistiny.
„To bylo hodně tvrdé, i když je to Sasuke.“ zamračila se Ayame v skrýši. Oba dva ze svých úkrytů sledovali, co se bude dít dál.
„Nebylo to špatné, ale nejdřív se musíš naučit zamaskovat chakru, než se k někomu přiblížíš ze zadu, to si pamatuj.“ poučoval ho Mitsuroki. Sasuke se jen s bolestným výrazem postavil, na to ho z levé strany několikrát obmotalo lano.
„A taky ji musíš umět vycítit, když se někdo zezadu blíží k tobě.“ ozvalo se vedle něho. Sasuke se díval do země a mírně zákeřně se usmíval.
„Přijde ti něco vtipnýho na tom, že se nemůžeš hnout?“ zvedl obočí.
„Ani ne, jen že tu rozdáváte poněkud moudrý řeči na to, že ani nerozeznáte svého studenta od kusu dřeva, sensei.“ křičel na něj z nejvyšší větve Sasuke. Mitsuroki se na něj podíval nahoru a pak přešel pohledem na kmen přivázaný o strom.
„Kdys-“ nechápavě se opět podíval na Sasukeho, ale pak se jen usmál a pomyslel si: „Hodně ses zlepšil, Sasuke.“
„To bylo dobrý.“ usmál se Naruto, který všechno sledoval.
„Páni, něco takovýho bych do Sasukeho nikdy neřekla… beru to zpět.“ rozmyslela si to, když uslyšela, jak pod ním praská větev, na co se už Sasuke s křikem řítil dolů.
„Asi bych neměl lézt na ty nejtenčí větve.“ poznamenal a bolestivě vstal.
„Ještě že jsem to neřekl nahlas.“ koukal se na svého týmového partnera Naruto. „Ale kam zmizel…“ koukal se kolem sebe.
„Za tebou.“ ozvalo se zezadu. Naruto nejdřív jen vykulil oči a zarazil se, ale takřka hned se vzpamatoval a hodil po něm kunai. Tomu se ale Mitsuroki lehce vyhnul.
„Když se na mě budete jen koukat, tak nic nedosáhnete.“ řekl mu.
„To vím, čekal jsem na správnou příležitost.“ ohradil se Naruto.
„V boji vždy nebudeš mít to štěstí zaútočit, když bude správná příležitost. Musíte přemýšlet rychle.“ dopověděl. Naruto už měl připravené dva klony, kteří po něm házeli kunaie. Mitsuroki vyskočil nahoru, ale to Naruto chtěl. Objevil se před ním a chtěl po něm hodit šuriken, ale vtom ho něco chytlo za nohu. To “něco“ byl jeho mistr, který si udělal klona, aby ho zabavil. Dál to pokračovalo podobně jak se Sasukem, s tím rozdílem, že Naruto se nepraštil o strom, ale se na něj přichytil pomocí chakry soustředěné do nohou. Následně se odrazil a přeskočil na strom napravo od něj. Rozběhl se dopředu a házel po svém senseiovi různé ninja zbraně. Pro přesnou představu, mezi nima byl prostor asi čtyři metry. Utíkali směrem dopředu, bez těch čtyř metrů téměř vedle sebe. Až byly hlouběji v lese, Naruto rychle zastavil a hodil šuriken, před asi 180cm vysokého jounina.
„Nestrefil se? Ne, bude to něco jiného, doteď házel úplně přesně… že by snad-“ neměl čas pokračovat ve svých úvahách, protože se na něho řítil kmen stromu hrubý asi půl metru. „Kdy nastražil pasti?“ ptal se sám sebe, když o chlup uhnul. To se na něho ale zase řítil další kmen. Teď už neměl čas uhýbat a tak prostě vyskočil nahoru. Naruto se klidně opíral o strom a kunaiem přeřízl další provaz. Na Mitsurokiho začali ze všech stran létat všechny možné ninja zbraně. Nakolik byl ve vzduchu, tak se jim neměl jak vyhnout a minul si všechny zásoby šurikenů. Jak už bylo řečeno, tak ve vzduchu měl sníženou pohyblivost a když už se neměl čím bránit, tak ho jeden z kunaiů, které Naruto nastražil, bodl – i když ne velmi hluboko – do pravé ruky. Když dopadl na zem, bolestivě si vyndal zbraň ze své ruky. Naruto se za ním rozběhl a pokusil se mu ukrást rolničky, ale Mitsuroki uhnul a nechal svého studenta padnout na zem.
„To nebylo špatné. Ty pasti si sem nastražil už včera, viď?“ usmál se.
„A co když jo?“ vztekle odpověděl Naruto, protože se mu nepovedlo vzít rolničku. Ani si nevšiml, že se k němu zezadu přiblížil klon, který ho svázal stejným lanem, jako Sasukeho.
„Do pr…“ zasekl se.
„Ale no tak. Nebuď naštvaný jen proto, že sis nevšiml ani tolik, co Sasuke.“ položil mu mistr ruku na rameno.
„Tohle rádoby-povzbuzování myslíte vážně?!“
„Je mi líto, ale ztratil jsem tady s tebou hodně času. Teď už musím jít omrknout ty dva tam. Měj se.“ zamával a proměnil se v obláček kouře.
„Zatraceně.“ bylo jediné na co se ještě Naruto zmohl, když se marně pokoušel dosáhnout na jeden z kunaiů ve své kapse.

„Je zpátky! Už uběhlo dost času a já se ještě ani nepokusila získat jednu z rolniček. Doufám, že můj plán zabere.“ mluvila v duchu Ayame o strategii, kterou vymyslela, když byli sensei s Narutem pohřešovaní a potichu seskočila ze stromu.
„Hm…?“ otočil se opatrně Mitsuroki, když zaslechl zvuky z křoví. „Ayame, dala sis načas. Upřímně, kluci se zatím velmi nepředvedli, uvidíme, co ze sebe vydá holčičí část týmu.“
„To hned zjistíte.“
„Je dost ve výhodě. Na akademii patřila k nejchytřejším studentům, takže by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby teď vyvalila nějakou super taktiku. Navíc už ví něco málo o mém stylu boje a s technikami klanu Yamanaka, jako je [i]Shintenshin může být dost nebezpečná. Nedivil bych se, kdyby tu rolničku i získala, ale pokud nepochopili pravý smysl testu – co určitě nepochopili – bude jim to k ničemu.“[/i]
„Jdu na to!“ vykřikla a vytáhla ninja zbraně, kterým se učitel samozřejmě vyhnul. Ještě chvíli pak bojovala se zbraněmi a zoufalému mistrovi nezůstávalo nic jiného, než se jim vyhýbat, nakolik v předešlém boji o všechny přišel. Byl to spíš boj na dálku. Ayame začala dělat pečetě, o kterých si Mitsuroki myslel, že by mohl být shintenshin, takže se vzdálil na dostatečnou vzdálenost.
„Jsou to jenom geninové, takže nemůžu používat ninjutsu. A o jejím stylu boje vím jen velmi málo. Taky z ní cítím jen velmi málo chakry. Něco teprve přijde, ale tímhle tempem mě neunaví.“ přemýšlel.
„Takže, co budeš dělat teď. Už bys měla být se zbraněmi na mizině.“ usoudil Mitsuroki, načež se Ayame jen mírně zasmála.
„Nemůžu uvěřit, že jste si toho ještě nevšiml, sensei.“ zasmála se a Mitsuroki se prudce otočil a spatřil Ayame jak sahá po rolničce. Rychle se přetočil a kopnul dozadu, čemu se Ayame jen stěží vyhnula a skoro ztratila rovnováhu.
„Hele, copak nevíte, že na holky se musí jemně?“
„Promiň, ale musím bránit své rolničky. A tys vždy patřila k holkám, co nepotřebovali výmluvy.“
„To má být omluva?“ nechápavě se na něho podívala.
„Použít iluzi, aby mě zabavila a přitom skrýt svou skutečnou přítomnost k útočení ze zálohy, to je vskutku dobrá strategie. Vážně jsem si toho málem nevšiml, ale ještě musíte všichni hodně přemýšlet, než pochopíte…“
„Cože?“ zeptala se Ayame ještě předtím, než sensei zmizel. „Co je tohle za test!?“ řekla do větru, který tam jako jediný zbyl.

Sasuke se mezitím procházel lesem, když zčista jasna spatřil na zemi třpytící se rolničku. Zablýskly se mu oči.
„Hehehe… to je ale pitomec! Myslí si, že jsem blbej, nebo co?“ řekl si pro sebe a hodil vedle rolničky kunai, kolem kterého se obmotalo lano a vytáhlo ho nahoru ke stromu.
„Do tak trapný pasti by nepadl ani opičák.“ chechtal se a šel si pro rolničku. Když si stoupl vedle ní, aby ji dosáhl, tak jen ucítil, jak se mu hlava bouchla o strom a on vysel na provaze pověšený jako zajíc.
„Grrr, Mitsuroki, ty šmejde, tys tam dal dvě lana?! Ty je máš ale opravdu rád!! Však počkej, až sem přijdeš já tě-“ šel se potrhat vzteky blonďák visící na stromě.
„Copak? Neříkal si náhodou, že by do takový pasti nepadl ani opičák?“ ptal se učitel mírně výsměšným tónem, když se opíral o protější strom. Sasuke na něj jen nepřátelsky vrčel, páč nic jiného dělat nemohl. Sensei se ohnul pro rolničku.
Ayame šla taky hlouběji do lesa.
„Ještě musíte všichni hodně přemýšlet, než pochopíte…“ říkala si nahlas větu, které se zoufale snažila přijít na kloub. „… než pochopíte…“ sedla si do stínu a zády se opřela o strom. „Co máme sakra pochopit?!“ vyjekla naštvaně po delší chvíli. „Na té větě je něco divného…“ úporně přemýšlela, než ji vyrušil naštvaný výkřik, z ne příliš velké vzdálenosti.
„Kruci! Už jsem to skoro měl.“ Ayame se zvedla a šla za známým hlasem.
„Naruto? Co to děláš?“ divně se koukla na svázaného kluka.
„Jako co to asi vypadá, že dělám?“ přetočil tázaný oči v sloup.
„Ukaž, sám to nerozvážeš, pomůžu ti.“ nabídla se a vytáhla z pouzdra kunai.
„Dík.“ podíval se na ni vděčně Naruto (samozřejmě tak, aby to bylo pořád cool).
„No jo, od toho jsme přeci tým.“ přeřízla lano a zasekla se, protože nalezla odpověď, kterou po nich jejich učitel chtěl.
„A kde je vlastně Sasuke?“ ptal se, když ze sebe shazoval lano.
„Mám to!“ vykřikla šťastně.
„Co?“ věnoval ji nechápavý pohled Naruto.
„Říkal nám to celou dobu.“ podívala se na něho a v duchu si promítala všechny nápovědy jako: „Ještě musíte všichni hodně přemýšlet, než pochopíte…“, „Nezapomeňte, improvizace je zcela k ničemu.“
„Cílem tohohle testu není postavit nás proti sobě, má nás přimět pochopit, že máme pracovat jako tým. Jen tak dokážeme porazit někoho o tolik zkušenějšího, než jsme sami, jen když budeme pracovat jako tým!“
„No jo, to dává smysl.“ začínal chápat Naruto.
„Musíme najít Sasukeho.“
„Jo.“ přikývl a oba se vydali směrem, odkud přišla Ayame.

Našli jej asi po deseti minutách hledání, jak pořád visí na stromě. S ním tam ovšem byl i Mitsuroki.
„Musíme ho nějak odlákat.“ radili se na hrubé větvi asi dva metry od senseie a Sasukeho.
„Nepovídej… Jak to uděláme, aby tady jeden z nás zůstal a sundal ho z toho stromu?“ odvrátila svůj pohled od Naruta a koukla se na Sasukeho.
„Musíme tady zůstat oba. Jak už jsi řekla, abychom získali rolničky, musíme na něho jít všichni tři. Udělám klon a zaútočím. Pak by se měl vzdálit.“ namítl Naruto.
„Můžeme to zkusit.“ přikývla a poté, co Naruto použil Kage Bunshin se oba skryli za stromy.
Klon hodil po mistrovi šurikeny, který se jim vyhnul, protože si všimnul Narutovi přítomnosti.
„Koukám, že to ještě nevzdáváte. Musíš na mě jít se vším, co máš, pokud to chceš stihnout, Naruto.“
„Jo, začnu teprve teď.“ seskočil z větve a vyjel po jouninovi, který přesně obráceně vyskočil na větev a pomalu couvali dál od Sasukeho. Když už byli v dostatečné vzdálenosti Ayame a Naruto seskočili dolů.
„Co to bylo?“ nechápavě si prohlížel Naruta co stál před ním a toho, co teď odešel.
„Poslouchej, zaútočíme na něho společně. Jinak to k ničemu nevede, jsme moc nezkušení na to, abychom ho porazili.“ začala blondýna s modrýma očima.
„Ten test nás má spojit dohromady. Máme bojovat týmově.“ dokončil Naruto. Jeho podání příběhu už Sasuke rozuměl líp.
„Jasně.“ usmál se hlavou dolů. Naruto mu vytáhl ze zadní kapsy kunai a přeřízl provaz. Sasuke pak udělal salto a výjimečně dopadl na nohy. „Co uděláme?“
„Chytnu ho do genjutsu, tak aby o tom nevěděl, a vy mu zatím vezmete rolničky.“ řekla Ayame.
„A-ale Ayame-chan… jestli to uděláš, vrátíš se zpět na akademii.“ připomínal Sasuke. Naruto se na ni taky podíval, jakoby se ptal, jestli to opravdu chce udělat.
„Jo… to vím. Ale být součástí týmu znamená obětovat se, ne?“ usmála se, aby zakryla lítost. „I když půjdu zpátky na akademii, neznamená to, že už nebudu ninja. Třeba se i dostanu do lepšího týmu.“ vyplázla jazyk. Sasuke s Narutem se jen lítostivě podívali do země. Sasukeho po chvíli něco napadlo.
„Ne! Nedovolím, aby tě někdo takový jako Mitsuroki vrátil spět na akademii.“ podíval se na ni cílevědomě a Ayame si nebyla jistá, jestli chce vědět, co ho právě napadlo.
„Můj klon byl zrušen. Musíme si pospíšit.“ přerušil ho Naruto.
„Jdem si pro ty pitomé zvonky!“ vystrčil prst na místo, kterým se chtěl pobrat.
„Je to támhle.“ ukázal otráveně na druhou stranu Naruto.
„Jo, to jsem chtěl říct.“ podrbal se nervózně vzadu na hlavě. Ayame si toho radši nevšímala a Naruto jen mávl rukou, na co se všichni tři vydali za Mitsurokim.

„Takže klon. Nechci si dělat velké naděje, ale možná, když mě odlákali tak daleko… snad jim to brzo dojde.“ přemýšlel při soustředění, které mělo za účel vycítit chakru studentů. Zatímco Naruto svou chakru maskoval, jak nejlépe uměl a Sasuke se o to alespoň pokoušel, Ayame vyšla zpoza stromu zcela sebevědomě. Sensei se otočil.
„Ayame, copak? Potřebuješ něco?“
„Vlastně jo. Ty dvě rolničky co máte přivázané o pouzdro na kunaie.“ ukázala prstem na už zmiňovaný objekt.
„To nebude tak jednoduché. Tvůj styl boje už jsem viděl, takže na rozdíl od našeho prvního setkání, jsi teď v nevýhodě ty. A taky si se hned prozradila. To bys neměla dělat, když stojíš před zkušenějšími protivníky.“
„Je zbytečné analyzovat, sensei. Právě jste prohrál.“ Ayame se tvářila neústupně a vážně. „(*)Rippuru no Jikū no jutsu.“ vytvořila ruční pečetě a na Mitsurokiho tváři se objevil nevěřící výraz.
„To je… genjutsu?!“ myslel si v duchu. Blondýna využila chvíli, kdy byl pořád ještě duchem nepřítomen a dvěma prsty ukázala na zemi a následně na Mitsurokiho (jakoby udělala ve vzduchu čáru). Ze země se vynořili čtyři hrubé výhonky rostliny podobné fazolím a obmotali se mistrovi kolem nohou a rukou, ten se následkem toho nemohl hnout.
„Co to…“ snažil se vymanit ze spáru ďábelské fazole Mitsuroki.
„Sensei, sám přeci víte, že je to zbytečné. Beztak už máme rolničky.“ usmála se a zrušila genjutsu. Výhonky náhle zmizeli a vedle Ayame se objevil ještě další blonďák, který jí podával rolničku a na pravé straně zase černovlásek. Všichni sborově natáhli ruku s červeným provázkem, na jehož konci byl malý zvoneček.
„Dostali jsme vás.“ vykřikl nadšeně Sasuke a jeho parťáci se decentně usmáli.
„Chápu. Typuju, že jsi vytvořil Kage Bunshin, který jsi následně přeměnil na rolničku, mám pravdu?“ konstatoval.
„To je to tak průhledný?“ zatvářil se zklamaně Sasuke. Ayame mírně posmutněla.
„Ale i přes to. Nedovolím vám, abyste poslali Ayame-chan spět na akademii.“ rázně zatnul pěst.
„To tě asi potěším. Nikdo z vás se na akademii nevrátí. Byla to jen lest, jak vás poštvat proti sobě.“ začal vysvětlovat mistr.
„To jsme pochopili i sami.“ řekl Naruto.
„Fajn, tahle část vám je jasná. Ale cílem nebylo vůbec získání rolniček, nýbrž dosáhnutí spolupráce. Řekněme, že i kdybyste je nezískali, tak bych vás nechal projít, samozřejmě pokud byste spolupracovali.“
„CO?!“ ozvalo se sborově a trojice měla co dělat, aby jim neupadla čelist. „A k čemu jsme se tedy tak snažili. To, že máme týmově spolupracovat, jste nám klidně mohl jenom říct a celou tuhle šaškárnu jsme mohli nechat na jindy, dattebayo!“
„Některé věci musíte pochopit sami. Nemůžete vždy spoléhat na ostatní, že vám řeknou, co máte dělat. Obzvlášť při takových věcech, jako je týmová práce. Včera jsem vám řekl, že akademií prošli ti z vás, co mají potřebné dovednosti neboli zručnosti. Tenhle test měl ukázat, jestli na to máte potřebný charakter. Protože ti, co myslí během boje jen na sebe, většinou zemřou jako první.“ přiblížil Mitsuroki.
„Počkat, takže teď už jsme ninjové?“ zeptala se nadějně Ayame.
„Všichni tři, jako tým 7?“ přidal se Sasuke.
„Jo. Přesně tak. Zítra začneme plnit mise.“ přikývl Mitsuroki.
„JOOO!!! Bude ze mě nejlepší ninja v celém světě shinobi, dattebayo!“ křičel na celou vesnici Sasuke.
„Dobrá, to už jsme slyšeli, neřvi tolik.“ trávil se otráveně Naruto, i když byl taky stejně šťastný.
Poté, co se doradovali se šli domů pochlubit svým rodičům.
_________________________________________________________________ THE END 2