Rozhodnout se Kap. 5.

Kyuubi se po něm natáhl rukou, Naruto uskočil stranou a začal dělat pečetě.
„Fuuton: Větrné tornádo,“ křikl, vztáhl ruce před sebe a nechal chakrou tvořit mocný živel.

Tornádo se zrychlovalo a zvětšovalo, sunulo se kupředu, až dorazilo ke svému cíli. Kyuubi se nebál o své končetiny, bez problému pravou tlapou změnil směr, technika poté narazila do zdi. Rozdrtilo ji. Naruto se rozběhl po hladině vody, jeho protivník nemohl udělat jinak, než se vydat za ním. Aby mu utekl o větší kus, použil techniku problesknutí. Kyuubi se zastavil a silně udeřil do postranní stěny, která se po siln3m úderu začala rozpadat. Konstrukce pomalu nemohla udržet vrchní strop, který se odlamoval a kusy zdiva začaly dopadat přímo na Naruta. Jako protitah se raději přemístil za Kyuubiho. Lišák se ho pokusil švihnout ocasem, tím získat prostor otočit se a lépe zaútočit. Naruta skoro zasáhl. Za jeho zády se však odehrávalo něco, co nečekal. Byl tam nepodobenina jeho soupeře. Sládal pečetě pro nějakou techniku.

„Suiton-Fuuton: Ledové vězení.“ Kyuubiho začaly obklopovat ledové stěny, o jak široké ploše, tak výšce. Dvě stačil rozdrtit, ale další tři ho přimáčkly k zemi. Stačil však zmařit dost, aby technika nebyla úspěšná a on se mohl okamžitě osvobodit.
„Na vysvětlenou, když jsem utíkal, vyměnil jsem se se svým speciálním vodním klonem, který pokračoval v utíkání, zatímco já jsem se schoval do vody a čekal na vhodnou příležitost,“ uculil se, „ale asi jsem měl čekat, ještě trochu dýl, hehe.“ Poškrábal se na hlavě a namířil zářivý úsměv směrem ke Kyuubimu.
Proč mi ten idiot vysvětluje svou taktiku? To je až tak hloupej? Takhle ho porazím hned.
Rozhodl se pro menší verzi bijuudami.
No jasně, to je ta technika, o které mi říkal Hachibi… Ale když on o ní mluvil, jako o mojí velké zkáze. Vždyť je to jen taková malá kulička! Já si říkal, že se asi jenom vytahuje, jak jsou úžasní… Počkat, jak to říkal, že se mám proti té kuličce bránit? Jak… sakra, jak to bylo… Hehe, už vím. Rozsvítila se mu mozková žárovka.

„Bylo to asi nějak takhle, zdrhéééj!“ Nejdřív předvedl Kyuubimu svůj hystericky-posměšný běh a poté to začal brát vážně. Různě se přemísťoval, tak aby Kyuubi nevěděl, kam má zasáhnout. Nechal se vidět na okraji roury, trochu zaváhal a zdržel se o několik sekund déle, než plánoval. Kyuubiho reflexy zapracovaly a ucítily jasnou příležitost. Neváhal, svou bijuudamu poslal přímo na Naruta. Ten se jen zděsil, nebral kuličku jako něco smrtelného, ale nechtěl se nechat zasáhnout. Ještěže tento souboj nesleduje Raikage, to by se mi vysmál, že to musím použít. Ale radši to skončím rychle a s tímhle jutsu, než dlouze a bez něj.
Usmál se lišácky na kouli letící na něj a zmizel.

Bijuudama se roztříštila o zeď, nemohly po ní zbýt jediné památky, tak silné to bylo jutsu. Kyuubi vůbec nevěděl, co se bude dít, proto radši čekal v pozoru. Rozvážně pozoroval okolí, ale stále se nic nedělo. Už si i začínal myslet, že jeho protivník zdrhnul ze souboje, když ucítil na svých zádech obrovskou bolest.
„Áááhh,“ ozvalo se z jeho úst na důkaz bolesti, kterou mu rána způsobila.
Na jeho hřbetu stál Naruto a v ruce držel ledovou kopí, která byla zabodnutá do Kyuubiho kůže. Začala mu téct krev. Naruto se otřásl, neviděl ještě nikdy protivníkovu krev. Zalekl se také pachu. Tak takové to je někoho zranit… Promiň Kuramo, musel jsem to kopí použít… Protože já musím zvítězit. Chápu, že to bolí, promiň.

Takhle si mohl mluvit jen ve svých myšlenkách. Kdyby to řekl nahlas, Raikage by ho prohlásil za slabocha, ale to on nebyl. Copak je něco špatného na tom litovat, toho koho zraňuji nebo toho, kdo je zraňován? Ne to je lidskost. A já chci být člověkem, nechci být zbraní…
Nejsem slaboch! Nasaď úsměv a dělej vítěze Naruto, to je jediný způsob, jak být v jejich očích silný. I když to není pravda.

Seskočil z démona, začal dělat pečetě. Kyuubi se nemohl ani pohnout, tak moc to bolelo. Když Naruto uviděl jeho zatlé zuby, lítostně si povzdychl. Pereš se statečně Kyuubi, ale bolet to jen tak nepřestane… Je to mé jutsu Kopí osudu. Nejen že to bolí z bodné rány, ale nechává tam částečky ledu, které se rozšiřují dál do tvého těla… Nevím, jak moc to bolí, ještě jsem to na nikom nepoužil.
„Omlouvám se Kuramo,“ řekl s pohledem na něj. Kyuubi měl zavřené až do této chvíle oči, teprve teď se na něj podíval. Neměl tušení, kde se Naruto celou dobu schovával. Jak se mohl tak rychle a nepozorovaně skrývat a zaútočit. Odpověď po chvíli našel. Když se na něj podíval, byl kolem něj zvláštní plášť. Vítr kolem něj běhal tam a sem. Jednou zrychlil, podruhé zpomalil. To bylo jediné, co bylo vidět, ale Kyuubi tušil, že je za tím něco víc, něco co nejde vidět normálním okem. Nějaký vzduchový obal? To mu dává tu sílu? To mu dává tu příšernou rychlost? Nemožné. To jsem za celý svůj život neviděl…

Naruto byl skoro hotov.
Copak mě to až tak ochromilo? Nemožné! Jsem devítiocasý démon, žádná padavka já neprohraju!! Ne a ne!
Naruto byl až příliš zabraný do svých pečetí na to, aby mohl uskočit. Navíc Kyuubi do toho dal celou svou sílu a rychlost a to nečekal. Jeho velký a ostrý dráp udělal velkou čáru na Narutově hrudi. Vytřískla spousta krve z hluboké rány. Nezaječel, nezaklel si, jen řekl:
„Podcenil jsem tě Kyuubi, nejsi taková nemotorná halama," padl k zemi.

Teď mohl začít závod o to, kdo se zvedne dřív a porazí druhého. Ani jeden na to nevypadal.

„Naruto! Naruto!" řvala Yugito s pláčem, když se na meditujícím Narutovi objevila dlouhá řezná rána.
„Nech toho! Ještě se neprobudil, což znamená, že bojuje, tak ho sakra nech! Nesmíš ho léčit, když je tam! Nepomůže mu to!" také si zařval Raikage.
Naruto... dokážeš to!

Stačí se jen dostat k těm pečetím, co jsem si namaloval na zem a stvrdit je mou krví. No tak se sakra pohni! Ale ano, hýbal se po kouskách, ale přece jen. Kyuubi na tom byl marně, nemohl se ani pohnout. Vůči Narutově to byla malá rána, ale ty kousky ledu, ty mu to nedovolovaly. Sakra, přece to neprohraju proti takovýmu hloupýmu a ubohýmu skrčkovi. Pohni se! Jeho pokusy však byly marné a Narutova technika na něj momentálně příliš dobrá. Naruto byl už u svých pečetí, prstem si vzal trochu krve ze své rány a čárou stvrdil pečetě.
„Vyhrál jsem Kyuubi, já vyhrál," řekl s úsměvem na tváři na vrčícího Kyuubiho.

Pečeť poté odvedla svou práci, odváděla chakru Kyuubiho do Naruta. Mohlo v ní být cokoli, nenávist, jedy, nástrahy, ale pečeť to zvládla. Celou dobu ji na to Naruto vymýšlel. Bylo dokončeno. Vyhrál jsem mami, já vyhrál... Pod vážným zraněním upadl do bezvědomí.

Rozlétly se dveře a dovnitř vrazila rozjařená žena. Bylo jí jedno, koho vyrušila, to ona teď měla to nejdůležitější sdělit Hokagemu, jejímu sensei.
„Sensei! Sensei! Ona se probudila!" křičela po celé pracovně.
„Tsunade, rušíš nás! Ale jinak, kdo že se probudil?" zeptal se nechápavě.
„Kaira Namikaze přece!!" poté co to řekla, nechal Hokage hosta nehosta a okamžitě se vydal za svou svěřenkyní.

Poznámky: 

No... co napsat, asi jen to, že teď mě vážně zajímá vaše hodnocení tohoto dílu Omlouvám se za gramatické chyby. Jinak konečně jsem se prokousala k tomu o čem budu skutečně psát... Děkuji za přečtení

Ambice byly velké...

No prostě, než jsem to začala psát neustále jsem si v duchu říkala. To bude super díl, dlouhej! na dvě stránky wordu, super bitka...
Fatální zjištění n. 1.- Jaký vlastně bude používat Naruto techniky, když všechny ty co znám se naučil v Konoze?
Fatální zjištění n. 2.- Jak budou vlastně bojovat? Taijutsu? Těžko, když je Kyuubi 100x větší než Naruto. Copak já dokážu vymyslet nějaký suprový techniky?
Fatální zjištění n. 3.- Copak já sakra vůbec umím psát souboje???

No a prosím takto vznikl tento díl. Když už nic, tak se mi aspoň zasmějte, to mě vážně potěší :D

Pokud byste mi nedali, ani 1 hvězdičku, tak...

vás naprosto chápu a tento díl si shrňte tímto stylem- Bojovali dlouho a úmorně. Naruto nakonec s vypětím všech sil vyhrál...

Pokud jste si to přečetli celý, (je to jako jeden samotný sloh ) tak je vidět, že se o mou povídku skutečně zajímáte a za to si vás neskutečně vážím, jste zlatí