Jiné a přesto stejné 9. díl Schovka se Sasukem

UPOZORNĚNÍ

Tento díl nedává smysl

Po dvou dnech co spolu prohodily jen pár slov, to Miru přestalo bavit a tak se jednou v pokoji postavila před Tory a zamávala jí rukou před obličejem.
„Co chceš?" ozvala se rozmrzele Tory
„Hele přece nenecháme kvůli... těm dvěma zkazit přátelstv.í"
Tory jenom zavrčela ale nebylo poznat jestli to bylo na souhlas nebo záporně.
„Jeden větší debil jak druhý!" navztekala se najednou a vyskočila z postele.
„Ale takhle to nenecháme, co říkáš?" a aniž by čekala na odpověď pokračovala,"už to vidím, takový pěkný kunai mezi lopatky..." vzrušeně přecházela po místnosti.
Miru její odhodlanost překvapila. Přesto jenom zakývala a po chvíli ze srandy dodala:„A kterého si podáme jako prvního?"
Když to dořekla měla chuť si nafackovat. Protože si byla vědoma Toryine povahy a věděl,a že existuje možnost, že to vezme vážně.
„Itachiho, toho haj*la! Ale pak hned Deidaru, ten na tom není o moc líp. A pak je upečeme a usmažíme do ramnenu a naservírujeme Peinovy, který se tím otráví, a-"
„S ním se otráví i Konan. A jako druhý chod se bude podávat salát ze Zeteua-"
"Děláš si srandu?" přerušila Miru náhle blondýnka a zakroutila hlavou. „Salát ti nikdo jíst nebude. Naservírujeme jim sushi salát s pomerančovým aroma."
"No řekla bych že takovej Kakuzu by si salát klidně dal, ale sushi s pomerančovým aroma zní líp," odvětila jí se smíchem. „A co ještě Hidanovu hlavu obloženou tím salátem a s rajcetem v puse..." Najednou se ale zarazila a dodala: „No jo. Vím že by to nikdo nejedl."
"To i proto, že ta hlava by to rajiče vyplivla a nadávala nám..." poznamenala Tory.
"To jo," Mira doufala, že si Tory dělá srandu, ale na její zamyšlený výraz by si rozhodně nevsadila.

Rozhodla se nezkazit legraci a tak pokračovala v úvahách.
„Jaké koření se používá na sushi a čím uspat Hidanovu hlavu?" zeptala se po chvíli přemýšlení a začalo jí to připadat jako celkem reálný plán až na to, že ani jednoho z nich by neporazily.

„Já se zeptám Deidary... A potom ho hnedka praštím," vystřelila z místnosti blondýnka.
Mira se smíchem dosedla na postel a až potom jí došlo co se vyrazila Tory udělat. Praštila se do čela a čekala na onen výbuch který bude předcházet příchodu její kamarádky.
No a vážně, po chvíli se kousek před pokojem ozvala brutální rána.
„To nemyslíš vážně, že ne!" zařvala rozzuřeně Tory a práskla dveřma. Ozvala se další rána.
„Ona to bere vážně!" proběhlo Miře hlavou a okamžitě vyběhla z pokoje.
Tam uviděla Tory její výraz a spadla na zem v nepředstíraném záchvatu smíchu.
„Haha, moc vtipný," okomentovala to, ale ulevilo se jí. Tory je vážně dost střelená...
Když se konečně zvedla,(a nebyla to krátká doba) naposled se uchechtla a obrátila svou pozornost zpět kMiře.
„Nejsi tak ohořelá, jak jsem čekala," poznamenala.
Tory na ni zůstala nechápavě civět, když do chodby vešel Deidara.
„Co to tady děláte?" zůstal překvapeně stát. Tory se znovu rozchlamala.
Mira raději zmizela z jeho dosahu
„Tobě nestačil jeden výbuch?" vyjel na Tory Deidara.
Dál už hádku Mira neslyšela, protožeb ěžela rovnou dolů. Nevěděla tedy, že to byla simuláž, a oba sourozenci to jenom hráli.
„Dobrá práce, brácho," plácla se s ním.
Deidara zalezl do svojeho pokoje a Tory napadlo, že by se tam mohla taky podívat...
„Co tady děláš?" nasadila největší úsměv,jaký uměla.
„Co tě to zajímá?"
„Jen tak."
„Hmmm." sedla si k němu na postel.
„A jak se máš?" dotírala dál.
„Když jsi přišla tak už blbě," vzdychl Deidara a vzhlédl od toho, co právě tvořil z jílu.
„Jé, to je pěkné?" pochválila jej jeho sestra, když spatřila drobného propracovaného ptáčka.
„Ani ne," odbyl ji. Po chvíli ale vstal a otevřel okno.
„Tohle je pěkné. To je umění! KATSU!" vypustil malého ptáčka, který se změnil v červeno- oranžovo- žlutý výbuch. Chvíli to spolu okouzleně sledovali, ale pak Deidara okno zavřel a vyjel: „Vypadni!"
„Ahoj," odešla Tory. Zvyklá.

Akatsuki se rozsadili kolem stolu a netrpělivě čekali na jídlo. Konečně Konan donesla prozměnu ramnen, protože vařit cokoliv jiného by trvalo moc dlouho. Vůně se donesla i k Miře, a tak za chvíli seděli kolem stolu všichni.
Při večeři se nic zajímavého nestalo. Po večeři Mira ale nezamířila do jejich pokoje. Vydala se směrem ven. Všichni ostatní ještě večeřeli a tak si nikdo ani nevšiml že odešla. Vydala se k velkému jezeru blízko Akatsuki sídla. Tam si sedla na břeh a snažila si udělat pořádek sama v sobě. Najednou se sama od sebe rozbrečela. Nevěděla proč ale něco jí říkalo že slzy skrývala už moc dlouho. To jezero jí připomnělo její dětství. Jak seděla v obětí Itachiho a Sasuke byl milý. Na tom jezeře trénovala a Itachi si z ní dělal srandu jak pořád padala do vody. Vzpomněla si i na to že pro otce byla ta nejmladší a navíc holka, tehdy otec chtěl aby ukončila svou kariéru ninji protože už v rodině dva noví ninjové jsou ona se ale nechtěla vzdát a proto trénovala ještě víc.
Mezitím v Akasídle
Nikdo si nevšiml že zmizela. Vesele se bavili dál. Itachi jejich zábavu opustil s tím že ho bolí hlava a odporoučel se k sobě do pokoje. Chvíli po něm zmizeli i Pein s Konan a hned na to Kakuzu s tím že musí vyřešit ještě něco s rozpočtem.
U rybníka
Tmavá postava se potichu přibližovala k dívce u břehu. Ta se najednou postavila a vydala se zpět"domů". Postava jí opatrně poklepala na rameno. Dívka se otočila ale nikoho nezahlédla. Pokrčila rameny a už chtěla znovu vyjít když v tom postava promluvila.
„Počkej."
"Sasuke? Co tu děláš?" Zeptala se když poznala komu ten hlas patří.
"To už se nemůžu podívat ani jak se daří moji mladší sestřičce?"
Nikdy se příliš nezajímal co s ní je, na tom něco nehrálo. Nezajímalo jí co po ní potřebuje protože kdykoliv ji takhle oslovil po ní něco chtěl a nikdy to nebylo nic dobrého. Místo odpovědi se rozběhla co nejrychleji zpátky. Nevěděla jestli se vydal za ní prostě jenom běžela. V Akasídle vběhla do celá rozrušená k Itachiho pokoje. Ten ihned vylezl z postele a začal ji utěšovat. Po chvíli už byla schopná i mluvit a tak jí řekl ať mu vysvětlí co se stalo.
"Sasuke...u rybníka...něco chtěl..." Nebyla schopna promluvit v jedné srozumitelné větě. Jemu ale i tak došlo co se přibližně stalo a poslal jí do jejího pokoje a sám se vydal za Peinem.

Ve svém pokoji nenašla Tory, jak původně očekávala, a tak si prostě lehla na postel a po chvíli usnula...

"Půjdu se projít," pomyslela si blondýnka, která seděla přecpaná u stolu. Vstala, oblíkla si akaplášť a vyšla z budovy.
Rozhodla se, že půjde k jezeru a chvíli potrénuje. Vytáhla kunai a hodila jej na strom. Strom zasáhla, ale úplně jiný, asi o metr dál.
"Huuu!" zamumlala a šla si pro něj. Tak to zkoušela asi půl hodiny. Stromů zasáhla pět z třiceti.
"Nemám žádnou trefu!" vztekala se,"proč mi to nejde!!! Všichni ostatní to mají v malíčku!"
Přestalo ji to bavit a tak se vydala zpátky do sídla. Celou dobu však netušila že ji pozoroval pár červených očí. V sídle zamířila hned do svého pokoje. V pokoji už byla Mira. Spala, ale něco se jí na ní nezdálo. Po tvářích měla červené stopy po slzách. Svoji kamarádku viděla brečet jenom párkrát, vždycky kvůli někomu z rodiny. "Kvůli Itachimu to nebude. Od doby co jsme sem přišly kvůli němu nebrečela ani jednou. V jeho blízkosti se snažila být vždy veselá..." Takhle přemýšlela dál až jí napadl jenom její druhý brácha. Sasuke.
Teď se před ní objevilo velké dilema. Buď si lehne a bude dělat, že si ničeho nevšimla. Nebo půjde za Itachim a pokusí se to něják vyřešit. Nebo by si mohla číst...
"Itachi, někde tady bude ten...ehh..Saké? Nebo tak něják..." potom spatřila jeho nechápavý pohled,„váš bratr!"
„Jo, já vím," odtušil Itachi.
„Aha," zarazila se,„tak nic..." chvíli bylo dost trapné ticho,„a nechceš něják pomoct?"
„No...víš... Pein říkal, že s tím nic nemám dělat..."
"On už byl za Peinem! Tak to je trapas." Tory se chtěla propadnout do země.
„A co tady dělá?" snažila se to zamaskovat.
„Asi zas přišel otravovat," vzdychl Itachi,„ Mira je z něj vždycky vyvedená z míry.
"Spíš z tebe by měla být vyvedená z míry, Sasuke ji nevyvraždil rodinu," pomyslela si Tory. Itachi si změny jejího výrazu všiml.
„Hele, já-" Do chodby vešel Deidara. Jeho sestře přeběhl mráz po zádech, a pak ji polilo horko.
„Buď jsi slepá, nebo hluchá!" vyjel okamžitě,„přece jsem ti něco říkal!"
„Já...ale tady..." koktala Tory se slzama v očích. Nesnáší brečení, ale když jí někdo něco takového řekne, nemůže se ovládnout.
„Víš co? Nezajímá mě tvoje odpověď, stejně by to byla lež." odtušil chledně a odešel chodbou zpátky. Tory si s bodnutím posměchu uvědomila, že jeho pokoj je opačným směrem. Potom si uvědomila, že vedle ní pořád stojí s dost nechápavým, a možná i naštvaným výrazem, Uchiha. Nasadila široký úsměv.
„To nic, to se zpraví," z očí jí tekly slzy, ale ona je úsměvem zaháněla. Ninja musí být silný. Nečekala na Itachiho odpověď a rozběhla se do svého pokoje. Tak si pro změnu četla, a z tváří si stírala slzy, až přestaly téct.
"Nemám přece důvod brečet," uklidňovala se a vlepila si facku. Do hodiny taky usla.
Další den se Mira probudila dřív než Tory. Přes noc se sice celkem uklidnila, ale potřebovala na čerstvý vzduch. Nechtělo se jí z pokoje a navíc se bála že vzbudí Tory. Nevěděla že její kamarádka se včera večer o ni strachovala. Otevřela jenom okno a posadila se na dolní lištu. Červené potůčky slz jí mizely na chladném ranním vzduchu. Uvědomovala si možnost že jí Tory může shodit dolů stejně to neřešila. Najednou za sebou uslyšela zvuk. Trhla sebou a otočila se za zvukem. Tory právě vylézala z postele. Mira urychleně vlezla zpět do pokoje a zavřela za sebou dveře.

„Jsi v pořádku?" ujišťovala se blondýnka. Mira na ni nechápavě pohlédla.
„Nedělej, že se nic neděje, vím, že jsi brečela," odsekla kysele Tory.
„Jo to... jo, v pohodě," ujistila ji Mira, „a teď mě něco napadlo!" nečekala na blondýnčinu reakci a odběhla pryč.
U rybníka
„Sasuke! Jsi tady ještě?!" zakřičela.
„Jasně. Už neutečeš svojemu bráškovi?" poznamenal posměšně a vylezl z lesa.
„Ne," ignorovala jeho jízlivost, „Zahrajeme si na schovku!"
" Co to zase...." Mira ho nenechala domluvit.
"Pikáááš do 20, tam u toho stromu," ukázala na strom dva metry od nich, zazubila se a odběhla. A ještě křikla: "A pomalu!!!"
...
„19, 20, už jdu!!!" zakřičel Sasuke, který si hru zjevně užíval a vyrazil. Samozřejmě si aktivoval sharingan. Rozhlédl se po okolí a spatřil ji - krčila se ve spletenci větví čtyři metry nad zemí asi 100 metrů od něj. Obrátil oči v sloup a rozběhl se za ní.
Doběhl k tomu místu a asi pět metrů od ní hodil po ní kunai. Ona ho chytila a otočila se k němu.
„Mám tě," oznámil s pobavením v hlase.
„Nemyslím si," Mira se rozplynula.
„Co?! Klon?!"
Pravá Mira mezitím doběhla do sídla...
„Itachi, Itachi!!!" zakřičela, když uviděla jeho černé vlasy mizet za rohem.
„Co se děje?" otočil se pohotově.
„Sasuke!" Mira se předklonila, aby se vydýchala.
„Co s ním?"
„On-on..." Nedořekla protože se začala smát. Po chvíli už se válela po zemi. Kolem šel Hidan. Podíval se tázavě na Itachiho a ten jenom pokrčil rameny a podíval se na něj pohledem TAKY-BYCH-RÁD-VĚDĚL.
„On on já Sasuke..."snažila se znovu začít vysvětlovat.
„Co?" Hidana to začalo zajímat.
„On hraje na schovku s mými klony!" znovu se rozesmála. Tentokrát se k ní připojil i Hidan.
„Oběd!" zakřičela zespoda Konan, a tak se všichni odporoučeli do jídelny. Rozhovor plynul normálně, o Sasukem se radši ti co o něm věděli, nezmiňovali.
Řeč se zrovna stočila na to, proč celý včerejšek netekla voda.
„Někdo zmáčkl tan čudlík s nápisem nešahat a vypl čerpadlo," vysvětloval Kisame. Tory sklouzla na židli co nejníž.
V tu chvíli se ozvala rána jako z děla, až se celé sídlo zatřáslo.
„To si Šutrokage prdnul," poznamenala suše Tory.
„Co to bylo? Kdo o tom něco ví?" vrhal po všech (hlavně po tzv. Výbušných sourozencích) napůl tázané, napůl vražedné pohledy Pein.
Rána se ozvala znova.
„Asi má zácpu," špitla blondýnka téměř neslyšně. Deidara to pochopil a zakřenil se.
Další rána.
„Tipuju fazolačku," přidal se i on.
Ostatní po sobě vrhali zděšené pohledy: To- máme- opustit- toto- sídlo- a- stěhovat- se- jinam? Nechtělo se jim zvedat zadky, tady už se zabydleli.
Intervaly mezi duněním se zkracovali, a teď nálada přešla i blonďatou část společnosti.
Najednou se rozletěly hlavní dveře. Stál v nich Sasuke.
„Dramatické příchody nadevše," vyvolal další Toryin záchvat smíchu její bratr. Potom se však na příchozího pořádně podívala a poznala jej. Okamžitě po něm vrhla nenávistný pohled.
Mira se naopak stáhla za nejbližšího člena. Když si ovšem uvědomila kdo to je bála se více jeho reakce než Sasukeho. Zalezla proto do stínů místnosti a nervózně očekávala co chce. Napětí v místnosti by se v tu chvíli dalo krájet.
„Přišel jsem na rozkaz Orochimarua," promluvil okamžitě na Peina,„buď nám někoho vydáš, nebo si prostě někoho vezmu." Úplně klidný ton. Pein na něj nevěřícně zíral.
„Myslíš si, že to bude tak jednoduché?" poškleboval se, stále napůl nevěřícně.
„Aji jo," znuděně na něj pohlédl.
„Ty jeden zmetku!" utrhl se na něj Kisame, „ Myslíš si, že sem prostě jen tak příjdeš a někoho si odvedeš? No to zapomeň!" chystal se po něm skočit, ale někdo mu v tom zabránil. Itachi.
„Někdo se ho dotkne a zabiju ho." Konstatoval holý fakt. Tak rozzuřený výraz u něj Tory ještě neviděla.
"Chaha. Mám svého vlastního bodyguarda,"začal se na Peina sklebit. Na Itachiho ovšem vrhl vražedný a zároveň cool pohled.
"A koho si vezmeš?" Vběhla do toho Tory se zářivým úsměvem. Deidara ji ovšem ihned strhl zpět.
"Co? Zatím nikoho," vyhrkl překvapeně.
"No takže případ uzavřen." Zareagovala Tory ze země.