Jiné a přesto stejné 10.díl- A zase jsou na řadě mise

Po týdnu už si většina lidí na Sasukeho v Akatsuki alespoň trochu zvykla. Mira se mu ale přesto vyhýbala, a Tory se o něj sice zajímala, ale nedávala to najevo. Jako pokoj měl vyhrazenou ošklivou místnost bez oken v polopodzemí. (část sídla, kde jsou neprodyšně zavřená okna). Ale nestěžoval si. Dokonce se ani nesnažil zabít Itachiho. Bylo tedy jasné, že první den mluvil pravdu. Měl jen jeden cíl.
Pein neustále přemýšlel, co má dělat. Přece nedá svéhočlověka Orochimaruovi! Ale Sasuke mu dal měsíc, potom si nečekaně někoho prostě vezme a tečka. Už žádná možnost volby. Nejsnažší by bylo vzdát se nově příchozích děvčat, ale vzhledem k jejím mimořádným vztahům s ostatníma...
Tory zrovna sbíhala na večeři, když si něčeho všimla. Rozhlédla se po chodbě- nikde nikdo. proklouzla úzkou štěrbinkou do prostoru pod schody, kterého si nikdy předtím nevšimla. Chvíli jí trvalo než se rozkoukala. Úzký paprsek světla ozařoval pouze malý prostor. Strop se v souvislosti se schody snižoval, přesto se Tory mohla v nejvyšším bodě narovnat. Stěny byly ve vzdálenosti od sebe, že nemohla ani pořádně natáhnout ruce. Podlahu pokrývala vrstva prachu. Blondýnka byla svým objevem naprosto unešená, po chvíli však nepozorovaně vylezla a smetla po sobě stopy. Nechtěla, aby se o tom někdo nežádoucí dozvěděl.
Mira doběhla do kuchyně. Poslední dobou chodila pozdě. Pár lidí už tu bylo, vlastně skoro všichni, ale Tory, která většinou byla u jídla první, tu ještě nebyla. Posadila se a čekala. Přítomnost Sasukeho pro ní měla i výhody. Například nemusela vařit. V tu chvíli doběhla se smíchem Tory. Konan právě přinášela polívku. Ze všeho nejdřív trochu odlila do misky.
„Teď je na řadě Itachi," oznámila.(Střídali se totiž v tom kdo bude Sasukemu nosit jídlo.) Itachi začal protestovat že nechce. Konan si uvědomila že se Sasuke snaží Itachiho pořád zabít a to že to ještě neudělal neznamenalo, že se o to nepokusí. Proto s ním poslala ještě Kisameho. Když si chtěl začít stěžovat Itachi zavelel:„Jdeme."
Kisame přestal protestovat a jako ochočena rybička ho následoval, ale v tu chvíli do kuchyně suverénně nakráčel Sasuke. Nebyl totiž žádný vězeň, zamčeného ho nedrželi. Jenom mu přišlo nevhodné, aby se snížil k tomu jíst s ostatníma. Teď si ale sednul ke stolu, jako by tam patřil odjakživa.
„Zase takový blivajz?" odfrkl si, když se podíval na jídlo.
„Tak si taky můžeš uvařit sám, ty nevděčný spratku!" okřikla jej Tory, ale pak si to uvědomila a zajela pod stůl.
Sasuke ji nebral na vědomí. Oběd proběhl převážně v klidu.
„Už ses rozhodl?" vyzvídal Uchiha na Peinovi.
„Ještě mám čas," odbyl jej šéf, ale neznělo to tak pevně, jak chtěl.
Mira vyběhla co nejrychleji z domu pod záminkou, že jde cvičit, na rozdíl od ní Tory znova zkoumala svůj objev. Zjistila, že pod každým schodištěm je taková místnůstka, všechny navlas stejné. Neodhalené. Ani ona na to předtím nepřišla, prostě byly téměř neviditelné. V prozkoumané části Sídla jich našla šest.
Pein se rozhodl dělat, že Sasukeho nevidí. Promarněný měsíc by byl příliš.
„Mira má misi s Kisamem, Vjatora se Sasorim. Žádné odmlouvání, nebo se neznám," prohlásil nesmlouvavě.
Kisame chtěl ihned začít protestovat ale jakmile uviděl Itachiho pohled poslušně se jí vydal hledat. Hned jak zmizel ze dveří chytil Sasori Tory za ruku a odvlekl ji pryč. Deidara jenom popuzeně zavrčel ale víc si ke svému senseiovi nedovil.
Mira se mezitím bavila tím že nechávala shořet pomalu celou louku. Zapalovala jí po kouskách a ten daný kousek potom jednoduše uhasila vodou. Kisame se na ní chvíli jen tak díval a nechápal jak může někdo kdo ovládá oheň mít druhý druh chakry vodní. Zničehonic vytvořila vodní kopí a hodila ho do stromu. To kopí projelo stromem a rozprsklo se na tisíce malých kapiček. Přitom zařvala
„Itachiho nezabiješ. Ty ha*zle. O ničem nevíš!"
Kisame se na ní díval jak na Tobiho."Jak může strom zavraždit Itachiho a jak může strom něco vědět?" honilo se mu hlavou. To že řvala sprostě si zdůvodnil tak že byla moc času s Hidanem. Vydal se k ní.
„Jdeme," oznámil jí bez dalšího vysvětlování.
"Proč? "
"Pein to říká," pro jistotu jí chytil za ruku a surově jí táhl směr les. Vymanila se z jeho sevření.
"Co po mě chceš?" rozkřičela se na něj.
"Já nic. Pein nám dal misi."
Smířila se s tím a znuděně ho následovala. Cestou vytvořila malé kuličky z vody a poslala je Kisamemu za záda. Tam je nechala jakoby vybuchnout. Roztříštily se a celého ho zmáčely. Nijak na to nereagoval.
"S ním bude nuda," pomyslela si a vydala se za ním do hlubin lesa.

Mezitím šla Tory se Sasorim úplně na opačnou stranu.
„Sasori? Nemohl bys mi říct něco o té misi?" zeptala se s mírným pošklebkem, který se snažila skrýt.
„Hmmm?" zjevně jej vyrušila v nějakých hlubokých myšlenkách.
„Jako třeba: Co máme za misi?"
„Hmmm..."
„Tak dík," naštvala se.Už byl skoro večer, a oba pomalu hledali místo k přespání.
Konečně si našli malou roklinku v kopečku, kde je bylo téměř nemožné zahlédnout.
„To tě nezajímá, co máme za misi?" zvedl Sasori překvapeně obočí.
„Zajímá," Tory listovala v paměti příslušnou stránku o užívání drog. Která z nich zpomaluje mozek?
„Máme," Sasori rozvážně roztáhnul svitek,„najít Ochimaruovu pevnost. Super, ta vím, kde je. Asi..."
„Hmmm," poznamenala Tory.
„A teď," rázně složil svitek,„mám pro tebe program. Sice jsi otravná, ale tohle bys snad pochopit mohla, pokud nejsi tak tvrdohlavá, jako Deidara."
Blondýnka znuděně vzhlédla od místa, které právě přetvořovala na svou postel.
„Takže začneme. Co je to umění?"
„Výbuch!!!" probrala se.
„Úplně špatně. Co je na výbuchu krásné?"
„Dají se s ním skvěle rozčílit ostatní," hájila se.
„A to je všechno?"
„Ne, ale zbytek pořád opakuje Deidara, takže ten určitě znáš," zase znuděně.
„To bude těžké..." zamumlal si pro sebe, ale pak s novým elánem pokračoval:„Umění musí trvat věčně! Umění musí oceňovat i další generace, i vzdálení lidé-"
Tory si zacpala uši, lehla si a přemýšlela nad jinýma věcma. Nějaké stupidní loutky jí byly- všichni víme kde.
„To bude ještě na dlouho..." povzdechl se Sasori, ale pro dnešek toho nechal.

„Co je to vůbec za misi?" Zeptala se Mira po hodně dlouhé době ticha.
„To tě nemusí zajímat," odsekl.
"Ale zajímá mě to. Je to taky moje mise."
„Fajn," Hodil po ní svitek s instrukcemi
„To si děláš srandu" vykřikla když si ho přečetla. „Já mám jenom sledovat jak ty jdeš vyvraždit vesnici?!"
„Asi jo," pokrčil rameny Kisame.
Mira se urazila ještě víc a do večera s ním nepromluvila.
Už se setmělo když se konečně zastavil.
„Vyspi se, zítra to možná nepřežiješ," znělo to opravdu pozitivně.
„Dík za radu," odvětila s velkou dávkou ironie a otočila se k němu zády.

"Ano, to je naprosto logické, posílat nás k Jeho skrýši (vzdala pokusi zapamatovat si jeho jméno) když někoho z nás chce unést," pomyslela si otráveně Tory, když ráno vztávala. Sasori místo Jeho úkrytu zjevně nevěděl tak přesně, jak si myslel.
„Saso-"začala, když jí někdo přidržel kunai u krku. Bleskově vjela rukama do kapes.
„Ale," usmál se za jejími zády slizce nějaký ninja.

Když se Mira vzbudila dostala špatný pocit. Vyskočila na nohy a podívala se do místa kde měl spát Kisame. Ten se právě zvedal. Zahnala ten pocit a přešla k němu.
„Co chceš?"utrhl se na ni.
„Jdu s tebou," oznámila mu s úsměvem na tváři.
„Když se při tom zabiješ, můj problém to nebude."
Jenom pokrčila rameny.
„Když jinak nedáš..."
Najednou se zvedl a vydal se pryč. Ona ho s drobným zdržení následovala. Cesta do vesnice jim trvala asi půl hodiny. Jakmile k ní dorazili Mira otevřela pusu. Před nimi se rozprostírala vesnice jenom trochu menší než Konoha. Jediné plus bylo snad to, že neviděla moc ninjů. Kisame si přes sebe přehodil plášť a po Miře taky jeden hodil. Jakmile se ujistil že si ho taky přehodila přes hlavu tak se vydali se k vesnici.

„A kde máš Sasukeho?"
„Ehh... Co prosím?" rozklepala se Tory.
„Ale, copak jsi přišla dobrovolně?"
"Kdo to je, a o co mu jde?" přemýšlela.
„No tak!" zaklonil jí hlavu ještě víc dozadu.
„Sasuke je pořád v sídle!" zaskučela.
„Tak to je zajímavé... No, a jaktože jsi tady tak sama, a máš tenhle klobouk? Jsi z Akatsuki, že?" "Sama? Snad ji tady Sasori nenechal!"
„Jo, jsem." "Kdy mi asi pustí ty vlasy? A kdo to asi je?"
„Tak to půjdeš se mnou. A nic nezkoušej, protože jsem silnější než ty. Jsem jeden ze tří senninů!" chlubil se.
„A jaktože ještě žijete?" podivila se Tory, a hned potom si uvědomila, v jaké situaci se nachází a začala toho litovat. Ale ten někdo (Tory si myslela že to je ten s nevyslovitelným jménem) na to zareagoval jen silnějším škubnutím za vlasy a začal ji někam táhnout.
Sasori se krčil za stromem a snažil se v sobě najít odvahu postavit se Orochimaruovi. Zná ho celkem dobře, jako jeho parťák se naučil i pár jeho technik. Ale nakonec to nezvládl. "Deidara mě zabije," pomyslel si, když ji Orochimaru zatáhl do svojí skrýše.

Nepozorovaně se dostali až do středu vesnice. Kisame celou dobu konejšil Samehadu, že její čas přijde.
„Jak to chceš...udělat?"
„Zabiju prvního a potom půjdu po ostatních."
„A-ha."
Kisame moc dlouho nečekal a začal. Mira na něj chvíli jenom koukala a potom se začala bránit, jelikož i na ní začali útočit. Za půl hodiny již byli oba vyčerpaní a nepřátel příliš mnoho. Jelikož Mira se jenom bránila byla ještě celkem v pohodě. Naproti tomu na Kisameho toho bylo moc. Jedné ráně nedokázal zabránit. Nějaký ninja ho zasáhl do ruky a on upustil Samehadu. Ta se jim odkutálela z dohledu. Teď se na ně vrhli s ještě větší vervou. "Budu to muset zkusit," pomyslela si s obavou, kterou měla už od rána. Vrhla se před Kisameho.
„Kisame," zakřičela na něj aniž by se ohlédla.
„Co chceš?" jeho nepříjemný tón se nezměnil.
„Drž se dál ode mě. Kdybych tě zabila Pein by mě zabil," odpovídala mu mezitím co bojovala.
„Ty bys to nedokázala," tentokrát posměšně.
„Bude to jen pokus, ale jestli se to povede, budeme mít šanci na výhru, ovšem jestli se to povede nebudu se ovládat takže se drž dál!" zařvala. Nečekala jestli jí poslechne, už začala podléhat náporu. Odskočila kousek od nepřátel a soustředila svou zbylou chakru do jednoho bodu. Do její levé ruky.

„A kdy příjde Sasuke? Nevzkazuje mi něco?" naléhal dál.
„Ne, on asi neví, že tady jsem," přiznala Tory.
„Jak to myslíš?"
„Mise," dostala ze sebe. Byla naprosto rozklepaná. Bála se, že jí Ten, jehož jméno nejde vyslovit, uřízne hlavu tou obrovskou katanou, která se mu kývala u pasu.
Vlekl ji dál, až do nějaké místnosti s různými přístroji. A teď to začalo. Vyšetření, jak tomu vy víte kdo říkal. A bohužel přišel i na schopnost Toryiných dlaní. Z té byl naprosto unešený. Nicméně, po několika úmorných hodinách ji odvedl do zatuchlé místnosti a zamkl ji. Byla za to vděčná, protože cestou viděla cely se stovkami lidí. Zjevně mučených, nebo připravených na mučení, shrnu to - pokusných králíků. Tory se tu, na rozdíl od nich, měla jako v bavlnce.

Soustředila se tak moc až si prokousla ret. Do pusy se jí nahrnula krev. Nevěděla jestli za to může ta krev, ale konečně její soustředění slavilo úspěch. Bolest v levé ruce. Její podoba se změnila. Padla na všechny čtyři jako divoké zvíře. Čerň z jejích očí zaplavila bělmo chvíli to vypadalo že má pouze černé oči potom ovšem vylezly na povrch červené zorničky bez panenek. Oči ovšem nebyly to jediné co se na ní změnilo. Její tělo porostlo bílou srstí. Nehty se změnily v ostré dlouhé drápy. Přibyl ještě dlouhý ocas. Vypadala jako menší bílý tygr bez pruhů s dlouhou černou "hřívou" a krvežíznivýma očima. Celá proměna trvala několik vteřin. Tohle nebyla ta drobná černovlasá dívka. Tohle bylo neovladatelné monstrum které se okamžitě vrhlo na vesničany. Zabíjelo všechny bez smilování i bezbranné ženy a děti. Vyžívalo se v zabíjení. Za půl hodiny už ve vesnici nebyl nikdo živý. Z monstra se stala opět Mira která jakmile přeměna skončila upadla do bezvědomí.