Dědictví Bílé vlčice – Rozdělení – část 15.

Kimm a Kiba; Kazemi a Kankurou

„… a pokud jsi se nevyslovil udělej to teď, jinak ji ztratíš navždy,“ slyšel říkat Kimm.
„Děkuji a moc jsi mi pomohla,“ řekl Sasuke a už se neohlížel…

„Co ti chtěl?“ zajímal se Kiba, kterému se vůbec nelíbilo, že se Sasuke ochomítá kolem Kimm.
„Nic a víš co je zvláštní? Nevycítila jsem z něho žádnou negativní energii a dokonce jsem vycítila, že ho vnitřně něco trápí jakoby ta zlá negativní síla ani nebyl Sasuke, ale někdo úplně jiný…“ prozradila Kimm.
„To je zvláštní,“ dumal Kiba.
„Taky si říkám, ale možná to je tím, že je zamilovaný…“ podotkla Kimm.
„Cože?“ Kiba se divil, že jak je to možné, že Sasuke je schopný lásky.
„Stejně vím, že i Shira ho miluje a i typy Sasukeho mohou milovat,“ poznamenala Kimm, která jakoby četla Kibovi myšlenky.
„Právě odešel se vyznat,“ upozornila Kimm a Kiba ve svém dumacím stavu se musel přesvědčit, že Sasuke opravdu se jde vyznat.

„Kde je Sasuke?“ divil se Kiba.
„Kdo?“ chtěl vědět Nidara.
„Sasuke,“ zopakoval nerudně Kiba.
„Tak toho jsem poslal pryč, protože si potřebuji se svou sestrou promluvit,“ osvětlil Nidara.
„Souka, ale Kimm říkala, že Sasuke na něco přišel a chtěl se o tom se Shirou podělit, ale jak vidím tady není…“
„A co to mělo být?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Nejsem ta osoba, co by ti to měl říkat…“ a tady se zastavil, protože si Shira na něco vzpomněla jak se bavili o zlu, tak si myslela, že za dveřmi někdo je a to mohl být jedině Sasuke a on to špatně pochopil a …
„Musím za ním!“ Použila své doujutsu a jen na Nidaru, protože věděla, že Kiba nic namítat nebude.
„Až odejdu, tak do něho vlož chakru a on se vrátí do svého původního stavu.“ A byla pryč.

Kazemi a Kankurou se po Kibově skvělém jídle vydali na procházku a vzpomínali na to jak se poprvé viděli a hned si padli do oka.
„Mě se to zdá jako včera,“ poznamenala Kazemi.
„U mě jako celá věčnost.“ Kankurou na to.
Nějak se ochladilo, tak se vrátili zpět do domu a tam je čekalo překvapení. Shira zmizela a Nidara se chtěl vydat ji hledat, že je to nebezpečné v jejím stavu. Kazemi musela souhlasit.
„Ovšem ona jediná věděla, kde má Sasuke ukrýt a co její pach?“ zeptal se Nidara.
Akamaru a Neya zakroutili hlavami, že Shira po sobě nezanechala žádnou pachovou stopu a navíc pršelo. V dešti se jen těžko hledají stopy a pachy.
„Co teď?“ Nidara propadl panice, ale všichni ho klidnili, že si Shira poradí.

Kazemi náhle omdlela a Kankurou ji láskyplně odnesl do jejího pokoje a nechal ji tam ať se prospí. Jenže to byla jeho další chyba, kterou ve svém životě udělal…
Jakmile odešel, tak se do jejího pokoje kdosi vloupal a nechal na polštáři krátký vzkaz, který zněl:

Drahý Kankurou,
Jestli chceš vidět ještě tu svou holubičku živou, tak se musíš za mě provdat a uznat mé dítě jako tvoje, což je a její nechat jako pancharta. Je ti to jasný?

A pod tím se skvěl její podpis.

A co bylo ještě horší, tak i Kimmino dítě se vyskytovalo v nebezpečí, které ani Kiba, Kimm nedokázali včas rozpoznat.
Kyar již byl skoro na místě a těšil se na to jak ho Oyashi zahrne poctami a mohl by dokonce uvažovat i o tom, že by se mohl stát i jeho nástupcem…
„Tak Sachiko Yukiko za chvíli budeš naše,“ řekl si pro sebe Kyar a i když ji nikdy necítil, tak okamžitě poznal její pach, který byl výjimečný a zcela unikátní… Zatímco jeho byl obyčejný…
Byl blízko už viděl dům…

Kimm na chvíli zachránila svou dceru, protože si ji vzala sebou dolů, i když se to později ukázala jako velká chyba a Kazemi řekla, že se bude zotavovat nejméně tři dny.
„Neměla jsi zůstat v posteli?“ obořil se na ní Kiba.
„Jenže já to v posteli nikdy nevydržím dýl jak pár hodin a navíc kde je sestra?“ zeptala se Kimm.
„Odpočívá dneska to na ní bylo moc a navíc byla unavená a omdlela.“ Jakmile Kankurou spatřil na Kimmině tváři překvapení, tak rychle pokračoval.
„Neboj bude v pořádku a navíc je těhotná a s prací to přehnala.“
„Souka, ale i tak se půjdu na svou sestru podívat a vy zatím chlapi pohlídejte Sachiko Yukiko, ano?“ A odešla.

„Ty holky nám to, ale dávají, že?“ musel uznat Kiba.
„To tedy ano a dokazují nám chlapům jak jsme neschopní,“ připustil Kankurou a Nidara byl zamyšlen, takže tento rozhovor nevnímal a nehodlal se do něho nějak zapojit, protože on sem přišel s plánem a už nemohl couvnout jinak by ho čekal velký trest.

„Ale co podnikneme?“ navrhl Kankurou.
„To nevím, prot…“ nedokončil. Ozval se výkřik a dva již teď kamarádi se vydali po tom hluku a dítě nechali jen tak v rukou zamyšleného Nidary, který jakmile spatřil v dálce stín, tak si říkal, že v lepší době přijít nemohl.

Kimm otevřela dveře sestřina pokoje, ale pokoj našla prázdný – ovšem otevřené okno – a na posteli vzkaz, který se týkal Kankura. Proto zakřičela a skoro vzápětí se do pokoje přiřítila dvojka chlapů a Kankurou tomu nemohl uvěřit a vzkaz si přečetl nejméně pětkrát a peprně zaklel a už mírněji pokračoval: „Tak si to s ní vyřídím a neboj tvoji sestru přivedu, i kdybych měl zemřít.“ Slíbil a sotva to dořekl už pádil za tou, která mu tolik ztrpčovala život a nadával si proč ji poznal a také nemohl uvěřit, že byl někdy do ní zamilovaný, ale to nebyla pravá láska, ale jenom obyčejný chtíč. Pravá láska byla Kazemi a za tuhle informaci zaplatil velkou cenou – bál se o život své lásky…

Věděl přesně, kde Karu hledat a tam se hned vydal…

Kazemi se probudila s bolestí hlavy a na tvrdé zemi. „Kde jsem?“ ptala se.
„U mě,“ zaslechla ten odporný jedovatý hlas, který již nechtěla nikdy slyšet.
„Proč?“ jediné slovo.
„Proč? To je snad jasné, protože Kankurou mě nechal, kvůli tobě a já jsem ho milovala víc a dýl než ty, dě*ko!“ Kara již byla značně naštvaná.
„On si mě vybral a navíc jsem ti nikoho nepřebrala, prostě jsi ho nudila a ty jsi povr…“ náhle ji hlava odlétla, protože schytala facku a dokonce si roztrhla ret, ze kterého ji ukáplo pár kapek krve.
„Takhle se mnou už nikdy nemluv!“ rozkřičela se Kara.
Kazemi bylo těžko u srdce, ale věděla, že Kankurou nebude zbytečně riskovat, doufala v to už kvůli dítěti…
„A abys neřekla, že tě nepohostím, tak tady máš menší dáreček a se svým děckem se uvidíte v pekle,“ řekla Kara jedovatě. A začala Kazemi systematicky mlátit a jí v hlavě probleskla - než upadla do bezvědomí - myšlenka na dítě…

Právě v tom momentě se do jejího bytu vřítil Kankurou, který byl strachy a děsem bez sebe.
„Nech ji být! Ty zmije!“ rozeřval se Kankurou.
„Konečně jsi tady a dej si skleničku na uvítanou,“ řekla Kara a podala mu skleničku, ve které se nacházel prášek na spaní.
Vypil ji a téměř okamžitě usnul a Kara ho přivázala k posteli a Kazemi opřela do kouta a také ji spoutala, ale kovovými pouty a jakmile se oba probudí představení mohlo začít…

Nidara otevřel hlavní vchod, přes které se přeřítil Kankurou a neřekl ani slovo.
„Tak kde je?“ ozvalo se ode dveří.
„Tady a zmiz a vyřiď svému pánu, že jsme si kvit!“ řekl Nidara a snažil se, aby Kyar zmizel co nejdřív.
„Takhle se vítá bratr?“ naštval se Kyar.
„Ale jo, ale jen mě štve, že jsem naši matku nezabil ručně, že musela zdechnout zrovna, když jsem byl pryč,“ opáčil Nidara.
„Taky pravda, ale neboj naši sestři již zabijeme a mě vrtá jak jsi přežil,“ poznamenal Kyar.
„No jednoduše, někdo mě našel a vyléčil a já ho zabil a pak jsem si nechal tuhle podobu, však víš jak na tom Oyashi trval, aby měl i lidské pomocníky,“ ušklíbl se Nidara, který zaslechl kroky. „A teď zmiz!“ poručil mu a Kyar i se Sachiko Yukiko byl pryč.

„Co se to tady děje?“ zajímal se Kiba.
„Nic,“ řekl nevinně Nidara.
„A kde je Sachiko Yukiko?“ dál se ptal a když spatřil kolébku prázdnou polil ho studený pot.
„Tohle je noční můra a kdy už skončí?“ zaúpěl Kiba a Kimm právě vcházela a také si všimla, že kolébka je prázdná a také to nevydržela a zhroutila se a Kiba ji taktak chytl a do pokoje vstoupili i Akamaru a Neya…