Kaeri 2 - Anshin

2 přibližně stejně velké osoby si to mířili ke Konoze. Zhruba hodina cesty je dělila od jejich cíle. Už to nebude dlouho trvat a oba se vrátí konečně domu.
„Už to jsou 3 roky co jsme odešli z vesnice.“
„Asi ano sensei.“
„Při odchodu jsi mi neřekl tvůj důvod k odchodu, řekneš mi ho alespoň teď?
„Itai-sensei, já nevím…“ Zapřemýšlel chlapec, zda může svému senseiovi vyprávět o tom co se tehdy stalo.
„Anshine, mě to říct můžeš.“ Pohlédla na svého žáka bývalá anbu.
„Tak dobře. Myslím že pro mě to začalo misí, kdy jsme já a zbytek týmu měli ochraňovat syna, bratra feudálního pána…“

„Kam ho povedeme?“ Ušklíbla se Niki.
„Do jeho rodné vesnice.“
„Bezva.“ Usmála se Mikon na Natse. Ten jí úsměv opět oplatil.
„Dobře, nejkratší to budete mít přes les smrti, takže si dejte pozor. Stále nejsme moc za dobře s ninji ze zvukovou.“ Upozornil Naruto na možný nebezpečí.
„Ano, pane!“ Řekl Anshin. Měl dobrou náladu, tenhle den mu jí zatím nic nekazilo. Až tedy na malé hádky obou kolegyň. Ty se poslední dobou dosti stupňovali.
„Máte hodinu, zabalte si co potřebujete a vyražte.“
„Nojo..“ Řekla Niki otráveně.
¨“Jo a ještě něco, velitelem týmu bude Mikon….

„To nevypadá jako důvod k opuštění vesnice.“ Podivila se Itai.
„Důvod bude následovat. Asi v polovině cesty se náš klient unavil. I na protest Niki rozhodla Mikon že si na místě odpočineme. Potom se s Natsem někam vypařila bez jediného slova.

Anshin jen seděl a probíral se věcmi ve svém baťohu. Niki nervózně pochodovala kolem a nevypadala že by jí přestávka moc těšila.
„Děje se něco?“ Zeptal se genin.
„Při zastávkách v lese nemáme moc dobrou statistiku.“ Zamračila se Niki ještě víc.
„Jak to myslíš?“ Nechápal chlapec.
„U 75% zastávek v lese jsme byli někým přepadeni.“
„Myslíš že dnešek nepatří do zbylých 25%?“
„Ne.“
„Buď v klidu, Mikon je zkušená…“
„To si nemyslím.“
„Tak si to nemysli, za chvíli se vrátí.“

O 10 minut později.
„Pořád nejdou!“ Děsila se Niki.
„Přiznej se, máš o ně strach?“
„Já? Ne!“
„Tak já je pudu zkontrolovat, ale asi mě za to zabijou. Jdeš taky?“
„Ne.“
„Tak tu počkej, pochybuji že by měli nějaké potíže.
„Měli potíže?“ Zajímala se Itai.
„Potíže? Slabý slovo.
„Tak to je pech.“
„JO. Niki asi věděla proč si dělá starosti. Když jsem tam přišel, viděl sem jen skupinku ninjů. 2 byli u řeky a něco drželi pod hladinou, zbytek byl kolem nich a jen přihlížel.“

Anshin se k nim přikrad zezadu a 2 sejmul na ráz. Zbytek se na něj vrhnul se vší parádou, ale on úspěšně odolával. Za chvíli přispěchala Niki a s kosením mu začala pomáhat.
„Já je dám, jdi zachránit ty 2.“ Křikl Anshin na Niki.
„A kde sou?“ Rozhlížela se dívka kolem.
„Topí je!“
Niki zpozorovala 2 Ninji kteří, se do boje nepřidali a stále něco drželi pod hladinou. Anshin dodělal svou práci během chvilky a k týmu se přidal. Když přišel viděl Mikon jak oplakává tělo. Niki též uronila nějakou tu slzu, ale před Mikon se snažila držet si kamennou tvář. Chlapec začal smutnit, nedokázali splnit misi. Klient zemřel…to…to…to se nemělo stát.

Anshinovi se při vzpomínkách chtělo brečet. Sensei si toho všimla.
„Dej průchod emocím.“
„Cože?“ Podivil se.
„Jak dlouho si to v sobě dusil?“
„3 roky.“
„Dobře, tak nech slzy téct, bude ti líp.“
„Dobře.“ Začal Anshin pomalu pokračovat s vyprávěním a kapky vody mu tekly z očí. „Potom jsme se vrátili do vesnice. Naruto se divil že jsme tak rychle zpátky.“

„To už jste zpátky?“ Podivil se Naruto když mu do kanceláře napochodovala squadra týmu 13. Niki se tvářila naštvaně, Anshin byl smutný a Mikon byla extra smutná. Narutovi ihned docvaklo co se stalo.
„Doufám že je to vtip!“ Trojice zakroutila hlavou na znamení že není.
„Co se stalo?“
„Utopili ho shinobi ze zvučný.“ Cekla Niki. Naruto přejel všechny 3 pohledem, Mikon byla ještě stále mokrá.
„Zklamali jste mě! Jste ku*va tým!“ Začal na ně ječet, oni se nebránili. „A když selže 1 , ostatní ho mají podržet, proto jste 3! Týmová práce sakra, týmová práce ku*va týmová! Myslel jsem že jsem vás tohle naučil!“ Řval na ně a pomalu rudnul.
„Omlouváme se.“ Cekla Mikon.
„Omluvy mu život nevrátí! Ku*va! Víte co se stane až to budu muset oznámit feudálnímu pánovy? Radši ani nechtějte! Jděte domu! A urovnejte si v hlavě co je to ku*va ta týmová práce!“
Tým z místnosti bez pípnutí odešel.

„Ani se mu nedivím že nás takhle seřval.“ Prohlásil smutně Anshin.
„No, na hlavu to padne vždy tomu nahoře.“ Řekla Itai.
„ To ale není konec, dole pod budovou hokage to pokračovalo.“

Neřvi.“ Řekla Niki.
…
Niki to Mikon dost dávala sežrat.
„Myslíš že sem měla nechat utopit tebe?“
„JO!“ Mikon dala Niki facku a rozběhla se domu. Co se dělo dál jí nezajímalo. Poté co Mikon odešla se Niki otočila na Anshina.
„Tak to by bylo.“ Prohlásila.
„Cože? Nemyslíš že toho na ní bylo trochu moc?“
„Může si za to!“
„Vůbec tě nechápu. Byli jste kámošky!“
„Byli?“
„To jenom kvůli tomu postu chunina??“
„No…“
„To je ti milejší nějaká blbá hodnost před přátelstvím? Kam se poděla ta hodná Niki kterou jsem znal?? Ty to rozhodně nejsi!“ Zamračil se Anshin a naštvaně se vydal domu.“

„Nic horšího vás asi potkat nemohlo!“
„Ne…“

Ťuk, ťuk, ťuk. Ozval se buchot na dveře hokage.
„Dále.“ Řekl Naruto nepříjemným hlasem. Do místnosti vešel Anshin. Naruto ho probodl pohledem. Chlapec moc dobře věděl za co to je.
„Hokage-sama, přišel sem vás o něco pořádat.“ Nasadil genin vážný tón.
„Myslíš že po mě můžeš něco chtít za to co jste zpackaly.“ Neměl hokage moc náladu se dohadovat.
„Chci odejít z vesnice!“
„Cože?“ zarazil se Naruto.
„Po tom co se dneska stalo jsem si uvědomil že nejsem dost silný a takticky vyspělý. Chci opustit vesnici, odpočinout si od misí a trénovat.“ Pohlédl chlapec smutně do země.
„Eh, tos mě dočkal. Počkej tady.“ Opustil Naruto místnost

„Co se stalo dál už víš.“ Podíval se Anshin na Itai.
„Jo vím, ale zavzpomínat na začátky není špatný.“

Naruto se za chvíli vrátil do místnosti, ale nebyl sám. Za ním kráčela asi 19tiletá žena s hnědými vlasy, skrývající tvář za maskou Anbu.
„Kdo je ta Anbu?“ Podivil se Anshin.
„Snad sis nemyslel že tě pustí samotného. Jmenuje se Itai. Máš ohnivou podstatu chackry a ona taky. Myslím že ti bude dobrým senseiem.“
„Aha. Ahoj.“ Podíval se chlapec na ženu, ta si sundala masku a odpověděla.
„Ohaio.“
„V tvém věku jsem taky odešel z vesnice a myslím že mi to pomohlo.“
„Vážně?“
„Ano, dávám ti 3 roky poté se vrátíte do vesnice, jasný?!“
„Jo.“ Odpověděl Anshin. Anbu tam jen stála a poslouchala.

„No já myslím že tobě se to taky vyplatilo.“
„Jo asi jo.“
„Víš co musíš udělat až přijdeme do vesnice?“
„Jo, usmířit se s týmem.“