Kaeri 3 - Nitsuki

„Těšíš se??“
„Co je to za blbou otázku sensei?“
„No, tak mě to zajímá.“
„Kdo by se netěšil?“
„Eh, já nevím.“
„Jak je to vlastně dlouho Kashiho-sensei?“
„Teď máš blbý otázky ty.“
„Proč?“
„Měli jsme se vrátit za 3 roky… Vzpomínáš?“
„A jo…“
„Hele, jak to vlastně bylo s tvým odchodem?“
„Už sem vám to říkala…“
„Ah…ta moje paměť. Tak mi to připomeň.“
„Ne! Zase budu brečet.“ Koukla se do země.
„Až přijdeme do Konohy pozvu tě na rámen.“
„Dvojitej??“ *Pohled Naruta nažhaveného na trénink*
„Dobře.“

„Začalo to po chudinských zkouškách. Asi psychicky jsem to neunesla nebo já nevím. Ale i potom co jsem zachránila vesnici tak se chunninem stala moje kamarádka.“
„A tys jí za to nenáviděla?“
„Asi…trochu…“
„A co si myslíš teď?“
„Že se trapně pokoušíte hrát si na psychologa.“
„Dobře pokračuj.“ Zmatený pohled *já ne to ten vedle*
„Následovala mise chránit synovce feudálního pána…“

„Takže, vaše mise bude dovést synovce feudálního pána do jeho vesnice.“ Řekl Naruto a pozval chlapce dál. Hnědovlasý kluk vešel do místnosti, Mikon z něj nemohla odtrhnout oči. Už to naznačovalo potíže.
Naruto mezitím vysvětlil všechny důležité věci a co Niki nejvíc namíchlo…
„Velitelem týmu bude Mikon. Jako jedinej chunin v týmu jí považuji za nejlepší.“ Usmál se Naruto. Tohle Niki ale opravdu moc ráda neslyšela. Vlastní otec považuje za lepší Mikon a ne vlastní dceru.
Potom byli vysláni na hodinovou přípravu. Niki se zabalila 10 kunaiů, 3 shurikeny, knížku a mohlo se jít.
Před bránou se sešli na minutu přesně. Mikon neustále okukovala klienta.
„Že jí to baví…“ Pomyslela si Niki.
„Dobře, máte všechno?“ Anshin přikývl. Niki též ale s dosti mrzutým výrazem.
„Dobře vyrazíme.“ Zavelela dívka. Blondýna se celkem divila že si nevede chlapce za ruku.

„Líbil se ti ten klient?“
„Natse? No vypadal příjemně, ale nebyl to můj typ.“
„Pamatuješ si jméno.“
„Umřel kvůli mně! To jméno si budu pamatovat do konce života!“ Niki smutně pohlédla na zem.
„OK.“

Klient si v polovině cesty vzpomněl že si potřebuje odpočinout. I na můj protest Mikon rozhodla že zastavíme.
„Já ti ale říkám že to nedopadne dobře!“ Začala Niki protestovat.
„Prosím tě, máš přehnaný obavy.“ Odpálila ji Mikon, hádka byla na dohled.
„Nechce toho!“ Zařval na ně Anshin. „Vím že se ti to Niki nelíbí ale Mikon je velitel, musíme se řídit jejími pokyny.“
„Jejími pokyny? Tak to fakt ne.“ Řekla, posadila se a otočila se k skupince zády.
…
Když se za nedlouho otočila zpět, udiveně se rozhlížela.
„Kde je Mikon a Natse?“ Podivila se. Nechtěla si to připustit ale trochu se obávala.
„Nevím.“ Odpověděl Anshin.
„Sakra, co ta kráva zase vyvádí.“
„Nech je. Evidentně se maj rádi“
„Nerada ti kazím přestávku ale u 75% zastávek v lese nás někdo přepadne.“ Namítala Niki.
„Dobře, půjdu je zkontrolovat. Jdeš taky?“
„Ne.“

„Tady se to teprve rozjede?“
„Jo.“
„Co si myslíš teď o tom jejím odchodu?“
„Kdyby se to asi nezvrtlo tak bych byla ráda že jsem se strachovala zbytečně, ale…“

Niki netrpělivě chodila kolem jednoho stromu a čekala alespoň nějakej náznak že je vše v pohodě. Anshin už 5 minut nešel a naše blondýna byla čím dál tím víc nervózní.
„Du tam!“ Pomyslela si a vyrazila. Přibližný směr znala. Asi za 3 minuty uviděla z větve stromu skupinku ninjů, bojujících s Anshinem. Složila ruce k pečetem.
„Kage buns…“ Zarazila se. „Ne, bez klonů! Bude to dobrej trénink a Mikon se alespoň poučí.“
Seskočila dolu k Anshinovi. Ten byl evidentně rád že jí vidí. Chvíli s ním bok po boku bojovala ale pak si Anshin uvědomil.
„Já je dám sám, jdi zachránit ty 2!“
„Kde jsou?“ Divila se dívka, nikde kolem je neviděla.
„Topí je!“ Zařval Anshin. Niki se ulekla.
„Sakra!“ Pomyslela si. S něčím takovým nepočítala. Rozběhla se k ninjům, kteří pravděpodobně drželi pod vodou její kamarádku. Jednoho sejmula a vytáhla z vody tělo. „Natse!“ Vykřikla a rozběhla se k druhému. Toho taky bez potíží sejmula a vytáhla Mikon. Za chvíli k ní přiběhl Anshin. Niki začala rozdýchávat Mikon, Anshin Natse. Chunninka se díky výcviku za chvíli probudila, zmateně se kolem sebe rozkoukávala. Pak si všimla těla nad kterým se Anshin skláněl. Smutně k němu přiběhla a začala ho oplakávat. Niki si držela kamennou tvář, jako by byla bez citů. Zanedlouho poodešla o podál a nechala průchod emocím. Svalila se na zem, opřela o strom a nechala téct slzy. Myslím že na tom byla psychicky podobně jako Mikon. Ne z důvodu zmařené lásky, ale kvůli tomu že jí zemřel klien, a ještě ke všemu její vinnou. Byla blbá.
„Sakra!, Ku*va, do p*dele.“ Říkala si sama pro sebe potichu.

Nikiny slzy začali kapat na zem. Kashiho se jen usmál.
„Jak se můžete smát?“ Vyhrkla na něj Niki.
„Máš dobrý srdce, a lituješ svých chyb, to je důvod k úsměvu.“
„To je mi ale k ničem…!“
„Ne, to je dar.“
„Zase máte blbý kecy sensei!“
„Hele pokračuj s vypravováním jo…“

Když se vrátili do konohy, zamířili přímo do Narutovo kanceláře, poté seřváni opustili budovu. Hned po opuštění dveří vypukla hádka
„Nebul..“ Řekla Niki.
„Ale…ale…“
„Můžeš si za to.“ Řekla jako by si svojí vinu nechtěla ani připustit.
„Cože?! To si země střílíš?!“
„Ne! Prostě na to nemáš.“ Ušklíbla se, bůh ví co to do ní vjelo.
„Co tím myslíš, sem chunnin, a ty si jen genin, kdo jiný by na to měl mít?!“
„Že by já? Nechápu jak z tebe mohli udělat chunnina!“ Začala se bloncka naparovat.
…
„Díky tobě zemřel! Kdybys alespoň něco řekla! Takhle jsme vás museli zachraňovat!“ Pokračovala Niki v hádce dál.
„No tak jste to pěkně podělali. Zemřel!“ Mikon začali téct slzy. Niki s kamennou tváři stála a hleděla na ní.
„ Bylo jih víc! A já sem přišla až po Anshinovi. Měla sem na výběr. Myslíš že sem měla nechat utopit tebe?“ Niki neřekla Mikon že první vytáhla Natse, zalhala jí, bůh ví proč. Že by svědomí?
„JO!“ Mikon dala Niki facku a rozběhla se domu. Niki se poté otočila na Anshina. Toho taky dokázala namíchnout. Řekl jí že se změnila k horšímu a odešel taky domu.

„Dala mi facku…“ Začala řvát ještě víc. „Já bych si na jejím místě usekla hlavu…“ Kapali slzy na zem, na tempu zpomalila. Kashihoho výraz se změnil. Zesmutnil, se svojí studentkou soucítil.
„Kdyby věděla jak to bylo, co se mi honilo hlavou tak…“ Smutnou, mokrou tváří pohlédla na senseie. „ Tak mě musela zabít, tehdy bych se asi bránila. Ale teď bych se nechala.“
„Dokážeš se jí podívat do tváře, až se potkáte?“
„Doufám že jo, ale jestli ona mě, to fakt nevím.“

Niki poté co se pohádala svojí vinnou s přáteli, běžela domů, zabouchla dveře svého pokoje a rozbrečela se. Vyčítala si všechno. „Byla to moje vina!“ Brečela do polštáře. „Kdybych k*rva použila ty klony! Bylo by to rychlejší, ale né, já kráva chtěla aby dostala lekci!“ Brečela a nadávala si. „Místo toho sem to hodila na všechny! Sem hrozná!“ Vyčítala si. Všechno si házela na hlavu. A upřímně řečeno, kdyby použila klony, věřím že to dopadlo jinak. Najednou jí blesklo hlavou…
„Kam jdeš Niki?“ Divila se Sakura, Niki kolem ní prošla jako duch.
„Trénovat!“
„Teď v noci?“
„Jo!“
Niki se vypařila. Nejkratší cestou opustila vesnici. Sakura, protože se před chvílí vrátila od srazu s Mikon tušila co má v úmyslu. Niki šla asi 2 dny v kuse, pak se zastavila a pomyslela si že tohle bude nejlepší místo, kde začít s tréninkem.
„Už sem myslel že se nezastavíš.“ Ozvalo se za ní: Pohlédla za sebe. Hnědovlasej, asi 19tiletej kluk v ohozu Anbu tam za ní stál.
„Co chceš?“
„Já? Heh, plnit misi.“
„Cože?“
„Hokage-sama mi přikázala abych ti pomohl s tréninkem.“
„Máma!“
„Jo.“

„Už při prvním setkání jste byl dost otravný sensei.“ Usmála se Niki,
„Jo, ale pořád sem tě měl pod palcem.“
„Sebral jste mi v noci peníze na rámen a řekl, že mi je dáte jen když budu poslouchat!“
„A povedlo sem.“ Úsměv.
„Jste podvodník.“
Vesnice se blížila a Niki dostala jednu z nejtěžších misí v životě, usmířit se.