Síla ohně

„Přijď do Konohy, říkali. Počasí se vydařilo, psali." Temari složila inkriminovaný dopis do kapsy a založila ruce.
Hinata se omluvně usmála. „Ještě před týdnem bylo tak pěkně..."
Déšť bušil do střechy sídla klanu Nara jako mrak šípů do hrdinova štítu a venku bylo temno a zima. Temari přejel mráz po zádech. A to si ještě doma říkala, na co ninja vesta, když má dovolenou, a na co kaftan, když není na poušti? Nyní jí zbývala jenom krátká sukně a letní sandály a už pět minut bojovala s touhou vstát, praštit Shikamara po hlavě a donutit ho, aby s tím něco zatraceně udělal!
Nara mladší ze svého místečka na verandě hlasitě zazíval, ruce pod hlavou a nohy natažené vpřed.
„Já vám říkal, ať nevěříte předpovědi v novinách," ozval se Kiba, tak nějak divně zamotaný mezi Akamaruovy tlapy a ocas, že se dalo těžko určit, kdo na kom vlastně leží. „Počasáři se vždycky pletou, to je jasný. To tady Akamaru věděl dopředu."
„Ha? Mně jsi to teda neříkal," obvinil ho Naruto, který se ostentativně nudil už dvě hodiny, lozil sem a tam po místnosti a podle výrazné žilky na Sakuřině čele to vypadalo, že jej dotyčná kunoichi asi brzo zabije. Teď se Naruto vyjímečně přesunul do vzpřímené polohy a hrozivě mával prstem nad psím ninjou.
„Říkal jsem to ještě dřív, než jste ten výlet začali organizovat!"
„Jo, ale mě jsi z toho náhodou vynechal, hmm?"
„Ty jen nikdy nikoho neposloucháš!"
„Tohle je týrání! Moh jsem radši pokračovat v tréninku!"
„Tak dost!" Sakuřin pohár trpělivosti přetekl a nyní stála hrdě rozkročená na prahu verandy. „Jsme ninjové, už všech Kage, zažili jsme válku! Tak přestaňte kňourat a jde se!"
„Teď?" Špitl Kiba.
„V tomhle lijáku?" Pípl Naruto.
„Sakura-chan?" Hinata prosebně zamrkala.
„Ale no tak, princezny, bude to sranda," zazubila se Sakura škodolibě. „Že jo, Temari-chan!?"
Temari odvrátila zasněný pohled od té husté, heboučké hromady Akamarova kožichu, do kterého se toužila zabalit. Předešlou konverzaci neposlouchala už od chvíle, co se Kiba s Akamarem rozdělili a bílý ninken si protahoval tlapky tak vyzývavým způsobem...
Ostatní jí věnovali tázavý pohled.
Rozpačitě si odkašlala. „Ehm... Jo, jasně..."

Kráčeli blátem a brodili se kalužemi, chráněni pouze tenkou vrstvou plášťů do deště. Temari popotáhla. To byla reakce na zimu, ne na fakt, že jde Shikamaru pět metrů před ní a je mu úplně jedno, že na takový výlet nemá Temari správné boty.
„Hej, Tem?" Zastavil se a přes rameno ji pozoroval, jakoby se snažil odhadnout míru jejího bojového nasazení. Možná mu to konečně došlo a teď se začal bát o život, napadlo Temari.
„Co?" Procedila mezi zuby. Okami, kdyby jí alespoň půjčil tu vestu!
Ale Shikamaru se jen obrátil čelem k ní a zaujal bojový postoj: „Myslím, že se mi právě povedlo ovládnout jedno nové jutsu, nevadí, když ho vyzkouším?"
Řekl to, jakoby se vůbec nic nedělo a ta věta nechala Temari vzteky zkamenět. Teprve se značným zpožděním stáhla obočí a vyprskla: „Jutsu!?"
Je tohle vůbec možné, nebo nějaká noční můra? To ona má útočit na něj!
Obezřetně hmátla po nouzovém kunai u opasku, ale to už Shikamaru složil pečeť, pronesl formuly a kolem Temari se nakupily stíny. Černé, tuhé, hřejivé stíny.
Zmateně roztáhla ruce a otočila se kolem dokola, jestli nejde o iluzi, ale černý plášť ji následoval a vlnil se jako záhyby bavlněného roucha. Následovala černou linku po dráze k jeho chodidlům. „Jak dlouho to vydrží?"
Pokrčil rameny. „Než mi dojde chakra, možná? A hele, přestalo pršet!"
Stíny se rozplynuly dřív, než stihla protestovat, ale stejnou rychlostí se Shikamaru postavil vedle ní a obmotal jí ruku kolem pasu.
Usmál se. „Vadí?"
Odpověděla kyselým šklebem, ale nakonec se přitulila. Sálalo z něj teplo. „Nevadí."

„Nechce toho, to dřevo je mokré, akorát by doutnalo. A vůbec, jsme mimo vesnici, bude to lákat zvířata a další havěť," pronesla Sakura, když Kiba s Narutem už pět minut hromadily dříví na palouku a hádali se, jestli je lepší oheň vykřesat, nebo rozdělat pomocí dřívka a luku.
Naruto s neutrálním výrazem povstal od hromady mokrého klestí, a dal ruce v bok. „Kibo, myslím, že to Sakura nechápe."
Jeho rival, který se zčista jasna proměnil ve spojence, souhlasně přikývl. „Pro někoho, kdo prožil celý život v temnotě civilizace, asi nemají instinkty význam."
Sakura pohlédla z jednoho na druhého. „O čem to sakra mluvíte?"
Chvíli to vypadalo, že jí dají dlouhý proslov o teple domácího krbu, ale v následujícím okamžiku se jí oba vrhli k nohám s bolestným úpěním. „Když mi musíme mít táborák!!"
Sakura byla tvrdá a rázná kunoichi, zocelená bitvami a tvrdým tréninkem, ale pohled na ty dva zoufalce v ní začal probouzet mateřský pud. A tak se rozmáchla a praštila oba po hlavě.

Ten výlet se vůbec nevydařil. A to si to Kakashi tak plánoval - jen on, kytara a Pakunova smečka na stezce pro ostřílené zálesáky. Koupání v jezerech, opalování na skalnatých vyvýšeninách, lov bobříků a další drobné zvěře, a samozřejmě zpívání u táboráku... Ještě první den to vypadalo slibně. A pak začalo pršet. A aby toho nebylo málo, rozmočil se mu Icha Icha.
Zkrátka, Kakashi ještě nikdy nebyl tak dopálený. S nevrlým brbláním si pošoupl kytaru a dál se prodíral mokrým porostem, když něco zaujalo jeho pozornost. Takové příjemné, mihotavé světlo zlaté barvy. Oheň! Kakashi dlouho neváhal a u zdroje tepla se ocitl během několika sekund.
Poté samozřejmě chvíli trvalo, než překonal šok. S úžasem se rozhlédl kolem.
Shikamaru tiše dřímal v Temarině klíně; Akamaru si užíval masáž od Hinaty, které se na tváři usídlil lehce připitomnělý úsměv; Kiba objímal Akamaru ze zadu a tiše vrněl; a Sakura z části unaveně, z části hypnotizovaně sledovala zdroj světla uprostřed jejich kroužku. Kakashi překvapeně přistoupil k Sasukemu Uchihovi, který zcela nezaujatě seděl vedle ní, přestože byl momentálně psanec a Kakashi by ho spíš očekával na Orochimarově základně.
„Sasuke? Co se to...?" Vydechl Kakashi.
Sasuke se usmál a přiložil si prst na ústa, načež obrátil pozornost zpátky k plamenům.
Kakashi pochopil a tak tiše usedl na volné místo mezi Hinatou a Temari. Vytáhl kytaru a pak se do noci ozvaly jemné tóny ukolébavky.

Naruto se dál soustředil, zatímco oheň vyvěral z jeho chakrovodů a prapodstaty jeho chii. Láska, přátelství a mír. A to vše se v hřejivé vlně valilo ven, do lesního ticha.