Poezie

Skrývám se v temnotách
Přináším nejistotu a strach
Jsem jako stín v hlubinách
Už to navždy bude tak.

Jsem tvůj jediný společník
Jsem tvůj stín
Budu doprovázet i tvůj výdech konečný
Nic už nenaděláš s tím.

Navždy budu s tebou
Už se mě nezbavíš
Barvou šedou
Budu kreslit tvůj smutek, víš.

Ani smrt pro tebe nebude
Muset znamenat vysvobození
Slza na zem spadne
Je to tvůj osud souzený.

Kapky deště dopadají na zem
Zazní poslední nota
Zničila jsem i tvůj sen
Jsem samota

[font=Maiandra GD]Jsme rodina

Je krásné hledět dolů
na krásnou vesnici mou.
Vědět, že jsme tady spolu,
vědět, že jsme rodinou.

Všechny zde bych ochránil,
i kdybych se měl vlastního života vzdát.
To je můj úděl, proto jsem se narodil.
Věřím, že na mě budete navždy vzpomínat...

A zanechám tu po sobě odkaz,
část sebe, kus vlastního srdce,
mojí existence částečný důkaz,
svého syna, hrdinu příští generace.

Díky tobě lásko má,
že při mě stojíš, že jsi tady.
Ty jsi někdo kdo mě zná.

Život je irónia...

Hviezda padá z oblohy
Škoda že mne na nohy,
Pozriem sa ja dole
A ségra kričí „čo je?“
Noha moja sa na červeno farbí
Neziapem však nie som nejaká barbie
Bolesť tá však rýchlo prevláda
A mňa núti ziapať do rána
Ráno pred domom sanitka stojí
A mňa nakladajú „ách to bolí“
Kričal som ja cestou dlhou
Kým mi hubu nezavreli stuhou
Sanitka si to rýchlo fičí
Až nato že policajt to ihneď zočí
Vyštartuje on hneď za nami
Že nám pokutu naparí
Vodič ten za hlavu sa chytá
Policajtovi to už však svitá

Byli jsme tým sedm a byli jsme šťastní,
ty ses však vydal svou cestou vlastní.
Byli jsme tým, skoro jak rodina,
na tyhle dny se tak krásně vzpomíná.

Byli jsme soupeři, vždy šlo o zbytečnost,
dřív byla to hra, však teď je to skutečnost.
Byli jsme přátelé, byli jsme bratři,
jak dvě půlky přívešku, co k sobě patří.

Přísahám na svou smrt, že vrátím tě zpět,
i kdybych při tom měl prohledat svět.
Pomsta, to jediné má pro tebe význam,
tvá pomsta je tvým snem, já taky sen mám.

Mým snem je, Sasuke, vrátit tě domů,

---------------------

[size=18][i][font=Times New Roman][color=darkslateblue]Jsi jako slunce, když se ráno usmívá,
jsi jako duha, tak barevná a zářivá.

Jsi jako hora, která hrdě zdvihá majestátní štít,
jsi jako řeka, co v moři nalezne svůj klid.

Jsi jako vítr, svobodný a nespoutaný,
jsi jako měsíc, vždy stálý a vyrovnaný.

Jsi jako země díky které pevně stojím,
jsi ten, kdo mě chrání, když se v noci bojím.

Jsi jako oheň, který hřeje, ale nespálí,
jsi strážný anděl, který sleduje mne zpovzdálí.

Uplynulo již mnoho let,
od chvíle, kdy jsme byli dětmi.
Ráda bych ten čas vrátila zpět,
ráda bych tě dostala ven ze tmy.

Že budeš tu vždy se mnou,
říkal jsi stále a znova.
Teď kráčím samotou temnou,
byla to jen planá slova.

Skoro půl století spolu jsme byli,
teď strašně moc toho lituji,
že nedokázala jsem ti říct v jediné chvíli,
jen ty dvě slova, jen, že tě miluji.

Přes všechny údery, hádky i kopance,
ty jsi mě miloval, miloval do konce.
Přestože nikdy jsem na tebe nebyla milá,
byl jsi můj život, byl jsi má síla.

Naruto na mopedu, Neji na labuti,
Sasuke zase zakládá „Nejsem EMO“ - hnutí.
Hinata na pískovišti: „Pojď si pro mě srabe!“
Kakashi na ní jen kouká, asi mu zas hrabe.

Tsunade se dostavila k odvykací kůře,
Kibovi se ztratil ninken, ochočil si kuře.
Dvacet čtyři hodin v kuse,
držel Chouji chipsu v puse.
Kolem běhá Tobi,
zase neví „Co by.“

Říkáte si: „U starýho kýbla,
zbláznil se snad Dibla?“
Omyl! Za to může nuda,
ta není na nápady chudá.

[center][i]
Ale ona milená,
sadla mu zase na ramená
a šepla mu do uška:
„Ja som múdra muška,
mňa sa len tak nezbavíš,

Vím, jsi teď strážným andělem,
při každém mém kroku.
Byl bych mnohem raději,
bys byl živ po mém boku.

Nedá se vyjádřit slovy,
ani ničím jiným.
Ztratit tě to nepřebolí,
ale kdo je viným?

Monstrum ve mně, vzalo mi tě,
za to ho teď proklínám.
Byl jsem sice malé dítě,
však stále na tě vzpomínám.

Teď už vím, že není hlavní,
mít přehršle síly.
Stačí hodně dřiny, potu,
to dovede tě k cíli.

Chci být ze všech nejlepší,
teď nejlepší je Pátá.
To mi ale nevadí,
chci být jako táta.

HIDAN
Já jsem Hidan a moje kosa,
hubená je jako vosa.
Těžko půjde popsat slovy,
jak jsem věrnej Jashinovi!
Nechtějte mě oddělat,
mohli byste prodělat!

KAKUZU
Jsem Kakuzu s pěti srdci,
budu mluvit rovnou k věci.
Nesahej mi na mý prachy,
bo tu budeš brečet strachy.
A nechtěj od mě dostat pěstí,
tady teď a hned,
nemusel bys při tvym štěstí
přežít, na to vem jed!

DEIDARA
Mé jméno je Deidara,
hrozně mě štvě Madara.
Jako Tobi šíří klepy,
že prej má jedno oko slepý.
A nechtějte mě dopálit,

Temnota moja...

To, z čoho som zúfalý
je osud môj neblahý.
Padám do duše svojej
bez útechy tvojej.
Hľadím na tie prázdne oči
s pocitom, že všetko končí.
Koniec, to je to, čo chceš?
Alebo sa tomu zasmeješ?
Moja bolesť, to je tvoje šťastie,
pocit zúfalstva vo mne rastie.
Nedokážem takto ďalej žiť,
chceš to Ty však pochopiť?
Cesta moja, tá je plná bolesti,
je to horšie, akoby mi lámali kosti.
Kosť, tá sa časom zhojí,
to, čo je však v srdci, neprebolí.
To, z čoho mi srdce puká,
je ľahostajnosť tvoja krutá.

Pre chvíľu šťastia
Obetoval všetko.
Pre chvíľu šťastia,
dal by aj život.
Chvíľa šťastia
znamená chvíľu s ňou.

Jediná sekunda
Vykúpi svet.
Ak jej smiech môže o
Sekundu dlhšie znieť.

Jediná sekunda
Rozsvieti slnko.
Ak tú sekundu
Venuje radosti.

Jediná radosť
V rukách mu zomiera.
Rozpadá sa ruža
Unáša ju vietor.
Neuzrie viac jej úsmev
Nezačuje jej smiech, nezachytí tlkot srdca.

Pre chvíľu šťastia
Bol by dal svet.
Jeho sveta
Teraz však niet.

Stratil svetlo- dôvod žiť
Jediný bod
O ktorí sa dá zachrániť.

ZETSU
Jsem Zetsu a jsem kanibal,
Cos to ty v**e zas udělal?
Co já to vždycky jenom ty,
máš k mýmu konání připomínky.
Když ty taky všechno sežereš!
A ty zas kdekoho ožereš!
Kámo tohleto nemá cenu!
Fajn, nakopu zadek jinýmu emu!
My dva jsme Zetsu a furt se hádáme,
a večer ve skleníku k spánku padáme...

MADARA
Jsem Madara a to každej ví,
v Konoze se o mě prej mluví.
Itachi o mě šíří drby,
že já ho radši nešoup do tý vrby!
Co se ale nikdo nedoví,

Toho dne se někdo zrodil
ve Vesnici ukryté v listí
a zlého démona do něho vložil,
plného síly a nenávisti.

Tímto vesnici zachránil,
ale hodně obětí padlo.
Velkou katastrofu však odvrátil
a tím klesl až na dno.

Nikdo ho neměl rád,
protože v něm sídlil démon.
Iruka byl jeho první kamarád,
poučoval ho však jenom.

Tenhle kluk už trochu vyzrál,
ale dělal samé hlouposti.
Chtěl, aby ho někdo uznal,
dožadoval se pozornosti.

Maturitní zkoušky se dělaly,
on však neuspěl.
Všichni se mu proto posmívali,
hodně bolesti si vytrpěl.

Celý život jsem tě hledal,
všude chodil, všude běhal.
Byla jsi světlo světla rozzářené v mojí duši,
teď však tuhle krásu něco ruší.
Ztratil jsem ze svých očí,
květinu, jejíž květy právě pučí.
Konec klidu, konec svitu v duši,
začíná tmavá noc, nic ji nevyruší.
Hledám tě dál a hledat nepřestanu,
do všech koutů světa,
dokud tě nedostanu,
pro tu trochu světla...

***

Slunce nad obzorem ve své zlatavé kráse,
já upínám pohled k němu jako ke své spáse,
Ke svému vykoupení z pozemských strastí,

Varování: Kdybyste snad při čtení těchto řádků ucítili nějaký nelibý zápach, neděste se….nezavařuje se vám PC, to je jen Sasukeho samochvála
Varování2: Pokud jste fanoušky Sasukeho radši nečtěte!

Jsem bezcitný avenger, mé jméno je Uchiha Sasuke
dívky i ženy mě proto milují, je to totiž děsně chlapské
a absolutně jim nevadí, že morálně to není hezké.
Největším cílem je Itachi, můj bratr starší
bez mrknutí pokosil celý náš klan, ve věži mi z toho straší.

Túžil po niečom tak veľmi,
že dušu zapredal.
Srdce smútok zahubil,
bolesť zanechal.

Svetlo vyhaslo, teplo necítiť.
Ľuďom ubližoval, ako mu odpustiť?

Len pre hlúposť život zahodil.
Čo ho trápilo? Prečo to urobil?

Pre lásku blížneho, to ho trápilo, to ho mučilo.
Videl ju šťastnú, ale bez neho.

Bola len sen, prelud života,
len pre ňu dušu upísal.
Diabol sa smial, kruto tešil,
svoju dušu, podvodom získanú, doteraz stráži.

Smrteľník, čo uzrie plamene, a dušu si ustriehne,
šancu na útek má, diabol mu dušu nevezme.

Krutý osud tíši jeho kroky, cesty ďalej pre neho niet,
žil pre iných, rovnako trpel, no zrútil sa mu celý svet.
Kde predtým prekvitala radosť a nebu vládol jasný deň,
zostali iba spomienky, mŕtva nádej a jeden zlomený sen.

Kto by túžil po bolesti, smútku, po samote a strachu žiť,
keď musí trpieť... chradnúť, pretože nemôže sám sebou byť.
Blúdi nocou, hľadá tvár, ktorej veril, ale ktorej už niet,
zabil ju, zničil v šialenstve zmyslov, a preto nemôže späť.

Kráča a neohliada sa, zrnká krvavého piesku sa v púšť menia,

Nenávisť mu plní čierne srdce a temnota ho silou ovláda,
nie je viac slabým ľudským tvorom, je iba slepá návnada.
Hadí šepot nesie sa tichom, volajúc sladkým hlasom jeho,
zvolil si osud, prekliatie, vybral si svoje mŕtve meno.

Namiesto rubínovej krvi mu v žilách prúdi prudký jed,
namiesto sýtosti ho trýzni navždy ten nekonečný smäd.
Nepozná žiadnu bolesť, nepozná odpustenie ani strach,
Vnútro prázdne, duša zničená, srdce premenené v prach.

Nádeje...Umreli! Pod rúškom noci ticho striehne v tieni,

Ninjove slzy

Vietor sa krajinou preháňa,
jeden z príbehov bolesti rozpráva.
Tam v diali pod tým veľkým košatým stromom sa čosi stalo.
Chlapec chlapcovi v náručí leží,
v očiach jeho životná iskra chýba,
niekde sa stala chyba.
Druhý chlapec ticho plače.
V korune stromu veverička skáče,
malé čierne očičká na chlapca hladia,
jeho slzy veveričku rania.
Pomaly, opatrne k chlapcovi zliezla
a vtedy si to všimla,
na veste ležiaceho chlapca rozkvitá kvet červený,
druhý chlapec je žiaľom zronený.