Taneční v Konoze 04

Za našimi hrdiny už bylo několik tanečních lekcí. A jelikož se toho při nich stalo spousty, nesmíme se divit následujícím událostem...
Hitomi čekala na holky na domluveném místě. Nachystáná a plná radosti, ačkoliv věděla, že dostala na každé hodině nerva a vždy někoho nebo něco seřvala.
Po pár minutách čekání zahlédla dvě šmouhy v dálce. Myslela, že to je Ayano s Tokime, ale bohužel to bylo pouze plátno, na které Sai kreslil.. dvě šmouhy v dálce. Raději se otočila a nepřemýšlela nad tím, jak může kreslit něco tak absurdního. Navíc ještě nebyl převlečenej a to lekce začínala za půl hodiny.
„Ahoooj,“ skočila ji Tokime na záda i se svými modrými šaty.
„Tokime.. Slez,“ snažila se ji shodit.
„A..hooooooj!“ dovršila to skokem Ayano, díky kterému to už Hitomi bohužel neustála.
Poté co je seřvala a oprášila šaty, mohly vyrazit. Povídaly si a povídaly, až došly k budově, ve které se všechny ty nekalosti prováděly.
„Tak jsme tu,“ prohlásila Tokime.
„Ano, všimly jsme si,“ vrátila ji Ayano. Poté se mezi nimi odehrával oční souboj, blesky prosti bleskum. A to k budově přišel i Kotetsu s Kimi. Když se všichni pozdravili, tak Kotetsu políbil Hit. -psala jsem, aby jste se nedivili?
„Čau Kimi, kde je Neji?“ zeptala se Ayano, která vyhrála oční souboj.
„Ještě je v sídle, musí něco zařídit ohledně misí,“ vysvětlila a koukla na Tokime, která si právě procvičovala nádech a výdech. Vypadala u toho velice komicky. Dávala ruce nahoru a dolu, ksichtila se a vlnila jak had. Zvláštní rituál pomyslela si.
„Oh Kimi,“ spozorovala ji ta děsivě se vlnící osoba. „Dlouho jsme se neviděly,“ usmála se a přestala ve své dosavadní činnosti.
„A-ano.. naposled předevčírem na hodině,“ podrbala se. Blondáýnka si v tu chvíli vůůůbec nepřipadala jako ťululum, místo toho se s kapkou u čela od srdce zasmála.
„No jistěěě!“ poplácala Kimi dosti tvrdě po zádech. Když ale přicházel Shikamaru, okamžitě se za nevinou dívku schovala. Shikamaru se rozhlížel po partičce, ale nakonec se rozhodl vstoupit do budovy. Když zmizel, Tokime vylezla.
„Pořád nechápu, proč se mu od první lekce snažíš vyhýbat,“ zapojila se Hitomi.
„Má tě rád, tak se s ním sbliž? Třeba z toho bude láska,“ promluvit pan chýtrý - Já mám přes nos obvaz -.
„To se ti lehko řekne, tys s ním netancoval opilý a nechoval se jak idiot,“ chytla se z rozpaků za hlavu.
„Stejně spolu na každý hodině tancujete,“ chytla ji Ayano za rameno.
„Já vím a je to úžasný, ale cítím se tak trapně. Jakmile skončíme, tak zdrhnu,“
„Kdyby si myslel, že seš trapná nebo idiot, nechodil by pro tebe při pánský volence,“ ohradila se Ay.
„Pokud můžu něco říct, tak..“ zapojila se do rozhovoru Kimi, ale Tokime ji opět chytla a poplácala po zádech.
„Jistě, jistě, máš pravdu, radši půjdu dovnitř a nechám to volně plynout... díky Kimi,“ usmála se a vklouzla do budovy.
„..neni zač,“ dodala tiše.
„Nevšímej si toho, je ukrutně nervózní,“ dodala ji Ay sebevědomí. Konečně už k nim mířil i Sai.
„No tomu to taky trvalo,“ zabručela fialovláska.
„Tak můžem?“ zeptala se rovnou. Sai se jen usmál a tak ho čapla za ruku a odvlekla dovnitř.
„Taky už půjdu, přeci jen tam už Shikamaru je,“ řekla Kimi.
„Počkej,“ zastavila ji Hitomi. „Zkus z něj prosím vytáhnout něco ohledně Tokime, alespoň se nebude tak nervovat,“
„A co když řekne něco nepěknýho, bude to pro ní ještě horší,“ namítla.
„Pokud něco takového řekne, tak jí to nepovíme,“ Kimi kývla a také zmizela uvnitř budovy. Venku už jen postával osamělý pár dvou zamilovaných lidí.
„Neměli bysme už taky jít?“ zeptal se Kotetsu a zadíval se hnědovlásce do očí.
„No jelikož jsi lektor, tak asi jo,“ zasmála se. Když Kotetsovi došlo, že by měl zahájit další hodinu, vlítnul dovitř a Hit hned za ním.
Páry se zadali a měli tancovat do muziky. Většina z nich poznala oč se jedná a začala Cha-Chou, někteří si to mírně popletli s Jivem a vznikla z toho velice vtipná míchanina. Nakonec se sehráli a vše šlapalo, jak mělo... Až na to, že Hitomi měla opět podpatky, na které si ne a ne zvyknout. Lee se jí za dobu v tanečních začal vcelku bát, jelikož dokázala být velice děsivá, když jí něco nešlo. Obzvlášť když jí to nešlo téměř denně, jelikož na podpatcích musela tancovat pokaždý.
„Kdy už bude konečně pauza, na tohle opravdu nemam, ještě že už zbejvá jen pár lekcí, jinak bych musela Tsunade opravdu zabít a ukončit to sama. Ačkoliv to nejspíš stejně udělam,“ přemýšlela nahlas.
Zatím co Hitomi vrčela do všech stran, Ayano umírala nudou.
„Myslím, že nám to jde,“ pronesl Sai.
„Myslím, že umřu,“ zašeptala.
„Co prosím?“
„Ale níc, nííc,“ usmála se. Ale jakmile to udělal on, rozrtil tak zbytečky jejího elánu. Téměř na něm vysela a jako duch se vláčela po podlaze.
A zatím co se Ayano tak náramně bavila, naši Tokime sžíral strach, aby s Gaarou náhodou nenatrefili na Shikamara. Byla tak nervózní, že během tance srážela všechny okolo, jako kuželky bowlingová koule. Každému se omlouvala a stále se rozhlížela kolem.
„Ahoj,“ uslyšela za sebou. Tokime se zatvářila velice nešťastně. Poté nasadila milý obličej, aby mohla pozdrav vrátit své kamarádce, která nejspíš měla potřebu ji zdravit dvakrát za den.
„Ahoj,“ otočila se na Kimi a kývla směrem k Shikamarovi. Ten se na ni chvíli zahleděl, a potom její pohyb hlavy zopakoval. Když sklopil zrak, blondýnka věnovala jeho tanečnici vražedný pohled a pokusila se odtančit co nejdál.
„Jsi tak zvláštní,“ řekl najednou Gaara. Nevěděla, jestli ji zarazilo víc to, že vůbec promluvil a nebo to, že to řekl on ji, právě on.
„Děkuji, taky ti to dneska sluší,“ usmála se. Nevěděla, zda pochopil ironii a narážku v jejím hlase, ale trošku se zarazil.
„...Ach tak. Jistě, vypadáš skvěle,“ po tom sice až tak moc neprahla, ale tak každá lichotka potěší.
„Ještě jednou díky,“
„Hmm. Smím se na něco zeptat?“ ozval se znovu po chvilce.
„Jistě,“
„Vypadá to, jakože nechceš být v blízkosti Shikamara, přitom vás spolu pokaždé vidím tančit a pokaždé vidím, jak skvěle se spolu bavíte. Nerozumím tomu. Je to nějaká šifra?“ právě v tuto chvíli jí přišel jako ten nejvtipnější člověk na světě. ,Šifra, znělo jí v hlavě.
„Ne, nemyslím si,“ od srdce se zasmála.„ Já jen, že jsem se před ním chovala jako naprostý idiot a teď je mi trapné se na něj pouze podívat, i když to zní dost zvláštně, když spolu vždy tančíme, že?“ zasmála se sama sobě. Přišla si ubohá a k smíchu.
„Nemyslím si,“ podívala se na rudovláseho hocha. „Chtěla bys s nim být, ale tvá hlava si myslí, že on o tobě nesmýšlí v dobrém,“ Tokime chvíli mlčela.
„Jsi zvláštní,“ řekla nakonec a dále se věnovali pouze tanci.
..O přestávce u jednoho malého stolečku...
„Chci domůůů,“ bědovala Hitomi s botami v ruce.
„Chci od Saieee,“ přidala se k ní Ayano, která své boty ještě zvládala.
„Chci se pochlapiiit.. ačkoliv chlapi jsou pěkný bačkory, beru zpět. Chci odvahůůů,“ zapojila se i Tokime, které při tancování pomáhal k udržení na botách či nohách, Gaarův písek.
„Já nic nechci, mám všechno co si můžu přát,“ přihupkala k nim Kimi.
„Zabijte ji někdo,“ zavrčela Tokime.
„Bude mi potěšenim,“ vrátila ji Hitomi.
„To by chtělo točit,“ vzdychla si Ayano.
„Přece bych vás nezklamal,“ ozval se od baru Genma, který držel v ruce velice známou kameru, kterou dokumentoval všechny jejich činosti.
„Za chvíli si o tobě začnu mylset, že seš úchylák a k bůhví čemu si nás nahráváš,“ koukla na něj Toki.
„To ti to došlo až teď?“ dělal překvapenýho.
„Tyyy!“ zvedla se.
„Klid Toki, chce tě jen vyprovokovat k další blbovině, kterou by pak pouštěl všem na potkání,“ chytla ji Ay za šaty. Bohužel zatahala víc než předpokládala a Tokimini modré šaty do korzetu se sesunuli k jejim bohům. Blondýnka vypískla a rychle si je zpět nandala. Byly u baru, ale kupodivu se tam nenacházely mraky lidí, jelikož jich většina stála frontu na záchod, ale přesto to několik očumů vidělo a zahvízdalo, taky se jich dost začalo smát. Genma okamžitě zaklapl kameru a bleskurychle ji položil na bar. Sledoval, jak Tokime zareaguje, doufal, že zmláti všechny kolem a nechá to jít, ale to se nestalo.
„Toki?“ zašptala Ay opatrně. Její kamarádka ale bohužel nereagovala, místo toho utekla pryč, pryč od nich a pryč z budovi. Genma jim rychle hodil kameru a vydal se za ní.
„Do haj*lu!“ bouchla Hit do stolu. Ayano se cítila strašně. Muselo ji to zasáhnout, přeci jen jí dost lidí, hlavně mladých ninjů vidělo polonahou. Chtěla si nafackovat. V tom k nim přišel pomalým krokem Shikamaru a zastavil se u Ayano. Vzhlédla k němu.
„Doufám, že tě to opravdu mrzí,“ řekl vyčítavě, ani se na ni nepodíval.
„Nemáš ani představu jak moc,“ vstala.
„Opravdu?“ zeptal se.
„Ano!“ zvýšila Ayano vyčítavě hlas. „To je přeci jasné, mám jí moc ráda,“
„Jí to nejspíš taky mrzí,“ stále se na ni nepodíval.
„Já vím, je mi to opravdu líto, ale nehodlám tady od tebe něco poslouchat. My si to spolu s Tokime vyřikáme a pomůžu jí jak jen to půjde. Prozatím ji nechám s Genmou, vždy ji dokázal utěšit. A ty, by sis s ní mohl taky někdy promluvit,“ konečně se na ni podíval, ale to už se ona mizela druhým východem ven.
Jak Kimi, tak Hitomi mlčely a nevěděly zda se vrátit na parket či vyčkat na jejich kamarádku. Tedy alespoň u Tokime si nebyly jisté zda se nevrátí. U Ayano už bylo rozhodnuto, pro teď se uzavře do sebe, bude si nadávat a nakonec se pokusí Tokime pomoct s čím bude potřeba. Je to hodná dívka, ale také velice citlivá.
„Myslím, že se jí to dotklo,“ řekla Kimi k Shikamarovi. Ten se na ni nechápavě podíval.
„Znělo to od tebe velice vyčítavě. Ano, sice to nebylo nic pěkného, ale to ona ví, navíc to neudělala naschál. A myslím, že to taky nebyla vůbec tvoje záležitost,“ objasnila mu.
„Jak to, že to nebyla moje záležitost?!“ vyjel. „Tokime je …. je moje kamarádka,“ dodal nakonec. Kimi si jen povzdychla.
„Dobrá,“ vydala se zpět do sálu.
„Nevím proč,“ promluvila Hitomi od stolu. „Ale mám hroznou chuť ti jí vrazit... Jen si nedokážu vysvětlit proč,“
„Co ti brání,“ zeptal se. Chvíli mlčela, ale nakonec se na něj s mírnym úsměvem podívala.
„Nemlátim lidi bezdůvodně,“...