Konoha vzhůru nohama XIV. - mrtvý bod

Mrtvý bod

Kiba si rozkousl ret už asi po třetí za posledních pět minut, seděl na chladné podlaze a polykajíc krev která mu stékala na jazyk zíral mlčky do zdi. Ostatní ve směs čekali co bude. Hinata jediná z Kiby nespouštěla oči.
Vzduch kolem byl hustší než oblak dýmu, protože všichni věděli, že Kabuto si je sebou až moc jistý, že něco není v pořádku, když se ani nebrání. Navíc přes to že měl stále volná ústa, nezdálo by se že jim k tomu chce ještě něco říct. Z ničeho nic udělal Naruto několik kroků přímo k němu.
„Tak už ses rozhodl co chceš dělat?!“ řekl vážným tónem. Kiba vymáčkl z horkých rtů další pramínek krve, prudce otočil hlavu a vstal.
„Zabijeme ho.“ řekl.
„Kdo ho zabije?“ koukal na něj Naruto chladným pohledem a ptal se jako by o nic nešlo.
„Není to jedno?!“ vykřikl Kiba, jako by se z toho jedinou větou dala udělat jen nedůležitá záležitost.
„Hrajeme o čas! Oni se nějakou dobu ubrání, čím dřív se ho zbavíme a najdeme způsob jak odtud vypadnout tím líp!“ vykřikl téměř nepříčetně a sám sáhl po kunai.
Několika rychlými kroky byl u Kabuta, zvedl ruku a namířil si ji přímo na jeho hrudník. V očích mu hořel vztek, jako by před sebou viděl to všechno co ztratili za léta kdy on a Orochimaru ničili jejich domov.
Teď před ním stála možnost to nejspíš konečně všechno skončit, bez ohledu na to co má Kabuto v plánu, co se stane po tom až ho zabije, bez strachu z toho za co ponese odpovědnost pociťoval silnou touhu být tím kdo probodne jeho tělo.
„Chm.“ na Kabutově tváři se zjevil úšklebek, jeho hlavou se právě honilo něco jako, že tohle děcko to neudělá. Nejspíš myslel že není tak hloupý, aby si troufl ho tu bezmyšlenkovitě zabít, když ví, že důvod proč jsou tu je jen ten, že je až tak daleko zajít nechal. Neudělal by to přece kdyby neměl nějakou pojistku, že se mu nic nestane.
Kiba změnil pozici, prudce mu přitiskl zbraň ke krku a naklonil se k němu.
„Dej mi důvod proč bych tě neměl zabít, jinak to teď hned udělám.“ zavrčel.
Kabuto se na něj dál díval skrze skla brýlí a už jen svým mlčením se mu vysmíval.
Kiba ztrácel nervy, zatím co všichni sledovali jeho počínání a nikdo si netroufl nic udělat, on přitiskl kunai až těsně na kůži, stačil jediný prudký pohyb, když najednou Kabuto uhnul svým posměšným pohledem.
„Škoda.“ zašeptal najednou a Kiba přestal.
„Vám to vážně nedochází co?“ zašklebil se, když cítil, že se jeho krk uvolnil. „Jste tu v pasti, zemřu já a zemřete taky. Pochopili jste? V tuhle chvíli je už celé tahle pevnost obklopená věrnými, kteří sem pro vás dřív nebo později přijdou, i kdybych byl mrtví myslíte že ti všichni se vzdají toho co jsem jim za ta léta dal? Sotva! Když mě zabijete, nepomůže vám to, zemřete. Sami se odsud nemáte šanci dostat. Zatím jsem rukojmí ne? Když žiju, nemůžou na vás zaútočit.“ šklebil se Kabuto, jako by oznamoval, že je králem hry.
„To tobě to nedochází.“ ozval se Naruto.
„Je jedno jestli tady mi budeme muset zemřít, všichni jsme to riziko znali, než jsme se vydali na tuhle misi. Až sem přijdou, najdou tvojí mrtvolu a i kdybychom tu měli umřít s tebou, budeme bojovat dokud to půjde.“ tohle téměř nikdo nečekal, že by právě Naruto najednou mínil tak tvrdě stát za záchranou vesnice po tom všem co jim předtím řekl.
„Uzumaki Naruto... Jak šlechetné riskovat život pro lidi kteří tě od dětství zavrhovali. Musí vám být přece jasné, že sami se odtud teď už nedostanete a porazit je všechny taky nemáte šanci, jste jen banda děcek. Pokud se nevzdáte, zemřete tady a tím to zkrátka skončí.“ zapichoval oči do jednoho po druhém.
„Sami je možná porazit nemůžeme, ale když se někomu z nás podaří dostat ven, můžeme shromáždit ostatní ninji.“ řekl Neji.
„Říkám vám že neexistuje způsob jak odejít a jakmile mě zabijete, nebude nic co by je drželo zpátky, aby tuhle vaší malou vzpouru zarazili.“ řekl.
Kiba křečovitě svíral kunai a sledoval ho, byl si skoro jistý, že by ho měl zabít, protože tak jako tak to dřív nebo později udělají a čím déle budou střed s Kabutovými nohsledy odkládat o to větší jim tím dají šanci se připravit.
„Ne.“ zarazil ho najednou něčí hlas.
Překvapeně se otočil na Sasukeho.
„Vím jistě, že tady ten zmetek má únikový východ o kterém nikdo neví.“ řekl vážně.
„Jak si tím můžeš být tak jistý?“ zeptal se Kiba.
„Orochimaru totiž doplatil na svou domýšlivost, když neměl možnost utéct, protože se nacházel právě v části sídla kde žádný nebyl, když přišel útok. Nevěřím, že by Kabuto opakoval stejnou chybu a riskoval tuhle pevnost, ze které se může stát vězení, když už jednu vzpouru zažil.“ řekl a podíval se na osobu sedící na židli.
„Chytrý kluk.“ řekl obvykle výsměšným tónem Kabuto.
„Jestli je to tak pak máme pořád šanci vyhrát.“ odpověděl Kiba jako by jen nahlas říkal své myšlenky.
„Tohle je šílenství, nemůžeme tu jen tak zůstat a čekat, navíc já Sasukemu nevěřím!“ prohlásil Shino.
„Děkuju.“ ozval se Sasuke uraženě.
„Ale pravdou je, že tohle je jen naše domněnka, co když tu skutečně žádný únikový východ není.“ namítala Tenten.
„Jsou tu samé ukryté dveře, jámy s hady, poklopy, padací zdi a podzemní úkryty, proč máš pocit, že tu není taky tajný východ?“ zeptal se Naruto, když si vzpomněl na luxusní vybavení Kabutových chodeb.
„Snad si nemyslíte, že nás tady přemlouvá abychom ho nechali žít jen tak, když zvenku mu nikdo pomoct nemůže. Vím jistě že se odsud dá dostat.“ tahle Sasukeho slova vykouzlila na Kabutově obličeji zvláštní výraz.
„Pravda a vlastně, od čeho je ten klíč v Kabutově kapse?“ řekl Neji a jemu začalo docházet, že bude svoje vojáky potřebovat co nejdřív, jestli chce zničit tuhle hrstku shinnobi, kteří to odmítali vzdát.
Za okamžik už mu Lee aktivně prohrabával kapsu, aby nešel o čem Neji mluvil.
„Jste chytří, ale napadlo někoho z vás vylézt oknem?“ zeptal se Kabuto, načež se Hanabi k němu chystala okamžitě rozběhnout podívat, aby zjistila, jak je to vysoko.
„Ani nápad!“ chytila jí za ruku Hinata, „Jsi vážně tak hloupá? Poradil nám to Kabuto! Otevřeš ho a spadne na nás strop!“ napomenula ji.
„Takže plán zní, najít východ.“ rozhodl Kiba.
„Pořád znevažuješ možnost, že tu žádný není!“ opakoval Shino svou verzi.
„Je to logické, myslíš si, že Kabuto by si tu seděl a čekal na nás, kdyby se odtud pak nemohl sám tiše vytratit a nás nechat v pasti?“ řekl zcela klidně Shikamaru, jakoby mluvil o tom co bude k snídani.
„Fajn tak teda, prohledejte stěny strop i podlahu, prostě všechno. Někde tu musí být nějaký poklop nebo dveře.“ nařídil Kiba.

Po několika hodinách už to vypadalo marně. Neji a Lee nespouštěli Kabuta z očí, zatím co ostatní hledali. Ino a Tenten zvedali všechny koberce, aby pod nimi Shikamaru a Sakura zkoušeli najít něco v podlaze.
Kiba,Gaara a Temari zkoušeli strop, Chouji, Naruto a Sasuke se snažili zničit kteroukoli zeď, Shinovi brouci prohledávali všechny skulinky a Hinata stojící v rohu hledala Byakuganem něco podezřelého, ale zdálo se, že celá místnost je postavena z něčeho “neprůhledného“ .
„Jsem unavená, nic tu není!“ zafňukala Tenten.
„Ne, to není možné.“ zašeptal Kiba.
„Stále vám ještě nedochází, že byste to měli prostě vzdát?“ zeptal se Kabuto a zašklebil se.
„Ne!“ vykřikl Kiba vztekle a kopl do zdi.
„Prohráli jste, nemáte nejmenší šanci se odtud dostat živí a zachránit svou drahou vesnici. Jste jen banda hlupáků. Podívejte se na sebe, co náš bývalý Kazekage, myslíte že někdo jako se mi může stavět, už jednou jste byli poraženi s celou armádou, proč myslíte že máte šanci bojovat s nimi znovu? Měl bys to vzdát Gaaro, stejně jako to už jednou vzdal Naruto, když utekl a týdny se chovával.“ začal řečnit, jako by ho nikdo neměl sílu umlčet.
„Čeho se snažíte dosáhnout? Polovina z vás to stejně okamžitě vzdá, až pochopíte, že jsou v přesile.“ usmál se ďábelsky.
Gaara koukal do zdi a nereagoval na jediné slovo, jako by tam ani nebyl. Před očima měl vězení, chladné stěny a hustou tmu. Zbytky zrnek písku na podlaze, nic víc už mu nezbylo, jeho bratr i většina přátel byli mrtví.
Toužil se po letech vrátit domů, do rozpálené sluncem zalité Suny a i kdyby se mu to přání už nemělo splnit, nechtěl znovu skončit ve vlhkém vězení, kde bude po zbytek života sledovat několik zbylých zrnek písku, jak poletují sem a tam.
„Vybral bych si smrt, než se vzdát někomu jako tobě.“ řekl s kamennou tváří.
„Změníš názor, člověk tváří v tvář smrti názory mění,že Naruto?“ ozval se znovu svázaný. „Až půjde do tuhého, polovina z vás nebude koukat na své přátele, ale na svůj život, protože to je to co chtějí opravdu ochránit. Stejně jako jounini už jednou slíbili věrnost jen proto, aby se zachránili, stejně jako už jednou se Kazekage vzdal, když pochopil, že nemáte šanci, stejně jako se Shikamaru schovával a nepletl se mi do cesty, protože věděl, že to nemá smysl, stejně jako vás Sasuke opustil, když mu Orochimaru nabídl bezstarostný život, stejně jako Naruto utekl, když mu šlo o život...!“
„Dost!“ přerušil ho náhlý výkřik.
„To stačí! Já tohle nebudu poslouchat!“ ozýval se hlas růžovovlasé dívky, Kabuto se na ni pomalu zaměřil.
„Neposlouchejte ho, jen se snaží nás zastrašit, protože ví, že se odtud nedostane! Zapomeňte na to! To my vyhrajeme a jestli vy to vzdáte, tak já ne, protože jsem až do teď den po dni seděla ve špinavé jeskyni a čekala jen na den když odtud vyjdu nemíním takovým čekáním strávit i zbytek života.“ po tech slovech se Sakura rozhlédla po místnosti.
„Půjdeme spát, je pozdě.“ řekl Kiba do ticha které zavládlo.
„Chceš jít jen tak spát?“ zeptal se ho Shino nevěřícně.
„Jsme všichni unavení, během noci se vystřídáme a budeme ho hlídat, aby nám nezdrhl. Teď nemůžeme udělat žádné rozhodnutí, nevíme co má ten zme*ek v úmyslu.“ řekl Kiba klidně.
Měl plnou hlavu zmatených myšlenek.
„Jestli tu není žádný východ jak to že je Kabuto tak klidný? A co když říká pravdu, oni to jen tak nevzdají, lidé kterým Kabutova vláda přinesla moc o ni budou nejspíš bojovat dál a my nakonec vesnici stejně nezachráníme..“