Na první pohled a na první střetnutí, 3.díl

Příští den začal tak, jako začínal každý den, který spolu zažily. Opět se Aiko pokoušela Yami probudit všemi způsoby, opět nestíhaly a opět se potkaly s „nimi“.
„Čůůůůs,“ vznesl Naruto ospale a protáhl se. Za chvíli za ním stál i Sasuke s mokrými vlasy, ručník přes ramena a v puse kartáček na zuby. V ten moment si i Aiko musela umanout, že je Sasuke opravdu sexy a roztomilý. Tento pocit však netrval dlouho.Yamiko byla plná energie, což bylo po ránu nezvykem, poťouchle se na Sasukeho usmála, ale pak její energie začala rychle ustupovat a i když byla Yami nehorázně zdlouhavý řečník, v tuto chvíli se zmohla pouze na…
„A-ahoj Sa-suke-kun,“ dostala ze sebe a když jí Sasuke nevěnoval žádnou pozornost, odvrátila se a raději ustoupila. Dostal se jí za to však vřelý úsměv od Naruta, který naznačoval, ať si s tím neláme hlavu.
„Aiko-cháán!!“ zvolal přehnaně mile Sasuke a přiskočil ladným skokem až k Aičiným nohám, kde dále pokračoval svým medovým hláskem „Dlouho jsme se neviděli, jak ses vyspala?“ Kolem Aiko se začala formovat zlověstná aura. Sasuke nechápavě naklonil hlavu. Aiko se napřáhla a dala Sasukemu jednu přes držku.
„Idiote!!“ dodala a chytla Yamiko za rukáv její bílé košile a táhla ji dolů ze schodů. „Pojď Yami, nebudeme se dále zdržovat s tím blbcem!“
„Ale když…“ začala Yami, jak už byly dostatečně daleko od Sasukeho a Naruta. „Já…“
„Pro boha chováš se jak malá! Přestaň už popotahovat a pojď normálně, říkala jsem ti, že je to idiot!“ Yami už to nevydržela, vytrhla se Aiko ze sevření a začala kolem sebe dětinský mávat rukama.
„Bééééé…. Sestřička je na mě zlááááá! Já chci domůůů!“ stěžovala si a stále kolem sebe bezhlavě máchala rukama a brečela o sto šest. Aiko měla už těch vylomenin dost, varovně vztyčila pěst, i když nečekala, že potom Yami přestane řvát a s tikem v oku se na Yami zle dívala. Yami nepřestávala.
„Dobře,“ vznesla nakonec Yamiko, když už se chystala Aiko uvolnit veškerou svoji sílu.
„Pako!“ řekla naštvaně Aiko a zrychlila tempo. Yamiko se vítězoslavně usmála a s ruky za hlavou si kráčela pokojně do Akademie. Sotva se Aiko a Yami posadily do lavic, vešli do třídy Naruto se Sasukem. Yami zase začala propadat depresím a z Aiko se zase stávala nezkrotná bestie. Stejně se Sasuke neubránil a musel Aiko zamávat. Naruto jen provrátil oči v sloup a když si všiml, že Yamiko má obličej zabořený do lavice, něco si vztekle brblá a mlátí pěstmi, raděj se pro sebe usmál a sedl si do lavice. Dalších pět hodin se odehrávalo to samé, co včera, až na výjimky, jako třeba Sasukeho, který posílal Aiko mnohem více svůdných pohledů a taky na Aiko, která kolem sebe šířila mnohem více negativní energie. Nebo Yamiko, která se obvykle smála každé větě, kterou mistr Iruka řekl a ona ji nepochopila. Dnes to bylo jiné, seděla s prázdnou hlavou v lavici a s nervózním úsměvem se dívala na Sasukeho a někde v té malé dušičce, která v ní zbyla, doufala, že se na ní Sasuke alespoň podívá. Jediný, kdo z naší čtveřice zapadal do kolektivu třídy, jako včera, byl Naruto, který hned v prvních minutách usnul, uspal ho totiž pohled na nudícího se Shikamara. Konečně zazvonil ten slavný zvonek, kterému už děkovalo několik studentů Konožské Akademie. Všichni se rázem zvedli a ještě stále s nudným výrazem vyšli ven ze třídy. Konec vyučování však byl zcela odlišný od včerejška.
„Aiko-chááán!“ řval Sasuke přes celou třídu na Aiko.
Ta okamžitě zareagovala, s jiskřičkami v očích došla až k němu a milým hláskem pronesla: „Pokud mi ještě jednou řekneš Aiko-chan, zabiju tě,“ řekla stále s klidným hlasem.
„Ale Aiko-cha-“ nestačil doříct Sasuke. Aiko se totiž instinktivně napřáhla a Sasukemu jednu na rozloučenou vrazila. Vzala naprosto deprimovanou Yami kolem ramen a s úsměvem vyšla ze třídy, jako většina žáků. Při odchodu si ještě stihla všimnout vražedných pohledů zřejmě Sasukeho fanynek. Až byly s Yami před Akademií, někdo na ně zavolal.
„Počkejte!“ zastavil je Naruto celý udýchaný, jak běžel přes celou Akademii až k nim. „Moc se omlouvám za Sasukeho, on… on, není ve své kůži. Normálně se takhle tragicky nechová,“ snažil se jim to vysvětlit.
„A?“ zeptala se Aiko.
„No, chtěl jsem se jen zeptat, nezašly byste dneska s námi někam?“ zeptal se a přitom se snažil vypadat co nejvíce odhodlaně, aby šlo poznat, že to myslí vážně. Aiko už chtěla odmítnout, když si vzpomněla na tu, co stojí vedle ní a musela se chvíli zamyslet.
„No, vlastně by to nebyl tak špatný nápad,“ řekla nakonec a mile se usmála.
„Páni… Vážně? To jsem rád, takže co tak třeba v šest?“ zeptal se a otřel si pot z čela, když si všiml, že ještě žije, protože otázka, kterou položil, byla dosti nevhodná pro nynější situaci.
„Dobře, takže v šest. Jen tak, není to nějaké skryté rande, jak mě a tam toho černovlasého kluka s úchylným pohledem dát dohromady?“ zeptala se a přitom nenápadně pokukovala po divně se culícím Sasukem ve dveřích.
„Samozřejmě, že ne,“ pronesl v klidu. „Jen… my čtyři dobří sousedé a spolužáci půjdeme na malou procházku po vesnici, stejně jste určitě neměli šanci se tu porozhlédnout,“ řekl a přitom se díval na Yami, jakoby čekal i její odpověď.
„Dobře, to jsem ráda, takže zatím ahoj a pozdravuj za mě a Yami Sasukeho, řekla bych, že jsem ho dnes ani nestačila pozdravit,“ řekla pobaveně a se stále nepřítomnou Yami se rozešla domů, aby se alespoň trochu upravily na dnešní večer.

Deset minut před šestou hodinou: „Yami! Yamíííí!!! Hej no, tak přestaň už rušit sousedy svojí muzikou a převleč se! Za deset minut musíme být nachystaný,“ zmatkovala Aiko a přitom hledala co na sebe. Yamiko jen zeslabila o minimum svoji elektrickou kytaru a dále hrála, jako ducha nepřítomná. Sem tam něco zaznělo jako správný tón, ale bylo to opravdu jen málo kdy, prostě jen bezmyšlenkové brnkání na kytaru.
„Yami?!“ Yamiko sekla opatrně s kytarou o zem.
„Co je Aiko?“ zeptala se a začal se hrabat v šuplících s oblečením.
„Takže ty půjdeš?“ zeptala se Aiko plná nadšení.
„Jo, půjdu, ale abys věděla, nejdu kvůli tobě! Jdu kvůli Sasukemu!“ řekla a přitom se mírně červenala. Aiko se rozesmála.
„Dobře, ale měla bys vědět, že Sasuke je zahleděný pouze do sebe, měla bys dát šanci i někomu jinému, než jen jemu a taky, nezapomínej, že s námi jde i Naruto, minule jste si tak dobře rozuměli…“
„Já vím ale… Naruto je kamarád, mám ho ráda, ale jako kamarádským způsobem,“ odpověděla jí a začala se soukat do svých oblíbených černých šatů a černých roztrhaných punčocháčů.
„Dobře, jen říkám, co si myslím,“ dodala Aiko a prohrábla si svoje modré vlasy. Konečně se ozvalo očekávané klepání na dveře. Yamiko s výrazně předstíraným úsměvem obešla Aiko a šla otevřít.
„Dobrý večer dámy, smím se zeptat… jste-li již hotovy?“ zeptal se rozesmátý Naruto s rukou napřaženou, jako by je vyzýval k tanci.
„Jistě,“ pronesla Yamiko a přijala Narutovu ruku.
„Ahoj Naruto,“ pozdravila Aiko, když ji Naruto nevěnoval žádnou pozornost.
„A-ahoj,“ řekl otřepaně Naruto a nabídl ruku i jí. Aiko poděkovala za Narutovu
všímavost, když si uvědomila, že tu něco chybí.
„Ehm… Kde je Sasuke?“ zeptala se.
„Jo, no on…“ snažil se Naruto najít nějakou odpověď.
„Ahoj krásky,“ pozdravil je právě přicházející Sasuke a oběma nabídl jednu červenou růži. Aiko se naježila a chtěla Sasukemu hned další vrazit, protože věděla, že to má být dárek pouze pro ni a taky, že kdyby tu růži donesl jen jí, zřejmě by ji rozdupala a pak hodila do nejbližšího kontejneru. Yamiko si růži vzala jako první, elegantně si k ní přičichla a poděkovala. Aiko to trvalo o něco déle, protože se hádala se svým vnitřním já, jestli tu růži vzít, nebo raději odmítnout.
„A-Aiko-chan… ehm, ta je pro tebe,“ řekl trošičku nervózně Sasuke, když se Naruto přestal tvářit naštvaně, nýbrž se začal mírně usmívat. Aiko se konečně rozhodla odpovědět za sebe.
„Dobře! Vezmu si ji, když na tom trváš!“ pronesla poněkud stále nevyrovnaně a vytrhla Sasukemu růži z ruky. Přičemž si všimla, že se trošičku červená.
„Takže, se Sasukem jsme vymysleli menší plánek pro dnešní přátelský večer,“ začal Naruto s výraznou ironií v hlase.
„Jůůů, my máme i plán jo? Tak to se těším, kam půjdeme?“ zeptala se vzrušeně Yamiko, která začala projevovat nějaký ten zájem.
„Myslím, že se to tak lehce nedozvíte, protože to kam půjdeme, by vám mělo být neznámo,“ odpověděl ji tajemně Naruto.
„Takže překvapení?“ zeptala se Aiko Sasukeho.
„Jo!“ odpověděl jí rozzářeně Sasuke, který neměl nejmenší tušení, o čem se mluví. Naruto už chtěl na Sasukeho chování něco namítnout, ale když viděl, že Aiko má prozatím pozitivní náladu, nechal to raději být. Zatím vypadalo všechno v pohodě. Aiko nebyla naštvaná, Yamiko netrpěla depresí, Sasuke se dále choval jako idiot a Naruto domýšlel svůj plán. Aiko se křečovitě usmála. Dlouho se doopravdy neusmála, vždycky to bylo jen na půl. Rázný postoj, hrubá postava a velice agresivní. Držet se dál od ostatních, nevžít se do reality a nedělat problémy… žádná legrace, žádný odpočinek, jen přísná tvář a hromada neupřímných řečí, výrazů a pohledů. Tak dlouho se snažila zase nemít někoho ráda, někoho, na koho se může spolehnout, někoho, kdo by jí podpořil, nebo jen rozesmál, vše v tomto světě bylo falešné, jen její vždy upřímná, nezkušená sestřenice, kterou brala spíše jako sestru, byla vždy reálná, kvůli ní přežila tu hrůzu a teď už její úsměv nepatřil jen Yami, patřil všem kolem. Ano, Aiko se dnes baví, tak se všichni dívejte.
„Ai-chanko? Jsi v pořádku?“ zeptal se trošičku vyděšeně Sasuke, když si všiml Aikiného křečovitého úsměvu.
„Jasně? Proč bych neměla?“ zeptala se ho stále s tím křečovitým úsměvem na tváři a aby jí to Sasuke věřil, usmála se ještě víc. Sasuke se naježil.
„Děsivá!“ řekl a zkřížil ruce před sebou na náznak obrany.
„Cože jsi to řekl?!“ okřikla ho.
„N-nic,“ odpověděl jí rozumě Sasuke a raději nad tím mávl rukou. Naruto a Yami se začali nezastavitelně smát. Yami najednou přestala a začala se tvářit až vážně.
„Agrrrrrr…..“ vydala ze sebe podivný zvuk a s rukama před sebou chodila sem a tam a při tom zvedala kolena do výše. Po chvíli přemýšlení i Naruto přišel na to, co Yamiko dělá a připojil se k ní, až vypadali jak Michael Jackson z klipu Thriller. Nebo alespoň ty jedinečné prvky, které dělali, tak docela seděli.
„Co to ty paka dělají?“ zeptal se poníženě Sasuke.
„Nevím, neznám je,“ zapřela je ihned Aiko a velkým obloukem je obešla. Brzy je oba dohonili a s dalším záchvatem smíchu se bavili o divných věcech. Naruto zrovna vykládal jednu ze svých teorií, jaký bude kápo a co všechno za život udělá a že jakmile bude mega silnej, překoná úplně všechny Hokage a bude jedním z těch, kteří jsou mezi nepřáteli nejobávanějšími. Yami se jen pousmála nad jeho velkými ambicemi.
„Vážně? Tak to bych si na tebe měla dávat pozor,“ řekla a začala se zase smát.
„Takže, jsme tady dámy!“ zvolal Naruto a ukázal na malý stánek s ramenem.
„Jídlooo!“ zařvala Yami a hned se vrhla dovnitř.
„Hej Yami, počkej na nás!“ zavolala na ni Aiko. Yami však už seděla na barové židličce a objednávala si.
„Objednejte si, co chcete, ale jen do určité míry, ať nám Naruto nezkrachuje,“ řekl rychle Sasuke a sedl si vedle Aiko.
„Co? To jakože platím já?“ zeptal se Naruto, i když dobře věděl, že ano.
„To zvládneš,“ podpořila ho Aiko a nevině se usmála.
„Ani ty?“ zeptal se znovu Naruto, při představě, že se ti dva spikly. Yamiko už dojídala pátou porci ramenu a ochotně si přidala další. Naruto se pomalu hroutil, ale nakonec se sebral a přikývl na souhlas.
„Příště ale platíš ty Sasuke,“ dodal Naruto a konečně začal jíst i svoji porci.
„Jo, jo,“ odpověděl mu Sasuke a šibalsky se při tom culil. Aiko se tomu musela zasmát.
„Příště vás někam pozveme my, jsme sice dámy, ale nebudeme přece sousedy ubírat o peníze,“ navrhla Aiko. Sasuke s Narutem na ni nevěřícně hleděli. Půl minuty bylo ticho.
„Další!“ rozkázala Yami a hned do sebe soukala novou porci.
„Ehmm… To by bylo fajn Aiko-san,“ řekl nakonec Naruto a raději se věnoval misce s ramenem.
„A, proč jste šly vlastně zrovna vy dvě sem?“ zeptal se neurčitě Sasuke.
„Zřejmě myslí, proč jste se vy dvě jako jediné z vašeho klanu, odstěhovaly do Konohy,“ přeložil Naruto větu. Yamiko položila hůlky na stůl.
„No, myslím, že byste chtěli slyšet celý příběh, že?“ zeptala se Aiko. Oba dva přikývli. Yami se dívala dále na misku s ramenem.
„Dobře, řeknu to stručně… Začalo to jednoho mírumilovného rána. Mně a Yamiko bylo už pár dní třináct let, běhaly jsme po zahradě a chytaly motýly,“ začala vyprávět Aiko, když v tom změnila postoj a začala se mračit. „Ale vše se změnilo,“ dořekla a v té největší neočekávanosti se začala usmívat jako Sasuke ve většině času, co ji vidí. „Přišel tam totiž on!“ řekla rozrušeně se srdíčky v očích, až si nikdo nebyl jistý, vedle koho to vlastně sedí. „Byl tak nádherný, milý a… byl to ten největší kret*n, kterého jsem kdy potkala,“ řekla tím tonem, kterým většinou někomu sděluje, že ho nesnáší a neměl by se k ní přibližovat. „No ale jeho příchod neznamenal jen hromadu zlomených dívčích srdcí, mohl za mnohem více věcí,“ řekla a tentokrát lehce stiskla hrníček s čajem, který se před ní nějakým zázrakem objevil. „byl to můj kamarád, možná i více než kamarád, byl to ten nejlepší přítel ale bohužel…“ Aiko se odmlčela a místo ní zasáhla do příběhu Yamiko.
„…. jsem s ním chodila já!“ řekla vítězoslavně Yami a usmála se. Všichni naprosto překvapeni nad vážným rozsahem informací, ve kterém se mluví o klukovi, kterej byl prostě oblíbený zhruba tak jako Sasuke ale s tím, že na rozdíl od Sasukeho, chodil s nějakou holkou a tou holkou byla právě Yami, která rozhodně nevypadala, ani nebyla typ, který by se vyloženě pokoušel někoho za každou cenu získat. Sasuke se s velkým zájmem podíval na Naruta. Naruto rychle uhnul pohledem, čímž dal najevo, že ho to zcela upřímně nezajímá.
„Yami, víš určitě, že chceš pokračovat?“ zeptala se Aiko, když už se Yami pokoušela něco říct.
„Jo!“ odpověděla jí. „Myslím, že tato část se týká hlavně mě, takže ji dovyprávím,“ řekla naprosto připravena. „I když byl Akira milý a hodný a byla to moje první a poslední láska, měl určitou chybu ve svém Já. Byl příliš skvělá iluze, na to aby mohl opravdu milovat. Abych se tak nějak přiznala, stále nechápu, proč si nevybral Aiko, místo mě, Aiko měla být vlastně nový vůdce našeho klanu. No tak nějak, už skoro byla… její schopnosti jsou perfektní, její povaha vhodná k vládnutí, ale i tak si vybral mě, místo ní. Nevím jestli mám být na sebe hrdá, nebo jestli se mám spíše litovat, ale on překročil veškeré meze a to už jen tím, že se mě pokoušel zabít, získat můj kekei genkai a pak zničit celou vesnici. Jak vidíte, tak žiji, zachránil mě můj nejlepší přítel, nebo spíše můj bratranec,“ řekla s roztřepaným hlasem a podívala se na Aiko se stále klidným výrazem. Rozhodla se pokračovat dále. „Ten plán pokračoval. Sice se jim nepodařilo získat můj kekei genkai, ale alespoň se jím daří ničit naši vesnici. My dvě a pár dalších osob jsme jediní, kteří mají z klanu kekei genkai, správně bychom měly zůstat doma a strachovat se o svoje životy, ale jednou jsem Aiko sbalila kufry, hodila na záda, napsala rozlučkový dopis a došla až sem,“ poslední větu řekla už zase ve své typické náladě s typickým širokým úsměvem. „A tak jsme dnes zde!“ dořekla a naprosto vyčerpaná si objednala další misku ramenu.
„Hm, takže tak to bylo,“ řekl překvapeně Sasuke, když rázem změnil výraz a začal se spiklenecky usmívat. „Právě jsem se rozhodl! Můj životní cíl se změnil, půjdu a zabiju toho hajzla, který neopětoval lásku mé Aiko-chan,“ řekl skoro děsivě a dodal k tomu celému ďábelský smích. Aiko se odmítavě zvedla. Naruto byl mimo, už od čtvrté věty, kterou Yamiko řekla a tak dále seděl na židli a nikomu nevěnoval sebemenší pozornost, což byla chyba.
„Jsem plná!“ přerušila Yamiko Sasukeho děsivý smích, pomalu se vytrácející Aiko s představou, že se ocitla v blázinci a naprosto ducha nepřítomného Naruta. Všichni se teď dívali pouze na hordu prázdných misek. Chvíli bylo očekávané ticho, kdy všichni drželi stálou polohu jako při štronzu. Ayame se nebezpečně blížila se svojí obvyklou větou, kterou říká pokaždé, když už mají zákazníci dojedeno. Všichni jakoby se rázem probrali, vzali nohy na ramena a v mžiku byli pryč. Ayame si všimla prázdných míst a hromady misek, chvíli tam stála s nechápavým výrazem, až jí došlo, co se stalo.
„Narutooo!“ zařvala Ayame do prázdné ulice v případě, že by si to Naruto rozmyslel a rozhodl se, že to zaplatí.