Naruto Icha Icha special 17

Kankurou se ještě před odchodem na misi, kterou mu Gaara zadal, zastavil u své starší sestry. Přestože se její stav mírně zlepšoval, byla stále slabá a většinu dne prospala, jen občas ji někdo zastihl vzhůru. Taky měla ještě pořád vysoké horečky.
Brunet ji něžně chytil za ruku a s bolestným pohledem sledoval, jak jeho sestra trpí. V tom Temari pohnula rty a promluvila tichým hlasem. Kankurou se k ní sklonil, aby rozuměl tomu, co říká.
„Pojď si to rozdat! Hned teď a tady! Svlékni ten plášť ať ti při tom nezavazí…. Shikamaru!“
Kankurou překvapeně vytřeštil oči.
„S-snad Shikamaru… On dokázal sbalit Temari?!“ vydechl tiše kazekageho bratr.
„Tentokrát to dokončíme!“ vykřikla blondýnka. „Tak už vytas ten svůj…“ Kankurou se naklonil blíž, přesto poslední slovo již nezachytil, ale celý rudý si ho domyslel. Temari pokračovala:
„Celá hořím nedočkavostí. Jen počkej, až otevřu…“ Kankurou, kterému se zrychlil tep, pustil ruku sestry a rychle opustil pokoj. „proti kterému nemá šanci tvůj stín ani vytasený kunai!“ dořekla Temari větu, ale to už byl Kankurou pryč.
Nemocnici nechal za sebou a mířil se svými věcmi rovnou k bráně, kde ho už očekávali. Když pohledem nalezl Shikamara, přistoupil k němu a uznale ho poplácal po rameni:
„Dobře, chlape.“
Shikamaru se za ním díval nechápavým pohledem, stejně jako ostatní z jeho týmu. Poté vykročili za hranice vesnice ukryté v písku.
Cestou Shikamaru ostatním vysvětloval, co se dozvěděl z dopisu.
„… Shino poslal své brouky, kteří předali v Konoze vzkaz. Prý to byly jeho poslední zbytky chakry.“
„Hm.. To je zajímavé.. Kdo všechno vlastně zmizel?“ zeptal se zaraženě Kankurou. Neodpověděl mu velitel týmu, jak očekával, ale Ino:
„Hyuuga Hinata, její mladší sestra Hanabi, Inuzuka Kiba s Akamarem a Aburame Shino.
Říkal jsi, že Hanabi vyzvali na přátelský souboj a chtěli, ať ji doprovází její sestra Hinata?“ otázal se Kankurou.
„Myslíš, že vše bylo naplánované kvůli nim? Protože jsou dcery nejvýznamnějšího klanu v Listové?“ ptal se Sai, aby se ujistil, zda-li mají stejný názor. Mezitím, co se ostatní takhle dohadovali mezi sebou, Shikamaru se zamyslel a začal si v hlavě skládat skládačku. Ale ještě hodně míst bylo nevyplněných.
Cesta v pěti jim rychle utíkala. Shikamaru je vedl, hned za ním mu byli v patách ostatní. Odráželi se strom od stromu. Nezastavovali se, až když se začalo stmívat. Nebyli daleko od Stromgakure, ale nemělo smysl pokračovat, protože potřebovali nabrat sílu. Přece jen cestovali skoro celý den. Nejspíš by byli k ničemu, kdyby na místo dorazili vyčerpaní. Krom toho je také zmáhal hlad, jelikož od odchodu z vesnice nejedli. Na to si nejvíc stěžoval Naruto, kterému již pořádně kručelo v břiše.
Utábořili se na suchém místě u lesa. Sai s Ino došli pro dřevo, mezitím Kankurou připravil vše k tomu, aby pak mohli rozdělat oheň. Naruto se už přehraboval v zásobách, aby našel cokoliv k zakousnutí. Objevil placku připomínající suchar. S chutí se zakousl, ale hned se zarazil, protože mu placka nešla rozkousnout. Špatně ji zabalil, když se narychlo balili a tak ji měl jako jediný tvrdou na kámen. Vztekle madával, ale nebylo mu to k ničemu.
„Kusou-ttebayo!“
„Tady máš,“ ozvalo se nad ním. Sai mu podával placku ze svého batohu.
„Díky.“
Ino přihodila další polena do ohně, aby vydržel až do rána. Všimla si, že se Sai na ni dívá a tak se rozpačitě usmála. Sai jí úsměv lehce opětoval.
Najednou něco zašustilo. Někde v lese se něco pohlo. Shikamaru i ostatní vyskočili na nohy s kunaiema v ruce.
„Odkud to přišlo?“ zeptal se vystrašeně Naruto.
„Nevím, myslím, že od tama,“ odpověděla mu Ino a ukázala směrem ke keři mezi dvěma vysokými stromy. Zašramotilo to ještě jednou. Všichni ztuhli. Ze tmy z lesa vyskočilo nějaké obrovské bílé stvoření. Dopadlo na své čtyři mohutné tlapy a zaštěkalo.
Všichni si oddechli. Byl to jenom Akamaru.
„Akamaru, co tady děláš?“
Kibův velký pes dal najevo, že se vydal naproti, aby jim pomohl najít Kibu a ostatní z jeho týmu. Shikamarovi se ulevilo podruhé. Byl rád, že je Akamaru v pořádku, ale hlavně, že ulehčí hledání jejich přátel. Nebudou muset jít poslepu a budou u nich rychleji. Všichni se rozhodli, že už raději půjdou spát. Noc byla jasná a teplá, proto se shinobi rozhodli, že nebudou vytahovat stany. Když Ino usínala, ucítila na zátylku něčí pohled.
‚Nejspíš Sai,‘ pomyslela si. Ani ve snu by ji nenapadlo, že pohled patřil Kankurovi.