Naruto Icha Icha special 16

Ale čekali marně. Ihned k ní přiběhli lékařští ninjové, aby ji uzdravili.
„Gratuluji k vítězství, Hinato-sama!“ přišel k modrovlásce pořadatel.
„Bude v pořádku?“ ptala se, když podávala ruku. Očima byla pořád u zraněné soupeřky.
„Nedělejte si starosti, počítali jsem s tím,“ uklidňoval ji. Hinata tedy poděkovala a vydala se ke svému týmu.
„Výborně, Hinato!“ pochválil ji ihned Kiba, který byl už klidnější a nakonec sledoval zápas stejně napjatě jako ostatní. Hinata se pousmála a klekla si k Hanabi.
„Prý se za chvíli probere,“ poznamenal Shino a zmizel si promluvit s některým z diváků.
Po pár minutách hnědovláska opravdu otevřela oči.
„Hanabi, to se mi ulevilo. Ten souboj jsem vyhrála za tebe,“ vyhrkla okamžitě Hinata.
„To je skvělé,“ pousmála se zničeně mladší z klanu Hyuuga.
„Napadlo nás, že asi budete mít žízeň,“ ozval se za nimi mužský hlas vlídně.
„Jo, to by bodlo,“ ozvala se Hanabi a s Kibovou pomocí se posadila.
„Nechám vám to tady,“ oznámil ninja a tácek s pitím položil na zem vedle nich. Hinata mu za všechny poděkovala a jeden z kelímků si přivlastnila, druhý podala sestře.
„Myslíš, že v tom nebude nic špatného?“ zeptal se Kiba modrovlásky předtím, než se napil.
„Nevím,“ odpověděla upřímně.“Ale mělo by to být v pořádku, otec tohle přijímá každoročně,“ dodala a usrkla pití.
„Normální citronová limonáda, řekla bych,“ ozvala se Hanabi a hodila do sebe obsah kelímku. Shino se k nim vrátil a Kiba mu podal poslední pití, které Shino vděčně přijal. Ještě chvíli odpočívali a povídali si s pořadateli i soupeřkou, která se časem probrala, pak se rozhodli vydat na zpáteční cestu.
Po chvíli skákání po stromech začali pociťovat únavu. Hanabi se odrazila od větve, ale spadla na zem. Neměla dostatek čakry. Zbytek týmu k ní seskočil.
„Nic mi není, jen… nemám čakru. Nevím, co se to děje,“ řekla.
„Taky cítím, že se proudění čakry pomalu zastavuje,“ odpověděla na to Hinata, pak ji něco napadlo: „Myslíte, že je to nějaké Shizuino jutsu?“ otázala se.
„Ne, taky jsem slabší a nebojoval jsem s ní,“ prohlásil Kiba. „Možná to nakonec přece jenom bude tím pitím,“ zamračil se naštvaně.
„Asi ano,“ připustila Hinata.
„Shino, mohl bys raději do Listové poslat zprávu?“ napadlo Kibu. Jeho týmový partner přikývl a nepozorovaně vyslal své brouky.
„Uhm, nic proti tvým broukům, ale myslel jsem, že použiješ normálně svitek,“ podivil se Kiba.
„Někdo nás sleduje. Ptáka by mohli zneškodnit, zato moje brouky jen tak ne,“ odvětil tlumeným hlasem.
„Co budeme dělat?“ ptala se nervózně Hinata.
„Bez čakry nemůžeme dostatečně postupovat ani normální chůzí, takže nám nezbývá nic než čekat, co se stane,“ odpověděl Shino. Po chvilce zahlédli v dáli nějaké tmavé postavy.
O necelý den později v Suně
„Co potřebuješ, Gaaro?“ vtrhl Naruto jako vždy do kanceláře Kazekageho. Tentokrát nezahlédl žádnou intimitu. Gaara ho očekával, tak byl na jeho vstup připraven. Za Narutem se objevili i ostatní.
„Právě mi přišla důležitá zpráva z Konohy, od Hokage,“ oznámil rudovlasý muž, když za sebou zavřeli dveře. Shikamaru se zamračil: ´Co se mohlo stát?´proletělo mu hlavou.
„Odvolává vás z téhle mise a ihned máte vyrazit do Stromgakure. Tady vám posílá svitek, ve kterém je víc informací,“ dořekl a podal veliteli konožského týmu svitek se symbolem Konohy.
„Ale Temari-san není ještě úplně zdravá,“ řekla Ino s lehce zvýšeným hlasem. Tohle se jí nelíbilo ani v nejmenším.
„Splnili jste svou misi, protijed je hotový a stav Temari se zlepšuje,“ Gaara se mírně usmál a podíval se směrem k Narutovi. Ten se tvářil překvapeně, ale zároveň šťastně.
´Nová mise, konečně! Budu moct vzkázat nějaké své jutsu!´
Shikamaru se zamračeným výrazem rozvinul zprávu. Ino s ostatními ho bedlivě pozorovali. Najednou ji ztuhla krev v žilách, když se Shikamarovy oči naplnily děsem,
„Hm, ehe, co se děje, nic nevidím!“ ozval se Naruto zpoza Shikamarova ramene.
„Hanabi a tým osm zmizeli. Vypadá to, že byli uneseni,“ oznámil nakonec velitel.
„Cože? Tomu nevěřím!“ vykřikl Naruto Shikamarovi u ucha, ten sebou trhl.
„Mám poslat Kankura s vámi?“ navrhl Kazekage. Shikamaru zaváhal, ale nakonec rozhodl:
„Dobře, pomoc se nám sejde. Děkujeme,“
„Dobře, dám mu vědět, že za půl hodiny budete mít sraz u východu z vesnice. Po někom mu to vyřídím, vy se zatím sbalte. Hodně štěstí a buďte opatrní,“ rozloučil se s nimi, pohledem opět zabrousil k Narutovi a vzpomněl si na den, kdy spolu bojovali jako jinchuuriki. Jaká obrovská síla se ukrývá v Uzumaki Narutovi. Byl si jistý, že jakýkoliv nepřítel nemá šanci. Tým z Konohy Gaarovi opět poděkoval a jakmile se rozloučili, rychle zamířili do své ubytovny. Posbírali všechny své věci a vydali se čekat na Kankura na určené místo.