Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 002

002 – (Temari) Tak už jdu...
„Tak mise z nějakýma ninjama z Listové?“ zeptala se Temari.
„Ano, Hokage Tsunade ti přidělí někoho z Listové a spolu půjdete odnést nabídku míru Akatsuki,“ řekl Gaara a podal jí svitek s jeho podpisem, coby Kazekageho, spolu s podpisy ostatních Kage, kromě Hokage. Temari se na něj podívala jakoby nebyl normální.
„A jak jim to máme předat, když nevíme, kde jsou?“ zeptala se po chvíli přemýšlení.
„Jeden z nich se s vámi má setkat na hranicích Země ohně,“ odpověděl jí na to Gaara klidně.
„A jak víš, že na nás nezaútočí?“
„Právě proto jsi byla z Písečné vybrána ty, z Listové se k tobě připojí Hatake Kakashi, Inuzuka Kiba a Nara Shikamaru,“ řekl Gaara a Temari sebou při posledním jménu trhla, Gaara si naštěstí ničeho nevšiml, protože si pročítal nějaké papíry.
„A jak je jako najdeme? Země ohně má opravdu velké hranice,“ podotkla.
„Proto s vámi jde Kiba,“ odpověděl jí.
„Aha... To je ten se psama, že?“ rozvzpoměla se.
„Ano, přesně ten.“
„Hmm... Myslíš, že ten mír přijmou?“ zeptala se Temari. Zvedl hlavu a zadíval se na ni.
„Nevím, doufám, že ano, ale myslím, že ne,“ zamyslel se, „už bys měla jít,“ řekl.
„Ano, už jdu, jen se nachystám...“ řekla a šla ven, „tak zatím nashle!“ řekla ještě mezi dveřmi.
„Ahoj,“ řekl na odpověď.
„Tak mír s Akatsuki?“ pomyslela si, když vyšla z jeho kanceláře ven, „a co jako jejich zločiny spáchané doteď? Ty budou jen tak odpuštěny? Jako třeba zabití několika Jinchuuriki a mezi nimi i Gaary?“ řekla si naštvaně v duchu, „ikdyž Gaaru nakonec zase oživili.“
„Temari!“ řekl někdo přede ní její jméno, vzhlédla, aby se podívala, kdo to je.
„Kankurou...“
„Byla jsi u Gaary?“ ptal se.
„Ano, promiň mám misi, nemůžu jen tak stát a vykecávat,“ omluvila se mu a rychle vykročila dál.
„Hele počkej! Pár minut tě přece nezabije,“ snažil se ji zastavit.
„Hmm, to asi ne,“ uznala.
„Co to je za misi?“ zeptal se.
„Důležitá mise S,“ odpověděla mu netrpělivě a zase vykročila.
„A něco víc?“ naléhal.
„Je přísně tajná!“ řekla mu na to a odběhla, on jen stál a díval se jak mu mizí z dohledu.
„Mno, měla bych už jít,“ řekla si a povzdychla si. Za pár minut už byla nachystaná, aby mohla jít do Listové. Konečně vykročila do pouště a vydala se do Země ohně a do Listové. Rozhodla se, že půjde co nejkratší cestou, aby jí cesta trvala, co nejmenší dobu – chtěla v Konoze přespat, než vyrazí.
„Uch, to je vedro,“ postěžovala si a hltla si vody.
O pár dnů později...
„No, sláva,“ řekla šťastně, když konečně zahlédla brány Konohy, „měla bych se asi hlásit u Hokage,“ pomyslela si a vykročila.
„Ahoj Temari,“ pozdravil ji Naruto, kterého po cestě potkala.
„Čau,“ odpověděla mu a jakože půjde dál, ale on ji zadržel.
„Co děláš v Konoze?“ vyzvídal.
„Mám misi,“ odpověděla mu nevraživě.
„Ahá,“ začal se usmívat, „a copak to je za misi?“ vyzvídal dál.
„Mise S a je super tajná, takže TY,“ zdůraznila slovo a ukazováčkem do něj drbla, „do ní nemáš co strkat nos,“ řekla, vykročila dál a za sebou nechala jen částečně nechápavě a částečně naštvaně se tvářícího Naruta.
„Co sem řek špatně?“ myslel si, „no nic jdu za Hinatou,“ začal se zase usmívat.
„To je takovej otrava ten Naruto,“ myslela si Temari a kráčela dál ulicemi Konohy. Došla před kancelář Hokage a zaklepala.
„Dále,“ ozvalo se a Temari vstoupila.
„Á to jsi ty Temari,“ řekla Hokage a usmála se na ni.
„Ano, Hokage-sama,“ potvrdila Temari.
„Už víš od Kazekageho jací ninjové s tebou půjdou předat ten svitek?“ zeptala se Pátá.
„Ano, Hatake Kakashi, Inuzuka Kiba a-a-a,“ zasekla se a posledním jméně.
„A?“ pobídla ji Tsunade.
„A Nara Shikamaru,“ dopověděla Temari.
„Správně,“ usmála se Tsunade.
„Uff myslí si, že jsem si nemohla vzpomenout,“ pomyslela si Temari a oddychla si, „ehm... Mohla bych tu zůstat přes noc, než vyrazíme?“ zeptala se nesměle.
„Ale jistě,“ souhlasila Hokage a její úsměv se ještě rozšířil.
„Ksakru něco beztak tuší,“ řekla si v duchu Temari, „opravdu to nevadí?“ ujišťovala se už nahlas.
„Ne, opravdu ne,“ usmívala se dál Tsunade, „můžeš jít, jestli už nic nepotřebuješ.“
„Ne a díky,“ poděkovala zamyšlená Temari a vyšla ven. Tam se opřela o zeď a oddechovala.
„Shizune najdi Sakuru a přiveď ji,“ řekla Tsunade Shizune.
„Ano,“ řekla Shizune a odběhla.
„Kam asi jde?“ ptala se sama sebe Temari, když viděla Shizune, jak vychází a jde někam, „koneckonců je to jedno,“ řekla a vzdychla, „no měla bych si najít místo, kde budu dnes spát.“
Mezitím Shikamaru...
„To je nuda,“ řekl jsem , „no nic půjdu si zahrát s mistrem Asumou Shougi,“ řekl jsem si a vyšel.
„Mistře Asumo zahrajete si Shougi?“ zeptal jsem se ho, když jsem ho konečně našel na okraji Konohy na lavičce, jak zase kouří, ikdyž chce přestat.
„Shougi? Hmm... Tak dobře, stejně zase prohraju,“ souhlasil Asuma, odfoukl kouř a uhasil vykouřenou cigaretu.
„Pojďme k nám na terasu,“ navrhl jsem.
„Dobře,“ opět souhlasil a zapálil si další cigaretu.
„Nechtěl jste jen tak náhodou skončit s kouřením?“ zeptal jsem se a vyšel jsem.
„No, chtěl...“ řekl a vyfoukl oblak kouře. Dál už jsme šli mlčky. U nás na terase jsme začali hrát a zrovna, když jsem vyhrál asi třetí hru ozvalo se...
„Shikamaru!“
„Sakuro? Co tady děláš?“ ptal se Asuma.
„Poslala mě Tsunade-sama pro Shikamara,“ odpověděla mu.
„Pro mě?“ ptal jsem se překvapeně.
„Ano, prý máš okamžitě přijít, nevím proč, třeba máš průšvih,“ ušklíbla se.
„Chjo... Tak já jdu,“ rozloučil jsem se s Asumou a se Sakurou vykročil za Hokage.
„Nevíš proč si tě Tsunade-sama zavolala?“ zeptala se mě.
„Ne, to netuším,“ odpověděl jsem, ale jakmile jsem to vyslovil uvědomil jsem si, že vím proč.
„Aha... Myslíš, že máš průšvih?“ ptala se dál.
„Ne, nic jsem neprovedl... Aspoň o ničem nevím,“ ujistil jsem ji.
„Už jsme tady,“ oznámila.
„Tak čau,“ rozloučila se s úsměvem.
„Čau,“ odpověděl jsem a vešel do budovy, ve které sídlila Hokage a měla tam i kancelář.