Akatsuki se nevzdávají 03 - vykopejte Zetsua

Deidaru probudil nepříjemný pocit, měl už pár minut dojem, že do něj někdo šťouchá a tahá ho za pyžamo.
"Tobi přestaň a zmiz, já chci ještě spát." ošil sebou.
Přesto, že už bylo téměř odpoledne polohluchý Deidara se jako předchozí dny odmítal hnout z postele. Jednak ho strašně štvalo, že s ním už tři dny nikdo nemluví a taky od doby co je opustila Konan byly zásadně ke snídani i obědu vločky s mlíkem, což ho taky dvakrát nenadchlo. Takže v podstatě vstával jen na večeři, to bývaly brambory, ale nejprve se dvě hodiny losovalo o to kdo je půjde uvařit, jelikož ten na koho to vyšlo pokaždé prohlásil, že ostatní podváděli, tedy většinou se losovalo tak dlouho, dokud někdo nedostal neúnosný hlad a neobětoval se. Deidara cítil, jak mu někdo pomalu stahuje peřinku.
"Sakra Tobi řekl jsem abys..." trochu se zarazil, když zjistil, že deku z něj stahuje Kisame a kolem jeho postele mimo Tobiho stojí ještě Pein, Sasori, Sasuke a Kakuzu.
"Co tu všichni chcete?!" obořil se na ně Deidara.
"Jdeme se tě zeptat, jestli nemáš náhodou ponětí kde je posledních několik dní Zetsu, že se ani nehlásí k sežrání starých ponožek. Už to není kam skladovat!" vyjel na něj Pein.
"Proč bych to právě já měl vědět?" zeptal se nevinně.
"Protože pár minut před tím než zmizel sis připravoval černý igelitový pytel s lopatou a prohlásil. Však já tu skur*enou kytku dostanu!" objasnil mu Sasori.
"Kde je Zetsu? Ehm... ..no..." Deidara sebou začal šít jako na jehlách.
"Tak naposledy! Kam si ho schoval?!" zařval Pein.
"Jak si můžeš myslet, že bych ho prodal?!"odpověděl hluchý se zděšeným výrazem ve tváři.
"Co si to o mě myslíte vy šílenci?!" začal jančit, než mu někdo stihl odpovědět "Zakopal jsem ho za domem. Copak bych za něj někde něco dostal." ospravedlnil se od jejich podezření. Pein se Sasukem, Sasorim a Kakuzu se po sobě podívali a když zjistili, že jim takové vysvětlení stačí, všichni hromadně odešli z pokoje. Tobi až na pátý pokus.

Deidara se pomalu šoural celý rozlámaný za nimi.
"Šéfe proč jsme vlastně chtěli hledat Zetsua?" zeptal se Sasori.
"Aby nám nalovil slimáky, nehodlám si k obědu opejkat vločky jako včera!" odpověděl Pein.
"Vy jste jedl vložky veliteli?" vykulil Deidara oči a pozorně si ho prohlédl, jelikož tohle nečekal.
Pein se pro jistotu točil a vrátil do svého pokoje pro nově napsané zklidňující léky, které bral osmkrát denně. Podle doktora si je měl totiž vzít pokaždé, když dostane pocit, že už by to s nimi nevydržel. Tedy nebylo divu, že večer již obvykle poskakoval po domě jako kolibřík.
"Imbecil!" zareagoval na Deidaru Sasuke, praštil se do čela a už se chystal posadit se do obýváku na křeslo, když v tom zjistil, že se mu v pokoji zdá něco jinak. I ostatní příchozí měli dojem, že tu něco nehraje. Sasuke si nervózně prohlížel pokoj.
"Je tu něco novýho." zamračil se.
"Ne, něco tu chybí." odporoval mu Kisame.
"Ne, něco jste tu přestěhovali." namítl Deidara.
"Bylo to křeslo červený od začátku?" ujišťoval se Sasuke. Všichni jen přikyvovali.
"Tobi má pocit, že obraz býval nakřivo."
"To je sice pravda, který ho*ado ho narovnalo, dotváří naši chaotickou atmosféru, ale v tom to není." řekl Sasuke a strčil do něj.
"Myslím, že spíš ten gauč stával pod oknem, ne?" pokračoval Kakuzu, ale i jemu se dostalo jen nesouhlasného zamručení.
"Ten Hidan visel na lustru vždycky?" přidal se Deidara. Ostatní nejprve začali přikyvovat a Kisame už zkoumal polohu stolku, když v tom se zarazili.
"Hidan!" otočili se všichni zpět k lustru kde hlavou dolů visela krví pomalovaná obluda.
"Né, to bude v něčem jinym. Hidan visí na lustru už dobrý tři dny a nechce slézt." odpověděl Sasori.
V tom dovnitř vpadl Pein a mával rukama nad hlavou.
"Itachi si vyvrtal díru do stropu a teď se opatrně a tiše spouští nad schodiště. Takže všechny zejména Sasukeho upozorňuju, aby tam nechodili a nevyplašili ho!" vysvětloval Pein.
Kisame se rozesmál.
"Co je na tom legračního?" rozzuřil se Pein.
"Mluvíte o něm jako by byl veverka." odpověděla mu ryba.
"Vždyť se tak chová! Ráno už byl skoro dole a když mě viděl, vylezl zase na půdu a dal si na sebe papírovou krabičku s nápisem křehké, co zbyla od stěhování akvária a myslí si, že je neviditelný!" vysvětlil Pein.
"Veverka něco takového svým IQ dalece převyšuje, tohle je spíš na úrovni Tobiho." řekl Kakuzu.
"Nevadí, každopádně už se spouští zase, tak tam u všech zelenejch žab nelezte, nerad bych, aby s tím divadlem začínal znovu od začátku."
Sasuke chvíli přemýšlel, jestli by se nevyplatilo to risknout a pozorovat vyděšeného Itachiho, jak šplhá zpět nahoru a pokouší se narvat do krabice od akvária. Pak nad tím raději mávl rukou. Měl dost svojí práce, vytáhl si jehlice na pletení a za pár minut se ozval příšerný rámus.
Několik ran, jedna za druhou, jako když se něco řítí ze schodů a zarazilo se to za dveřmi.
Když otevřeli dveře, za nimi ležel Itachi očividně brzdící tlamou o dveře.
Sasuke dostal téměř smrtelný záchvat smíchu, takže se ani na nic nezmohl, následován zbytkem Akatsuki. Itachi si vstekle posbíral protézu ze země, sundal si z hlavy kytku, kterou patrně nabral někde cestou, otevřel nejbližší okno.
"Se na to můžu vykašlat." a s nesrozumitelnou poznámkou o debilním hřebíku pod rohožkou a náhodou nataženém provázku na schodech jím uražený prchl ven.
Stále se smějící část Akatsuki se pokoušel na oko uklidnit Kisame, kterému se to zdálo legrační nejvíc.
"Proč vlastně zase šel? Mohl s námi poobědvat." procedil mezi záchvaty smíchu Sasori.
"A co bys chtěl obědvat?" ptal se Pein válející se šťastně po zemi.
"Taky pravda..." řekl Sasori, když se konečně trochu uklidnil "Spíš mě překvapuje, že jak uviděl Sasukeho, nenasadil první závodní rychlost."
"Kdysi se mi svěřil, že se Sasuke chudák neumí vůbec ovládat, takže když se směje není vůbec nebezpečný, protože ho to hned tak nepřejde." oznámil Kisame a ve všech mimo Sasukeho vyvolal další záchvat.
Sasuke se naopak jako na povel smát přestal. Cela zvážněl a nasadil smrtelný výraz.
"Já a neumím ovládat?! Kisame bude z tebe pečená ryba!" vykřikl.
Kisame už se s Katon uměnim jednou seznámil, když dal kdysi Sasukemu k narozeninám cosi podezřele růžového a on předstírajíc, že jde sfouknout svíčky na dortu ho zapálil.
Kisame to rozhodně nechtěl okusit znovu, tedy vzal raději do rybích, Sasuke mu dal galantně dvě a půl vteřiny náskok a vyrazil za ním.

"Tobi si chce hrát na honěnou!" ozvalo se z pytle stojícího o kousek dál a Tobi naboural do první zdi kterou neviděl.
Za chvíli se vrátit Sasuke, s tím, že není pitomec, aby za ním lezl do rybníka.
"Neměli bysme tedy vykopat Zetsua?" zeptal se Kakuzu.
"On to ještě nikdo neudělal?" začal jančit Pein a vzápětí si to namířil za svými léky.
"No já mám ještě něco na práci." prohlásil Kakuzu a zmizel.
"Konečně trocha klidu." ulevil si Sasuke, který zapomněl na Deidaru stojícího v koutě.
"Myslíš, že Hidan sleze z toho lustru? Půjčil sem mu totiž svoje podkolenky a chtěl bych je vrátit." svěřil se mu.
"Nevím a ani mě to nezajímá. Stejně si pořád jenom stěžuje." odpověděl Sasuke.
"Tak ty myslíš, že tě miluje?" zaculil se nahluchlí jako školačka s novým drbem.
Sasuke se nejprve zatvářil, jako když mu někdo vylije na hlavu ledovou vodu, pak se s odporem podíval na tisíce let nemytého Hidana, který se raději tvářil, že nic neslyší.
"Říkám, že vás nesnáším!" zvýšil značně hlas, aby to i poleno jako Deidara pochopilo.
"Ve mě taky haraší, ale co na to Hidan?" zamrkal na něj Deidara a Sasuke se raději posunul na druhý konec gauče.
"Měl bych ho zabít!" řekl si pro sebe.
"Mile rád se s tebou půjdu napít." odpověděl mu Deidara se spokojeným výrazem, že konečně někoho sbalil. Za tím se za ním od lustru natáhl Hidan, který už toho měl taky plné zuby a naklonil se až k jeho uchu.
"Zabedněnej kreté*e, dojdi si konečně hergot na ušní, chce tě za tu tvojí blbost zavraždit!" zařval mu do ucha s plných plic. Deidary se to nejprve trochu dotklo, pak se naklonil k Sasukemu, který pro jistotu přestal plést, aby mu neuteklo oko, až mu zase Deidara poví nějaký nesmysl.
"Hidan žárlí, raději půjdu." oznámil důležitě a odkráčel na svých jehlových podpadcích. Sasuke ho při tom vědomí raději nechal, hlavně že má klid.
Sasori který to sledoval ode dveří si uvědomil, že už ho dlouho nikdo podezřele neosahával a jeho peněženka je stále v plášti.
"Řekne mi někdo, kam se ten pošuk Kakuzu zase zašil?" zeptal se.

Za pár minut, když vešli Sasuke se Sasorim do kuchyně. Pein smažil na pánvi jakousi rostlinu, kterou nejprve nadějně považovali za Zetsua, ale bohužel to byl jen plevel.
Pak si všimli obří poskakující dřevěné bedny, pečlivě zapečetěné ze všech stran.
"Hned mě pusťte mizerové!" ozýval se zevnitř Kakuzův hlas.
"Proč je Kakuzu zamčený v té bedně?" zajímal se Sasori.
"Aby nám už nemohl nic ukrást." vysvětlil Pein.
"Chtěl moje pilulky, ale ty jsou jenom moje!" pomyslel si velitel.
"Tobi, jdi vytáhnout Kisameho z rybníka, svolávám před jídlem poradu!" oznámil pak veledůležitě.

Všichni zasedli kolem stolu.
"Na úvod jsem chtěl pogratulovat Deidrovi k narozeninám, přesto, že nevíme kolik mu je a nehodláme je s nim slavit. Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu, tedy s ohledem na naši současnou improvizovanou funkčnost..." mluvil na pět lidí kolem něj.
"Sakra k věci." řekl Sasuke, naštvaný, že si nestihne do podzimu uplést šálu.
"Jednoduše řečeno, Zetsu je zakopaný na zahradě, Konan nám zdrhla a neodpovídá mi na dopisy, Kakuza jsme museli zavřít do bedny a Hidan visí už dobrý tři dny na lustru a protestuje, ovšem proti čemu, to nikdo neví. Nemluvě o tom, že Tobi je slepý a Deidara hluchý a Itachi tu vlastně není vůbec. To dělá celkem čtyři normální lidi. Sasori neraduj se, normální pro tebe rozhodně není správný výraz."
"Ech, ech, říkhá něchkdo kdo bchere prášky na mozek." Procedil mezi předstíraným kašlem.
"Nehledě na to, že Kisameho a Sasukeho musím přivázat, aby vydrželi chvíli u jednoho stolu." podíval se vyčítavě na ty dva, kteří tam byli zjevně velmi nedobrovolně.
"Veliteli neutíkal bych kdyby mě nehonil." podotkl Kisame a Sasuke začal podezřele rudnout.
"Kdo rozbije židli ode dneška nemá na čem sedět, pořád jich máme o jednu míň." varoval je Pein.
"Víte kde je největší problém? Ne v tom, že Konan zdrhla nebo Hidan že visí na lustru a ani nejmocnější Jashin ho nemůže dostat dolů, ale mi už nemáme ani vindru! No nekoukej Sasori, kdo má platit tvoje účty za připojení k facebooku! Nemluvě o Sasukeho spotřebě kachniček." rozčílil se velitel.
"Takže ode dneška nejíme, dokud si někdo z nás nenajde pořádnou práci, neb nedostaneme zpátky Konan. Ta by si poradila." oznámil. Nápad s Konan hned všichni zavrhli, jelikož představa, že Hidana donutí se omluvit byla v nenávratnu.
"Já mám práci i peníze, ale museli byste mě pustit z tý bedny!" ozval se Kakuzu.
"Na to zapomeň, ty ty peníze kradeš nám, kdybys okrádal slušný lidi to by byla jiná, ale takhle tam hezky zůstaneš!" ohradil se Pein.
"Šéfe Tobi se s tím pytlem taky někam zatoulal." ozval se Deidara, který vůbec netušil o čem je řeč.
"Nemluv o něm jako by byl štěně. Není přece pitomej." s ohledem na jeho druhou větu si právě všichni přeměřili Kakuzovu příčetnost.
"Deidara-senpai mám pro vás dárek k narozeninám! Vykopal jsem ho úplně sám!" vedl za sebou na vodítku Zetsua s mašličkou a náhubkem, jelikož jinak by asi dorazil jen najedený Zetsu bez Tobiho. Cestou se přerazil o bednu s Kakuzem a přistál Deidarovi u nohou.
"Bezva, mnohokrát ti děkuji Tobi, jestli chceš tohle překonat, musíš mi k vánocům pod stromeček nadělit Satana." řekl Deidara ironicky.
"Veliteli pusťte mě první, ať mám náskok." začal žadonit Kisame.
"Ještě líp, nepouštěj Sasukeho vůbec! Chci si dojít do pokoje pro pyžamo!" ozvalo se od okna pod kterým se krčil Itachi.
Pein přikývl, že ať jde tedy dovnitř. Zatím co Sasuke úporně přemýšlel, jestli mu vražda jeho staršího bratra bude stát za to, sedět po zbytek života na zemi.

Akatsuki kromě Sasoriho se dohodli na poslední možnosti, jak se zachránit. Tobi šel do sklepa a začal pod obývákem v místě kde visel lustr pilkou vyřezávat díru. Bohužel mu nikdo neřekl jak velkou. Akatsuki se shromáždili kolem Hidana a když to nejméně čekal, Kisame na něj zaútočil Samehadou a bacil ho po hlavě. Omráčený Hidan spadl na zem.
"Co tam dělá ten Tobi tak dlouho?" rozčílil se Kisame, místo aby byl vděčný, že ho Sasuke přestal na chvíli mlátit.
V tom to pod nimi zakřupalo a všichni se propadli a přistáli na Tobim ve sklepě.
"Jste v pořádku šéfe?" ozval se rozlámaný Kisame.
"Jo." odsekl Pein.
"Ptám se Itachiho. Kde vlastně je?" objasnil Kisame a začal šmátrat po člověku který na něm ležel.
"Já ležím rozhodně pod Deiderou." ozval se Pein, kterého něco bodalo do nohy a podezřele to připomínalo podpatky jaké nosila Konan když...
"Těžko já ležím na Kisamem." odpověděl Deidara.
"To není Itachi?" zděsil se Kisame.
"Ne já jsem tady." ozval se Itachi, jako by ho něco škrtilo.
"E tak za co tě to držím?" zeptal se Kisame opatrně Deidary.
"To bych taky rád věděl..." podotkl Itachi.
"Deidara-senpai leží jistě na mě." vykřikl Tobi.
"To těžko, když jsem říkal, že ležím na Kisamem!" vykřikl Deidara, který už ho měl plné zuby a toužil se z té hromady idio*ů vyhrabat.
"Tak zvedne už mě někdo?" ozval se Pein.
"Jo až někdo rozsvítí." odpověděl Deidara.
"Kdo leží nahoře?" zeptal se Pein. Ticho.
"Aha fajn."
"Nahoře leží ten, kdo leží nade mnou." oznámil Deidara "No a podle toho, že na mě někdo slintá..."
"To jsem já a rozhodně nejsem nejvejš." ozval se jeho narozeninový dárek.
"Tak kdo je nejvejš?!" začínala Peinovi docházet trpělivost a nemohl si dosáhnout do pláště pro pilulky, jelikož mu někdo seděl na ruce.
"Na mě leží Hidan a spí." odpověděl Zetsu.
"Tak proč si se nepřihlásil?" vyštěkl Pein.
"K čemu?" zeptala se rostlina.
"Že jdeš rozsvítit, protože si nejvejš!" vrčel velitel.
"Ale já nejsem." stěžoval si Zetsu.
"A Hidan nemůže, praštil jsem ho po hlavě, než jsme sem spadli, aby se konečně odlepil od lustru." oznámil Kisame.
"Tak ho ze mě sundejte." navrhl Zetsu.
"A jak to máme asi udělat, když jsme pod tebou?!" zuřil Deidara.
"Proboha rozsviťte už někdo!" ozval se Itachi a znělo to, jako by se dusil.
"Lituju, nemůžu vám pomoct." řekl Zetsu.
"Prostě si línej se zvednout jako vždycky!" vynadal mu Deidara.
"Eh! Eh!" ozvalo se naléhavě od Itahiho a vzbudilo to Peinovu pozornost.
"Krucinál Zetsu shoď ze sebe to poleno a mazej hned rozsvítit, chci vědět, co se to tu děje. Dostaneš pak slimáky!" nařídil mu Pein a ten s příslibem jídla stál okamžitě u vypínače.
Když rozsvítil, jeden po druhém konečně vstali.
Pak se otočili směrem, odkud šel Itachiho hlas. Až teď jim došlo, proč se Sasuke celou dobu neozval. Seděl mu na zádech, svázané ruce mu i s provazem držel kolem krku a nenápadně ho škrtil. Když si všiml, že je všichni pozorují pustil Itachiho, který už byl celý modrý až lehce nafialovělý.
"Ehm, my jsme... ..si hráli na... ..parkur!" vylezlo z něj. Itachi se bál, co mu v jeho nevýhodné pozici ještě může provést a tak raději jen přikyvoval.

Večer Pein odpočíval a čekal, až Zetsu uloví něco na pánev.
"Kam zmizela podlaha a Hidan?" zeptal se Sasori, který všechno zaspal.
"Ty to nevíš? On už totiž nevysí na lustru."
"A kde teda je?"
"Pokud vím, narazil si záda, když ho Zetsu shodil do Kakuzovi kádě s bahnem, a když se šel osprchovat do koupelny od toho bahna skoro si vyrazil zuby, takže pokud vím, už dvě hodiny tam leží, protože se nemůže hnout a nadává." objasnil Pein.
Sasori už na nic nečekal, popadl foťák a upaloval za úlovkem.