Uzumaki no monogatari – část 16 – Předzvěst pohromy

Dlouho hledal toto místo a konečně jej našel. Bylo to místo lidem zapovězené, ale on se sem přesto dostal. Možná byl prvním člověkem, co to dokázal možná však také ne. Možná totiž nebyl člověkem. Bývalý Pátý Hokage, který zradil Listovou – Orochimaru se konečně dostal na místo, po kterém tolik toužil a o kterém vždy sníval. Zde konečně mohl získat sílu, o kterou mu vždy šlo.
Orochimaru ani nedoufal, že se sem kdy dostane. Když kdysi získal post Hokageho, tak se chtěl nejdříve postarat o Listovou, jak nejlépe dovedl. Ale časem zjistil, že být Hokagem není to, co doopravdy chce. Když mu potom Madara dal nabídku, s radostí ji přijal. Ale ani Madara nakonec proti Listové neuspěl. Orochimaru to věděl v momentě, kdy se v Listové objevil jinchuuriki Kyuubi no Youko. Od té chvíle, šly všechny jeho plány do kytek.
Ale nyní konečně spatřil temnotu tohoto místa. Byl jí naprosto uchvácen. Zde mohl získat sílu, která by se mohla rovnat legendárnímu Kyuubi no Youko nebo možná dokonce i Mudrci šesti cest. Pro Orochimarua bylo tím největším zázrakem a hlavně štěstím, že toto místo našel. Našel místo zvané Ryuuchido. Dračí jeskyně, kde se může naučit umění poustevníků. Toto místo je však jiné od zbylých šesti.
„Víš, co je toto za místo?!“ Zeptal se Orochimarua nějaký starý hlas.
On jenom přikývl a byl naprosto unesen z toho, co objevil. Pořád se mu zdálo, že vše okolo něj je jenom sen. Přece našel toto místo příliš rychle, aby to mohla být pravda. Musel tedy věřit, že on je tím vyvoleným, který dokázal Dračí jeskyni najít.
„Co tedy tady pohledává člověk jako ty?!“ Zeptal se jej ten samý hlas.
Pro Orochimarua to bylo nyní nebo nikdy. Stál na tenké hraně mezi životem a smrtí. Jediná špatná odpověď jej mohla stát život, ale i přesto všechno byl uchvácen.
„Chci se stát drakem!“ Křikl zpátky na hlas.
Sám ani nevěděl, kde se v něm taková slova berou. Prostě je vyslovil a situace se začala obracet v jeho prospěch.
„Dobrá! Naučím tě, co potřebuješ vědět, ale jak s takovými znalostmi naložíš a jak mi splatíš svůj dluh?“ Byl Orochimaru znovu tázán.
Netušil, jak má odpovědět. Jediné po čem toužil, byla moc. Moc taková, která by jej učinila nesmrtelným. Možná v něm však začínalo něco růst. Možná za to mohlo toto místo na které se dostal. Pomalu se v něm rozrůstala temnota a on chtěl zničit… Zničit Listovou. Zabíjet! Chtěl KREV!
Svému hadímu mistrovi nemusel nijak odpovídat, ten mu vše vyčetl z očí. Strašný chtíč, rostoucí temnotu a nenávist. Všechny tyto vlastnosti nyní Orochimaru měl a jedině díky tomu se z něj mohl stát tvor, kterým toužil být.
Orochiamru už ani vteřinu neváhal a začal se připravovat na výcvik. Neměl však ani nejmenší zdání, co jej bude čekat. Bylo sice pravdou, že jeho bývalý týmový kolega Jiraiya, je také poustevník. Ale ON – Orochiamru se nehodlal stát jenom tak nějaký poustevníkem. Chtěl se stát Dračím poustevníkem. Jediným tvorem na světě, který je věčný.

Nagato se vracel od Jiraiyi. Šel domů ke Kushině. Netušil, jak může reagovat, bát se o to, co se může stát a co se stane. Bylo mu jasné, že jeho zpráva, kterou pro Kushinu má ji musí nějak ranit. Doufal, že to nebude moc, ale bál se protože tady šlo o Naruta. Kusninina syna se kterým bylo pouze jediný den za celých patnáct let.
Konečně vešel dovnitř, domů ke Kushině a s překvapením zjistil, že jej tady čekají i jeho dřívější společníci – Konan a Yahiko.
„Tak, co byl to další neúspěch Nagato?“ Zeptala se vždy snad až moc veselá Kushina.
Nagato nevěděl, co přesně říct. Sice Naruta našel, ale vzápětí na to jej málem připravil o život a i tak bude mít Naruto po nějakou dobu na mále.
„Našel jsem ho,“ řekl sklesle Nagato.
Kushina se začala radovat, ale když viděla, že se Nagato nepřidává, bylo jí to nejvýše divné. Lekla se, co všechno se mohlo stát. Najednou zase nevěděla, co má dělat. Ještě jednou se jí začal pomalu hroutit. Pak si vzpomenula, že musí být nějaké ALE. Možná to ALE však nechtěla slyšet.
„Našel jsem Naruta, ale ještě nemůže přijít domů. Nejdříve se musí stát Mudrcem Šesti cest a pak se vrátí,“ řekl Nagato.
Kushina se mírně uklidnila. Věděla, že by mohla Naruta ještě hledat roky, ale když už jej téměř měla zpátky, zase si s ní osud pohrával tak, že nemůže být se svým synem. Pak si vzpomněla, co si sama slíbila. Už nikdy se nebude hned vzdávat. A proto se i tentokrát rozhodla věřit Narutovi.
Po nějaké chvíli strávené s Kushinou se všichni tři rozhodli, že musejí spolu něco probrat. Nagato i se svými dvěma společníky, tedy opustili Kushinin byt. Chvíli se jenom tak procházeli Listovou, avšak stále mlčeli. Ani jeden z nich se zatím neodvážil ke slovu.
„Děje se něco?“ Zeptal se Nagato svých kamarádů.
„Zatím ne, ale k něčemu velkému se schyluje. A je to jenom Listová, kdo nic neví,“ řekl Yahiko.
„Je to tak Nagato. Když se po světě rozkřiklo, že Kyuubi no Youko je skutečný. Začaly jej všechny národy chtít. Neříkám to ráda, ale schyluje se k válce,“ vysvětlila Konan.
„A já jsem jeden z mála lidí, kteří by mohli Kyuubiho porazit, že? Navíc většina těch národů si myslí, že Kyuubi je tady v Listové, že?“ Řekl Nagato.
Jeho společníci mohli pouze souhlasit, protože to byla pravda. Situace byla zlá. Nikdo si nemohl být jistý, kdy se něco semele. Proto se museli okamžitě začít připravovat.
„Není Naruto náhodou zadobře s Raikagem?“ Zeptala se Konan.
Nagato nad tím musel nějakou chvíli uvažovat, protože Kushina v tom smyslu někdy něco říkala, ale on si tím nebyl zcela jistý.
„Kdyby to tak bylo a Listová by vytvořila alianci s Oblačnou, tak by to mohlo většinu odradit,“ řekl Yahiko.
„Něco na tom bude. Každá vesnice má však svoje vlastní zájmy. Nemůžeme s jistotou říct, jestli i Oblačná nepůjde po Narutovi. A i kdybychom je požádali, tak nemusí spojenectví s Listovou přijmout. Navíc pořád je zde, i když nepatrné riziko, že kdyby Listová měla za spojence Oblačnou, tak by ostatní taky mohli vytvořit alianci,“ vysvětlil Nagato.
„To je však nepravděpodobné, protože každý národ sám za sebe chce získat Kyuubiho,“ řekla Konan.
Nagato s Yahikem jenom souhlasili a všichni tři uvažovali, jak by mohli pomoct Listové. Ne, oni chtěli pouze pomoci Narutovi.
„Možná je jeden způsob, jak zabránit válce, ale zároveň to může celou situaci ještě více zhoršit,“ řekl Nagato.
Jeho společníci jej pobízeli, aby jim vše vysvětlil. Potřebovali znát Nagatovy myšlenky, aby mohli vymyslet nějaký plán.
„Víme, že Naruto není v Listové a zároveň nevíme, kde je. Přibližně nevíme kde je, ale rozhodně je na takovém místě, které žádný člověk nemůže normálně najít. Nikdo nebude věřit, že jsem Kyuubi no Youko zničil, proto musíme roznést, že se ztratil a…“ snažil se vysvětlit Nagato.
„Tys Kyuubi no Youko zničil?“ Divili se jeho kamarádi.
Nagato jim na to přikývl, protože to byla pravda, ale ani tak mu nechtěli věřit. Jim to celé připadalo jako pophádka.
„Je to pravda a myslím si, že Listová se o tom dříve či později přesvědčí na vlastní oči,“ řekl Nagato a snažil se znít tak, aby mu jeho společníci už konečně věřili.
„Počkej, ale to jsi mohl zabít Naruta!“ Vyděsila se Konan.
Yahiko byl vyděšený spolu s ní a divili se tomu, co Nagato jenom udělal. Byli v šoku. Nagato je chápal, i on si uvědomoval, že to co udělal, nebylo nejšťastnější řešení. Nakonec to co se stalo bylo jediné řešení.
„Já vím! Ale opravdu nebylo jiné řešení,“ řekl Nagato.
Všichni tři se utišili a dále uvažovali nad svým plánem.
„Teď musíme vyřešit, jak zabráníme válce. Napadá mě jedině, roznést, že Kyuubi no Youko už neexistuje a nebo se alespoň nenachází v Listové,“ řekl Nagato.
„Na to bychom bez tebe vážně nepřišli,“ řekla mírně ironicky Konan.
Po chvíli nechali svých dohad a museli zajistit, aby všechny informace byly předány současnému Hokagemu – jejich mistrovi.
„Takže vy říkáte, že všechny vesnice se chystají na Kyuubiho a přitom nemají nejmenší ponětí, že není v Listové?“ Zeptal se Jiraiya svých bývalých žáků, když mu přišli oznámit novinky.
Oni s tím souhlasili, přikyvováním.
„A navíc Naruto už není jinchuuriki, protože Kyuubi neexistuje. A protože Kyuubi neexistuje, tak Naruto pomalu umírá a musí se stát Mudrcem šesti cest, aby přežil?“ Pokračoval Jiraiya.
Nagato znovu přikyvoval. On jediný to věděl s jistotou, protože byl u toho, když se objevili Kurama a Youko. Stále si vyčítal, co udělal, ale zároveň to podle něj bylo jediné správné rozhodnutí.
„A já myslel, že budu mít dost starostí jenom s tím, že na nás žene hrozba války,“ svalil se ještě více do křesla Jiraiya.
Stále jenom stěží mohl vstřebat všechny nové informace. A ani jedna z nich snad nebyla dobrá. Možná jenom to, že Naruto žije. Otázkou však bylo na jak dlouho? Nebo jestli přežije poustevnický výcvik.
Jediné, co tedy Jiraiya jako Hokage mohl udělat, bylo kontaktovat Oblačnou a Raikageho a pokusit je požádat o spojenectví. Jenže když to udělá, tak ostatní národy to můžou považovat za popud k válce a začnou boje. Tomu se chtěj Jiraiya vyvarovat. Usoudil, že mít post Hokageho není žádný med.
„Dobře! Tajně kontaktujeme Oblačnou, vysvětlíme jim situaci a zeptáme se na to, jestli nás v případné válce podpoří jako spojenci. A jelikož jsem řekl tajně, tak bych o to rád požádal vás,“ řekl Jiraiya směrem na své bývalé studenty.
Nagato s tím okamžitě souhlasil, ale musel přesvědčit Yahika i Konan, aby mu s tím úkolem pomohli.
„Jenom mě tak napadá. Nemohl někdo zjistit informace, o tom jaké vztahy má Naruto v Listové?“ Zeptala se Konan.
„Netuším… Kushina a Mizuki. Myslíte, že ty dvě můžou být v nebezpečí?“ Zeptal se Jiraiya.
Ani jeden z jeho studentů neodpovídal. Mlčeli jak hrob, protože ani jeden z nich nemohl vidět do budoucnosti. Samozřejmě, že měli o Mizuki i Kushinu starost, ale opravdu nevěděli, jestli někdo má takové informace, které by ty dvě mohly ohrozit.
„Mizuki se momentálně vrací do Listové se svojí matkou. Možná až se vrátí, tak by ona a Kushina měly zůstat nějakou dobu v Listové. Alespoň do té doby, než zjistíme, situaci v Oblačné,“ řekl Nagato.
„To zní logicky, dobře,“ schválil tuto možnost Jiraiya.
Následně se rozešli každý za svým. Jiraiyaiu trápilo vše, co se dnes dozvěděl. Právě takovéto bezvýchodné situaci, která se schyluje k válce, se chtěl vyhnout za každou cenu. Proto dělal, co mohl, aby válce zabránil.
„Kvůli válce jsme všichni přišli o to, co nám bylo drahé. Potom se objevil Kyuubi a znovu jsme strádali. A nyní se chystá válka o Kyuubiho, jaké neštěstí nás může jenom potkat, pokud tomu nezabráníme?“ Ptal se sám sebe Jiraiya.
Nevěděl, co má dělat. Zažil dvě velké války, další už nechtěl. Možná to byl on, jako jeden z mála, kdo rozuměl, že válčení je zbytečné. Ale jelikož opravdu jenom hrstka lidí smýšlela stejně jako on, tak nemohl proti šílenství války nic udělat. Mohl se jí snažit jenom předejít.

Naruto byl stále v lese, kde se setkal se starým Lišákem a pořád ještě čekal, než si pro něj ten lišák přijde. Čekal už dva dny, bylo to dost dlouho na to, aby pochopil, že se jedná o nějakou zkoušku. Určitě neměl hledat toho starého Lišáka, ale měl zde počkat, tak dlouho, dokud se nevrátí. Proč? Protože mu starý Lišák neřekl, aby zde počkal. Kdyby to řekl, Naruto věděl, že musí starého Lišáka najít.
Něco málo taky zjistil od Youko. Ten mu řekl, že umění poustevníka je schopnost využití síly přírody. Proto Naruto věděl, že nemůže nikam spěchat a musí počkat, tam kde právě je a nějak se snažit vycítit onu sílu přírody.
Najednou se Narutovi zdálo, jako by něco ucítil.
„Dobře, že jsi na mě počkal Naruto?“ řekl starý Lišák.
Naruto mu nijak neodpovídal a snažil se přijít na to, co byl ten pocit před malým okamžikem. Starého Lišáka to překvapilo, protože čekal, že Naruto projeví alespoň trochu radosti, že už nemusí déle čekat.
„To ani nepozdravíš svého mistra?“ Zeptal se starý Lišák mírně zvýšeným hlasem.
„Dobré odpoledne… Mistře,“ řekl Naruto.
Stále však nehybně seděl a soustředil se na to, co jenom mohl cítit. Nakonec to však musel vzdát, protože jej jakoby něco rušilo. Nedokázal se naprosto soustředit.
„A vy dva, nezdravíte?!“ Zeptal se Kuramy a Youko.
„Dobré ráno OTČE,“ pozdravili sborově Kurama a Youko starého Lišáka.
Ten se mohl jenom začít rozčilovat, ale nakonec se mu nějakým způsobem podařilo zachovat si svůj klid. Nenechal se těma dvěma rozčílit. Naruto se na to pousmál. Věděl, že jeho současný mistr je otec Youko. A jelikož ho Kurama miluje a chce si ho vzít, tak říká jeho otci, taky otče a zároveň jej tím neuvěřitelně štve.
„Kuramo ty víš, jak vytáčet lidi, co?“ Pousmál se směrem k ní Naruto.
„Řekni, že to měl být kompliment nebo tě taky pořádně vytočím,“ uculila se Kurama.
„Ano, ano paní Démonová,“ na to Naruto.
Naruto s Kuramou se začali dohadovat. Oba byli Uzumaki a přesto, že byli oba snad géniové, tak si prostě takové malé legrácky a rošťárny nemohli odpustit.
„To by stačilo!“ Zahřímal starý Lišak.
Všichni tři zmlkli a sedli si, jak nejzpůsobněji dovedli.
„Youko a Kurama ruší Narutův poustevnický výcvik. Proto musí odejít, neprodleně!“ Řekl přísně starý Lišák.
„Nebojte. Budeme vás informovat o vnoučatech, Otče,“ řekla Kurama a společně s Youko se dali na útěk, pryč.
Naruto se musel znovu pousmát.
„A ty Naruto. No, řekněme, že sis nezvolil nejlepší místo, kde se učit umění poustevníků,“ vysvětlil starý Lišák.
„Jak to? Nejsou si snad všechna místa podobné?“ Zeptal se Naruto.
„Ano i ne. Ale myslím, že v tvém případě, to nehraje žádnou roli. Protože za ty dva dny strávené zde ses naučil téměř základ,“ řekl starý Lišák.
Naruto byl rád. Věděl, že nemůže spěchat, ale nemohl si dovolit být ani příliš pomalý.