Láska zalitá krví 6. Nepromarněný trénink

Jeho hlas se mu ani trochu nelíbil. Itachi se však jen otočil na patě a odešel dveřma pryč. Kyro tušil, že pokud chce přežít a ještě někdy vidět Nari, bude muset obětovat svou čest.
„Je mi ctí...“ Pronesl Kyro a povstal. Pein se opět jen ušklíbl.
„Mám pro tebe zajímavý návrh. Chceme zabít Kazekageho a myslím, že ty bys nám velmi rád pomohl. Chci tedy od tebe teď hned vědět, jsi schopen jít s náma do toho a pomoct nám zabít Kazekageho Gaaru?“ Kyro si představoval návštěvu Akatsuki úplně jinak. Nečekal, že lidi, co mu zabili rodiče by mu chtěli pomoct. Měl spoustu podezření, avšak po téhle pomstě prahl už dost dlouho a nyní byla ještě blíž než kdykoliv předtím.
„Souhlasím Peine, udělám cokoliv pro to, abych konečně pomstil své rodiče.“ Řekl Kyro velmi rozhodným hlasem.
„Dobrá tedy. Jsem rád, že jsi to přijal a nemusím tě zabít. Ovšem pokud nám v tomhle plánu chceš pomoct musíš se zlepšít. A to nemyslím obyčejný trénink. Máš kliku, je tu jeden člověk, který ovládá silné techniky dotonu, ale je tu jedno riziko. Dáš v sázku své tělo i duši, jelikož není zcela jisté zda trénink s ním přežiješ. Má svérázné postupy, ale pokud přežiješ... výsledky budou enormní a tvé schopnosti se nejenom zlepší, ale naleznou úplně nový rozsah. Dva týdny. Dva týdny nebudeš mít klid, ani pořádný čas na spánek či odpočinek. Stále jsi rozhodnutý Kyro?“
„Ano.“ Pronesl ještě odhodlaněji. Vše stvrdili podáním ruky.
„Detaily plánu ti sdělím po tréninku a po zkoušce oddanosti. Prozatím jsi vydán na dva týdny na milost a nemilost tvého nového učitele. Itachi tě k němu doprovodí.“ Podotkl Pein. Kyro jen kývl na důkaz souhlasu a vyšel z místnosti. Itachi stál opřený o zeď a jakmile uviděl Kyru vyrazil chodbou pryč. Kyro ho tedy následoval až do velké místnosti. Dost velké na trénování téměř čehokoliv, ve které se nacházelo i spoustu trénovacích pomůcek. Uprostřed stál zahalený muž v Akatsuki plášti.
„Je tvůj Kakuzu.“ Pronesl znuděně Itachi a odešel stejnou cestou pryč. Celou svojí pozornost nyní Kakuzu věnoval Kyrovi.
„Takže nejdřív si to ujasněme. Žádné odmlouvání, žádné vtipy, žádný poznámky. Budeš jen mlčet a dělat to, co ti říkám. Pokud tohle budeš dodržovat nenaštveš mě. Uvědom si, že nyní jsem já ten, co rozhoduje o tvém životu a není chytré mě nas*at. Rozuměls?“ Kyro se strachem hleděl do jeho očí a poté jen vše odkýval. Tak začal okamžitě jeho dvoutýdenní trénink. Mnohokrát cítil již takovou únavu, že očekával svojí smrt každou vteřinou, ale myslel při tom na Nari a na svojí pomstu. To vše mu dodávalo sílu. Následně zjišťoval i to, že Kakuzu vlastně není ani tak zlý, když přijdeš na to jak s ním mluvit. Výsledky se ukazovaly každým dalším dnem. I Kakuzu z jeho postupu vypadal spokojeně.
Když zbývali do konce tréninku jen tři dny tak Kakuzu učinil Kyrovi nabídku.
„Myslím, že vše zvládáš výborně. Pokud bys měl zájem naučím tě jistou techniku. Je velmi nebezpečná avšak velmi účinná. Pokud na ní nebudeš připraven zničí tě. Pokud máš zájem, věnujeme jí poslední tři dny. Ani já jí nezvládám moc dobře, ale stále je dost účinná.“ Kyro jen dychtivě přikývl. Kakuzu se dost podivil, že jakmile mu ji nabídl všechna jeho únava byla skoro pryč. Velmi ho to potěšilo a tak tedy začli trénink nejsilnější techniky, kterou od něj Kyro může získat. Avšak poslední den si již únava vybrala své. Kyro byl zesláblý jako nikdy předtím a stěží se držel na nohou.
„Myslím, že jsi připraven Kyro. Běž si odpočinou. Peina informuju o tvém úspěchu v tréninku, dokonce i techniku o které jsem měl pochybnosti, že bys ji zvládl jsi dokázal dobře ovládnout. Ale nezapomeň, pokud to nebude nezbytně nutné nepoužívej jí.“ Pronesl Kakuzu spokojeným hlasem.
„Děkuju za vše Kakuzu a neboj budu na to pamatovat.“ S těmito slovy Kyro odešel do svého pokoje ve kterém trávil během tréninku velmi málo času. Jen co vešel do pokoje postupně cestou k posteli se zbavoval oblečení až byl jen v trenkách v kterých lehl do postele a téměř okamžitě usnul.
Blažený odpočinek, který mu byl dva týdny odpírán si teď konečně dopřál dosyta. Dlouhý odpočinek však přerušil řev a následné cloumání, které Kyro pocítil. Lehce tedy pootevřel oči a uviděl Itachiho, jenž stál přímo nad jeho postelí.
„Za prvý, máš tu teda pěknej bordel. Za druhý, spíš už dva dny v kuse a Pein s tebou chce mluvit. Tak se koukni oblíct a naklusej k němu.“ Poté odešel. Kyro tedy jen vstal a začal se oblíkat. Cítil se skvěle a svou fyzickou kondici hodnotil líp než kdy dřív a toho přesně chtěl docílit. Poté tedy vyrazil do Peinovo kanceláře. Zaklepal a vešel. Pein opět držel své místo pod hromadou papírů.
„Chtěl jste mě vidět?“ Zeptal se zdvořilým hlasem.
„Kyro, výcvik si podstoupil a Kakuzu říkal, že jsi to zvádl výborně. Než tě však zasvětim do našeho plánu čeká tě zkouška. Abych si byl jistý, že ti opravdu můžu věřit. Od té doby, co se ty dvě dívky vrátily do Písečné tak se po tobě začlo pátrat. V nedalekém okolí se motá několik skupinek ninjů z Písečné. Zabij alespoň dva ninji Písečné a jako důkaz přines jejich čelenky. Dokážeš to?“ Pronesl Pein velmi vážným hlasem. Kyro chvíli váhal, ale poté odpověděl s naprostým klidem.
„Už jsem na své cestě k pomstě moc daleko na to abych couvnul a nechal se tebou zabít. Zvládnu to. Za jakoukoliv cenu dokončím to, co jsem začal když jsem si s tebou podal ruku.“ Dodal Kyro a vyrazil z místnosti k východu ze sídla, kde potkal Itachiho.
„Hodně štěstí Kyro. Tady máš budou se ti hodit.“ Řekl Itachi nicneříkajícím hlasem a podal mu opasek jenž obsahoval kunaie, shurikeny a výbušné lístky. Kyro si cenil těchto slov a pásek s radostí přijal.
„Děkuju ti Itachi.“ Poděkoval a pokračoval dál v cestě až se konečně ocitl venku. Čerstvý vzduch. Ano, aniž by si to uvědomoval čerstvý vzduch bylo to, co mu chybělo nejvíc. Měsíc jenž krásně ozařoval živou krajinu mu přivolával pocit spokojenosti. Byla to jen chvilková slabost, kterou hned přebil svou zkouškou, jenž ho nyní čekala jako další krok v cestě za pomstou. Věděl co musí udělat a tak začal potichu hledat ninji z Písečné po okolí. Měl štěstí a netrvalo dlouho a objevil tři kunoichi jenž seděli u plápolajícího ohně, který ozařoval i jejich tváře.
„Další staří známý, kteří se mě vydali hledat... bohužel není čas na to abych hledal jiné ninji. Pomsta se blíží a teď není čas na krok zpět.“ Řekl si pro sebe Kyro a vylezl ze svého úkrytu přímo k nim. Když ho uviděli všechny tři vstaly.
„Kyro!“ Zařvaly náhle jakmile poznali osobu jenž k nim přicházela blíž a blíž.
„Kyoko, Yuni, Juvio...“ Všechny tři se usmály, když si již byli jisté, že je to Kyro. „Je mi to líto.“ Pronesl smutným hlasem. Dívky však jen nasadily nechápavé výrazy. Kyro neuvěřitelnou rychlostí hodil po Kyoko kunai jenž se zabodl rudovlasé dívce do břicha. Následně kvůli rychlosti nárazu a překvapení spadla na zem a bolest jí nyní neumožňovala vrátit se zpět na nohy.
„Kyro, co to děláš?“ Pronesla Juvia a přiběhla přímo ke Kyrovi. Dívala se mu zblízka přímo do očí.
„Tohle by jsi nepochopila Juvio...“ Dívka ucítila obrovkou bolest v hrudi. Když se koukla na místo bolesti, uviděla bodák z zeminy, jenž byl obalený kolem Kyrovo ruky. Poté ho vytáhl a nechal jí volně spadnout k zemi.
„Yuni, máš na výběr. Buď zmizíš okamžitě pryč, nebo budu nucen zabít tě taky.“ Yuni měla strach, ale přisedla k Kyoko a objala jí.
„Kyro nevím proč zrovna já... ale proč si místo mě nedal možnost jedné z nich? Pokud jsem jediná, které nabízíš útěk, pak radši zůstanu a zemřu tu s nima.“ Pronesla odhodlaně Yuni.
„Uteč Yuni... ať se všichni dozví, co se stalo z Kyri za monstrum.... Prosím zachraň si život aspoň ty“ Utichající hlas Kyoko dohnal Yuni k slzám.
„Dávám ti poslední pár vteřin. Zmiz nebo tě zabiju.“ Pronesl Kyro tónem jenž Yuni dostatečně zastrašil.
„Jednou vás pomstím Kyoko, Juvio...“ Pronesla, otočila se a chtěla začít utíkat. Náhle však ucítila bolest, která jí téměř okamžitě dostala na kolena. Kyoko jen viděla jak se Yuni do zad zabodalo spousta drobných jehliček. Následně se zahleděla na Kyru, který již neměl kolem ruky bodák a místo něho svíral kouly z které se ve vzduchu tvořily malé jehličky. Poté i zbytek vystřelil do klečící Yuni.
„Čas vypršel.“ Řekl poté a Juvii jenž ležela u jeho nohou strhl čelenku z hlavy. Poté pomalou chůzí došel až k Yuni, kde udělal to samé. Náhle se otočil na ležící Kyoko: „Tu šanci jsem nechtěl dát jí, ale tobě. Tvé zranění není smrtelné. Sbohem.“ Kyoko se pomalu zvedala ze země, zatímco Kyro již byl na odchodu.
„Zastav!“ Křikla na něj. Kyro se jen pozastavil a otočil se ke Kyoko čelem. „Řekni mi, že je to jen noční můra... nenechal jsi mě žít zatímco mé kamarádky zemřeli, že ne? Řekni mi, že je to jen sen!“ Kyro přišel blíž až si byli s Kyoko téměř na dosah ruky.
„Není to sen, jen realita. Jestli se ptáš, proč jsem nechal žít zrovna tebe, mysli na to, co jsme v minulosti zažily. Ty jsi mi zachránila život, když jsem byl ještě dítě a já ti to nyní vracím. Žij si dál, ale pokud se mi ještě teď chceš postavit, nebudu mít jinou možnost než skončit i tvůj život Kyoko.“ Dodal s ledově klidným výrazem.
„Byl by si šťastný, kdybys teď zabil i mě? To by jsi chtěl?“ Zeptala se drze Kyoko.
„Je jen pár věcí na světě, co opravdu chci. Tohle byl jen nutný zásah k pokračování.“ Odpověděl.
„Nutný? Pokračování?“ Tázala se Kyoko. Kyro si jen těžce oddechl.
„Jsou jen neodvratnou součástí cesty za mojí pomstou. Nyní se otoč a odejdi.“ Dodal a otočil se a odcházel pryč. Kyoko vytáhla kunai a hodila ho po Kyrovi. Tuto reakci očekával a bez velkých problémů útoku uhnul. „Škoda, že sis vybrala tu horší variantu.“ Kyro složil pár pečetí a přiložil ruku k zemi, chvíli se nic nedělo a poté z ničeho nic vyjel ze země bodák jenž probodl skrz na skrz Kyoko. Po tváři jí stekla slza, která se smíchala s krví na zemi. „Sbohem.“ Bodák zmizel a bezvládné tělo Kyoko již leželo na zemi v kaluži krve. Kyro došel zpět až ke skále za kterou se nacházelo sídlo Akatsuki. Opřel se o ní a po tváři mu stekla slza. Strhl si svojí čelenku a přes znak písečné udělal kunaiem tlustou čáru. Poté si čelenku opět nasadil. Náhle mu někdo položil ruku na rameno. Nečekal to a tak se napřáhl a chtěl nezvaného hosta udeřit. Poté však zjistil, že je to Kakuzu, který jeho útok lehce vykryl.
„Promiň Kakuzu... nemám nejlepší náladu.“ Omlouval se Kyro.
„Jakto? Zvládl jsi to dokonale. Trénink se vyplatil. Jsem rád, že všechen ten čas, co jsme do toho investovali nepřišel vniveč.“ Podotkl Kakuzu.
„To ano... měl bych ty čelenky odnést Peinovi.“ Dodal Kyro posmutnělím hlasem.
„Nesmutni Kyro, úkol jsi zvládl, trénink se povedl a získáš si aspoň kapku Peinovo důvěry.“ Kyro nakonec jen přikývl a v Kakuzovo doprovodu došel až k Peinovo kanceláři. Jakmile vešel na Peinovo tváři se objevil značný úsměv poté, co uviděl čelenky v jeho ruce.
„Myslel jsem, že to pro tebe nebude až takový problém. Teda spíš jsem to předpokládal. Konečně to můžeme rozject, ale ty si běž odpočinou. Sejdeme se zítra odpoledne v konferenčním sále. Máš nějaké přání?“ Zeptal se pohostině Pein.
„Saké...“ Pronesl polohlasem Kyro: „Hodně saké...“ Pokračoval.
„Nuže tedy dobrá. Kakuzu dej Kyrovi tři flašky saké, to by mělo stačit.“ Dodal s jistým úšklebkem.
„Děkuju.“ Domluvil Kyro a společně s Kakuzem opustili místnost a poté vyrazily chodbou do části sídla, kde Kyro nikdy předtím nebyl. Došli až do místnosti, které se zdálo jako skladiště a kuchyně. Byla tam také modrovláska jenž se Kyrovi tak zaryla do paměti.
„Konan, tři flašky saké tady pro Kyru.“ Začal Kakuzu. Konan se jen podívala na skleslého Kyru a poté opět na Kakuzu.
„Není na to ještě trochu mladý?“ Optala se starostlivě.
„Kolik ti vlastně je Kyro?“ Zeptal se Kakuzu.
„No teď sedmnáct.“ Kakuzu to moc nepřekvapilo, ale Konan celkem ano.
„Navíc je to rozkaz Peina, Konan.“ Dodal Kakuzu. Modrovláska tedy již nic nenamítala a s neochotou podala Kyrovi tři flaštičky saké.
„Děkuju.“ Řekl a dal se na odchod. Při procházení dlouhou chodbou však stále slyšel rozhovor Konan a Kakuzu. Proto zpomalil.
„Pein se zbláznil ne? Alkohol? Vždyť je Kyro mladý.“ Pronesla ještě víc starostlivě Konan.
„Jednou to byl Peinův rozkaz tak ho musíme splnit. Navíc chce určitě zapít vraždu těch kunoichi z písečné. Celé jsem to sledoval, asi se s nima znal. Ale byla to dobrá podívaná, nedal jim v boji šanci.“ Dodal Kakuzu.
„Ach tak...“ Dokončila diskuzi Konan. Kyro již pokračoval normální chůzí a brzo dorazil do pokoje. Zavřel za sebou dveře, sedl si k postely a otevřel první flašku saké. Nechal ukápnout i několik slz.
„„Kyoko, Yuni, Juvio... dělám vše proto, abych se mohl opět setkat s Nari... ale ta cena začíná být příliš velká... proč jsem nemohl najít někoho jiného... proč jsem musel pospíchat a zabít první ninji z Písečné, které jsem objevil...“ Alkohol mu dopomáhal v pochodu myšlenek. Jakmile dopil první flašku chtěl okamžitě otevřít druhou, avšak někdo mu v tom zabránil. Celkem ho to vylekalo, jelikož přes své myšlenky neslyšel ani to, že někdo vešel do jeho pokoje. Když však uviděl, kdo nyní svírá flašku saké nenamáhal se utíráním slz.
„Kakuzu a Pein mi všechno řekli Kyro...“ Promluvila Konan.
„V tom případě víš proč tu flašku potřebuju... tak mi jí prosím vrať Konan...“ Podotkl Kyro.
„Ne! Ty tu flašku nepotřebuješ Kyro a já ti řeknu proč. Tohle všechno... Objetováváš se a riskuješ život jen kvůli tvé lásce k dívce... To je tak překrásné. Byl jsi rozhodnutý pro to objetovat klidně i životy dávných kamarádek a doufám, že dívka, kterou miluješ si je vědoma toho, jaké má štěstí.“ Pokračovala s milým úsměvem: „Pokud by se vše pokazilo, stále můžeš zůstat zde. Někteří lidi jsou na tvojí straně.“ Řekla Konan, vzala Kyrovi i poslední flašku saké, políbila ho na tvář a pomalu odcházela. Kyro, jenž byl úplně vyveděný z míry se chvíli vzpamatovával, ale nakonec se ještě stihl zeptat než Konan odešla.
„Já mám podporu?“ Zeptal se zmateně.
„Až příjde čas dozvíš se to, ale myslím, že pokud se zamyslíš, příjdeš na to. Mojí podporu máš.“ Dodala a odešla. Ještě trošku zrudlý Kyro, jenž trochu napodoboval barvu Akatsuki mráčku, vstal ze země a lehl si na postel. Smutek ho přešel a utřel do deky poslední známky po slzách. Netrvalo dlouho a Kyro spokojeně usnul.