NFFORPG - Kirigakure no Sato

Tenshi Wakiya, tým A

Dřepěla mezi sensei a Takem a poslouchala menší výklad o genjutsu a technice, která jej dokáže přerušit. Znělo to složitě a pro někoho jako Tenshi jako běh na dlouho trať, ale na to byla již zvyklá. Vyčkávala potichu, kdo z nich přijde s nějakým plánem. Pohlédla na Taka. S přivázáním výbušných lístků na šípy neměla žádný problém ba naopak, hlavně že je užitečná.
"Jsem pro! Stačí říct, kam mířit a pošlu to tam," maličko se pousmála. Konečně mohla opět nějak pomoci.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Zavrtěla hlavou. „Nyeslyším. Ale do týhle místnosti někdo pravidelně chodí,“ zašeptala a ukázala na zem. „Je tu cestička v prachu,“ vysvětlila. Chodba však náhle utichla, jako kdyby boj skončil. Dívka se prudce narovnala a ohlédla se.
Boj skončil? To je Kenshin všechny vyřídil? Nestalo se mu nic? Co když ho zajali? Co když měli málo času. Znovu se obrátila na mladíka a zamračila se. Museli jednat rychle.

Jirou Kitabatake
Tým C
nemocnice Kirigakure no Sato

Situace v nemocnici se po Renově návratu ani trochu nezměnila. Nebylo tedy divu, že potřeboval s hledáním svého nového senseie pomoc.
Nebýt ochotné sestřičky s roztomilým drdolem a růžolícími se tvářemi, hledal by ho nejspíš ještě hodně dlouho. S úsměvem na tváři ho dovedla až k prostornému lékařskému pokoji, kde už skupinka hladově vypadajících zaměstnanců vyhlížela slíbené jídlo.
Sotva se Ren mihnul ve dveřích, vyskočil brýlatý lékař s přátelským úsměvem ze svého místa na bleděmodré pohovce z omyvatelného materiálu a jal se ho otázat, jak na tržišti pochodil.
„Tak co, jak to šlo, chlapče?“ řekl a s nadšením se zadíval na balíčky s nudlemi, ze kterých se linula příjemná vůně, zaplňující celý prostor pokoje.

Ren Nagayama
tým C
Temná ulička, trh, nemocnica

Pozoroval zlodejíčka naďalej a bol docela zaujatý tým že bol schopný s ním udržať krok. Na jednej strane ho to samotného veľmi nemohlo prekvapiť, ale na druhej si bol vedomí že keby chcel ten zlodejíček už dávno by sa mu mohol stratiť v postranný uličkách.
Nejak si ani neuvedomoval že sa blíži k tomu zlodejíčkovi a ani to čo plánoval urobiť ak by ho predsa len dostihol. Vnútorne vedel iba to že si nesmie dovoliť konať bez premyslenia, keďže už na svoje nerozvážne konanie v minulosti doplatil.
To čo urobil ten zlodejíček mu veľmi uľahčilo rozhodovanie a ani sa nezamýšľal nad tým že by ho naďalej prenasledoval. Peňaženku zo strechy dostal veľmi jednoducho a šiel smerom späť na trh.
Na tvári sa pohrával s nepatrným úsmevom keďže ho nik nemohol vidieť. Bol rád že nemusel riešiť toho zlodejíčka. Hneď ako vyšiel s tieňov budov nahodil na tvári pre neho už typický výraz. Pohľadom prešiel trh než našiel tú okradnutú starú pani sedieť na lavičke so sklonenou hlavou. Došiel až k nej a vrátil jej tú peňaženku. Neprijal od nej nič, nerobil to predsa pre odmenu. Úplne mu stačilo vidieť úsmev na tvári tej pani.
Došiel zas k stánku kde čakal predtým a kúpil nudle, aj keď si nebol istý tým počtom porcii ktoré sa rozhodol kúpiť. Hneď ako zaplatil šiel zas do nemocnice, už vedel aspoň približne kde má hľadať senseia. Opýtal sa prvej sestričky ktorú na traumatológii uvidel kde sa nachádza jeho sensei a šiel za ním aby mu odovzdal jedlo.

Tým G: Ztracený ostrov

Chodba byla prastrará, ale vypadala stabilně. Yui, díky svému zraku, mohla v tlumeném rudém světle spatřit, že ve vrstvě prachu, která pokrývala zem, je vyšlapaná cestička a sem tam, kde někdo šlápl na určité místo ojediněle, je i lidská stopa. Podle toho šlo lehce odhadnout, že do oněch dveří někdo čas od času chodí.
Ozvěna zapříčinila, že zvuky boje z hlavní chodby doléhali i tam celkem hlasitě a v tom rámusu bylo těžké odhadnout, jestli za dveřmi někdo je nebo ne. Pomohlo až Renjiroco přiložené ucho ke dveřím. Nebylo to sice nic převratného, ale i tak mohl mladík zaslechnout tlumený kašel, který byl ale velmi slabý. Po dvou vteřinách se ozval znovu a hlasitěji, nebo se to tak alespoň zdálo, protože ozvěna z hlavní chodby utichla a přišlo hrobové ticho.

Tým C
změť temných uliček mezi obytnými domy
Dopad na blátivou cestu mezi domy zmírnil pomocí obyčejného parakotoulu – ten ho díky dlouhému tréninku akrobacie dokonce ani příliš nezpomalil. Zašpiněné oblečení a mokrá záda nesnášel, momentálně měl však mnohem větší trable, takže se podobnými malichernostmi nezabýval.
Světlovlasý mladík mu byl stále v patách, slyšel čvachtání jeho sandálů ve všudypřítomných kalužích. Doháněl ho.
Byl to strážce zákona? Zavře ho? Tyto otázky teď nebyly příliš podstatné. Ne každá loupež se zkrátka vydařila, s tím byl hluboko uvnitř srovnaný.
Souboj by byl jeho koncem, hoch měl na zádech upevněnou katanu – rozhodl se tedy pro poslední úhybný manévr, který spoléhal na to, že Ren raději vrátí okradené babičce ztracenou peněženku namísto dalšího pronásledování.
Za neustálého běhu se tedy napřáhl a mrštil viditelně peněženku na střechu jednoho z domů.

Ren Nagayama
tým C
Temné uličky

Zaujato pozoroval zlodejíčka a nespomaľoval, keďže na to nevidel dôvod. Nikdy nezabudol na pocit radosti ktorý mal pri tréningoch. Iba vtedy dokázal byť aspoň trochu šťastný a sám sebou.
Za tých päť rokov pretvarovania sa naučil zachovávať si pokojnú tvár v každej situácii a takmer nedávať na sebe poznať ako sa skutočne cíti. Pre vlastné dobro sa stránil každého kto sa s ním chcel zoznámiť a priateliť sa s ním.
Hlavou mu blysla myšlienka o čom sa ten zlodejíček pokúša keď mieri ku drevenému plotu. Odpoveď dostal o pár chvíľ keď videl ako ho jednoducho preskočil.
"Rene ak sa dozvie náš otec že si skákal cez plot, budeš mať problémy" počul hlas svojho dvojčaťa. „Je my to jedno“ povedal potichu a veľmi jednoducho tiež preskočil plot. Nemal strach s toho že by mu to u otca urobilo nejaké problémy, keďže to nerobil iba pre zábavu.

Tým C
změť temných uliček mezi obytnými domy
Fyzička byla jedním z důležitých faktorů pro přežití na ulici. Kdyby ji neměl, dávno by už pošel hlady někde v temném koutě Koueki Ro.
Ulička, do které zatočil, byla předělená dřevěným plotem, vysokým asi sto dvacet centimetrů. Za normálních okolností by se otočil a plot obešel – tyto okolnosti se však za normální vážně považovat nedaly.
Byl asi tři metry od plůtku. Dvěma rychlými kroky si naběhl až k němu a pomocí umného skoku překonal dřevěnou překážu.
Že skokem přes plot svého pronásledovatele nesetřese, věděl. Neměl však moc na vybranou.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Kenshin jim klestil cestu jeskyní a oni postupovali zdrženlivě za ním, aby zbytečně neriskovali odhalení.
Netrvalo dlouho a dostali šanci se od něho odpojit a vydat se jakousi chodbou. Pach síry a rudé světlo byly i zde. Každopádně co zde bylo navíc byla dvojice dveří.
Když mu Yui podala kapesník, přikývl a uvázal si ho kolem úst.
„Slyšíš něco?“ otázal se poté šeptem své kolegyně, zatímco sám přiložil ucho k druhým dveřím. Mohl za nimi nepřítel věznit Kenshinovi sourozence?

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui je vedla dál komplexem za bojujícím Kenshinem v dostatečné vzdálenosti, aby je krylo šero. Když nahlédla do chodby vlevo, nespatřila vlastně nikoho. Kývla tedy na Renjira a pokračovala dál. Tsuki se pohupovala v rozepnutém výstřihu své paničky a pořádně se šklebila. „Smrdí tu síra a je tu vedro-nyan,“ stěžovala si šeptem, zatímco schovávala nos do dívčina oblečení.
Zelenovláska se zarazila, jak si něco uvědomila. Z lékárničky vytáhla trojcípý šátek, obrátila se na svého kamaráda a začala si látku ovazovat jako roušku, aby se té síry tolik nenadýchali. Tsuki pak ovázala čumáček kusem gázy. „Abychom se nyeotrávili,“ prohlásila k Renjirovi. Teprve pak si všimla oněch dveří, přistoupila k jedněm a přitiskla na ně ucho.

Ren Nagayama
tým C
Temná ulička

Šiel rovnakým krokom a vnímal ten nepokoj ktorý sa začal v ňom odohrávať. Nechcel premýšľať nad minulosťou ale vedel že nezabráni svojím pocitom aby mu pripomínali to čo sa stalo s jeho sestrami.
Tušil že skôr či neskôr ten zlodejíček zabočí do jednej s ďalších uličiek, keďže mu bolo jasná že ten zlodejíček sa v nich vyzná lepšie a využije to v svoj prospech.
Začal premýšľať nad tým že je to iba strata času hľadať toho zlodejíčka v tých temných postranných uličkách. Mohol by sa vrátiť na trh a kúpiť jedlo ktoré po ňom chcel sensei, veď v podstate to nebol jeho problém. Mohol byť rád že sa terčom nestal on sám, predsa len aj on bol dosť jednoduchá obeť na okradnutie.
Hneď keď si všimol že sa ten zlodejíček rozbehol urobil to aj on sám, bral to ako taký malý tréning fyzičky.

Tým G: Ztracený ostrov

Kenshin se probojoval hlavním vchodem do chrámu a pokračoval hlavní chodbou dál, kde konec chodby ústil do prostorné jeskyně, kterš byla osvětlena rudým světlem. Díky přibývajícím nepřátelům bylo očividné, že odlákání pozornosti byl dobrý nápad, protože dvojici se otevřela cesta do menší chodby nalevo, jenž nebyla hlídaná vůbec. Stejně jako přibývalo rudého světla, blíže k hlavní místnosti, zvedala se i teplota a zápach síry.
Cesta, kterou se sala dvojice vedla mírnou oklikou a i když bylo jasné, že ústí ve stejné rozlehlé jeskyni, měla po obou stranách vytesané otvory se zamčenými dveřmi.
Kontakt s Kenshinem dvojice stratila celkem rychle, ale protože se chrámem stále ozívaly zvuky boje, mohli si být jisti, že jejich kapitán je stále naživu.

Tako Jahiro
Tým A
Země pomerančů
"Sokka,(chápu,)" přikývnul a zamyslel se. Neměli čas na to, aby se učil další techniku. Navíc, pokid byla tak složitá na ovládnutí. Přerušit přívod chakry znělo jako něco, co by musel dlouhé hodiny trénovat. Musel se tedy vypořádat s genjutsu jinak. Nejlépe se nenechat chytit vůbec.
"Můžeme si na ně počíhat a rozdělit je na dálku. Protože nemůžeme vědět, odkud přijdou, navrhuji, aby si Tenshi nalepila na několik šípů výbušný lístek a rozdělila je na dálku. My si potom rozebereme nepřátele," zhodnotil situaci a podal návrh. On sám byl na blízko a použít Kirigakure no jutsu by nepřátele spíše stmelilo. V tom se ale zarazil. Právě Kirigakure no jutsu ho mohlo ochránit, proti očnímu kontaktu. Stačí, aby tu mlhu udělal jen natolik hustou, aby oba viděli jen siluety.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Na Kenshinovo ubezpečení, že si poradí, Renjiro přikývl a počkal, až na sebe jejich kapitán strhne pozornost soch.
Když se tak stalo a Kenshin se pustil do boje se sochami, které se vyhrnuly ven z brány, počkal Renjiro, až Yui aktivuje svou techniku, a vyrazil za ní.
„Kdy se to vůbec naučila?“ uvědomil si bělovlásek, že nebyl evidentně jediný, kdo se na vlastní pěst zdokonaloval.
Jeho myšlenky ale přerušila samotná Yui, když mu připomněla tvrdou realitu, a on se zamračil.
„Jo...“ přikývl Renjiro, a dál se společně hnali do nitra chrámu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi iba pozoroval čo robili ostatní a v duchu vedel že je to tak správne, že on sám nerobil nič. Pozrel sa na dlahu na ruke a musel sa pousmiať nad svojím postavením oproti ostatným. On sám nebol schopný niečo podniknúť. Ruku ktorú mal na katane spustil k telu a vzdal sa predstavy že by mohol byť nejako užitočný. Vo svojom živote už urobil zopár hlúpostí a podľa neho samotného najväčšia bola keď zahodil svoju čelenku ninji. Cítil sa neužitočný iba kvôli tomu že si tak hlúpo zranil ruku a bol zmätení s toho že do ich týmu pribudlo dievča.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui poslouchala návrhy Renjira a kývala. „Un, un! Takhle se líp dostanyeme dovnitř. Vidím dobře ve tmě, takže můžeme procházet přes případnyé stráže nyepovšimnutý,“ souhlasila. Ještě chvíli pozorovala Kenshina, jak bojuje, ale nakonec museli vyrazit, aby příležitost, kterou jim dal, nepřišla nazmar.
Dívka složila pečeně a zavřela oči. „Neko nyo Shinten,“ hlesla a zase je otevřela. Nyní viděla daleko lépe. Proto si také všimla krve na zemi. Mohla to být…? „Myusíme si pospíšit,“ řekla vážně. „Kenshin-taichou opravdu umírá.“

Tým G: Ztracený ostrov

"Ale jo, zvládnu," odpověděl trochu zdráhavě. Doufal, že nebude muset použít meč, ale Renjiro měl pravdu. Nemohl ty dva vystavit riziku z odhalení, když měli zůstat skryti.
"A žádné hraní si na hrdiny, ať to na lodi můžeme společně zapít," upozornil je v žertu, sundal svou rukavici, kterou zavěsil na opasek a tasil meč.
To co se potom stalo bylo rychlé. Kenshin se probleskl přímo mezi strážící sochy a zažehl svůj meč. Na tu vzdálenost bylo těžké odhadnou co přesně udělal, ale normální oheň to být nemohl, protože meč sochama projel, jako nůž máslem a kámen se v místě seku roztavil. Tři seky a bylo po všem. Kenshin na své společníky mávl a vydal se napřed. Ze vstupní brány se totiž vyvalil houf soch, které bez zaváhání zaútočili. Zpoušť, kterou Kenshin působil svým mečem, kryla dvojici dostatečně na to, aby se dostali za Kenshinem dobnitř nepozorováni. Museli si ale dávat pozor na sičící a chladnoucí kámen po nohama. Chladnoucí kámen navíc vydával zvuky. Něco jako tiché: "pink, pink,". Mezi kameny mohla dvojice zahlédnou kapičky krve, ačkoliv nebyl Kenshin ani jedinkrát zasažen.

Tým C
tržnice v Koueki Ro –> změť temných uliček mezi obytnými domy

Neohlížel se za sebe, jen by na sebe strhl nechtěnou pozornost. Svého pronásledovatele si však byl moc dobře vědom. Když se člověk narodí do takto chudého prostředí a celý svůj život přežívá na přilepšování si na druhých, vypěstuje si určitou intuici – jakýsi šestý smysl, který mu říká, kdy je v nebezpečí a měl by urychleně zmizet.
Dlouhá temná ulička, sotva dva metry široká, se táhla několik obytných bloků dopředu a poskytovala tak pro pachatele v nesnázích mnoho potenciálních únikových odboček. A právě toho chtěl tmavovlasý mladík využít ve svůj prospěch.
Klidným krokem odbočil doprava, a jakmile se nacházel za rohem – v Renově slepém úhlu – rozeběhl se.

Mise týmu A: Kněžka a démon

Mikayiny bledé tváře na chvíli dostaly barvu a dívka se na mladíka zamračila. „Neříkej mi tak, kono baka,“ oznámila mu, načeš se zamyslela. „Genjutsu se dá zbavit různě, ale nesmíš zapomínat, že genjutsu je jedna obrovská skupina různých technik. Stejně jako máš obrovský množství technik různých živlů, máš i genjutsu, který ovlivňujou různý smysly. Ty nejsilnější ovlivňujou všechny smysly naráz. Nemyslím si ale, že by byl Renzo tak silnej. Vždycky bude smysl, kterej neoblbne. Genjutsu působí na tvoji vlastní chakru, takže nejlepším způsobem, jak se ho zbavit, je přerušit tok vlastní chakry. Říká se tomu Genjutsu Kai, ale je poměrně těžký se to naučit. A někdy je genjutsu natolik silný, že sám Kai použít nedokážeš,“ vysvětlovala.
„Důležitý je ale vymyslet, jak je od sebe oddělíme, abychom si je mohli rozdat tak, jak chceme my.“

Ren Nagayama
tým C
Trh

Šiel pomaly, nepotreboval ešte zatiaľ aby o ňom vedel. Bol docela zvedavý čo bude ďalej robiť ten zlodejíček. Nesprával sa nejako nápadne, keďže to ani nepatrilo k jeho povahe.
Celú dobu premýšľal nad svojím životom a tým že má šťastie, keďže mal rodičov ktorý ho svojím spôsobom milovali. Sám poznal deti ktoré nemali rodičov, takže chápal že robia všetko čoho sú schopné aby prežili.
Kráčal za tým zlodejíčkom a začalo mu dochádzať kam mieril. Temná ulička bola jedna z vecí s ktorých mal strach, kvôli tomu čo prežil. Trochu spomalil iba kvôli tomu aby mal istotu že neujde, no stále očami sledoval chrbát toho zlodejíčka.

Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Deri akorát dokončoval poslední spis, když se ozvalo další zaklepání na dveře.
To bylo vskutku nezvyklé. Zelenovlásek ale přeci jen svolil nechat se ještě jednou rozptýlit a vpustil příchozího dál.
Byl to další genin nováček. Mladík jménem Mitsuo Yuki, co si šel pro zařazení do týmu.
„Ah, to je mi náhoda,“ zamrkal Deri, „před chvilkou tu byl váš kolega, Mitsuo-san. Poslal jsem ho za vaším novým senseiem do nemocnice. Je jím Jirou Kitabatake,“ sdělil mladému Yukimu a věnoval mu na cestu jeden ze svých srdečných, povzbudivých úsměvů, který byl částečně také způsoben vidinou téměř dokončené práce.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Kenshin si cosi uvědomil a odmlčel se v půlce věty. Když pokračoval, Renjirovi se zúžily zorničky. Takže i on to viděl? Bylo možné, že...?
„ Co když používá duše mrtvých k ovládání těch soch...!?“
Kenshin se poté zničehonic sebral a vyrazil k chrámu dřív, než ho stihl Renjiro zastavit. Bělovlásek se za ním hned nerozeběhl. Chtěl předtím ještě něco udělat...
Proto se po krátké odmlce obrátil na Yui a s vážným tónem i výrazem ji oslovil: „Yui-chan, vyhrň si tričko.“

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Renjiro zamrkal, načež se také usmál.
„Un,“ přikývl. To byla celá Yui. První, na co myslela, byli ostatní.
„Tak pojďme, ať na nás Kenshin-taichou nečeká!“ zamračil se bělovlásek odhodlaně, počkal na svou kamarádku, a vyrazil.
Vchod do chrámu hlídala čtveřice soch. Renjiro si je dobře prohlédl a zamračil se. Kdyby tak věděli, jak ta technika fungovala...!
„Zvládnete je zničit sám, Kenshin-taichou? Jestli máme zaútočit ze zálohy a mezitím osvobodit zajatce v chrámu, měli bysme se držet skryti co nejdéle!“ řekl šeptem a obrátil se na muže.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým C
tržnice v Koueki Ro

Jediným způsobem, jakým se dalo při okrádání nic netušících lidí skrýt před očima ostatních, bylo naprosté splynutí s davem. A tento mladík, vychovaný ulicí, to moc dobře věděl.
Na rozdíl od fiktivních příběhů, kde zloději kráčí maskováni ve speciálních úborech, se tmavovlasý mladík snažil svou vizáží co možná nejvíce zapadnout mezi kolemjdoucí. A díky ušmudlanému nátělníku, otrhaným volným kalhotům béžové barvy, zavázaným pod koleny a prostým sandálům se mu to dařilo téměř dokonale. Kdekdo si ho mohl splést s prostým farmářem nebo žebrákem – v tom spočívala jeho strategie.
Hbitými tenkými prsty zašmátral v nákupní tašce shrbené stařenky a jemně z ní vylovil pískově žlutou peněženku, kterou následně strčil do kapsy. Kontrolujíce své okolí bystrým párem hnědých očí, se vydal klidným krokem směrem do jedné z tmavých uliček tržnice.

Ren Nagayama
tým C
Trh

Chvíľu si prezeral ponuku a nakoniec sa rozhodol že kúpi nudle, veď kto by nimi pohrdol keď sú dobre urobené. V mysli sa mu vynorili spomienky na časy keď zo svojimi sestrami chodil na trh a aj keď nechcel musel sa usmial. Vtedy bol ešte nevedomé a nevšímavé dieťa, ktoré nechcelo vnímať zlo čo sa dialo okolo neho.
Šiel smerom ku jednému zo stánkov kde ich predávajú a veľmi rýchlo sa chystal kúpiť to čo potreboval. Stál v rade a hral sa s príveskami, písmenami mien jeho sestier. Sám sebe musel uznať že na jednej strane mu robilo radosť to že už je konečne ninja, no na druhej bol smutný s toho že tu s ním niesu jeho sestry. Prišiel na rad chystal sa že svoju požiadavku na nudle povie predavačke, keď si všimol dvoch ľudí.
Mladík sa pokúšal okradnúť staršiu pani, veľmi na tým čo urobiť ani nepremýšľal a šiel smerom k nim. Chcel pomáhať a sám veril v svoje schopnosti, že dokáže chytiť nejakého obyčajného zlodejíčka.

Tým G: Ztracený ostrov

"Nepřipadají mi všechny aktivní," odpověděl Kenshin, když shlížel do údolí. A opravdu. Většina soch se zdála být opravdu jen sochami, které jen stáli v řadách.
"Nikdo nedovede ovládat tolik... ," začal a zarazil se, jako by ho něco napadlo a v očích mu bylo poznat, že tomu ani nechce věřit.
"Ne, to by přece nebylo možné," odpověděl si vzápětí, ale byla to spíše přání, než aby to byla regulerní odpověď, "Na vlastní oči jsem viděl, jak se z mrtvého těla zvedla... teď budu znít jako šílenec, jeho duše a prostě odešla směrem k hoře," pravil k těm dvěma nejistě a zavrtěl hlavou. Ani teď tomu nechtěl věřit.
"Bude lepší, když si pospíšíme," kývl na oba společníky a rychlým tempem se rozběhl k chrámu.

Chrám byl postaven ve skále a byla to spíše zřícenina, jenž dával vědět, že se přes určité části kdysi valila láva. Trojice se ukryla na dohled hlavního a jediného vchodu, který strážila čtveřice kamenných soch. Kdyby neměly tak jednoduché rysy, bylo by možné uvěřit, že jsou to jen normální lidé.
"Vypadá to, že se o tyhle budeme muset postarat," pravil tiše a pokusil se najít jiný vchod. Jiná cesta dovnitř však nevedla. "Bohužel nevíme, jestli jejich zničením nevyvoláme alarm, takže až je vyřídíme budeme muset jednat rychle," vydal rozkazy a vyčkal na jejich názor. Tohle nebyla chvíle na unáhlené rozhodnutí jedné hlavy. Kenshin oba dva považoval za sobě rovné a i když měl hlavní slovo, chtěl si poslechnout jejich názory. Jeho metody byli přímočaré a to nebyla vždy výhoda.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui se s Makurou rozloučila objetím. Bála se, aby se dívce nic nestalo, ale doufala, že na loď snad nikdo nezaútočí. Následovala Renjira s Kenshinem a i Tsuki se ostražitě rozhlížela, zatímco seděla dívce na hlavě mezi brýlemi.
Museli se vyhýbat různým skupinám, a nakonec narazili na tu největší. Yui vytřeštila a pokoušela se ty sochy spočítat. Proti tomuhle stáli?
„Ať to dokáže nyakkoliv, musí to mít svou daň,“ hlesla zelenovláska.
Tsuki kývla. „Pokud přijdeme nya to, nyaká ta daň je, myohlo by nyám to pomyoct!“

Tým C
Koueki Ro

Tržnice v Koueki Ro se od hlavní kiragakurské nemocnice v zásadě až tolik nelišila. Tedy, pokud si člověk odmyslel úbory zdravotnického personálu, bílé sterilní prostředí a nervózní výrazy pacientů kolem.
Ren se opět ocitl v davu lidí všech druhů. Shinobi, farmáři, obchodníci, úředníci, žebráci a další, kteří nespadali do zmíněných kategorií – ti všichni zaplňovali stísněné prostory mezi mnohými stánky a boudičkami s různorodým zbožím.
Renův úkol byl v zásadě dosti jednoduchý. Stačilo vybrat jeden z mnoha stánků s občerstvením a objednat pár balíčků s jídlem pro traumatologické oddělení.

Mitsuo Yuki
Tým C

Mitsuo vyšel z akademie, na kterou se jen ohlédl a usmál se, což se na něm moc často nevidí. Byl šťastný, že už konečně skončil v akademii a bude mu přiřazen tým. Už nějakou dobu se na tuhle chvíli těšil. Konečně bude moct zažít nějakou akci a ukázat, co v něm vlastně je.
Díval se na své vysvědčení, na kterém byly jen samé dobré výsledky. Doufal, že nedostane do týmu nějaké ubožáky, které ho budou v jeho cestě jen zdržovat. Musel ale ještě dojít za Mizukage, aby zjistil do jakého týmu ho vůbec přiřadí.
Když k onem dveřím s Mizukage za nimi přišel, zaklepal a po vyzvání ke vstoupení si vyndal ruce z kapes, urovnal svou zbraň, kterou si jako vždy nesl na zádech, vstoupil, uklonil se a představil. Teď jen čekal než mu Mizukage přiřadí senseie a kolegy, se kterými bude bojovat bok po boku a plnit mise zadané právě Mizukage.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica, trh

“Ďakujem pane“ na tvári sa mu objavil malý úsmev a sledoval ľudí ktorý prechádzali okolo nich. Bol nesvoj s celej tej situácie a aj s toho že ani netušil ako veľmi bude doma musieť vysvetľovať, kde bol a čo robil. Bolo to po prvýkrát od smrti jeho sestier čo bol vonku tak neskoro večer.
Čakal čo sa bude diať ďalej a premýšľal nad tým že s reakcie jeho senseia bolo zrejmé aspoň jemu, že sa s tímom stretne tiež poprvýkrát. Bol aj rád že nakoniec sa zdržal na cintoríne a prišiel až takto neskoro. Videl v tom príležitosť dokázať svojmu otcovi že vie byť dôveryhodný a zodpovedný.
Sledoval ako k nim prišla nejaká sestrička a iba v tichosti čakal, ani mu nenapadlo že v podstate oberá senseia o čas. Mohol čakať to že keďže mal ísť za senseiom do nemocnice mohlo znamenať že sa bude jednať o nejakého doktora.
Pozrel zas na senseia a dával pozor na to aby mu neuniklo ani jediné slovo. Prikyvoval na to že chápe a premýšľal nad tým ako najlepšie a najefektívnejšie splniť to čo sa po ňom chcelo. “Rozumiem pane, spoľahnite sa na mňa“ povedal a skutočne sa usmial, vedel že urobí všetko preto aby nestratil dôveru senseia.
Chytil malý svitok a aj peniaze a rozhodne sa vybral na tržnicu. Šiel pomaly a rozmýšľal nad tým že v podstate, on jediné čo vedel robiť dobre bolo to že počúval rozkazy. Zastavil sa pri jednom zo stánkov a začal premýšľať čo vlastne má kúpiť za jedlo.

Jirou Kitabatake
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

„Tak to… tak to ti gratuluji ke splnění zkoušek,“ zahlásil vesele a ukázal chlapci zdvižený palec.
Nemocnice ten den praskala ve švech více než obvykle. Zástupy pacientů se valily na všemožná oddělení, aby mohl každý z pacientů unavenému zdravotnickému personálu ukázat svůj problém – ať už šlo o banální rýmičku nebo o vážné krvácení do parenchymatózní tkáně.
Nikdo se tedy ani snad nemohl divit, že byla po Jirouvi, jakožto po jednom z hlavních lékařů oddělení traumatologie, obrovská sháňka.
Jedna ze starších sester narušila jejich rozhovor taktním zaťukáním na Jirouvo rameno.
„Pane doktore, chtějí vás na trojce-áčku,“ řekl milým, chápavým tónem, a sama se ztratila v davu kráčejících osob.
Doktorovo zmatení z celé nenadálé situace bylo znát. Nervózně se podrbal na zátylku a za brumlání pod vousy popřemýšlel o jejím řešení.
„Už vím!“ řekl nadšeně a zdvihl ukazováček na upoutání geninovy pozornosti, „mám pro tebe takovou přípravu, kterou si musí projít snad každý novopečený genin. Tréninková mise typu E.“
Mise typu E byly často mezi shinobi znevažovány – a nejspíše po právu. Zahrnovaly úkony od hledání zatoulaných domácích mazlíčků, úklidů, sekání trávy… nebo nošení jídla, stejně jako tomu bylo v tomto případě.
„V Koueki Ro je tržnice, kde mají výtečné jídlo. A nám zrovna dnes stagnuje kvůli vytíženosti nemocnice kuchyně,“ obeznámil ho se situací. „Mohl bys, prosím, zajít pro nějaké jídlo a zapečetit ho pro naše oddělení do tohohle svitku?“
Sotva domluvil, ujali se ho další kolegové. Stačil ještě Renovi hodit jeden malý svitek a peníze na zmíněné zásoby, než ho odtáhli na pokoj jednoho z pacientů v problematickém stavu.

Fun Kotoshi
Tým C
Fun – Fun – Fun – Fun

Samurajův útok nebyl mířen proti Funovu výpadu, ale to by nakonec nic nezměnilo. Těsně před obrněncem se chlapec proměnil v kouř a místo jeho těla do samuraje narazila bedna plná shurikenů. Následně se zachrastěním dopadla neškodně na zem. To už se mladý Kotoshi řítil znovu z jiného směru a napřahoval se kunaiem proti helmě nepřítele. Modlil se přitom, aby se jeho kamarádům mezitím nic nestalo. Znovu se před samurajem proměnil na chřestící bednu, plnou čehosi ostrého a zmizel někde na jiné straně skladu.

Isamu Kenji
Tým C
zásah

Kunaie sloužily k odlákání pozornosti, což v podstatě zafungovalo. Isamu se přesouval směrem doprava, když tu se mu najednou objevil před očima řítící se tvar smrtící čepele. Konečná zastávka... Musím uskočit. Zatnul zuby a přesunul se za druhou bednu. Isamu, který trávil hodně času nekonečnými meditacemi, neměl problém se soustředěním. Ještě jedna čepel a budu muset z krytu. Genjutsu je ale asi pořád aktivní, musím se nadechnout... Emulze myšlenek a lehký stres mohly poskytnout genjutsu zvláštní nádech... Možná... Když budu hodně cirkulovat krev v mozku... Mlžní sluhové se prolínali a jakmile se samuraj, neúmyslně, dotkl jednoho z nich, rozprsknul se a rozdělil se na čtyři další. Isamu ani samuraj nemohli předpokládat, co se stane, ale Isamu mohl ovlivnit počet klonů. Válečník v brnění si mohl všimnout, jak se naprosto celá místnost plní kopiemi klonů a zhoršuje se mu i tak špatný helmovitý výhled. Bylo to "hlava na hlavu", asi tak jako na nějakém hlavním náměstí velkoměsta.
Teď je to na tobě Fune... Tyhle "klony" už neovládnu nějak moc jinak než jejich počtem.