manga_preview
Boruto TBV 07

NFFORPG - Kirigakure no Sato








Nejlepší z nejlepších, ninja lovci, původně vycvičení k jedinému účelu, najít a zničit. Tyto jednotky ninjů jsou nejschopnějšími shinobi ve vesnici, jejich cílem je postarat se o vnitřní záležitosti Kirigakure no Sato a udržet tajemství tam, kde mají své místo. Nyní se z této organizace stala organizace spadající přímo pod Mizukage. Bez řečí přijímají její rozkazy a neptají se proč a kvůli čemu. Pouze vykonají potřebnou akci. Je ale dobré takto bezmyšlenkovitě jednat?



Vrchní velitel



Tým Katsuo

Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Velitel

Oinini



Tým Yuurei

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Velitel

Oinini


Tým Yoshitsune

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Velitel


Oinini




Základní pilíře Kirigakure no sato. Standardní jednotky jsou zde od toho, aby plnily mise všech druhů a zajišťovaly tak prosperitu vesnice. Od drobných úkolů jako výpomoc obdchodníkům až po stratigické vojenské operace. To vše je jejich práce.


.

Tým B

Vypravěč - Stranx
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.

Sensei

Studenti


Tým C

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti






Tým D

Vypravěč - theFilda4
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti






Tým G

Vypravěč - stan.com
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti




Zmražené postavy:




Aktuality, sdělení:


1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD

5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.


Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Út, 2020-05-12 23:12 | Ninja už: 5882 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Vycítil správně, že si Yui s Kenshinem chce promluvit. Bylo mu jasné, že dívka jen tak nepřejde Tanamiho sdělení, že je Kenshin nemocný.
Připojila se k bělovláskovi akorát, když zapečetil svou hůl do svitku, co našel mezi zachráněným vybavení.
„Un,“ přikývl, když si ho Yui vzala stranou. Co přišlo pak ale nečekal.
Když Yui domluvila, Renjiro zůstal mlčky hledět do země.
Mohly za to snad ty artefakty? Byla tohle cena za tu moc, co člověku propůjčovaly? Tak proč je používal, pokud ano!?
„Tsch...!“ procedil skrz zuby Renjiro zlostné syknutí. Po chvilce svou frustraci ale přeci jen přepral, narovnal se a obrátil se na dívku.
„Pojďme tuhle misi dokončit, Yui-chan! Ať se může na Kenshina podívat doktor,“ usmál se na ni odhodlaně.


Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2020-05-12 17:30 | Ninja už: 6102 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Dívka kývla a odhodlaně se zamračila. „Dobře. Takže to tu vyřešíme a pak přijdeme nya to, nyak vás uzdravit,“ oznámila. „Třeba se během toho zátahu dozvíme, čím to vaše rozpadání zastavit-nyan,“ dodala, jako kdyby to byla naprostá jistota. Už nikdy nenechá člena jejího na holičkách. Nikdy!
„Teď mě omluvte, myusím ještě za Renchanem,“ pokusila se usmát a utřela si slzy. Nakonec nebrečela tolik, aby měla zarudlé oči, jen se musely trochu lesknout.
„Renchan,“ oslovila kamaráda a naznačila mu, aby šel někam z doslechu. „Myáme malý problém. Tvař se, jako kdybychom mluvili o počasí, anyo?“ požádala ho šeptem. „Kenshin-taichou je nyemocný.“ Pak mladíkovi vyložila všechno, co jí muž řekl. „Sám by mi to nyeřekl, ale vycítila jsem to z něj. Myusel kápnout božskou,“ vysvětlila, jak se k informaci dostala.


Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Po, 2020-05-11 21:44 | Ninja už: 3986 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

Tábor už začal připomínat tábor. Sat si svoje věci, nebo co z nich zbylo, narvala zpátky do ruksaku i s černým pytlíčkem, načež do ruksaku přidala lahvičku s protijedem. Ieyasu musel hodně zabrat, aby dneska černovláska měla kde spát. Na přicházející sensei s Kaijuem se letmo koukla a vrátila se ještě k uklízení, aby si měli kam večer sednou, nebo při hlídkách sednout, aby se neopakoval večer s prasetem či sensei si na nich nesmlsla. Mia měla nějaké připomínky ohledně jejího hrnce, a pak si vzala svitek od Yuriho. Satsuki nečekala, že v tom propadeném svitku bude to idiotské prase, kvůli kterému jejich tábor vypadá tak jak vypadá a oni celí polámaní a někteří i zmrzačení. Miu trpící samomluvou nechala být. Její pozornost patřila stále praseti. Prohlédla si jeho hlavu, hlavně tři díry.
"Mile ti hlavu přenechám. Beztak se mi nehodí do pokoje," udělala na Yuri nehezké gesto. Dřív než některý z kluků stihl popadnout věci na marinádu, vzala je ona. Pustila se do kouzlení vaření, občas marinádu ochutnala přes namočený malíček, načež něco přidala, jednou více sojovky, po druhé nějaké bylinky, a tak různě, dokud spokojeně nepokývla hlavou. Marináda nebyla sice dokonalá, jak by si jí Sat představovala, ale špatná také nebyla. Čekalo se již na poslední ingredienci, záhadné bobule od Ieyasua. Nakonec se ukázalo, že to jsou ostružiny. Zamračila se na ně. Teď aby tu marinádu dochucovala znova. Sebrala půlku ostružin, narvala je do marinády, kde je rozmačkala, načež se dala znova do dochucování. Nevědomky si párkrát vzala nějakou tu ostružinu z pytlíčku.

Obrázek uživatele Miki-san
Vložil Miki-san, Po, 2020-05-11 19:16 | Ninja už: 2573 dní, Příspěvků: 29 | Autor je: Recepční v lázních

Miki Yuki
Tým C
Těžké Skrývání
Pro dívku bylo velmi těžké se skrývat a sledovat její dva kolegové bojují. Samurai je velmi těžký soupeř i když jsou proti němu čtyři neví se jesti i tak mají šanci proti tak zkušenému soupeři. Mladá Yuki se stále dobře skrývala avšak neměla ponětí, že onen samurai o dívce dávno ví, ale jen to nijak neřeší. Když samurai zaútočil po chlapcích dívka měla sto chutí ihned za nima jít a přidat se do souboje. Avšak nebyla si tak jistá jestli by pak na ní její kolegové nebyli naštvaný, že by nějakým způsobem pokazila plán. No a ten byl, že Miki bude v záloze a případně jak to bude vhodné zaútočí.Najednou Miki pocítila něco podivného, ale neměla ponětí co to je. Neměla tušení, že Isamu seslal genjutsu. Sice něco tušila a cítila, ale nevěděla co to je. Vnitřní boj s tím zda tam teď vlítnout překonala a opět se uklidnila a zachovala si chladnou a klidnou hlavu a mysl.

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, Pá, 2020-05-08 16:16 | Ninja už: 4160 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 4.

Ako som tak čakal na Miu, môj žalúdok vydával rôzne zvuky. Snažil som sa ho hladením upokojiť, ale nepomáhalo to. Len tak som tam sedel a pozeral na jedno miesto, nehybne. Keď som zbadal siluetu, okamžite som zbystrel.
,,Kaiju..." povedal som potichu, ale za ním sa objavila väčšia silueta, ,,Sensei!" zakričal som radostne, dúfajúc, že priniesla niečo na jedenie. Mia zdvihla zo zeme nejaký kus plechu, o ktorom som neskôr vydedukoval, že to býval hrniec. Opýtala odo mňa zvitok, ktorý som jej hodil a ona mi na oplátku hodila spomínaný kus plechu, teraz skôr pripomínajuci placku než hrniec. Kus kovu sa mi v ruke po chytení pošmykol a ja som s ním nedobrovoľne zažongloval, než spadol na zem, odkiaľ som ho v sekunde zodvihol.
A čo s ním mám asi tak spraviť? Ja niesom kováč," zalamentoval som v mysli a znechutene sa pozrel na hrniec. Nastal totiž veľký problém, kedže vážne som netušil ako ho opraviť, takže som sa pozrel po kolegoch. Mia medzitým odpečatila diviaka a môj nos zavalil závan smradu neupraveného mäsa. Mia-sensei potom hodila nejakému z kolegov balíček so slovami, že z toho máme spraviť marinádu, ale ja som stále nespúšťal oči z plechu. Ako ho opraviť? Začal som ho v ruke otáčať a hľadať čiaru, ktorá predtým bola dierou hrnca. Tu som aj našiel a na moje šťastie, nebola uzavretá úplne. Snažil som sa ho roztvoriť, ale nefungoval to, ak som to skúsil kunaiom. To povolilo iba trochu, ale hrniec nebol ani z ďaleka použiteľný. Zatváril som naň kyslo a zúfalo. Takto som civel pár minút, než sa vrátil Ieyasu s nejakým ovocím. Mia nám zahlásila, že diviak nám vydrží až do konca nášho pobytu. Nad tým som sa zamyslel.
Tu v divočine som našiel svoj domov, možno by som tu mal aj ostať... za premýšľania ma vyrušil opäť Miin hlas, teraz čo sa týkalo hlavy.
,,Satsuki, mala by si si ju odniesť ty, z nás všetkých si si s ním vytvorila najväčšie puto," pošťuchol som do nej a zasmial som sa pri spomienke na ródeo. Vážne som tu hlavu nechcel, takých diviakov vo svojom živote skolím ešte desiatky, hlavne ak ostanem na tomto ostrove. Potom mi ale usmev z tváre zmizol.
,,Sensei, s poľutovaním oznamujem, že hrniec som za tak krátku dobu nedokázal opraviť, budeme ho asi musieť znova ukovať do pôvodnej formy, ale to zaberie dlhší čas," povedal som Mii a čakal, že pravdepodobne nebude nadšená z toho, že to počuje.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Pá, 2020-05-08 15:33 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 217 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
tábor –> les –> tábor

Po strastiplné noci ho už nemohla z míry vyvést snad ani podivně dobrá nálada sensei. Trochu ho sice zmátla její konverzace- tedy spíše prohození několika slov – s Yurim ohledně svitku, o kterém neměl ani tušení. Po nedávných událostech však byl schopen nad faktem, že nezaregistroval předání malého smotku ručního papíru, mávnout rukou.
Okem zastižitelnou reakci u medika vyvolalo až odpečetění svitku. Nutno ovšem říci, že většina lidí by pravděpodobně reagovala jinak než kamenným výrazem a slovy: „Genetika má evidentně smysl pro humor.“
Svých slov vzápětí velice zalitoval, poněvadž právě jim přisuzoval důvod, proč byl zrovna on vybrán na další výpravu za lesními plody. „Výtečně, pořádná procházka by bodla,“ povzdechl si v duchu při pohledu na svou zuboženou dolní končetinu.
S klidným „Hai, sensei“ se zvedl ze sedu a vyrazil do útrob prapodivného lesa.

***

„Nemůže tady růst něco normálního…?“ zamyslel se a odhodil neznámou nažloutlou bobuli kamsi do křoví. Výprava za proviantem trvala už půl hodiny a rozhodně se nevyvíjela dle jeho představ.
„Jistě, a co třeba najít nějaké oříšky, Ieyasu? Hmm…?“ parodoval v myšlenkách různé věty hlasem Mii, „vždyť přece úplně stačí, abys sledoval támhletu stokilovou veverku až do jejího doupěte. Bydlí hned vedle deset metrů vysokýho ježka, to nemůžeš minout, zakuklenče!“
Rána na noze za celou cestu nevyronila jedinou kapičku drahocenné krve. To vše díky umnému zašití a rychlému ošetření pomocí lékařských jutsu. Nepotřeboval už dokonce ani berli.
„No to mě podrž,“ řekl radostně a oči mu zazářily jako děťátku, které dostalo bonbón, „v tomhle lese roste taky něco, co nabývá normální velikosti!“
„Už chápu, proč se říká, že na velikosti záleží,“ zatetelil se při pohledu na ovoce normálních rozměrů a dal se do sklízení úrody z malého keříku ostružin.
Jakmile naplnil jeden pytlíček až po okraj, vydal se zpět do tábora, aby informoval tým D o svém nevídaném úspěchu.

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Pá, 2020-05-08 10:13 | Ninja už: 3487 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Tým G:Ztracený ostrov

"Proč se mi to děje?" zopakoval Yuinu otázku a pokrčil rameny, "to nedokážu přesně říct. Kdybych byl pověrčivej, řekl bych, že na mě visí kletba, ale je pravda, že jsem to začal pociťovat někdy poté, co jsem získla ty relikvie," ukázal na meč a rukavici, jenž právě leželi stranou. Pokud tomu Kenshin dříve nevěřil, nyní zbyla jen slova, neboť v hlase mu zněla nejistota. "Pokaždé jsem musel prolomit nějakou pečeť, abych se k nim dostal a každá z nich varovala... ," zarazil se, když se přistihl, že to moc rozvádí, "na tom ale už nezáleží. Pokud si myslíš, že je to nezbytné, řekni to Renjirovi, ale nedělejte z toho scénu. Je celkem možné, že mám ještě dost času," prohlásil pevně, jako by nutil i sám sebe, aby tomu věřil.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Čt, 2020-05-07 23:11 | Ninja už: 5882 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky


Obrázek uživatele Shiraishi
Vložil Shiraishi, Čt, 2020-05-07 15:08 | Ninja už: 3116 dní, Příspěvků: 106 | Autor je: Pěstitel rýže

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi nemal dôvod nejako reagovať na nič s toho čo sa dialo keďže mu to bolo docela jedno. No skôr veril že to jeho tímový kolegovia zvládnu aj bez jeho pomoci keďže mu bolo jasné že on so svojimi schopnosťami bol úplne k ničomu. Ruku mal položenú na katane ale ani sám nevedel k čomu by bolo ak by sa zamiešal do aktivít ostatných. Hoci si bol vedomý približne toho čo robili ostatní. Sám nemal nápady a ani tušenie čo od neho očakávajú ostatní keďže doteraz sa nesprával ako člen ich týmu.

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Čt, 2020-05-07 13:53 | Ninja už: 3968 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže

Trénink na ostří nože

-Den čtvrtý
Mia Sashikizu

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, St, 2020-05-06 18:37 | Ninja už: 6102 dní, Příspěvků: 2187 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Mise týmu A: Kněžka a démon

Miakyo kývla. „Nejvíc chytá do genjutsu pomocí očního kontaktu. Když mu budeš koukat na čelo, sice to zhorší tvůj odhad, ale vyhneš se chycení do těch nejhorších věcí,“ poradila mu, jak na jejího bývalého kolegu.
Tako se obrátil k Tenshi a Mikayo s ním musela souhlasit. „Hisoki má problémy s protivníky na větší vzdálenost. Navíc tě bude podceňovat.“
Na jeho poznámku o ledu proti ledu pokrčila rameny a dala ruce v bok. „S tím nemám problém. Mana je z vesnice nějakej ten rok, ale nemyslím si, že bych s ní měla problém.
Tím byla domluva vyřešená.
Zanedlouho se znovu vydali na cestu. „Když budeme schopni správně načasovat příchod, můžeme se tam dostat před nimi a připravit bojiště. Tak si můžeme vybrat, kde se bude bojovat,“ navrhla Chikage.


Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, St, 2020-05-06 15:22 | Ninja už: 2986 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Kaiju seděl na Kameni a byl dost zklamaný. Jen hleděl do dálky a přemýšlel, co by mohl dělat. Nic ho nenapadalo. Po chvíli se zvedl, oblékl se, jelikož jeho prádlo na tom slunci konečně uschlo, a odešel o kousek dál. Své druhé věci nechal na tomtéž kameni. Jelikož nevěděl co dělat, tak začal děla klasický trénink. Začal dělat kliky. Když jich dodělal 500, přešel na dřepy, následně sklapovačky a si dal kolečka na tom kusu pláže. Běhal tam, dokud neuběhl 100 koleček. Sice byl po tom unavený a vyčerpaný, ale díky tomu tréninku si vyčistil hlavu. Odpočinul si na chvíli a pak si dal znovu tento trénovací maraton. Kliky, dřepy, sklapovačky a nakonec ty kolečka. Po druhé to zvládl a už toho nechal. Chtěl mít ještě nějakou sílu na to, co si pro ně připravila sensei. Ovšem stále ho neopustilo to, že se do tábora sám nevydá. Proto se zpět usadil na onen kámen, lehl si a zadíval se do oblohy.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Út, 2020-05-05 20:47 | Ninja už: 2826 dní, Příspěvků: 140 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Fun Kotoshi
Tým C
Samurai

Chlapec se nestačil divit. Samurai a vzdát se dobrovolně své zbraně?!
S vytřeštěnýma očima dál klopýtal po směru, kterým trhnul. Katana mu zůstala v ruce a druhou se musel zachytit země, aby nespadl. Zastavil se pár kroků od obrněnce a tlukot srdce byl málem hlasitější než šoupání zbroje. Odrazil se od země a snažil se opět nalézt ztracenou rovnováhu. Než se o to ale mohl vůbec pokusit, k jeho tváři se blížila obrněná pěst. Kdyby se nechal zasáhnout plnou silou tímto hromotlukem, nejspíš by skončil v bezvědomí a kdo ví, jestli by měl tolik štěstí, a ještě se někdy probudil. Pokusil se tedy nešikovným pohybem uhnout z dosahu útoku. Trhl hlavou a tělo mu začalo padat k zemi. Nebyl ale dost rychlý, aby se vyhnul úplně. Rukavice Funovi přejela po spánku a pravém uchu. Byl to jen lehký kontakt, ale i tak bolestivý. Zanechal mu na kůži odřeninu a rychle se začala rýsovat podlitina. Po zásahu ucha mu zadunělo v hlavě a smysly se mu na kritický moment zakalily. Čekal, že to bude jako při tréninku: Spadne šikovně na zem, odrazí se a vyskočí zpět na nohy. Teď ale ztratil pojem o tom, kde je nahoře a kde dole. Rozplácl se zády na zem a katana mu vyletěla z ruky. S řinčením se zastavila až v uličce o kus dál. S bolestí v zádech se nedokázal vyhodit opět na nohy. A Tak se rychle pokoušel postavit a doufal, že není pozdě.
Že Isamu seslal genjutsu si nebyl vědom.

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Út, 2020-05-05 12:31 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 217 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
lesní studánka

[b„Je to moje práce,“[/b] zareagoval pobaveně na její pochvalu a mimoděk popadl ze země jeden z větších klacků. Jistě, mohl by odkulhat do povzdálí i bez berle, ale neviděl sebemenší smysl ve zbytečném namáhání švů ve stehně.
Po několika krocích ho zmáhalo pokušení otočit se, dobré vychování – které se mu snažili rodiče vštípit do hlavy už od mala - mu to však nedovolilo. Odpajdal tedy až o kus dál a posadil se zády k jednomu stromu, jehož strukturu kůry nebyl s to poznat.
Své myšlenky neudržel na uzdě moc dlouho; jakmile se posadil, zcela ovládly jeho mysl.
„Co to sakra vyvádíš, ty blbče?“ ozval se vnitřní hlas, „vždyť jí je sotva třináct.“
Tyto disputace sám se sebou vedl poměrně často - byla to určitá forma chaosu, který před Satsuki ani ne půl hodiny zpátky zmiňoval v souvislosti s toxinem, který použil.
„Já nevím,“ odvětil rezignovaně pomyslnému obrazu sebe sama. Opravdu nevěděl. Stejně jako nevěděl, proč se tu teď hádá se svým svědomím. Nic špatného přece neudělal.
Satsuki na něm evidentně záleželo - a on někde hluboko v srdci věděl, že jemu na ní také. Přiznat si to však očividně jen tak nehodlal. Jaký jiný smysl by pak přeci měl tento bizarní rozhovor, kdyby tomu bylo jinak?
Z hlubokých úvah ho vytrhla myšlenka na své zranění - jistě, mohl se tady hádat se svojí hlavou. Nebo taky mohl zkusit využít čas efektivně a zaléčit ránu pomocí Shousen no Jutsu. Zvolil druhou možnost. Na podobné úvahy bude dost času později.
Satsuki svůj slib dodržela a za chvíli z vody vylezla. Pokývnul hlavou na znamení díku.
Když se snažil vyškrábat na nohy, zaregistroval pohledem malou lahvičku v její ruce. Ponuře se usmál sám pro sebe a odkulhal nazpět ke studánce.

Doba, po kterou prováděl léčbu své nohy nebyla ani zdaleka dostačující na to, aby zcela zacelila ránu. Nechtěl riskovat infekci ze špinavé vody. Na chvíli dokonce uvažoval o tom, že by opět využil klonu - tuto myšlenku však se slovy „kruci, to je úchylná představa“ zavrhl. Rozhodl se tedy za cenu většího zdržení od pomoci s úklidem v táboře umýt bez ponoření do chladné vody. A že to bylo obtížné.

Za necelou hodinu se vrátil do tábora, kde spatřil zbytek týmu. Posadil se na jeden z kamenů a pokračoval v léčbě. Nechtěl přeci zdržovat zbytek od tréninku - Mia ho jistě šetřit nebude.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Po, 2020-05-04 22:35 | Ninja už: 3986 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

Seděla tam v tichosti a čekala, co vypadne z Ieyasua. Slovo chaos nebyl úplně nejlepší popis, který chtěla slyšet, ale nechtěla se v tom dále rýpat. Spíše se soustředila na příjemnou bezbolest. Sat vypadala jako velmi spokojená kočka, jen to předení teda neuměla. Jakmile medik promluvil, soustředila svoji pozornost na něj. Ieyasu už od pohled vypadal, že žádným prototypem shinobiho není, ale nebyla to omluva za brzké zranění při každé příležitosti. Nechala ho ze slušnosti domluvit, načež ona se mu pořádně zadívala do očí. Neměla nic proti akademickým typům. Jestli měl zálibu se udřít v nemocnici k smrti a donucené dovolené, tak ať, ale umírání na bitevním poli jí nebylo jedno. Zhluboka se nadechla. Otevřela pusu a už chtěla něco říct, načež ji opět zavřela. Chtěla mu strašně moc věcí vytknout a zároveň nechtěla.
"Jen příště buď opatrnější," na chvíli se odmlčela, poté dodala tišeji "prosím". Připadala si hloupě, on se snažil být upřímný a ona plácla totální hovadinu.
Léčba byla u konce a s tím i jejich otevřenost. Satsuki si převzala pyžamové triko, ale nedala se do oblékání. Pohlédla na Ieyasua skrz havraní vlasy a drobně se usmála nad jeho pochvalou. Slyšet od někoho jiného než od matky, že je šikovná, znělo tak zvláštně.
"Děkuji, to ty taky," zvedla se ze země, "ráda bych."
Představa koupele byla stejně úžasná jako zbavení se nejhorší bolesti v rameni. Už se viděla, jak se noří do chladné vody, jak ze sebe smývá špínu, dřevo, hleny. Udělala pár kroků k vodě a nechala tričko spadnout na zem. Otočila se přes rameno.
"Budu rychle, pak klidně můžeš jít," s těmito slovy vyčkala, až Ieyasu jí dopřeje soukromí, načež se svlékla a hupsla do vody. Realita byla ještě lepšejší než představa, avšak studánka zaostávala na domácí koupel. Jak slíbila, tak i udělala. Ve vodě nezůstávala dlouho. Vylezla, oblékla se do čistých věcí špinavých pouze od hlíny, věci obsahující i dřevo přemáchla, ovšem z kalhot nejdříve vyndala lahvičku s papírkem. Byl to pouze nutný úkon, aby částečně ukojila potřebu čistých věcí. Smířila se s tím, že věci nebudou vonět po aviváži. Mokré věci nějak smuchlala do sebe, lahvičku vzala do ruky a vydala se do tábora.
"Můžeš jít," pověděla medikovi cestou, když ho míjela. V táboře si mokré věci přehodila přes větev, načež se zamračila na ten bordel, co se tam v noci vytvořil. S povzdechem se dala do úprav a obnovení spolustanu, poté začala hledat své věci.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Ne, 2020-05-03 23:05 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 217 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
studánka u lesa

Údiv nad její upřímnou odpovědí zakryl tenkým úsměvem. Příroda měla evidentně smysl pro humor – člověk, který vynakládal takové úsilí na to, aby si nepustil nikoho k tělu, se ze všeho nejvíce bál samoty. Alespoň tak si to medik vyložil.
Její otázka ho překvapila, ačkoliv jí mohl očekávat.
„Víš, asi ti to nedovedu dostatečně popsat,“ začal. Nebyla to strategie, pomocí které by se snažil utéct od tématu, vážně netušil, jak svoje představy po požití různých dávek toxinu vylíčit.
„Kdybych to měl shrnout jedním slovem… tak asi „chaos“,“ řekl po krátkém odmlčení a dále nic nespecifikoval. To byla debata vhodná pro jiné místo a jiný čas. Věnoval jí letmý úsměv a kmitnul očima ke své světélkující ruce.
Jeho jutsu už v podstatě napravilo všechny škody, které mohlo. Už se chystal terapii ukončit, když si zničehonic všimnul zvláštní věci: Za léta praxe se mu nestalo, že by průběh léčení pomocí Shousen no Jutsu zvládl tak dobře. Počáteční stres a nervozita z celé situace pominuly a on se dokázal na kontrolu chakry soustředit dokonce během konverzace.
Nevypadalo to, že by Satsuki shledávala léčbu nepříjemnou. Rozhodl se tedy ještě chvíli setrvat a využít tak techniku pouze na tlumení bolesti, kterou způsobovaly zbytky zranění, jež nemohl pomocí své techniky úspěšně zaléčit.
„Víš, já nejsem zrovna prototyp ideálního shinobi,“ řekl po chvíli chtě vysvětlit důvody svých častých nehod. Zahleděl se jí do očí a pokračoval.
„Vlastně jsem dost mizernej shinobi,“ zasmál se. Nepoužívanou rukou si lehce odstranil pár neposedných vlasů z čela. „Co tím chci říct – jsem spíš akademickej typ. Vždycky jsem se viděl spíš v nemocnici než na misích s jednotkami Kirigakure no Sato.“
Ruka na jejím rameni pomalu přestala zářit zelenou chakrou, on ji tam však ještě chvíli nechal. „Já jen abys to věděla a zbytečně ode mě nečekala víc, když už jsme u těch upřímností,“ dořekl a pomalým, opatrným pohybem se postavil na nohy. Satsuki odvedla skvělou práci; sutura držela, jak měla.
Vzpomněl si, co ho učili na hodinách etiky, kterou tak moc nenáviděl. Sehnul se tedy pro vršek od jejího pyžama a podal jí ho, aby se alespoň jednou zachoval jako pravý gentleman.
„Moc děkuju za pomoc, jsi šikovná,“ řekl a zazubil se. „No, asi ti dopřeju soukromí a nechám tě se v klidu umýt,“ dodal.

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Ne, 2020-05-03 22:41 | Ninja už: 3487 dní, Příspěvků: 810 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Tým G: Ztracený ostrov

Kenshin pohlédl na Renjira a unaveně se pousmál, "Tak trochu. Je to naše jediná možnost," přiznal a nespokojeně se ušklíbl. Ani jemu se to nelíbilo. Tohle byl ale jediný způsob, jak se alespoň pokusit o záchrannou misi. Ať už by lidi rozdělil na skupin, nebo je držel pohromadě, byla tu malá naděje, že se to povede.
”Obávám se… ,” vyhrkl honem, aby předběhl Makuru, která už už otevírala ústa. Bylo vidět, že se jí dotklo to, co kotě prohlásilo, a když ji ani Kenshin nedal prostor pro vlastní obranu, založila si ruce na prsou a mlčky se mračila.
”… že nejsme v situaci, kdy by mohli zranění jen tak polehávat čekat na záchranu. Můj plán je následující. Makura, Tanami a posádka obsadí loď a zajistí cestu. Renjiro a Yui tajně osvobodí vězně v chrámu zatímco já zaměstnám svého bratra Akazakeho,” rozdělil jednoduše skupiny a pohlédl na Makuru, která se pořád tvářila jako kakabus, s Tanamim. Ten jen přikývl. Svůj pohled poté věnoval i dvojici.
”Chvilku si ještě odpočiňte a připravte se, vyrazíme do hodiny,” pronesl pevným velitelským hlasem, načež se vrátil k čaji.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Ne, 2020-05-03 21:01 | Ninja už: 3986 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

"Ale mrzačit se ti jde zatím skvěle," neodpustila si kousavou poznámku. Proti dikobrazovi se také dokázal zranit a teď incident s divočákem, Ieyasu snad musel být ještě větší magnet na zranění než Yuri. Potřásla hlavou, aby dostala z hlavy blbé vtipy a koukla na medika, který se zrudlým obličejem a s pusou až k zemi, kam si se vešlo hejno much, na ni zíral jak na pytel blech. Sat odvrátila hlavu, přičemž její tváře nabraly červeného odstínu.
"K uklouznutí to mělo daleko," pronesla chladnějším tónem, než zamýšlela. Kdyby tu nebyl Ieyasu, plácla by se do čela, takhle jen levačku zatnula v pěst a v duchu si vynadala do blbce. Na vyzvání se usadila jinak a vyčkávala, co se bude dít.
"To zvládn...no do p*****," nečekala, že to bude bolet až tak! Jedna věc byla s tou rukou hýbat a jinak manipulovat, ale promačkávání bylo ještě horší, než si uměla představit. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Snažila se již dále nenadávat, ale ta bolest...utekla ji ještě jedna nadávka, než konečně Ieyasu promluvil, což znamenalo i puštění jejího ramene. Vyndávání tříšek oproti ohmatání bylo jako šimrání. S tou bolestí si ale byli kvit, sice jí ještě nikdo nic nezašíval, ale dokázala si představit tu bolest, teď rozhodně jo. Jakmile si vedle ní Ieyasu poposedl, měla chuť mu říci nějakou další kousavou poznámku, jenže nechala si ji pro sebe, už takhle vypadal, že utrpěl profesní újmu. Po pečetích přišla vysloužená úleva. Mohla by takhle setrvat x hodin, nebo do doby, kdy jejich sadistická sensei vymyslí trénink, u které bude cíl nezabít se navzájem.
Na jeho otázku nasadila svůj nic neříkající výraz. Nechápala, proč to chce vědět. Byla to jen a jen její vec, a navíc Kaijua seřvala za to, že jim vyslepičil svoji slabinu a ona měla udělat teď to samé. Rukou zajela do kapsy u kalhot, kde byla malá lahvička s lístečkem. Možná si Ieyasu zasloužil znát pravdu, ale znamenalo to se někomu otevřít. V mysli se jí odehrával krátký souboj. Pohlédla mu do očí, přičemž se smutně usmála.
"Nikdo tam nebyl," nehodlala to nijak dále rozebírat, vlastně nebylo co. Doufala jen, že je nikdo neslyší. Nechtěla, aby o tom někdo další věděl.
"Co ty bys tam měl?" zajímalo jí upřímně, a když už měli svěřovací koutek, bylo to fér.

Obrázek uživatele Bl4ckGh0st
Vložil Bl4ckGh0st, Ne, 2020-05-03 18:56 | Ninja už: 2847 dní, Příspěvků: 145 | Autor je: Manga tým, Obsluha v Ichiraku

Isamu Kenji
Tým C

Instinkty

Ani nedutal, ale potichu se přesunul o pár kroků zpět. Čekal přesně na ten okamžik, kdy se Fun odhodlá k zaútočení. Isamu nepočítal s tím, že se samuraj jen tak nechá nachytat, ale přesto věděl, že cinknutí slyšel. Teď je moje šance, mám čas na to provést tohle odlákání. Druhá část totiž byla samurajův pohyb vstříc Funovi, který umocnil zapojení dvou smyslů, kterých se mohl Isamu v těchto zhoršených podmínkách chytit. Díval se přímo na samuraje, který teď mířil s napřaženou pěstí na Funa. Toto napřažení mu stačilo k tomu, aby se pomocí této zvláštní synestezie zvládl dostat do samurajových mozkových tenketsu, aspoň na moment. Jdeme se na to. Sakra, tomuhle se musí Fun vyhnout, nebo to pěkně schytá. Co ostatní?To až pak, soustředění je teď hlavní. Samuraj byl velmi vhodně natočený a své zaregistrování jak zvukového podnětu ze zbraně, tak vizuálního podnětu, který Fun vyvolal, nemohl zapřít. Ani přes zbroj.
Kasumi Juusha no Jutsu! složil Isamu pečeť. Samuraj, pokud v tom brnění opravdu nespal, by měl teď daleko víc zhoršenou podívanou na skladiště. Chlapcovy zorničky se rozšířily a vylezl mu na tváři letmý úsměv. Někde na zdích by se totiž měly začít rodit podivnosti. I kdyby se z toho teď dostal... Hehe.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, So, 2020-05-02 23:58 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 217 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
lesní studánka

„No vidíš, tak to abych si useknul rovnou i tu druhou,“ okomentoval kysele poznámku o pedikúře. Ieyasu patřil – tedy pokud nešlo o lidské pocity – mezi velice všímavé jedince. Proto se také zděsil, když si uvědomil, že šití svěřil osobě, jejíž dominantní ruka byla momentálně nepoužitelná. Byl si naprosto jistý, že Satsuki ve většině případů drží zbraň ve své pravačce. Celou situaci se ale pokusil nezhoršovat náhlými změnami plánů a zůstal potichu.
„Jistě, díky,“ odpověděl stroze, aby náhodou nerozvinul debatu o vyšívání. Satsuki si s chirurgickou jehlou – ačkoliv drženou v levé ruce – počínala velice obratně. Natolik obratně, že se medik po chvíli rozhodl chopit role hlavního odsávače krve místo Yuriho: „Díky, Yuri, už to zvládnu. Nechci tě zbytečně zdržovat.“ Moc si cenil jeho pomoci, ale nemělo smysl ho jen tak otravovat s něčím, co díky postupně se zmenšující ráně mohl udělat on sám.
„Jo, chtěl jsem jen – au,“ vypískl, když se jehla prodrala kůží. „Gomene, není to tvoje chyba. Tohle se bez lokální anestezie občas stává.“ Své důvody už nedovysvětlil, sám si totiž nebyl jistý, co přesně ho k unáhlenému útoku na divočáka přivedlo.
„Nemusíš mít strach, nemůžu si dovolit umřít. To by pak mohl umřít někdo jiný a Mia by mě za to zabila.“ Nervózně se zasmál, poněvadž si uvědomoval, jakou hloupost právě schválně vypustil z úst, aby odvedl pozornost od lehkého začervenání se v obličeji.
Poslední steh a krvácení víceméně ustalo. Teď ho čekala jen pravidelná terapie pomocí lékařských technik pro urychlení hojení. Ta však mohla počkat. Teď musel splnit svou část dohody.
„Jo, krátká pauza od povolání konč–“ Mozek mu do slova a do písmene zamrznul, jako kdyby snědl příliš rychle obrovskou porci zmrzliny. Vytřeštil oči, zrudl a dolní čelist mu spadla snad až na podlahu. V statické poloze setrval několik vteřin – než si uvědomil, že by měl něco udělat.
„J…jen– jen si umyju ruce,“ vykoktal a sehnul se ke studánce, do níž bez přemýšlení ponořil hlavu až po krk. Chladná voda působila jako balzám na nervy. Jako pštros s hlavou v písku takto na pár krátkých chvil zůstal, aby se uklidnil. Neměl čas řešit příčinu své reakce – které si Satsuki snad nemohla nevšimnout. Na to si vymezí čas po tom. Jedno však bylo jisté: Takovou reakci u sebe ještě nikdy nezaznamenal, a to už v nemocnici sloužil dlouho.
„Promiň, trošku jsem uklouzl,“ okomentoval svůj výstup a nasadil svůj obvyklý výraz. Jak teď litoval, že nemůže sáhnout po masce a brýlích.
Natáhl si pár nových rukavic a poprosil ji, ať se posadí, aby nemusel nohu zbytečně namáhat. Jakmile tak učinila, posadil se o kousek za ní. Měl pro to dva důvody: Chtěl jí dopřát co možná největší soukromí a také nechtěl, aby viděla jeho nejistý výraz. Působilo by to neprofesionálně, a to on neměl rád.
Začal desinfekcí. „Za tohle mě budeš nenávidět, ale potřebuju vědět, jestli nemáš něco s kostí nebo vazy… a tak,“ řekl tiše a lehce položil ruku na její rameno, které už kvůli kolizi se stromem hrálo všemi odstíny modré, červené a fialové. Lehké přiložení ruky se proměnilo v silný stisk a následovalo dosti bolestivé testování integrity opěrné soustavy. Většinou při těchto úkonech cítil, že pacientovi pomáhá, tentokrát se však nebyl schopný zbavit pocitu, že jí ubližuje. Dobrou zprávou však bylo, že šlo pravděpodobně jen o naraženinu s ošklivou modřinou – bez RTG si však jistý být nemohl.
„Ještě vyndám pár třísek a pak už to bude v pořádku,“ sdělil jí omluvným tónem a pomocí pinzety pečlivě vytáhl z kůže několik kousků dřeva. Celá procedura trvala asi pět minut a on se konečně stačil pořádně uklidnit.
Teď už stačilo zbavit se ranek a ošklivé modřiny. Shousen no Jutsu mělo stačit. Osmělil se a poposedl si tak, aby seděl hned vedle ní.
Tygr, kůň, zajíc, krysa, pes. Pečetě skládal pomalu, nemělo cenu spěchat. Nehodlal jí zbytečně působit další bolest – radši se bude soustředit na tlumení bolesti za cenu pomalejšího léčení. Ruka mu zasvítila zelenkavým světlem a on si z ní sundal latexovou rukavici. Chvilku váhal s dlaní ve vzduchu, nakonec jí však přiložil na její rameno a lehce ho stiskl. Teď už necítila žádnou bolest.
Seděl vedle ní, držel jí za rameno a se zavřenýma očima se soustředil. „Satsuki, můžu se tě na něco zeptat?“ řekl najednou starostlivým hlasem, „…co se stalo, když ses nadýchala toho kouře?“

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, So, 2020-05-02 19:29 | Ninja už: 2986 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Seděl ve vodě a přemýšlel nad budoucností. 'Potřebuju zesílit. Takhle, jak sem na tom teď, nic a nikoho neochráním. Potřebuju zasílit.' pomyslel si Kaiju, zatímco seděl nahý ve vodě. Už mu nepřipadala tolik studená. Chtěl se postavit, ale vyrušil ho někdo a tak se otočil. Za ním se objevil Yuri a když zjistil kdo to je, otočil se zpět a podíval se do vody. Na jeho vtip nijak nereagoval. Nebyl v příliš dobré náladě. Nechtěl si od něj vzít ani to jídlo, ale jelikož měl celkem hlad, vzal si ho.
,,Díky, Yuri." poděkoval a držel ho v ruce. Čekal, než odešel pryč a pak si to odpochodoval ke svým mokrým věcem, které sušil na kameni. Cestou ony špinavé věci položil na písek, aby s ním nemusel chodit sem a tam. Položil ono jídlo na kámen vedle. Sáhl si na své spodky, které si vypral, jestli jsou suché, načež byly a tak si je mohl konečně obléci. Než se rozhodl se najíst, odešel ještě do vody si vyprat ty špinavé věci. Cestou je vzal z pláže a odešel do vody, kde byl alespoň po kolena. Ty nestihl vyprat, protože přišel Yuri. Stál tam nějakou dobu, než si je stihl vyprat. PO nějaké době, když byly vyprané a zbavené potu a nečistoty, co to v té vodě šlo, odešel ke svačince. Položil mokré věci vedle, aby uschli. Otevřel si ono jídlo, od Yuriho a pustil se do něj.
,,Docela dobré." konstatoval po prvním soustu. Pak s výhledem na moře je v klidu dojedl. Strávil tam další půl hodiny, než se mu vysušilo prádlo. Nějak ani neměl náladu, se tam jít ukázat. Sám si myslel, že to co ostatní viděli, tak jim musí připadat hodně slabý. Zažil toho méně než oni, byl slabší a navíc teď i v depresi. 'Musím nějakým způsobem zesílit. Nějak, musím. Jenže nevím jak. Jak mám zesílit. Neznám způsob. Nevím jak.' tyhle pocity, ho od dnešního rána pronásledovali. Byl z nich v depresi. Kvůli tomu neměl ani náladu, se ukazovat v táboře. Prostě tam seděl na kameni, jen v trenkách a čekal, jestli pro něj někdo dojde. Sám se nemohl odhodlat k odchodu do tábora.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, So, 2020-05-02 19:01 | Ninja už: 3986 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

Neměla náladu ani energii na mlácení někoho, za fakt blbé vtipy, a tak poznámku o doktorech radši přešla. Ieyasu byl zranění dost a Sat na tom nebyla o nic lépe, řezné ranky tady, modřiny zase támhle, prostě značka ideál po bitvě.
"A taky ušetříš za pedikuru," přidala se do spolku špatných vtipů. Sedla si vedle zakuklencovi zraněné nohy, aby k ní měla dobrý přístup. Od Ieyasua si přebrala pár rukavic, které si obratně nandala jako medik jen bez toho divného prásknutí na konci. Práce v bylinkářství nesla své výhody. Když jí byla podána nová jehla, zmátlo jí to, mohla přeci použít již tu načatou, ale nic k tomu neříkala a prostě si jí vzala. Udělala potřebné úkony, načež si dala vlasy za ucho, aby se nepletly při práci, a jehlu i s nití si vzala do levé. Byla pravák, jenže nechtěla mu ublížit, když má zraněné rameno a s levou byla vcelku také obratná.
"Kdyby to bolelo, nekřič, nechci ohluchnout, budou tam jen iniciály," a bez větších keců a varování se dala do zašívání.
Se skloněnou hlavu si těžko mohla povšimnout Kaijua, dokonce i Yuriho odchod sotva zaznamenala, jak byla ponořená do prvního zašívání kůže. Snažila se být jemná, nechtěla mu ublížit či více zranit. Po zvyknutí na nějaké tempo se odvážila kouknout na Ieyasua. Byl to jen letmý pohled, než se vrátila radši k zašívání.
"Bylo by hezké, kdyby ses nezmrzačil jako první," v její hlase se ozval nádech starosti s příměsí výtky. Kdyby někdo potřeboval medika, nestihl by tam dorazit a ona neměla žádné základní znalosti v léčitelských technikách. Kdyby nějaké měla tehdy u Sokolovny, třeba by Yuri měl stále svoji nohu. Na jejím obličeji se objevily chmury z těch vzpomínek. Nerada si je pouštěla k tělu. Jenže minulost se nedala změnit a Yuri tu nohu nebude mít už nikdy zpátky, jen nějakou náhražku.
"Jen, buď příště opatrnější." dodala po chvíli ticha tlumeným hlasem. Nevěděla, prčo to řekla, ale cítila, že to musí říct.
Dodělala poslední stehy a svoji prvotinu dokončila, jako by zašívala díru v ponožkách. Medik nebyla a nehodlala si ani na něj hrát. Prohlédla si svoji uměleckou práci a pokývla hlavou, načež odložila jehlu a sundala si rukavice.
"Hotovo. Teď už můžeš zase být medik," po těchto slovech si sundala horní díl pyžama, tudíž před Ieyasuem, tam seděla jen v kalhotách a podprsence. Natočila se tak, aby měl přístup k jejímu rameni.

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, Čt, 2020-04-30 12:00 | Ninja už: 4160 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Ieyasu ma ubezpečil, že kľudne sa môžem umyť celý, kedže na v nemocnici už pár nahých ľudí videl.
,,Ha, to by sa ti páčilo!" odvetil som mu a podobne, ako na vtipe o ródeu, aj na tomto som sa veľmi pobavil. Ieyasu sa nesmial, ale to som pripisoval tomu, že je vo veľkých bolestiach, a že bolesť asi potlačila jeho schopnosť vnímať humor. V tom sa tam ale vynorila Satsuki a to už som bol na 100% presvedčený, že umývanie celého tela nechám na inokedy. Satsuki povedala, že ak ho budem zašívať ja, tak tiež skončí bez nohy.
,,Ak ťa to uspokojí, tak život bez nohy nie je až tak zlý. Aspoň v nej už nikdy nedostaneš krč," utešoval som skôr sám seba, než Ieyasua. Kľakol som si na jedno koleno a čakal, ako sa teda rozhodne. Ihlu nakoniec podal Satsuki, ale bol som ochotný pomôcť, ako sa len dalo.
Keď som si bol istý, že bude v poriadku, vybral som sa naspäť do tábora, teda do toho, čo z neho ostalo. Pár chvíľ som hľadal tričko, no nakoniec som ho našiel visieť na jednom zo stromov. Vzal som si ho na seba a potom som vyšiel hore na strom, na ktorom sme predtým boli, pre bundu a batoh.
Hmm, aké zvláštne, nikto tu nie je," pomyslel som si. Kaiju sa musel vytratiť zatiaľ čo sme riešili Ieyasuovu nohu. Nevedel som kde by mohol byť a čo by mohol robiť, ale tipoval som, že kedže pri studni sme sa stretli iba my traja, on sa musel ísť umyť do mora. To vlastne nebol zlý nápad. Mohol som si tam oprať aspoň nohavice. Vybral som sa k moru tiež. Tam si Kaiju práve pral svoje oblečenie.
,,Kaiju! Nemal by si sa len tak vytratiť, v tej vysokej tráve tuto v okolí by si sa ľahko stratil!" môj zmysel pre humor sa s každým blízkym stretnutím so smrťou asi zlepšoval. Alebo zhoršoval, to záleží na uhle pohľadu. Vyzliekol som si nohavice a ostal tam iba v spodnom prádle a nohavice som si vo vode opral.
,,Oh, a ešte niečo..." siahol som do ruksaku a hodil Kaijuovi zvyšné knedlíčky.
,,V noci si zaspal tak skoro, že som sa s tebou ani nestihol rozdeliť. Stratil si veľa energie, tak sa teraz najedz, aby si ju aspoň trochu doplnil," zahlásil som mu s úsmevom. Chvíľu tam tie nohavice schli, ale vďaka teplému počasiu to netrvalo až tak dlho. Obliekol som si ich a vrátil sa naspäť do tábora. Očakával som, že ostatní tam už budú. Ešte raz som skontroloval, či som náhodou nestratil zvitok, ktorý mi sensei nechala postrážiť. Našťastie som ho stále mal, ani som nechcel pomyslieť čo by sa mi stalo, kebyže nie. Mia nám takisto povedala, že tam máme trochu poupratovať. Moje veci to až tak neschytali, iba som si trochu upravil strom, na ktorom som prebýval, ale pomohol som Satsuki a Ieyasuovi s ich stanom. Blížil sa obed, tak som čakal na sensei a dúfal, že sa objaví aj s niečim na jedenie, kedže moje zásoby sa už definitívne minuli a ryby som dnes nechytal.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, St, 2020-04-29 23:15 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 217 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
Tým D
lesní studánka

„Zatracená krev... vidím pěkný h–“ zarazil se, když před sebou zahlédl mladíka pokrytého vrstvou hlíny. Za normálních okolností by se za svoje malé představení plné křivých stehů a vulgarismů zastyděl – tato situace se však za „normální“ zcela jistě považovat nedala.
„Ohayo,“ procedil mezi zatnutými zuby přičemž dotáhl nejnovější šev. Nůžkami ustřihl niť a nahmatal vedle sebe nový kus gázy, kterým odsál rudou tekutinu. V mezičase se stihnul ohlédnout, díky čemuž se mu naskytnul pohled na Yuriho – evidentně tápajícího, zda se má jít vykoupat, nebo počkat, až bude mít soukromí.
„Klidně se vysvleč a skoč tam... nebudeš tomu věřit, ale v nemocnici jsem už pár nahejch lidí viděl,“ řekl mimoděk a znovu se nahrbil, aby se mohl věnovat svému zranění, „...Satsuki ale možná ne, tak směle do toho,“ dodal suše a zasmál se, když spatřil příchozí černovlásku.
Nedivil se, že Yuri do vody neskočil. Medika zaskočila spíš nabídka pomoci. „No... pokud vezmeš kus gázy a budeš čas od času odsávat krev, rozhodně mi tím ulehčíš práci, Yuri-kun.“
Na chvíli ucpal díru v noze obvazy, aby mohl kolegovi podat náčiní. Hodil po něm latexové rukavice a plastový pytlíček s obvazovým materiálem; Satsuki se zatím zapojila do konverzace, což ho překvapilo.
„Takže hra na doktora ve třech,“ řekl a rychle dodal, že věta nejspíše zněla lépe v jeho hlavě. „To bude těmi prášky,“ vyvalil ze sebe a po tváři mu stekla pomyslná kapka potu. Prášky to samozřejmě nebylo – v tuhle chvíli by si stejně nepřiznal, že je rád za jejich společnost. Že mu tak nějak nevadí trávit s nimi čas.
Nad nabídkou od Satsuki chvilku uvažoval: „No... jo, máš pravdu, asi to bude lepší, nějak se mi dneska klepou ruce. Pak se na to rameno mrknu, neboj.“ Podal jí pár rukavic a novou jehlu – nechtěl, aby musela pracovat s ušpiněnou.
„Nic zdobného prosím, nejsem kus látky na vyšívání,“ zavtipkoval ještě na její účet, aby si dodal odvahu – bylo to totiž poprvé, co měl tuto proceduru zažít od někoho bez zdravotnického vzdělání. Bylo to zvláštní, zdálo se mu, jako kdyby celé střetnutí s obřím divočákem tým tak nějak stmelilo – Yuri se Satsuki se k sobě dokonce chovali víceméně kamarádsky, a to se dalo považovat za více než překvapivé.
Jeden člen týmu D však chyběl – ten člověk, který chvilku trojici pozoroval zpoza stromů, a odešel tak rychle, jak se zjevil. Ieyasu možná nebyl zrovna nejempatičtějším jedincem, ale poznal, že Kaijua něco trápí. Teď se ovšem musel soustředit na šití.

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, St, 2020-04-29 17:44 | Ninja už: 2986 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Kaiju leží na zemi a přemýšlí nad životem. To se lidem děje v hlavě, když umírají. Ačkoliv on sám neumíral, byl na to připraven. Hlavou se mu honili nejrůznější myšlenky, od jeho sestry až po tento team. Hleděl na oblohu, ignorujíc vše okolo. Ani si nevšiml, že by přišla sensei. Neměl na to sílu. Prostě tam jen ležel, jako tělo bez duše. Nijak se nehýbal, na nic nereagoval, jako by byl mrtev. 'Kdybych byl silnější, mohl sem je ochránit. Kdybych víc trénoval, mohl sem ho porazit, aniž by se někdo zranil.' celé si to vyčítal, přičemž věděl, že to není jeho chyba. Chtěl se stát silnějším a tak tohle bral jako dobrou lekci. Náhle ho něco, nebo spíš někdo zvedl ze země a jelikož neměl ani sílu promluvit, byl ticho. Manipulovat s ním muselo být, jako hrát si s panenkou. Nekladl žádný odpor a ani nevzdoroval. Nakonec, když ho ten někdo usadil na větev ve stromě, uviděl kdo ho sem odnesl. Ale nic neřekl a po chvíli tam usnul. Nedostatek spánku a pak ta noční bitka ho učinila ospalým ještě více.
Probudil se až druhý den ráno. Otevřel oči, ale nikdo tam nebyl. Pohlédl dolů, aby se tam podíval, zda tam někdo není a co se nestalo. Kvůli státe rovnováhy spadl ze stromů dolů. Dopadl na záda a jen skřekl bolestí. S velkou námahou se postavil na nohy, přičemž se opíral o strom vedle něj. Poprvé viděl, co se stalo s jejich táborem. Stále neměl ani sílu být v šoku, ale prostě se odbelhal ke svému stromu, kde měl původní základnu. Nic mu tam nezůstalo, až na jedno čisté oblečení. Vzal si ho sebou a odešel ke studánce. Dorazil tam po dlouhé době a zastavil se za jedním ze stromů. Zaposlouchal se, jak si ti tři povídají.
,,Mají pevné kamarádství. Já se s nimi asi takto nikdy bavit nebudu moci." řekl nasadil skleslý obličej. Namířil si to k moři místo studánky. Když odcházel, mohl ho někdo zahlédnout. Nakonec, skoro po půl hodině došel k moři. Tam si sundal všechno špinavé oblečení a čisté si položil vedle na nejčistší kámen. Svlékl si i dokonce trenky a vlezl do moře. Voda byla hodně studená, ale v nynější situaci mu to ani tolik nevadilo. Moc tu teplotu nevnímal. Chtěl se hlavně umýt od té špíny a potu. Když se jakžtakž umyl, vylezl ven pro své špinavé oblečení. vzal si ho a odešel zpět do moře, kde ho plánoval umýt.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Út, 2020-04-28 12:00 | Ninja už: 3986 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tenshi Wakiya, tým A

Stála stranou, ale slyšela o čem se diskutuje. Sensei měla pravdu, museli naplánovat, co bude dál. Museli počítat s tím, že se vrátí pro pravou kněžku. Žaludek se jí sevřel nevolností. Nedokázala si představit další střetnutí s tou šílenou ženskou. Podívala se na Taka, když ji oslovil.
"Máš pravdu, mohla bych si vzít toho rychlého. Jsem malá a mrštná," pokusila ze sebe vyloudit malý úsměv. Nehodlala se vzdát, ještě ne. Ukáže té šílené ženské, že je bojovnice, že neumřela. Při vzpomínce na tu chvíli si nevědomky sáhla na krk.
"Možná nastražit nějakou past, kterou bych mohla z dálky odpálit? Nechat je v tom, že moje míření je nicmoc. Většina lidí jsou moc pyšní na to, aby si všimli těchto detailů," pokusila nadhodit část návrhu, něco, komu by napověděla. Sama na nějaké přemýšlení moc nebyla.

Satsuki Min, tým D(estrukce)

Hleděla na prase, jak pomalu začíná umírat. Usmála se. Ani jí nevadilo, že je celá špinavá a smradlavá. Zaměřila se na postavu na jeho hlavě. Sensei. Měla sto chutí na ní začít řvát, kde u koz Mizukage byla, na druhou stranu přežili i bez ní, dokonce všichni přežili. Když divočák ožil, Sat nehnula ani brvou, vše nechala na sensei. Pocítila závist, mít delší věc než kunai, bylo by to o hodně lehčí.
"Občas si zajdu," mrkla na Yuriho, přičemž si rukou prohrábla vlasy od hlenů. Rozhlédla se po té spoušti kolem. Cítila, že věci nejsou tam, kde byly na začátku. Doufala, že její ruksak byl v nějakém přijatelném stavu a hlavně věci v něm. Představa čistého oblečení jí dodala novou energii. Užuž chtěla zvednout Kaiju ze země, když se tam objevil Yuri i s Ieyasuem. Byla žena. která si stála za svým, ale nést na ramenou Kaija, když sotva jednu ruku zvedla, opravdu neměla zapotřebí. Nechala vše na Yurim a vyskákala za nimi. Od Ieyasua si převzala jen dezinfekci, ve které by se potřebovala spíše vykoupat.
"Pozor, abych tě nestrčila dolů." ťukla jednonožku lehce do ramene a maličko se uchechtla. Uvelebila se na větvi, jak jen to bylo možné, pravačku si chytla levačkou, aby aspoň trochu ulevila bolavé ruce. Ráno musela za...

Ranní paprsky jí probraly do světa bolesti. První slova toho dne, byly peprné nadávky. Seskočila opatrně dolů ze stromu za sensei. vyslechla si, co má sensei na srdci, ale nějak to neřešila. Zvládli obří prase, hněv sensei také přežijí. Vydala se za Ieyasuem a Yurim ke studánce, cestou si vzala svůj ruksak, nebo aspoň, co z něj zbylo. Tričko a legíny, jí musely v tuto chvíli stačit. Její zrak ovšem upoutala malá lahvička. Zvedla ji a prohlédla si ji, načež si všimla psaníčka. Usmála se a schovala ho do kapsy.

"Jestli ti to bude zašívat Yuri, budou tu dvě beznožky." vyjádřila svůj názor o sešívání. Věci hodila kousek od nich a vydala se ke studánce, umyla si ruce a opláchla obličej.
"Na oplátku se mi podíváš na rameno, uculila se a natáhla k němu ruku, "no šup, šup, rameno mám v jednom ohni a ještě tě musím sešit, nebo klidně tě může sešívat Yuri." koukla na ty dva.

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, Po, 2020-04-27 16:22 | Ninja už: 4160 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov--->Vrchy Stromov

Tréning na ostrie noža, deň 4.

Yuri Gateba Senpuu bol úspech a ja som pristál vedľa neho. Už som sa chystal ufujazdiť, ale niečo ma ťahalo nazad. Obzrel som sa a bol to diviak, s mojou drevenou nohou v ústach.
,,Yare, yare, ty sa asi tak jednoducho nevzdáš... To si cením, si bojovník a bojuješ do posledného dychu. Ale toto je tvoj posledný boj, vybral si si zlých protivníkov. Zaútočil si na mňa a môj tím a dosť si ich zranil a ja som ten typ, ktorý si takéto veci berie k srdcu. Ro-zu-mieš mi?" hovoril som čuníkovi a poslednú vec som mu vyhláskoval, ale nevyzeralo to, že by mi rozumel. Vlastne čo by som od neho vôbec čakal. Posledný krát som nohu potiahol silnejšie a vyrval ju z jeho úst a to už sa naňho valila vlna vody, ktorú pravdepodobne vytvorila Satsuki. Pozbieral som sa zo zeme a sledoval ako sa vo vlne bezmocne nesie napoli mŕtvy diviak a okolitá voda sa sfarbuje jeho krvou. Ja som sa obzrel po okolí. Nuž, pozitívum bolo, že tentoraz tu nebol žiaden lesný požiar. Upútal ma Miin hlas, ktorá komentovala okolité škody.
Pff, jej sa to teda ľahko hovorí, my sme tu skoro prišli o život, nadával som v duchu, ale navonok som radšej zostal potichu. Nakoniec Mia dokončila prasa svojim mečom a tak skonal bojovník do posledného dychu. Uvidel som Satsuki.
,,Heh, nevedel som, že jazdíš rodeo!" povedal som a náramne som sa na svojom úbohom vtipe pobavil. Skôr než by ma ale Satsuki stihla udrieť mi zrak spočinul na našom tábore, ktorý teraz jemne osvetľovali už iba dohorené uhlíky. Úsmev sa mi v ten moment z tváre stratil. Okamžite som začal krívať k troskám a potom som vyliezol na strom, na ktorom som predtým spal. Tam boli moje veci, ktoré boli, vďaka svojej pozícii, v poriadku. Ale ja som hľadal tu jednu konkrétnu.
,,Uh, chvala bohu!" povedal som keď som zbadal svoju koženú bundu tam, kde som ju pred spaním nechal. Vzal som si ruksak a zliezol naspäť. Pozrel som sa na ruku, ktorá bola porezaná od drôtu a pokračoval som k zvyšku tímu. Keď Mia spomenula, že ja a Satsuki máme odniesť tých dvoch na strom, ani som sa nenazdal a to už pri mne stál Ieyasu. Ako som tak pozeral, tiež nemal na sebe tričko, iba to na spanie, a ako som tak videl stav v akom bol stan tak bude naozaj šťastný ak tam nejaké tričko ešte celé ostalo. Ja som svoje tričko v tme nehľadal, nechal som ho visieť na strome a rozhodol som sa ho nájsť zajtra. Vzal som na jedno rameno Kaijua a na druhé Ieyasua, aby Satsuki nemusela nosiť ani jedného. Samozrejme som podporoval rovnoprávnosť, takže by som nemal problém nechať jej tam ležať jedného z nich, ale bolo to menšie zadosťučinenie za ten vtip s rodeom. Ramená som mal značne nevyvážené, kedže Kaiju bol asi o 20 kíl ľahší než Ieyasu. Pomaly som sa s nimi dotrepal na jeden vyšší strom a našiel som pre nás hrubší konár. Tam som si položil aj koženú bundu a ruksak, lebo som ich nechcel mať na sebe, kedže som bol stále špinavý po tom, čo som sa natrel hlinou. Teraz by mi voda v studni prišla vhod. Mia nám ale povedala, že máme ostať na strome, pretože prídu ďalšie obludy, ktorých priláka krv.
,,Pché, a čo ak prídu? Ja by som ich kľudne rozkopal," hovoril som kolegom a naklonil sa z vetvy dole. Tam bola najprv tma ako v pytli, ale odrazu sa tam zjavil pár krvilačných očí a započul som vrčanie, tak som sa radšej stiahol naspäť na konár.
,,Ale keď nad tým tak premýšľam, radšej tu ostanem s vami, aby ste sa nebáli," povedal som pozerajúc pred seba, bez emócií, s tými krvilačnými očami stále pred sebou. Tých pár hodín som tam iba sedel a pozeral do blba a občas odpovedal, ak sa niekto niečo spýtal. Ieyasu nám dal obväzy a dezinfekciu, tak som ich použil na reznú ranu od drôtu, potom som zjedol knedlíčky, ktoré som mal v ruksaku a ak bol niekto z nich hladný, tak som sa s nimi podelil.
Mia nám prišla ohlásiť, že môžme ísť dole. Ieyasu zlanil dole ako prvý a ja som ho po pár minútach nasledoval. Smeroval som k studni a čo čert nechcel, tam sedel Ieyasu a nadával. Nebol som uňho na taký slovník zvyknutý, počul som ho iba pri súboji a teraz, ale zdalo sa, že aj Ieyasu si občas rád zanadával, čo ma pobavilo. Chcel som mu povedať, či by nemohol odpáliť, kedže som sa v studni chcel umyť celý, ale keď som videl tú jeho ranu, tak som sa rozhodol, že teraz ho tam asi nechám tak a umyjem si iba hornú časť tela od hliny.
,,Oi, rád by som ti s tým pomohol. Nie som síce expert, ale v noci som dostal významne menšiu bitku než ty, len mi hovor, čo mám robiť," prihovoril som sa mu po tom, ako som si umyl hornú časť tela.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Po, 2020-04-27 13:37 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 217 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
Tým D
les –> studánka

K divočákovi se dostal akorát v tu chvíli, když mu sensei přistála na lebečních kostech a dokonale ho tím uzemnila. Náhle pocítil neskutečnou úlevu, přítomnost Mii jim zaručovala alespoň určitou formu bezpečí. Dlouze si oddychnul, položil svému klonu hlavu na rameno a zavřel oči. Někde v podvědomí cítil, že může být v klidu – Mia by ho na bezprostředně život ohrožující zranění jistě upozornila.
Klid se ovšem rozhodl urychleně jeho mysl opustit při poznámce, že se kvůli enormnímu množství krve všude kolem nich brzy celé místo zaplaví vlnou nejrůznějších predátorů. Neváhal tedy a bleskově se přesunul k jednomu ze svých kolegů, který mu dopomohl až na tlustou větev jednoho ze stromů. Klon se mezitím s charakteristickým pukavým zvukem rozplynul.

***

Zády se opřel o mohutný kmen a vyzval zbytek týmu, ať mu nahlásí svá zranění. Po vyslechnutí výčtu odřenin, oděrek, škrábanců a zhmožděnin usoudil, že může s léčením počkat na další den: „Dobrá, pokud vám to nevadí, podívám se na to až zítra, stejně teď nic nevidím. Tady máte dezinfekci a obvazy, ať zbytečně nepokoušíme štěstí.“
Sám si po vyhrnutí nohavice své krví zbrocené stehno znovu převázal. Šití muselo počkat na ráno.

***

Z lehkého podřimování ho probraly už první paprsky světla. Dobrou zprávou pro něj byl fakt, že situaci odhadl dobře a během zbytku noci nevykrvácel. Popadl lékařskou brašnu, nasadil si rukavice a pomocí drátu slanil na zem. Na kmen stromu kunaiem připíchl lísteček se vzkazem „budu u studánky, pokud chcete s něčím pomoct, přijďte“.
Za normálních okolností by musel hledat vhodnou větev, použitelnou jako berli. Díky nočnímu poprasku bylo však na zemi tolik větví, že si mohl vybírat. Popadl jednu z nich a odporoučel se k jedinému zdroji pitné vody široko daleko.

***

Příchozí člověk by se při nalezení studánky nejspíše zděsil. Ieyasu seděl na jednom z plochých kamenů a za neustálého nadávání se nepříliš úspěšně snažil zašít krvácející díru v noze. Komplikace při šití byly kombinací nedostatku spánku, klepajících se rukou, bolesti a celkové vyčerpanosti – a dost možná i množství prášků na bolest, které v poslední chvíli spolykal.

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Ne, 2020-04-26 22:05 | Ninja už: 3968 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Tvor v temnotě
Dostal se blízko...velice blízko po kvítí vonícímu vetřelci,ale než se stihl přiblížit ještě víc a zabořit do něj své kly,něco tvrdého ho zasáhlo z boku do hlavy a podkoplo mu přední nohu.To bylo pro jeho tělo příliš a on se zkácel na zem a i přes to,že ještě v marném pokusu začal chňapat kolem,nepovedlo se mu svými zuby zasáhnout nic než jen jakýsi pohybující se kus dřeva, který se mu hnedka vysmekl.Následný proud vody,který se na něj vrhnul,zarazil jakýkoliv pokus o odpor a on nakonec rypákem přistál na rozoranou zem,mezitím co ho setrvačnost,zpomalená vodním protiproudem, dotlačila ještě kousek dopředu.Cítil jak z něho jako hejno drobných brouků uniká život a jeho zrak se mu propadá do temnot.Zprudka zachrčel a začal proti tomu bojovat.Zapojil své zbylé svaly,co ho ještě poslouchaly a třesavě se nadzvedl o malý kousek a pak o další.Cítil jak mu z břicha vypadávají vnitřnosti ze zranění,kterého si předtím ani nevšiml,cítil jak se z něj řinou řeky krve a cítil jak se jeho dech mění v sýpavý chrapot připomínající křupání lístků,když se po nich proháněl s jeho rodem a hvízdot větru,když prolétával mezi skálami v pahorkatině,kde vyrůstal.Pak ucítil,jak mu něco dopadlo na hlavu a on už neměl sílu proti nové zátěži bojovat a začal klesat do hlubin.Zbytky jeho mysli ještě zachytávaly jakési podivné vřískání jednoho z vetřelců,ale to mu bylo už jedno.I každé mládě vědělo,že dvounožci stejně neumí mluvit.

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, Ne, 2020-04-26 17:18 | Ninja už: 2986 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Kaiju tam sedí u stromu, s kuanem v ruce a těžce oddechuje. Nechtěl ho pouštět, protože to byla jeho poslední zbraň. Zatím sleduje divočáka a souboj posledního ze stojících členů. Kaiju si všimne kunaie který má zapíchnutý v hlavě. 'S tím ještě dokáže takto bojovat? Co to sakra? Jak moc je silnej? A kde je proboha sensei? To jako spí? Při tomto rámusu?' běhalo chlapci hlavou a rozhlížel se kolem. Viděl jen Yuriho a tak si myslel, že jsou ostatní schovaný a starají se o svoje zranění. Divočák se pouští do útoku a tak se Kaiju postaví. Nevěděl co má čekat a tak se jen postavil a opíral se o strom. Nakonec na něj neútočil a tak se Kaiju podíval směrem, kterým běžel. Snažil si rychle v hlavě utřídit myšlenky a pozici každého. 'Ieyasu tam být nemůže, Yuri byl taky jinde, takže jedině' pomyslí si.
,,Satsuki." řekne normálně. S těžkým dýcháním se rozhodne se tam jít podívat. Jenže se mu už těžce chodí a tak se opírá o stromy. Odstrčí se od jednoho a přistane u dalšího. To je jediný způsob, jak se tam může dostat. Vzal to obloukem, aby nešel přímo kolem onoho divočáka. Takže nakonec stál bokem od něj a od místa, kde si Kaiju myslel, že je Sat. Podíval se tam a nikoho bohužel neviděl. ''Tohle bude asi moje poslední akce, sestři. Promiň, ale když se nevrátím, byl sem moc slabý.' řekne v duchu své sestře a pustí se stromu. V ruce stále měl ten kunai.
,, Ughaaaa " zařval z plných plic, co muselo být slyšet dosti daleko a následně vyrazil naposledy na toho divočáka. Jeho rychlost byla ještě pomalejší než, když se tam ten divočák ukázal. Za běhu stále křičel a tak doufal, že upoutá jeho pozornost. Přeci jen to bylo jeho cílem, upoutat pozornost a ještě více mu ublížit. Kaiju se zaměřil na místa, kde ho pořezal znova a tam ho ještě jednou seknul. Stihl udělat pár kroků za divočáka a tam padl na zem únavou. Pustil kunai a ležel na zemi, bez sílu jakéhokoliv pohybu. Nevědel, zda je to jeho konec, nebo jestli to přežije. Ale umírat se mu ještě nechtělo, ale neměl sílu tomu nijak zabránit.