manga_preview
Město beze mne 27

NFFORPG - Kirigakure no Sato








Nejlepší z nejlepších, ninja lovci, původně vycvičení k jedinému účelu, najít a zničit. Tyto jednotky ninjů jsou nejschopnějšími shinobi ve vesnici, jejich cílem je postarat se o vnitřní záležitosti Kirigakure no Sato a udržet tajemství tam, kde mají své místo. Nyní se z této organizace stala organizace spadající přímo pod Mizukage. Bez řečí přijímají její rozkazy a neptají se proč a kvůli čemu. Pouze vykonají potřebnou akci. Je ale dobré takto bezmyšlenkovitě jednat?



Vrchní velitel



Tým Katsuo

Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Velitel

Oinini



Tým Yuurei

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Velitel

Oinini





Základní pilíře Kirigakure no sato. Standardní jednotky jsou zde od toho, aby plnily mise všech druhů a zajišťovaly tak prosperitu vesnice. Od drobných úkolů jako výpomoc obdchodníkům až po stratigické vojenské operace. To vše je jejich práce.


.

Tým A

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti




Tým B

Vypravěč - Stranx
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.

Sensei

Studenti


Tým C

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti






Tým D

Vypravěč - theFilda4
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti






Tým G

Vypravěč - stan.com
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti




Zmražené postavy:




Aktuality, sdělení:


1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD

5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.


Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, Čt, 2020-05-14 17:54 | Ninja už: 1975 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Kaiju se vyhříval na kameni, přičemž byl úplně zpocený. 'By mě zajímalo, jestli pro mě někdo dojde, nebo na mě budou čekat. Ale já se tam neukážu. Nemám odhodlání se jim podívat do očí. Ne po tom, co se včera stalo.' pomyslel si a chvilku na to, uslyšel známy hlas. Otočil se za ním a pak vyskočil na nohy. Posbíral napůl mokré věci, které leželo na kameni před ním. Sesbíral a šel s Miou do tábora. 'Proč přišla zrovna ona? To nemohl přijít někdo jiný?' zamyslel se Kaiju a pokračoval. Avšak, když se přiblížili k táboru, něco k němu promluvila. Tehdy se zastavil na kraji tábora a tam jen stál. 'Umřít sám? Když ochráním sestřičku, rád umřu sám. Pro ní položím život kdykoliv. Ale s nynější silou nedokážu nic. Sem slabej.' řekl si v duchu a udeřil pravou rukou do blízkého stromu. Udeřil ten strom větší silou něž si myslel a cítil známý pocit na ruce. Podíval se na ní a viděl potůček krve. Toho si víc nevšímal a tak se rozešel ke svému místečku, ze kterého nic nezbylo. Povzdechl si. 'asi bych si měl najít jiné místo na spaní.' pomyslel si a začal se rozhlížet. Očima projel přes všechny členy svého teamu, avšak na nikom nespočinul jeho zrak déle jak vteřinu. Díval se i do výšky stromů, ale pomalu ztrácel naději. Po chvíli však našel jedno místo, které se mu líbilo. Sice bylo poblíž místu, kde přespávali poslední noc. Došel tam, napůl mokré věci hodil přes větev, aby doschli. Nakonec se rozešel k ostatním a sledoval, kdo co dělá. Ieyasu zmizel v lese, Sat začala něco vařit a z Yuriho se stal kovář. Přemýšlel, komu mohl nejvíce pomoci a nakonec usoudil, že by všem jen překážel. Proto se jen opřel o onen strom a čekal, co se bude dít dále. Samozřejmě očekával hněv sensei za to, že nic neudělal. Jak taky mohl něco udělat, když si vystačili bez něj. 'Cítím se tu, jako páté kolo u vozu. Což nebudu daleko od pravdy. Všichni se tu baví bezemě, jsou zvyklí na práci bezemě. Já sem ten slabý článek tohoto teamu. Kdybych se ztratil, určitě by si toho ani nevšimli.' pomyslel si a jen sklopil oči a sesunul se k zemi. Hlavu opřel o kolena a koukal do země.

Obrázek uživatele Shiraishi
Vložil Shiraishi, Čt, 2020-05-14 13:36 | Ninja už: 2104 dní, Příspěvků: 104 | Autor je: Pěstitel rýže

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi tam sedel bez pohnutia s rukou na katane. Iba pohľadom sledoval samuraja ale aj Funa, nejako ani nevedel prečo zostával tak pokojný. Už s pohľadu na samuraja mu bolo jasné že proti nemu nemal šancu aj keby sa o niečo pokúsil. Na tvári sa pohrával s úsmevom a keď samuraj začal kmitať hlavou zo strany na stranu, nepochyboval že za to mohol Isamu alebo Miki. V podstate nič ani o jednom z nich tímu nevedel keďže sa o to nezaujímal. Sám Seiichi sa nezaoberal ani tým že sa ani nesnažil do vtedy myslieť za dobro tímu a nie za vlastné.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, St, 2020-05-13 23:35 | Ninja už: 1815 dní, Příspěvků: 128 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Fun Kotoshi
Tým C

Fun opravdu nebyl dostatečně rychlý. V momentě, kdy se pokusil urychleně vstát ho tvrdá bota poslala opět k zemi. Zasyčel bolestí a při každém pohybu mu znovu a znovu vystřelovala do žeber. I když se mu vlévala krev do zraněné oblasti a pomalu mu zhoršovala pohyb trupu, provedl kotoul dozadu. Po něm skončil na nohou čelem k samurajovi. Rovnováha už se mu po ráně do ucha zlepšovala. Několikrát rychle zamrkal jako někdo, kdo se pokouší vzpamatovat. Nebylo to nic platné slepému, ale Fun si navykl dělat hodně věcí tak jako ostatní jednoduše proto, že mu to připadalo správné a teď už to dělal automaticky.
Muž na něj ale nezaútočil. Jen před ním tak stál, vytahoval svou druhou zbraň a koukal se všude kolem. Tohle bylo zrovna něco, co Funa ani nijak moc nepřekvapilo. Byl zvyklý, že něco nevidí a myslel si, že samuraje zaujalo něco, co je mimo Funův dosah. Isamu ale v dosahu byl. Když se soustředil na něj, zjistil, že jeho společník zmateně nevypadá. To znamenalo, že to byl náš útok a Fun se nemusel bát případné samurajovy posily. Teda aspoň zatím. Pak si všiml i Isamuova úsměvu a byl si stoprocentně jistý, že je to jeho útok.
Seiichi zjevně vzal svou roli ošetřovatele falešného správce velice vážně, protože se nezdálo, že by cokoli dělal. Miki byla moc daleko, aby ji Fun viděl a ani ji neslyšel. Byly jen tři možnosti. Buď Funovo zranění ucha ještě pořád příliš vychylovalo jeho smysly, nebo je tak tichá, že by ji ani normálně nezaslechl anebo jednoduše utekla. Byla tu ale jedna vlastnost, která hnědovlasého chlapce neopouštěla za žádných okolností a tím byla pozitivita. Oplatil Isamuovi úsměv, i když pokřivený bolestí žeber, a vytáhl jeden svůj kunai. Zaujal svůj klasický bojový postoj a čekal co bude potřeba dál.

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele Bl4ckGh0st
Vložil Bl4ckGh0st, St, 2020-05-13 22:37 | Ninja už: 1836 dní, Příspěvků: 136 | Autor je: Manga tým, Obsluha v Ichiraku

Isamu Kenji
Tým C

Plán v pří-, však vy víte kde

V temné místnosti se naskytl přece jen pohled na potměšilý úsměv na Isamuově tváři. To bylo poměrně vzácné. Chlapec, který jinak zamlkle seděl kdesi opodál, nebo trávil čas raději sám, ze strachu z lidských bytostí, byl teď hodně zaujatý celou situací. Co ho ale úplně nastartovalo, bylo Funovo nakopnutí. Isamu se kousl do rtu. Nedopustím, abys do kohokoli kopal. A už vůbec ne do někoho z mého týmu. Co mohl samurai vidět, to věděl pouze on a Isamu, ostatní mohli pozorovat zmatení, jak u sebe, tak u něj. To byla jejich šance. Kenjiho technika vůbec neranila, ale dovedla přivést nepřítele ke značné únavě a neninjovského člověka k pořádnému zmatení. Je těžké být pod tou plechovkou, co?
Ze země se nejprve vynořily čtyři klony, které byly o něco nižší než samuraj. Byly podivně roztažené. Stály před Funem, zatímco se pomalu přibližovaly k samuraiově zbroji. Periferně si samuraj mohl všimnout, že se něco hýbe i po stranách, kdyby tam jen trochu víc pootočil hlavou, která byla omezena helmou. Postranní klony držely kunai a nahnuly hlavu na stranu, zatímco se začaly roztahovat kolem samuraje.
Okýnko, kudy dopadaly do místnosti paprsky světla, umožnilo zaplavit skladiště stínem klonů.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, St, 2020-05-13 20:44 | Ninja už: 1697 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Pěstitel rýže

Tým C
starý sklad

Na to, jak mohutným dojmem působil, byl schopen vyvinout poměrně značnou rychlost. Za periodického chřastění oceli se rozběhl za Funem, ležícím na zemi, a uštědřil mu kopanec špičkou okované tabi do levého boku.
Za celou dobu souboje zatím nedal přítomným geninům ani sebemenší náznak jakýchkoliv emocí – byl jako stroj. Stroj na zabíjení.
Právě se chystal Funovi zasadit další úder v podobě dupnutí na koleno, které by chlapce nejspíše vyřadilo na pár týdnů z boje. Zničehonic se však zarazil.
Týmu C – až na Isama – to muselo připadat jako velice podivná záležitost. Samuraj totiž začal kmitat hlavou ze strany na stranu, jako by si prohlížel své okolí, a začal pečlivě nacvičenými pohyby tahat záložní wakizashi ven z pouzdra, které měl připevněné u boku.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, St, 2020-05-13 00:12 | Ninja už: 4871 dní, Příspěvků: 3346 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Vycítil správně, že si Yui s Kenshinem chce promluvit. Bylo mu jasné, že dívka jen tak nepřejde Tanamiho sdělení, že je Kenshin nemocný.
Připojila se k bělovláskovi akorát, když zapečetil svou hůl do svitku, co našel mezi zachráněným vybavení.
„Un,“ přikývl, když si ho Yui vzala stranou. Co přišlo pak ale nečekal.
Když Yui domluvila, Renjiro zůstal mlčky hledět do země.
Mohly za to snad ty artefakty? Byla tohle cena za tu moc, co člověku propůjčovaly? Tak proč je používal, pokud ano!?
„Tsch...!“ procedil skrz zuby Renjiro zlostné syknutí. Po chvilce svou frustraci ale přeci jen přepral, narovnal se a obrátil se na dívku.
„Pojďme tuhle misi dokončit, Yui-chan! Ať se může na Kenshina podívat doktor,“ usmál se na ni odhodlaně.


Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2020-05-12 18:30 | Ninja už: 5091 dní, Příspěvků: 2078 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Dívka kývla a odhodlaně se zamračila. „Dobře. Takže to tu vyřešíme a pak přijdeme nya to, nyak vás uzdravit,“ oznámila. „Třeba se během toho zátahu dozvíme, čím to vaše rozpadání zastavit-nyan,“ dodala, jako kdyby to byla naprostá jistota. Už nikdy nenechá člena jejího na holičkách. Nikdy!
„Teď mě omluvte, myusím ještě za Renchanem,“ pokusila se usmát a utřela si slzy. Nakonec nebrečela tolik, aby měla zarudlé oči, jen se musely trochu lesknout.
„Renchan,“ oslovila kamaráda a naznačila mu, aby šel někam z doslechu. „Myáme malý problém. Tvař se, jako kdybychom mluvili o počasí, anyo?“ požádala ho šeptem. „Kenshin-taichou je nyemocný.“ Pak mladíkovi vyložila všechno, co jí muž řekl. „Sám by mi to nyeřekl, ale vycítila jsem to z něj. Myusel kápnout božskou,“ vysvětlila, jak se k informaci dostala.


Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Po, 2020-05-11 22:44 | Ninja už: 2975 dní, Příspěvků: 674 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

Tábor už začal připomínat tábor. Sat si svoje věci, nebo co z nich zbylo, narvala zpátky do ruksaku i s černým pytlíčkem, načež do ruksaku přidala lahvičku s protijedem. Ieyasu musel hodně zabrat, aby dneska černovláska měla kde spát. Na přicházející sensei s Kaijuem se letmo koukla a vrátila se ještě k uklízení, aby si měli kam večer sednou, nebo při hlídkách sednout, aby se neopakoval večer s prasetem či sensei si na nich nesmlsla. Mia měla nějaké připomínky ohledně jejího hrnce, a pak si vzala svitek od Yuriho. Satsuki nečekala, že v tom propadeném svitku bude to idiotské prase, kvůli kterému jejich tábor vypadá tak jak vypadá a oni celí polámaní a někteří i zmrzačení. Miu trpící samomluvou nechala být. Její pozornost patřila stále praseti. Prohlédla si jeho hlavu, hlavně tři díry.
"Mile ti hlavu přenechám. Beztak se mi nehodí do pokoje," udělala na Yuri nehezké gesto. Dřív než některý z kluků stihl popadnout věci na marinádu, vzala je ona. Pustila se do kouzlení vaření, občas marinádu ochutnala přes namočený malíček, načež něco přidala, jednou více sojovky, po druhé nějaké bylinky, a tak různě, dokud spokojeně nepokývla hlavou. Marináda nebyla sice dokonalá, jak by si jí Sat představovala, ale špatná také nebyla. Čekalo se již na poslední ingredienci, záhadné bobule od Ieyasua. Nakonec se ukázalo, že to jsou ostružiny. Zamračila se na ně. Teď aby tu marinádu dochucovala znova. Sebrala půlku ostružin, narvala je do marinády, kde je rozmačkala, načež se dala znova do dochucování. Nevědomky si párkrát vzala nějakou tu ostružinu z pytlíčku.

Obrázek uživatele Miki-san
Vložil Miki-san, Po, 2020-05-11 20:16 | Ninja už: 1562 dní, Příspěvků: 26 | Autor je: Recepční v lázních

Miki Yuki
Tým C
Těžké Skrývání
Pro dívku bylo velmi těžké se skrývat a sledovat její dva kolegové bojují. Samurai je velmi těžký soupeř i když jsou proti němu čtyři neví se jesti i tak mají šanci proti tak zkušenému soupeři. Mladá Yuki se stále dobře skrývala avšak neměla ponětí, že onen samurai o dívce dávno ví, ale jen to nijak neřeší. Když samurai zaútočil po chlapcích dívka měla sto chutí ihned za nima jít a přidat se do souboje. Avšak nebyla si tak jistá jestli by pak na ní její kolegové nebyli naštvaný, že by nějakým způsobem pokazila plán. No a ten byl, že Miki bude v záloze a případně jak to bude vhodné zaútočí.Najednou Miki pocítila něco podivného, ale neměla ponětí co to je. Neměla tušení, že Isamu seslal genjutsu. Sice něco tušila a cítila, ale nevěděla co to je. Vnitřní boj s tím zda tam teď vlítnout překonala a opět se uklidnila a zachovala si chladnou a klidnou hlavu a mysl.

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, Pá, 2020-05-08 17:16 | Ninja už: 3149 dní, Příspěvků: 1293 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 4.

Ako som tak čakal na Miu, môj žalúdok vydával rôzne zvuky. Snažil som sa ho hladením upokojiť, ale nepomáhalo to. Len tak som tam sedel a pozeral na jedno miesto, nehybne. Keď som zbadal siluetu, okamžite som zbystrel.
,,Kaiju..." povedal som potichu, ale za ním sa objavila väčšia silueta, ,,Sensei!" zakričal som radostne, dúfajúc, že priniesla niečo na jedenie. Mia zdvihla zo zeme nejaký kus plechu, o ktorom som neskôr vydedukoval, že to býval hrniec. Opýtala odo mňa zvitok, ktorý som jej hodil a ona mi na oplátku hodila spomínaný kus plechu, teraz skôr pripomínajuci placku než hrniec. Kus kovu sa mi v ruke po chytení pošmykol a ja som s ním nedobrovoľne zažongloval, než spadol na zem, odkiaľ som ho v sekunde zodvihol.
A čo s ním mám asi tak spraviť? Ja niesom kováč," zalamentoval som v mysli a znechutene sa pozrel na hrniec. Nastal totiž veľký problém, kedže vážne som netušil ako ho opraviť, takže som sa pozrel po kolegoch. Mia medzitým odpečatila diviaka a môj nos zavalil závan smradu neupraveného mäsa. Mia-sensei potom hodila nejakému z kolegov balíček so slovami, že z toho máme spraviť marinádu, ale ja som stále nespúšťal oči z plechu. Ako ho opraviť? Začal som ho v ruke otáčať a hľadať čiaru, ktorá predtým bola dierou hrnca. Tu som aj našiel a na moje šťastie, nebola uzavretá úplne. Snažil som sa ho roztvoriť, ale nefungoval to, ak som to skúsil kunaiom. To povolilo iba trochu, ale hrniec nebol ani z ďaleka použiteľný. Zatváril som naň kyslo a zúfalo. Takto som civel pár minút, než sa vrátil Ieyasu s nejakým ovocím. Mia nám zahlásila, že diviak nám vydrží až do konca nášho pobytu. Nad tým som sa zamyslel.
Tu v divočine som našiel svoj domov, možno by som tu mal aj ostať... za premýšľania ma vyrušil opäť Miin hlas, teraz čo sa týkalo hlavy.
,,Satsuki, mala by si si ju odniesť ty, z nás všetkých si si s ním vytvorila najväčšie puto," pošťuchol som do nej a zasmial som sa pri spomienke na ródeo. Vážne som tu hlavu nechcel, takých diviakov vo svojom živote skolím ešte desiatky, hlavne ak ostanem na tomto ostrove. Potom mi ale usmev z tváre zmizol.
,,Sensei, s poľutovaním oznamujem, že hrniec som za tak krátku dobu nedokázal opraviť, budeme ho asi musieť znova ukovať do pôvodnej formy, ale to zaberie dlhší čas," povedal som Mii a čakal, že pravdepodobne nebude nadšená z toho, že to počuje.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Pá, 2020-05-08 16:33 | Ninja už: 1697 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
tábor –> les –> tábor

Po strastiplné noci ho už nemohla z míry vyvést snad ani podivně dobrá nálada sensei. Trochu ho sice zmátla její konverzace- tedy spíše prohození několika slov – s Yurim ohledně svitku, o kterém neměl ani tušení. Po nedávných událostech však byl schopen nad faktem, že nezaregistroval předání malého smotku ručního papíru, mávnout rukou.
Okem zastižitelnou reakci u medika vyvolalo až odpečetění svitku. Nutno ovšem říci, že většina lidí by pravděpodobně reagovala jinak než kamenným výrazem a slovy: „Genetika má evidentně smysl pro humor.“
Svých slov vzápětí velice zalitoval, poněvadž právě jim přisuzoval důvod, proč byl zrovna on vybrán na další výpravu za lesními plody. „Výtečně, pořádná procházka by bodla,“ povzdechl si v duchu při pohledu na svou zuboženou dolní končetinu.
S klidným „Hai, sensei“ se zvedl ze sedu a vyrazil do útrob prapodivného lesa.

***

„Nemůže tady růst něco normálního…?“ zamyslel se a odhodil neznámou nažloutlou bobuli kamsi do křoví. Výprava za proviantem trvala už půl hodiny a rozhodně se nevyvíjela dle jeho představ.
„Jistě, a co třeba najít nějaké oříšky, Ieyasu? Hmm…?“ parodoval v myšlenkách různé věty hlasem Mii, „vždyť přece úplně stačí, abys sledoval támhletu stokilovou veverku až do jejího doupěte. Bydlí hned vedle deset metrů vysokýho ježka, to nemůžeš minout, zakuklenče!“
Rána na noze za celou cestu nevyronila jedinou kapičku drahocenné krve. To vše díky umnému zašití a rychlému ošetření pomocí lékařských jutsu. Nepotřeboval už dokonce ani berli.
„No to mě podrž,“ řekl radostně a oči mu zazářily jako děťátku, které dostalo bonbón, „v tomhle lese roste taky něco, co nabývá normální velikosti!“
„Už chápu, proč se říká, že na velikosti záleží,“ zatetelil se při pohledu na ovoce normálních rozměrů a dal se do sklízení úrody z malého keříku ostružin.
Jakmile naplnil jeden pytlíček až po okraj, vydal se zpět do tábora, aby informoval tým D o svém nevídaném úspěchu.

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Pá, 2020-05-08 11:13 | Ninja už: 2476 dní, Příspěvků: 687 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Tým G:Ztracený ostrov

"Proč se mi to děje?" zopakoval Yuinu otázku a pokrčil rameny, "to nedokážu přesně říct. Kdybych byl pověrčivej, řekl bych, že na mě visí kletba, ale je pravda, že jsem to začal pociťovat někdy poté, co jsem získla ty relikvie," ukázal na meč a rukavici, jenž právě leželi stranou. Pokud tomu Kenshin dříve nevěřil, nyní zbyla jen slova, neboť v hlase mu zněla nejistota. "Pokaždé jsem musel prolomit nějakou pečeť, abych se k nim dostal a každá z nich varovala... ," zarazil se, když se přistihl, že to moc rozvádí, "na tom ale už nezáleží. Pokud si myslíš, že je to nezbytné, řekni to Renjirovi, ale nedělejte z toho scénu. Je celkem možné, že mám ještě dost času," prohlásil pevně, jako by nutil i sám sebe, aby tomu věřil.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Pá, 2020-05-08 00:11 | Ninja už: 4871 dní, Příspěvků: 3346 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky


Obrázek uživatele Shiraishi
Vložil Shiraishi, Čt, 2020-05-07 16:08 | Ninja už: 2104 dní, Příspěvků: 104 | Autor je: Pěstitel rýže

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi nemal dôvod nejako reagovať na nič s toho čo sa dialo keďže mu to bolo docela jedno. No skôr veril že to jeho tímový kolegovia zvládnu aj bez jeho pomoci keďže mu bolo jasné že on so svojimi schopnosťami bol úplne k ničomu. Ruku mal položenú na katane ale ani sám nevedel k čomu by bolo ak by sa zamiešal do aktivít ostatných. Hoci si bol vedomý približne toho čo robili ostatní. Sám nemal nápady a ani tušenie čo od neho očakávajú ostatní keďže doteraz sa nesprával ako člen ich týmu.

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Čt, 2020-05-07 14:53 | Ninja už: 2957 dní, Příspěvků: 414 | Autor je: Pěstitel rýže

Trénink na ostří nože

-Den čtvrtý
Mia Sashikizu

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, St, 2020-05-06 19:37 | Ninja už: 5091 dní, Příspěvků: 2078 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Mise týmu A: Kněžka a démon

Miakyo kývla. „Nejvíc chytá do genjutsu pomocí očního kontaktu. Když mu budeš koukat na čelo, sice to zhorší tvůj odhad, ale vyhneš se chycení do těch nejhorších věcí,“ poradila mu, jak na jejího bývalého kolegu.
Tako se obrátil k Tenshi a Mikayo s ním musela souhlasit. „Hisoki má problémy s protivníky na větší vzdálenost. Navíc tě bude podceňovat.“
Na jeho poznámku o ledu proti ledu pokrčila rameny a dala ruce v bok. „S tím nemám problém. Mana je z vesnice nějakej ten rok, ale nemyslím si, že bych s ní měla problém.
Tím byla domluva vyřešená.
Zanedlouho se znovu vydali na cestu. „Když budeme schopni správně načasovat příchod, můžeme se tam dostat před nimi a připravit bojiště. Tak si můžeme vybrat, kde se bude bojovat,“ navrhla Chikage.


Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, St, 2020-05-06 16:22 | Ninja už: 1975 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Kaiju seděl na Kameni a byl dost zklamaný. Jen hleděl do dálky a přemýšlel, co by mohl dělat. Nic ho nenapadalo. Po chvíli se zvedl, oblékl se, jelikož jeho prádlo na tom slunci konečně uschlo, a odešel o kousek dál. Své druhé věci nechal na tomtéž kameni. Jelikož nevěděl co dělat, tak začal děla klasický trénink. Začal dělat kliky. Když jich dodělal 500, přešel na dřepy, následně sklapovačky a si dal kolečka na tom kusu pláže. Běhal tam, dokud neuběhl 100 koleček. Sice byl po tom unavený a vyčerpaný, ale díky tomu tréninku si vyčistil hlavu. Odpočinul si na chvíli a pak si dal znovu tento trénovací maraton. Kliky, dřepy, sklapovačky a nakonec ty kolečka. Po druhé to zvládl a už toho nechal. Chtěl mít ještě nějakou sílu na to, co si pro ně připravila sensei. Ovšem stále ho neopustilo to, že se do tábora sám nevydá. Proto se zpět usadil na onen kámen, lehl si a zadíval se do oblohy.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Út, 2020-05-05 21:47 | Ninja už: 1815 dní, Příspěvků: 128 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Fun Kotoshi
Tým C
Samurai

Chlapec se nestačil divit. Samurai a vzdát se dobrovolně své zbraně?!
S vytřeštěnýma očima dál klopýtal po směru, kterým trhnul. Katana mu zůstala v ruce a druhou se musel zachytit země, aby nespadl. Zastavil se pár kroků od obrněnce a tlukot srdce byl málem hlasitější než šoupání zbroje. Odrazil se od země a snažil se opět nalézt ztracenou rovnováhu. Než se o to ale mohl vůbec pokusit, k jeho tváři se blížila obrněná pěst. Kdyby se nechal zasáhnout plnou silou tímto hromotlukem, nejspíš by skončil v bezvědomí a kdo ví, jestli by měl tolik štěstí, a ještě se někdy probudil. Pokusil se tedy nešikovným pohybem uhnout z dosahu útoku. Trhl hlavou a tělo mu začalo padat k zemi. Nebyl ale dost rychlý, aby se vyhnul úplně. Rukavice Funovi přejela po spánku a pravém uchu. Byl to jen lehký kontakt, ale i tak bolestivý. Zanechal mu na kůži odřeninu a rychle se začala rýsovat podlitina. Po zásahu ucha mu zadunělo v hlavě a smysly se mu na kritický moment zakalily. Čekal, že to bude jako při tréninku: Spadne šikovně na zem, odrazí se a vyskočí zpět na nohy. Teď ale ztratil pojem o tom, kde je nahoře a kde dole. Rozplácl se zády na zem a katana mu vyletěla z ruky. S řinčením se zastavila až v uličce o kus dál. S bolestí v zádech se nedokázal vyhodit opět na nohy. A Tak se rychle pokoušel postavit a doufal, že není pozdě.
Že Isamu seslal genjutsu si nebyl vědom.

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Út, 2020-05-05 13:31 | Ninja už: 1697 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
lesní studánka

[b„Je to moje práce,“[/b] zareagoval pobaveně na její pochvalu a mimoděk popadl ze země jeden z větších klacků. Jistě, mohl by odkulhat do povzdálí i bez berle, ale neviděl sebemenší smysl ve zbytečném namáhání švů ve stehně.
Po několika krocích ho zmáhalo pokušení otočit se, dobré vychování – které se mu snažili rodiče vštípit do hlavy už od mala - mu to však nedovolilo. Odpajdal tedy až o kus dál a posadil se zády k jednomu stromu, jehož strukturu kůry nebyl s to poznat.
Své myšlenky neudržel na uzdě moc dlouho; jakmile se posadil, zcela ovládly jeho mysl.
„Co to sakra vyvádíš, ty blbče?“ ozval se vnitřní hlas, „vždyť jí je sotva třináct.“
Tyto disputace sám se sebou vedl poměrně často - byla to určitá forma chaosu, který před Satsuki ani ne půl hodiny zpátky zmiňoval v souvislosti s toxinem, který použil.
„Já nevím,“ odvětil rezignovaně pomyslnému obrazu sebe sama. Opravdu nevěděl. Stejně jako nevěděl, proč se tu teď hádá se svým svědomím. Nic špatného přece neudělal.
Satsuki na něm evidentně záleželo - a on někde hluboko v srdci věděl, že jemu na ní také. Přiznat si to však očividně jen tak nehodlal. Jaký jiný smysl by pak přeci měl tento bizarní rozhovor, kdyby tomu bylo jinak?
Z hlubokých úvah ho vytrhla myšlenka na své zranění - jistě, mohl se tady hádat se svojí hlavou. Nebo taky mohl zkusit využít čas efektivně a zaléčit ránu pomocí Shousen no Jutsu. Zvolil druhou možnost. Na podobné úvahy bude dost času později.
Satsuki svůj slib dodržela a za chvíli z vody vylezla. Pokývnul hlavou na znamení díku.
Když se snažil vyškrábat na nohy, zaregistroval pohledem malou lahvičku v její ruce. Ponuře se usmál sám pro sebe a odkulhal nazpět ke studánce.

Doba, po kterou prováděl léčbu své nohy nebyla ani zdaleka dostačující na to, aby zcela zacelila ránu. Nechtěl riskovat infekci ze špinavé vody. Na chvíli dokonce uvažoval o tom, že by opět využil klonu - tuto myšlenku však se slovy „kruci, to je úchylná představa“ zavrhl. Rozhodl se tedy za cenu většího zdržení od pomoci s úklidem v táboře umýt bez ponoření do chladné vody. A že to bylo obtížné.

Za necelou hodinu se vrátil do tábora, kde spatřil zbytek týmu. Posadil se na jeden z kamenů a pokračoval v léčbě. Nechtěl přeci zdržovat zbytek od tréninku - Mia ho jistě šetřit nebude.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Po, 2020-05-04 23:35 | Ninja už: 2975 dní, Příspěvků: 674 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

Seděla tam v tichosti a čekala, co vypadne z Ieyasua. Slovo chaos nebyl úplně nejlepší popis, který chtěla slyšet, ale nechtěla se v tom dále rýpat. Spíše se soustředila na příjemnou bezbolest. Sat vypadala jako velmi spokojená kočka, jen to předení teda neuměla. Jakmile medik promluvil, soustředila svoji pozornost na něj. Ieyasu už od pohled vypadal, že žádným prototypem shinobiho není, ale nebyla to omluva za brzké zranění při každé příležitosti. Nechala ho ze slušnosti domluvit, načež ona se mu pořádně zadívala do očí. Neměla nic proti akademickým typům. Jestli měl zálibu se udřít v nemocnici k smrti a donucené dovolené, tak ať, ale umírání na bitevním poli jí nebylo jedno. Zhluboka se nadechla. Otevřela pusu a už chtěla něco říct, načež ji opět zavřela. Chtěla mu strašně moc věcí vytknout a zároveň nechtěla.
"Jen příště buď opatrnější," na chvíli se odmlčela, poté dodala tišeji "prosím". Připadala si hloupě, on se snažil být upřímný a ona plácla totální hovadinu.
Léčba byla u konce a s tím i jejich otevřenost. Satsuki si převzala pyžamové triko, ale nedala se do oblékání. Pohlédla na Ieyasua skrz havraní vlasy a drobně se usmála nad jeho pochvalou. Slyšet od někoho jiného než od matky, že je šikovná, znělo tak zvláštně.
"Děkuji, to ty taky," zvedla se ze země, "ráda bych."
Představa koupele byla stejně úžasná jako zbavení se nejhorší bolesti v rameni. Už se viděla, jak se noří do chladné vody, jak ze sebe smývá špínu, dřevo, hleny. Udělala pár kroků k vodě a nechala tričko spadnout na zem. Otočila se přes rameno.
"Budu rychle, pak klidně můžeš jít," s těmito slovy vyčkala, až Ieyasu jí dopřeje soukromí, načež se svlékla a hupsla do vody. Realita byla ještě lepšejší než představa, avšak studánka zaostávala na domácí koupel. Jak slíbila, tak i udělala. Ve vodě nezůstávala dlouho. Vylezla, oblékla se do čistých věcí špinavých pouze od hlíny, věci obsahující i dřevo přemáchla, ovšem z kalhot nejdříve vyndala lahvičku s papírkem. Byl to pouze nutný úkon, aby částečně ukojila potřebu čistých věcí. Smířila se s tím, že věci nebudou vonět po aviváži. Mokré věci nějak smuchlala do sebe, lahvičku vzala do ruky a vydala se do tábora.
"Můžeš jít," pověděla medikovi cestou, když ho míjela. V táboře si mokré věci přehodila přes větev, načež se zamračila na ten bordel, co se tam v noci vytvořil. S povzdechem se dala do úprav a obnovení spolustanu, poté začala hledat své věci.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Po, 2020-05-04 00:05 | Ninja už: 1697 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
studánka u lesa

Údiv nad její upřímnou odpovědí zakryl tenkým úsměvem. Příroda měla evidentně smysl pro humor – člověk, který vynakládal takové úsilí na to, aby si nepustil nikoho k tělu, se ze všeho nejvíce bál samoty. Alespoň tak si to medik vyložil.
Její otázka ho překvapila, ačkoliv jí mohl očekávat.
„Víš, asi ti to nedovedu dostatečně popsat,“ začal. Nebyla to strategie, pomocí které by se snažil utéct od tématu, vážně netušil, jak svoje představy po požití různých dávek toxinu vylíčit.
„Kdybych to měl shrnout jedním slovem… tak asi „chaos“,“ řekl po krátkém odmlčení a dále nic nespecifikoval. To byla debata vhodná pro jiné místo a jiný čas. Věnoval jí letmý úsměv a kmitnul očima ke své světélkující ruce.
Jeho jutsu už v podstatě napravilo všechny škody, které mohlo. Už se chystal terapii ukončit, když si zničehonic všimnul zvláštní věci: Za léta praxe se mu nestalo, že by průběh léčení pomocí Shousen no Jutsu zvládl tak dobře. Počáteční stres a nervozita z celé situace pominuly a on se dokázal na kontrolu chakry soustředit dokonce během konverzace.
Nevypadalo to, že by Satsuki shledávala léčbu nepříjemnou. Rozhodl se tedy ještě chvíli setrvat a využít tak techniku pouze na tlumení bolesti, kterou způsobovaly zbytky zranění, jež nemohl pomocí své techniky úspěšně zaléčit.
„Víš, já nejsem zrovna prototyp ideálního shinobi,“ řekl po chvíli chtě vysvětlit důvody svých častých nehod. Zahleděl se jí do očí a pokračoval.
„Vlastně jsem dost mizernej shinobi,“ zasmál se. Nepoužívanou rukou si lehce odstranil pár neposedných vlasů z čela. „Co tím chci říct – jsem spíš akademickej typ. Vždycky jsem se viděl spíš v nemocnici než na misích s jednotkami Kirigakure no Sato.“
Ruka na jejím rameni pomalu přestala zářit zelenou chakrou, on ji tam však ještě chvíli nechal. „Já jen abys to věděla a zbytečně ode mě nečekala víc, když už jsme u těch upřímností,“ dořekl a pomalým, opatrným pohybem se postavil na nohy. Satsuki odvedla skvělou práci; sutura držela, jak měla.
Vzpomněl si, co ho učili na hodinách etiky, kterou tak moc nenáviděl. Sehnul se tedy pro vršek od jejího pyžama a podal jí ho, aby se alespoň jednou zachoval jako pravý gentleman.
„Moc děkuju za pomoc, jsi šikovná,“ řekl a zazubil se. „No, asi ti dopřeju soukromí a nechám tě se v klidu umýt,“ dodal.

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Ne, 2020-05-03 23:41 | Ninja už: 2476 dní, Příspěvků: 687 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Tým G: Ztracený ostrov

Kenshin pohlédl na Renjira a unaveně se pousmál, "Tak trochu. Je to naše jediná možnost," přiznal a nespokojeně se ušklíbl. Ani jemu se to nelíbilo. Tohle byl ale jediný způsob, jak se alespoň pokusit o záchrannou misi. Ať už by lidi rozdělil na skupin, nebo je držel pohromadě, byla tu malá naděje, že se to povede.
”Obávám se… ,” vyhrkl honem, aby předběhl Makuru, která už už otevírala ústa. Bylo vidět, že se jí dotklo to, co kotě prohlásilo, a když ji ani Kenshin nedal prostor pro vlastní obranu, založila si ruce na prsou a mlčky se mračila.
”… že nejsme v situaci, kdy by mohli zranění jen tak polehávat čekat na záchranu. Můj plán je následující. Makura, Tanami a posádka obsadí loď a zajistí cestu. Renjiro a Yui tajně osvobodí vězně v chrámu zatímco já zaměstnám svého bratra Akazakeho,” rozdělil jednoduše skupiny a pohlédl na Makuru, která se pořád tvářila jako kakabus, s Tanamim. Ten jen přikývl. Svůj pohled poté věnoval i dvojici.
”Chvilku si ještě odpočiňte a připravte se, vyrazíme do hodiny,” pronesl pevným velitelským hlasem, načež se vrátil k čaji.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Ne, 2020-05-03 22:01 | Ninja už: 2975 dní, Příspěvků: 674 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

"Ale mrzačit se ti jde zatím skvěle," neodpustila si kousavou poznámku. Proti dikobrazovi se také dokázal zranit a teď incident s divočákem, Ieyasu snad musel být ještě větší magnet na zranění než Yuri. Potřásla hlavou, aby dostala z hlavy blbé vtipy a koukla na medika, který se zrudlým obličejem a s pusou až k zemi, kam si se vešlo hejno much, na ni zíral jak na pytel blech. Sat odvrátila hlavu, přičemž její tváře nabraly červeného odstínu.
"K uklouznutí to mělo daleko," pronesla chladnějším tónem, než zamýšlela. Kdyby tu nebyl Ieyasu, plácla by se do čela, takhle jen levačku zatnula v pěst a v duchu si vynadala do blbce. Na vyzvání se usadila jinak a vyčkávala, co se bude dít.
"To zvládn...no do p*****," nečekala, že to bude bolet až tak! Jedna věc byla s tou rukou hýbat a jinak manipulovat, ale promačkávání bylo ještě horší, než si uměla představit. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Snažila se již dále nenadávat, ale ta bolest...utekla ji ještě jedna nadávka, než konečně Ieyasu promluvil, což znamenalo i puštění jejího ramene. Vyndávání tříšek oproti ohmatání bylo jako šimrání. S tou bolestí si ale byli kvit, sice jí ještě nikdo nic nezašíval, ale dokázala si představit tu bolest, teď rozhodně jo. Jakmile si vedle ní Ieyasu poposedl, měla chuť mu říci nějakou další kousavou poznámku, jenže nechala si ji pro sebe, už takhle vypadal, že utrpěl profesní újmu. Po pečetích přišla vysloužená úleva. Mohla by takhle setrvat x hodin, nebo do doby, kdy jejich sadistická sensei vymyslí trénink, u které bude cíl nezabít se navzájem.
Na jeho otázku nasadila svůj nic neříkající výraz. Nechápala, proč to chce vědět. Byla to jen a jen její vec, a navíc Kaijua seřvala za to, že jim vyslepičil svoji slabinu a ona měla udělat teď to samé. Rukou zajela do kapsy u kalhot, kde byla malá lahvička s lístečkem. Možná si Ieyasu zasloužil znát pravdu, ale znamenalo to se někomu otevřít. V mysli se jí odehrával krátký souboj. Pohlédla mu do očí, přičemž se smutně usmála.
"Nikdo tam nebyl," nehodlala to nijak dále rozebírat, vlastně nebylo co. Doufala jen, že je nikdo neslyší. Nechtěla, aby o tom někdo další věděl.
"Co ty bys tam měl?" zajímalo jí upřímně, a když už měli svěřovací koutek, bylo to fér.

Obrázek uživatele Bl4ckGh0st
Vložil Bl4ckGh0st, Ne, 2020-05-03 19:56 | Ninja už: 1836 dní, Příspěvků: 136 | Autor je: Manga tým, Obsluha v Ichiraku

Isamu Kenji
Tým C

Instinkty

Ani nedutal, ale potichu se přesunul o pár kroků zpět. Čekal přesně na ten okamžik, kdy se Fun odhodlá k zaútočení. Isamu nepočítal s tím, že se samuraj jen tak nechá nachytat, ale přesto věděl, že cinknutí slyšel. Teď je moje šance, mám čas na to provést tohle odlákání. Druhá část totiž byla samurajův pohyb vstříc Funovi, který umocnil zapojení dvou smyslů, kterých se mohl Isamu v těchto zhoršených podmínkách chytit. Díval se přímo na samuraje, který teď mířil s napřaženou pěstí na Funa. Toto napřažení mu stačilo k tomu, aby se pomocí této zvláštní synestezie zvládl dostat do samurajových mozkových tenketsu, aspoň na moment. Jdeme se na to. Sakra, tomuhle se musí Fun vyhnout, nebo to pěkně schytá. Co ostatní?To až pak, soustředění je teď hlavní. Samuraj byl velmi vhodně natočený a své zaregistrování jak zvukového podnětu ze zbraně, tak vizuálního podnětu, který Fun vyvolal, nemohl zapřít. Ani přes zbroj.
Kasumi Juusha no Jutsu! složil Isamu pečeť. Samuraj, pokud v tom brnění opravdu nespal, by měl teď daleko víc zhoršenou podívanou na skladiště. Chlapcovy zorničky se rozšířily a vylezl mu na tváři letmý úsměv. Někde na zdích by se totiž měly začít rodit podivnosti. I kdyby se z toho teď dostal... Hehe.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Ne, 2020-05-03 00:58 | Ninja už: 1697 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
tým D
lesní studánka

„No vidíš, tak to abych si useknul rovnou i tu druhou,“ okomentoval kysele poznámku o pedikúře. Ieyasu patřil – tedy pokud nešlo o lidské pocity – mezi velice všímavé jedince. Proto se také zděsil, když si uvědomil, že šití svěřil osobě, jejíž dominantní ruka byla momentálně nepoužitelná. Byl si naprosto jistý, že Satsuki ve většině případů drží zbraň ve své pravačce. Celou situaci se ale pokusil nezhoršovat náhlými změnami plánů a zůstal potichu.
„Jistě, díky,“ odpověděl stroze, aby náhodou nerozvinul debatu o vyšívání. Satsuki si s chirurgickou jehlou – ačkoliv drženou v levé ruce – počínala velice obratně. Natolik obratně, že se medik po chvíli rozhodl chopit role hlavního odsávače krve místo Yuriho: „Díky, Yuri, už to zvládnu. Nechci tě zbytečně zdržovat.“ Moc si cenil jeho pomoci, ale nemělo smysl ho jen tak otravovat s něčím, co díky postupně se zmenšující ráně mohl udělat on sám.
„Jo, chtěl jsem jen – au,“ vypískl, když se jehla prodrala kůží. „Gomene, není to tvoje chyba. Tohle se bez lokální anestezie občas stává.“ Své důvody už nedovysvětlil, sám si totiž nebyl jistý, co přesně ho k unáhlenému útoku na divočáka přivedlo.
„Nemusíš mít strach, nemůžu si dovolit umřít. To by pak mohl umřít někdo jiný a Mia by mě za to zabila.“ Nervózně se zasmál, poněvadž si uvědomoval, jakou hloupost právě schválně vypustil z úst, aby odvedl pozornost od lehkého začervenání se v obličeji.
Poslední steh a krvácení víceméně ustalo. Teď ho čekala jen pravidelná terapie pomocí lékařských technik pro urychlení hojení. Ta však mohla počkat. Teď musel splnit svou část dohody.
„Jo, krátká pauza od povolání konč–“ Mozek mu do slova a do písmene zamrznul, jako kdyby snědl příliš rychle obrovskou porci zmrzliny. Vytřeštil oči, zrudl a dolní čelist mu spadla snad až na podlahu. V statické poloze setrval několik vteřin – než si uvědomil, že by měl něco udělat.
„J…jen– jen si umyju ruce,“ vykoktal a sehnul se ke studánce, do níž bez přemýšlení ponořil hlavu až po krk. Chladná voda působila jako balzám na nervy. Jako pštros s hlavou v písku takto na pár krátkých chvil zůstal, aby se uklidnil. Neměl čas řešit příčinu své reakce – které si Satsuki snad nemohla nevšimnout. Na to si vymezí čas po tom. Jedno však bylo jisté: Takovou reakci u sebe ještě nikdy nezaznamenal, a to už v nemocnici sloužil dlouho.
„Promiň, trošku jsem uklouzl,“ okomentoval svůj výstup a nasadil svůj obvyklý výraz. Jak teď litoval, že nemůže sáhnout po masce a brýlích.
Natáhl si pár nových rukavic a poprosil ji, ať se posadí, aby nemusel nohu zbytečně namáhat. Jakmile tak učinila, posadil se o kousek za ní. Měl pro to dva důvody: Chtěl jí dopřát co možná největší soukromí a také nechtěl, aby viděla jeho nejistý výraz. Působilo by to neprofesionálně, a to on neměl rád.
Začal desinfekcí. „Za tohle mě budeš nenávidět, ale potřebuju vědět, jestli nemáš něco s kostí nebo vazy… a tak,“ řekl tiše a lehce položil ruku na její rameno, které už kvůli kolizi se stromem hrálo všemi odstíny modré, červené a fialové. Lehké přiložení ruky se proměnilo v silný stisk a následovalo dosti bolestivé testování integrity opěrné soustavy. Většinou při těchto úkonech cítil, že pacientovi pomáhá, tentokrát se však nebyl schopný zbavit pocitu, že jí ubližuje. Dobrou zprávou však bylo, že šlo pravděpodobně jen o naraženinu s ošklivou modřinou – bez RTG si však jistý být nemohl.
„Ještě vyndám pár třísek a pak už to bude v pořádku,“ sdělil jí omluvným tónem a pomocí pinzety pečlivě vytáhl z kůže několik kousků dřeva. Celá procedura trvala asi pět minut a on se konečně stačil pořádně uklidnit.
Teď už stačilo zbavit se ranek a ošklivé modřiny. Shousen no Jutsu mělo stačit. Osmělil se a poposedl si tak, aby seděl hned vedle ní.
Tygr, kůň, zajíc, krysa, pes. Pečetě skládal pomalu, nemělo cenu spěchat. Nehodlal jí zbytečně působit další bolest – radši se bude soustředit na tlumení bolesti za cenu pomalejšího léčení. Ruka mu zasvítila zelenkavým světlem a on si z ní sundal latexovou rukavici. Chvilku váhal s dlaní ve vzduchu, nakonec jí však přiložil na její rameno a lehce ho stiskl. Teď už necítila žádnou bolest.
Seděl vedle ní, držel jí za rameno a se zavřenýma očima se soustředil. „Satsuki, můžu se tě na něco zeptat?“ řekl najednou starostlivým hlasem, „…co se stalo, když ses nadýchala toho kouře?“

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, So, 2020-05-02 20:29 | Ninja už: 1975 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Seděl ve vodě a přemýšlel nad budoucností. 'Potřebuju zesílit. Takhle, jak sem na tom teď, nic a nikoho neochráním. Potřebuju zasílit.' pomyslel si Kaiju, zatímco seděl nahý ve vodě. Už mu nepřipadala tolik studená. Chtěl se postavit, ale vyrušil ho někdo a tak se otočil. Za ním se objevil Yuri a když zjistil kdo to je, otočil se zpět a podíval se do vody. Na jeho vtip nijak nereagoval. Nebyl v příliš dobré náladě. Nechtěl si od něj vzít ani to jídlo, ale jelikož měl celkem hlad, vzal si ho.
,,Díky, Yuri." poděkoval a držel ho v ruce. Čekal, než odešel pryč a pak si to odpochodoval ke svým mokrým věcem, které sušil na kameni. Cestou ony špinavé věci položil na písek, aby s ním nemusel chodit sem a tam. Položil ono jídlo na kámen vedle. Sáhl si na své spodky, které si vypral, jestli jsou suché, načež byly a tak si je mohl konečně obléci. Než se rozhodl se najíst, odešel ještě do vody si vyprat ty špinavé věci. Cestou je vzal z pláže a odešel do vody, kde byl alespoň po kolena. Ty nestihl vyprat, protože přišel Yuri. Stál tam nějakou dobu, než si je stihl vyprat. PO nějaké době, když byly vyprané a zbavené potu a nečistoty, co to v té vodě šlo, odešel ke svačince. Položil mokré věci vedle, aby uschli. Otevřel si ono jídlo, od Yuriho a pustil se do něj.
,,Docela dobré." konstatoval po prvním soustu. Pak s výhledem na moře je v klidu dojedl. Strávil tam další půl hodiny, než se mu vysušilo prádlo. Nějak ani neměl náladu, se tam jít ukázat. Sám si myslel, že to co ostatní viděli, tak jim musí připadat hodně slabý. Zažil toho méně než oni, byl slabší a navíc teď i v depresi. 'Musím nějakým způsobem zesílit. Nějak, musím. Jenže nevím jak. Jak mám zesílit. Neznám způsob. Nevím jak.' tyhle pocity, ho od dnešního rána pronásledovali. Byl z nich v depresi. Kvůli tomu neměl ani náladu, se ukazovat v táboře. Prostě tam seděl na kameni, jen v trenkách a čekal, jestli pro něj někdo dojde. Sám se nemohl odhodlat k odchodu do tábora.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, So, 2020-05-02 20:01 | Ninja už: 2975 dní, Příspěvků: 674 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Satsuki Min, tým D

Neměla náladu ani energii na mlácení někoho, za fakt blbé vtipy, a tak poznámku o doktorech radši přešla. Ieyasu byl zranění dost a Sat na tom nebyla o nic lépe, řezné ranky tady, modřiny zase támhle, prostě značka ideál po bitvě.
"A taky ušetříš za pedikuru," přidala se do spolku špatných vtipů. Sedla si vedle zakuklencovi zraněné nohy, aby k ní měla dobrý přístup. Od Ieyasua si přebrala pár rukavic, které si obratně nandala jako medik jen bez toho divného prásknutí na konci. Práce v bylinkářství nesla své výhody. Když jí byla podána nová jehla, zmátlo jí to, mohla přeci použít již tu načatou, ale nic k tomu neříkala a prostě si jí vzala. Udělala potřebné úkony, načež si dala vlasy za ucho, aby se nepletly při práci, a jehlu i s nití si vzala do levé. Byla pravák, jenže nechtěla mu ublížit, když má zraněné rameno a s levou byla vcelku také obratná.
"Kdyby to bolelo, nekřič, nechci ohluchnout, budou tam jen iniciály," a bez větších keců a varování se dala do zašívání.
Se skloněnou hlavu si těžko mohla povšimnout Kaijua, dokonce i Yuriho odchod sotva zaznamenala, jak byla ponořená do prvního zašívání kůže. Snažila se být jemná, nechtěla mu ublížit či více zranit. Po zvyknutí na nějaké tempo se odvážila kouknout na Ieyasua. Byl to jen letmý pohled, než se vrátila radši k zašívání.
"Bylo by hezké, kdyby ses nezmrzačil jako první," v její hlase se ozval nádech starosti s příměsí výtky. Kdyby někdo potřeboval medika, nestihl by tam dorazit a ona neměla žádné základní znalosti v léčitelských technikách. Kdyby nějaké měla tehdy u Sokolovny, třeba by Yuri měl stále svoji nohu. Na jejím obličeji se objevily chmury z těch vzpomínek. Nerada si je pouštěla k tělu. Jenže minulost se nedala změnit a Yuri tu nohu nebude mít už nikdy zpátky, jen nějakou náhražku.
"Jen, buď příště opatrnější." dodala po chvíli ticha tlumeným hlasem. Nevěděla, prčo to řekla, ale cítila, že to musí říct.
Dodělala poslední stehy a svoji prvotinu dokončila, jako by zašívala díru v ponožkách. Medik nebyla a nehodlala si ani na něj hrát. Prohlédla si svoji uměleckou práci a pokývla hlavou, načež odložila jehlu a sundala si rukavice.
"Hotovo. Teď už můžeš zase být medik," po těchto slovech si sundala horní díl pyžama, tudíž před Ieyasuem, tam seděla jen v kalhotách a podprsence. Natočila se tak, aby měl přístup k jejímu rameni.

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, Čt, 2020-04-30 13:00 | Ninja už: 3149 dní, Příspěvků: 1293 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Ieyasu ma ubezpečil, že kľudne sa môžem umyť celý, kedže na v nemocnici už pár nahých ľudí videl.
,,Ha, to by sa ti páčilo!" odvetil som mu a podobne, ako na vtipe o ródeu, aj na tomto som sa veľmi pobavil. Ieyasu sa nesmial, ale to som pripisoval tomu, že je vo veľkých bolestiach, a že bolesť asi potlačila jeho schopnosť vnímať humor. V tom sa tam ale vynorila Satsuki a to už som bol na 100% presvedčený, že umývanie celého tela nechám na inokedy. Satsuki povedala, že ak ho budem zašívať ja, tak tiež skončí bez nohy.
,,Ak ťa to uspokojí, tak život bez nohy nie je až tak zlý. Aspoň v nej už nikdy nedostaneš krč," utešoval som skôr sám seba, než Ieyasua. Kľakol som si na jedno koleno a čakal, ako sa teda rozhodne. Ihlu nakoniec podal Satsuki, ale bol som ochotný pomôcť, ako sa len dalo.
Keď som si bol istý, že bude v poriadku, vybral som sa naspäť do tábora, teda do toho, čo z neho ostalo. Pár chvíľ som hľadal tričko, no nakoniec som ho našiel visieť na jednom zo stromov. Vzal som si ho na seba a potom som vyšiel hore na strom, na ktorom sme predtým boli, pre bundu a batoh.
Hmm, aké zvláštne, nikto tu nie je," pomyslel som si. Kaiju sa musel vytratiť zatiaľ čo sme riešili Ieyasuovu nohu. Nevedel som kde by mohol byť a čo by mohol robiť, ale tipoval som, že kedže pri studni sme sa stretli iba my traja, on sa musel ísť umyť do mora. To vlastne nebol zlý nápad. Mohol som si tam oprať aspoň nohavice. Vybral som sa k moru tiež. Tam si Kaiju práve pral svoje oblečenie.
,,Kaiju! Nemal by si sa len tak vytratiť, v tej vysokej tráve tuto v okolí by si sa ľahko stratil!" môj zmysel pre humor sa s každým blízkym stretnutím so smrťou asi zlepšoval. Alebo zhoršoval, to záleží na uhle pohľadu. Vyzliekol som si nohavice a ostal tam iba v spodnom prádle a nohavice som si vo vode opral.
,,Oh, a ešte niečo..." siahol som do ruksaku a hodil Kaijuovi zvyšné knedlíčky.
,,V noci si zaspal tak skoro, že som sa s tebou ani nestihol rozdeliť. Stratil si veľa energie, tak sa teraz najedz, aby si ju aspoň trochu doplnil," zahlásil som mu s úsmevom. Chvíľu tam tie nohavice schli, ale vďaka teplému počasiu to netrvalo až tak dlho. Obliekol som si ich a vrátil sa naspäť do tábora. Očakával som, že ostatní tam už budú. Ešte raz som skontroloval, či som náhodou nestratil zvitok, ktorý mi sensei nechala postrážiť. Našťastie som ho stále mal, ani som nechcel pomyslieť čo by sa mi stalo, kebyže nie. Mia nám takisto povedala, že tam máme trochu poupratovať. Moje veci to až tak neschytali, iba som si trochu upravil strom, na ktorom som prebýval, ale pomohol som Satsuki a Ieyasuovi s ich stanom. Blížil sa obed, tak som čakal na sensei a dúfal, že sa objaví aj s niečim na jedenie, kedže moje zásoby sa už definitívne minuli a ryby som dnes nechytal.

Obrázek uživatele Kitabatake
Vložil Kitabatake, Čt, 2020-04-30 00:15 | Ninja už: 1697 dní, Příspěvků: 137 | Autor je: Pěstitel rýže

Ieyasu Kitabatake
Tým D
lesní studánka

„Zatracená krev... vidím pěkný h–“ zarazil se, když před sebou zahlédl mladíka pokrytého vrstvou hlíny. Za normálních okolností by se za svoje malé představení plné křivých stehů a vulgarismů zastyděl – tato situace se však za „normální“ zcela jistě považovat nedala.
„Ohayo,“ procedil mezi zatnutými zuby přičemž dotáhl nejnovější šev. Nůžkami ustřihl niť a nahmatal vedle sebe nový kus gázy, kterým odsál rudou tekutinu. V mezičase se stihnul ohlédnout, díky čemuž se mu naskytnul pohled na Yuriho – evidentně tápajícího, zda se má jít vykoupat, nebo počkat, až bude mít soukromí.
„Klidně se vysvleč a skoč tam... nebudeš tomu věřit, ale v nemocnici jsem už pár nahejch lidí viděl,“ řekl mimoděk a znovu se nahrbil, aby se mohl věnovat svému zranění, „...Satsuki ale možná ne, tak směle do toho,“ dodal suše a zasmál se, když spatřil příchozí černovlásku.
Nedivil se, že Yuri do vody neskočil. Medika zaskočila spíš nabídka pomoci. „No... pokud vezmeš kus gázy a budeš čas od času odsávat krev, rozhodně mi tím ulehčíš práci, Yuri-kun.“
Na chvíli ucpal díru v noze obvazy, aby mohl kolegovi podat náčiní. Hodil po něm latexové rukavice a plastový pytlíček s obvazovým materiálem; Satsuki se zatím zapojila do konverzace, což ho překvapilo.
„Takže hra na doktora ve třech,“ řekl a rychle dodal, že věta nejspíše zněla lépe v jeho hlavě. „To bude těmi prášky,“ vyvalil ze sebe a po tváři mu stekla pomyslná kapka potu. Prášky to samozřejmě nebylo – v tuhle chvíli by si stejně nepřiznal, že je rád za jejich společnost. Že mu tak nějak nevadí trávit s nimi čas.
Nad nabídkou od Satsuki chvilku uvažoval: „No... jo, máš pravdu, asi to bude lepší, nějak se mi dneska klepou ruce. Pak se na to rameno mrknu, neboj.“ Podal jí pár rukavic a novou jehlu – nechtěl, aby musela pracovat s ušpiněnou.
„Nic zdobného prosím, nejsem kus látky na vyšívání,“ zavtipkoval ještě na její účet, aby si dodal odvahu – bylo to totiž poprvé, co měl tuto proceduru zažít od někoho bez zdravotnického vzdělání. Bylo to zvláštní, zdálo se mu, jako kdyby celé střetnutí s obřím divočákem tým tak nějak stmelilo – Yuri se Satsuki se k sobě dokonce chovali víceméně kamarádsky, a to se dalo považovat za více než překvapivé.
Jeden člen týmu D však chyběl – ten člověk, který chvilku trojici pozoroval zpoza stromů, a odešel tak rychle, jak se zjevil. Ieyasu možná nebyl zrovna nejempatičtějším jedincem, ale poznal, že Kaijua něco trápí. Teď se ovšem musel soustředit na šití.

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, St, 2020-04-29 18:44 | Ninja už: 1975 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Kaiju leží na zemi a přemýšlí nad životem. To se lidem děje v hlavě, když umírají. Ačkoliv on sám neumíral, byl na to připraven. Hlavou se mu honili nejrůznější myšlenky, od jeho sestry až po tento team. Hleděl na oblohu, ignorujíc vše okolo. Ani si nevšiml, že by přišla sensei. Neměl na to sílu. Prostě tam jen ležel, jako tělo bez duše. Nijak se nehýbal, na nic nereagoval, jako by byl mrtev. 'Kdybych byl silnější, mohl sem je ochránit. Kdybych víc trénoval, mohl sem ho porazit, aniž by se někdo zranil.' celé si to vyčítal, přičemž věděl, že to není jeho chyba. Chtěl se stát silnějším a tak tohle bral jako dobrou lekci. Náhle ho něco, nebo spíš někdo zvedl ze země a jelikož neměl ani sílu promluvit, byl ticho. Manipulovat s ním muselo být, jako hrát si s panenkou. Nekladl žádný odpor a ani nevzdoroval. Nakonec, když ho ten někdo usadil na větev ve stromě, uviděl kdo ho sem odnesl. Ale nic neřekl a po chvíli tam usnul. Nedostatek spánku a pak ta noční bitka ho učinila ospalým ještě více.
Probudil se až druhý den ráno. Otevřel oči, ale nikdo tam nebyl. Pohlédl dolů, aby se tam podíval, zda tam někdo není a co se nestalo. Kvůli státe rovnováhy spadl ze stromů dolů. Dopadl na záda a jen skřekl bolestí. S velkou námahou se postavil na nohy, přičemž se opíral o strom vedle něj. Poprvé viděl, co se stalo s jejich táborem. Stále neměl ani sílu být v šoku, ale prostě se odbelhal ke svému stromu, kde měl původní základnu. Nic mu tam nezůstalo, až na jedno čisté oblečení. Vzal si ho sebou a odešel ke studánce. Dorazil tam po dlouhé době a zastavil se za jedním ze stromů. Zaposlouchal se, jak si ti tři povídají.
,,Mají pevné kamarádství. Já se s nimi asi takto nikdy bavit nebudu moci." řekl nasadil skleslý obličej. Namířil si to k moři místo studánky. Když odcházel, mohl ho někdo zahlédnout. Nakonec, skoro po půl hodině došel k moři. Tam si sundal všechno špinavé oblečení a čisté si položil vedle na nejčistší kámen. Svlékl si i dokonce trenky a vlezl do moře. Voda byla hodně studená, ale v nynější situaci mu to ani tolik nevadilo. Moc tu teplotu nevnímal. Chtěl se hlavně umýt od té špíny a potu. Když se jakžtakž umyl, vylezl ven pro své špinavé oblečení. vzal si ho a odešel zpět do moře, kde ho plánoval umýt.