NFFORPG - Kirigakure no Sato

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica

Čakal čo povie jeho sensei a snažil sa nedať na sebe poznať ako veľmi je nervózny. Zavrel oči na malú chvíľu a zhlboka sa nadýchol aby našiel svoj vnútorný kľud. On si nesmel dovoliť strácať sa v spomienkach, samozrejme pokiaľ nechcel aby sa zas rozplakal.
„O tomto sme snívali už od útleho veku. Nemôžeš si dovoliť zahodiť šancu, ktorú si dostal“ ozval sa mu v hlave hlas jeho dvojčaťa. Vedel si živo predstaviť ze by mu niečo podobné povedala keby tam bola.
“Áno pane, práve dnes ráno som skončil na akadémii“ na tvári sa mu mihol malý úsmev a presunul obe ruky za chrbát. Skoro okamžite sa vystrel a pozrel zas na senseia, bol rozhodnutý urobiť všetko preto aby sa stal ninjom na ktorého môže byť jeho rodina hrdá.

Jirou Kitabatake
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

Muž v bílém plášti se přátelsky usmál, když mu vše došlo – světlovlasého mladíka za ním poslala Mizukage. V duchu zalitoval, že ten den ještě neměl šanci se na chvilku posadit na denní místnost a přečíst si svitek, který mu ráno na příkaz hlavy vesnice předal Deri-san.
Čtení musel odročit až na doma. Jako vždy se s úlevou v namožených nohách posadí na pohovku a s čajem v ruce projde veškerou potřebnou dokumentaci.
„Ach tak… Ty budeš jeden z nových členů týmu C, že?“ zeptal se ho s úsměvem na rtech a pokusil se netvářit udiveně kvůli chlapcově ruce, položené na kataně.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Nadešel čas a oni vyrazili. Cesta to nebyla lehká a Renjiro si nebyl jistý, jestli se mu ulevilo, nebo přitížilo, když se rozdělili. Této nejistoty ho ale zbavil pohled dolů na úpatí sopky, které ozářil blesk, a jeho útroby sevřela ledová pěst.
„Jak tohle jen dokázal? Jak vůbec dovede tolik soch ovládat!?“ vydechl ohromeně Renjiro při pohledu na kamenou armádu.
Tohle bylo vážné. Ještě nikdy nic podobného neviděl, a vlastně si ani nedovedl představit, že by jeden člověk mohl mít takovou moc, aby něco takového dokázal. Co byl Kenshinův bratr jen zač!? A co vše z toho se dalo připsat těm artefaktům?

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Trénink na ostří nože

-Den čtvrtý
Mia Sashikizu
"No teda valím bulvy!Ještě před pár dny,by se tohle neobešlo bez vzájemného obviňování,hašteření a poměřování kunaiů...To je tak dojemné,ty dnešní pulci rostou tak rychle checheche."Ušklíbla se Mia ,nevšímající si kradmých kritických pohledů od ostatních strávníků, načež odhodila svoji poslední kančí kost do ohně a otřela si ruce o něčí zmuchlaný kus oblečení, co ležel opodál.Následně vyskočila na nohy,podrbala se na zadnici a zaměřila se opět na válející se čtveřici."Těm chytřejším z vás pravděpodobně už došlo,co bude následovat,ale raději to řeknu nahlas...Chtěla jsem věděl,jestli si jste vědomi svých nedostatků a jestli máte buráky na to je vytáhnout na světlo světa,což se v zásadě povedlo,takže možme překročit k praktické části dnešního dne.Umyjte si papulky,chvíli si dejte oddech a za dvacet minut začněte. Budete cvičit ve dvojicích: Mistr skleslá huba s panem zraním se kdykoliv mám příležitost a druhá dvojce bude opět dřevák s kyselkou."Dala jim chvíli na to,aby to zpracovali a pokračovala."Ieyasu ty ses trefil s tím,že musíš zapracovat na svých bojových dovednostech.Nikdo z týmu tě nemůže pořád hlídat,takže si s Kaijuem dáte hezký klasický taijutsu zápas, bez nějakého ninjutsu nebo genjutsu. Ale aby z toho Kaiju taky něco měl a zlepšil se,budeš mít možnost používat své zbraně jako výhodu! Kunaie, shurikeny, klacky, cokoliv ale vynech ty svoje jedy...Kaiju ty se tak se svým osobitým taijutsu stylem naučíš,jak sebrat ozbrojenému protivníkovi jeho výhodu a správně ho odzbrojit, lepší teď než potom!"Změřila si mladíky,jestli jí pochopili a pak se přesunula k druhé dvojici.
"Satsuki na genjutsu taky dojde to se neboj a upřímně všichni by jste v tom potřebovali dostat lekci.Co se týče komunikace v týmu,tak se musíš naučit odlišit osobní složku od té, na které závisí život celého týmu cheche.A tobě ty náš malý pašeráku termitů nezbývá nic jiného než si vylepšit ty dovednosti, které ti ta tvoje noha nelimituje. Budete zase jako včera používat kombinaci vody a ohně. U vás dvou je důležité, aby jste se naučili ovládat čakru a svůj element, co možná nejlépe, dokud na to máme ještě čas.Takže minule to byla horká voda, teď přejdeme na vyšší stupeň a to páru! Najdetě si nějakou klidnou, ničím neobývanou část lesa a zkoušejte, jak vařící páru tak i tu o něco studenější. Při tom můžete pilovat tu svoji komunikaci, už by jste v tom měli mít nějakou tu praxi jasné? Jasné! Rozchod!" Zavelela Mia a propustila svoje svěřence vstříc jejich tréninku.

Satsuki Min, tým D

Marináda se jí fakt povedla. Nikdo nemohl mít sebemenší výtku. Teď stačilo najít nějakou štětku na pomazání. Uprostřed přírody žádný problém, po jejich včerejším boji s divočákem ještě jednoduší. Ušla sotva pár metrů a na zemi si hověla větvička ideální na povýšení na štětku. Popadla povýšenou a jala se celá žhavá natírat maso. Nadšení z její práce přímo z ní čišelo. Sensei vzdala otáčení a vystřídala se, spíše nakázala Kaijuovi, ať to převezme. Ze Sat stále čišelo stejné nadšení. Z přídělu tuhého masa a placky ze křoví nebyla zrovna nadšená, ale sníst něco musela. Kousla do masa a chroustla do placky. Nenápadně okoukla reakce ostatních. Těšilo jí, že všichni měli podobné výrazy. Na svůj malý seznam přidala další věc, kterou udělá hned, jakmile se vrátí domů, nají se něčeho, co ví, kde se vzalo. Náhodné mrtvé věci z bohemzapomenutého ostrova nehodlala nic mít. Po nejen neženském, ale i nelidksém, říhnutí sensei se přešlo na jejich slabiny. Každý z kluků měl nějakou slabinu, jenže Sat byla dokonalá. Krásná dívka, přemýšlivá, nebojí se ušpinit a někomu rozbít hubu, jen ta komunikace vázla a celkově chování k lidem, ale to neviděla jako slabinu, spíše její osobní rozhodnutí. V týmu její slabina byli ti idioti a budižkničemové, ať si říkal, kdo chce, co chce, byla to pravda, nahlas jí ovšem odmítala říct.
"Moje asi genjutsu, moc lidí to nepoužívá a je dobré to umět rozpoznat. Slabina týmu je naše komunikace," odvětila mezi sousty. Měla strach, jak s těmito informacemi sensei naloží, a obávala se jejich následujícího tréninku.

Tenshi Wakiya, tým A

Slova sensei jí rezonovala v hlavě. Věděla, že je nejslabším článkem týmu, že proti těm třem nemá šanci, ale slyšet to od Mikayo bolelo.
"Hai, hai," vyšlo z ní tiše. Zařadila se za něj ztracena ve svých myšlenkách. Realita hold bolela a její veselá nevinná nátura nenašla cestu na povrch. Jediné, v čem byla dobrá, byla střelba z luku. Nemohla si ho nechat pustit k tělu, v tu chvíli by ji převálcoval jen pohledem. Šípů neměla zrovna na rozdávání. Bylo na čase se naučit střílet z luku i kunaie, a nebo vymyslet úplně jiný způsob, který by dával i smysl.
Myšlenky se jí střídaly, dokud nedošly k soupeřům. Nemuselo se jim povést je rozdělit, jak by si přáli. Mohla by znova skončit proti té šílené ženské. Při vzpomínce na pusu zrudla až za ušima. Tyhle věci se snažila rychle, ale moc jí to nešlo.

Tým C
starý sklad

Prostory skladu se ozvalo nelibozvučné zacinkání. Tři kunaie dopadly na pláty samurajovu zbroje. Vrstva kvalitní lakované oceli však pro trojici ostrých nožů představovala neproniknutelnou bariéru. Pouze jeden z kunaiů, letící trošku šikmo, lehce říznul obrněný kolos v oblasti podpaží, kterou zbroj nekryla. Šlo ale spíše o povrchovou ránu.
Muži v ocelovém plášti už pomalu docházela trpělivost. Nechtěl zbytečně masakrovat děti – to by jeho zápisům v bingo knize jistě nepomohlo – a proto se celou dobu držel zpátky. Doufal, že je nevyrovnanost tohoto souboje donutí utéct. S postupem času mu ale začínalo být jasné, že když nebude jednat rychle, dostaví se pro něj ještě větší problémy. Problémy daleko přesahující zabití čtveřice dětí.
Jeho těžkopádnost a spoléhání se na sílu a výdrž zbroje v lidech často evokovala pocit, že příliš neoplývá inteligencí – že je to jen další hromotluk bez špetky rozomu. Opak byl pravdou. Ve skutečnosti se na přemýšlení zakládal. To byl jeden z faktorů (společně s bohatými zkušenostmi z bojů), proč mu došlo, že většina z kopií mladého genina mu neublíží. Kdyby mu mohly ublížit, udělaly by to už dávno. A už vůbec by po něm neházely kunaie jedním směrem.
Nyní mu bylo nadevše jasné, jakým směrem má zaútočit, aby donutil originál vylézt ze skrýše.
Neuniklo mu ani skládání pečetí mladíka, kterého před chvílí ošklivě uhodil. Zbytek jeho protivníků se stále k ničemu neměl.
„Když můžou bluffovat oni, můžu já taky,“ pomyslel si a zpoza masky se zazubil.
Celý tým mohl vidět, jak se viditelně otočil proti Funovi, a jak chakrový oblak kolem jeho zbraně začínal opět nabývat na jasu – jako když předtím využil srpku chakry, aby zaútočil po Funovi.
Jeho cílem bylo donutit všechny kolem předpokládat, že útočí po slepém geninovi. Na poslední chvíli, když se chystal srpek chakry vypustit, se však otočil směrem, kterým před krátkou chvílí letěla trojice kunaiů. S mocým zařváním slova „Hadan“ vypustil smrtící vlnu chakry na bedny, za kterými se schovával Isamu.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica

Sledoval doktora pred sebou a čakal čo sa bude diať. „Pediatria“ blyslo mu hlavou a aj keď nechcel málinko sa pousmial. Trochu ho zaskočilo že v podstate nedostal odpoveď na svoju otázku či muž pred ním je Jirou Kitabatake. Bol sklamaný s toho že si myslel že stále ešte nenašiel svojho senseia, takže sa chystal ísť hľadať ďalej.
Urobil pár krokov než ho zastavil hlas toho doktora a skoro okamžite sa na neho zas pozrel. V mysli mu zahorela iskrička nádeje že predsa len našiel toho koho hľadal. “Aha?“ vyletelo z neho skôr ako to stihol premyslieť. Ani sám nevedel prečo zareagoval tak nepremyslene a takmer okamžite sklonil pohľad k zemi. Bál sa toho čo sa stane ak si jeho reakciu jeho sensei vysvetlí nejako zle. Otec by mu to netoleroval a vedel že by ho potrestal, keďže on si nesmel dovoliť správať sa tak nevychovane.
„Poprade pane, neviem“ začal a ruku presunul na rukoväť katany čo mal zo sebou. Nepremýšľal nad tým čo robil, bol nervózny s toho všetkého. „V kancelárii mizukageho my bolo povedané iba to že sa mám za vami zastaviť v nemocnici“ povedal ešte a pozrel zas na doktora pred sebou. Mysľou mu behali myšlienky na jeho rodinu, na čas strávený s jeho dvojčaťom a ich sen byť ninjom.

Jirou Kitabatake
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

Konečky prstů uchopil obroučku brýlí a jemně je posunul do správné polohy tak, aby viděl na chorobopis přiložený ke kartě pacienta.
„Mhmm, takže tady někdo nedodržoval klid na lůžku a je tu zase. Skvěle,“ zamumlal sám pro sebe a s pohledem, v němž se mísila únava a naštvání z nezodpovědného pana Takedy, si nabral z dávkovače upevněného na zdi trochu dezinfekce.
Pootevřený spis umístil do podpaží a naučenými pohyby rozetřel studenou gelovitou hmotu po rukách.
Už se chystal jít odložit spis do kartotéky, když ho zastavil mladý chlapec. „Uhmm… Pediatrie je na druhé straně nemocnice, chlapče,“ sdělil mu, aniž by si uvědomil, že se jedná o jeho budoucího studenta.
Otočil se na patě, když si uvědomil, že Ren hledá právě jeho.
„Aha. A jak ti můžu pomoct… Rene...?“ Zmatení v jeho hlase bylo opravdu znát – to možná proto, že si kvůli nadměrnému množství práce složku od Mizukage, obsahující mimo jiné i osobní karty jeho nových studentů, ještě stále nepřečetl.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Trénink na ostří nože

Kaiju tam seděl a koukal do země. Pomalu se chystal odejít od ostatních do lesa a trochu se tam prohnat. Přeci jen, takto mohl zesílit. Ale než stačil pohnout byť jen prstem, někdo promluvil přímo na něj. Kaiju jen lehce zvedl hlavu a podíval se na tu osobu. Byla to sensei, která mu přikázala otáčet opékající maso. Tehdy se mu vybavilo, jak poprvé neuposlechl příkaz sensei a proletěl se. Proto se nyní rozhodl poslechnout a zvedl se ze země. Došel k ohništi, aniž by se na někoho podíval a když tam sešel a otáčel maso, koukal pouze na maso nebo do ohně. Na ostatní se ani jednou nepodíval. Navíc vypadal dost sklesle. Otáčel maso do té doby, dokud mi Mia neřekla, že je to hotovo. Dostal svůj příděl a zase si došel sednout do kouta, kde se pustil do onoho masa. Bylo trochu tužší, ale v momentální situaci bylo dobré. Díval se pod sebe nebo na Miu. Některé kousky byl sice tvrdší, ale snědl všechen svůj příděl. Nechtěl moc mluvit, neměl na to moc odvahu, ale přišla otázka, na kterou ovšem musel odpovědět. Zapřemýšlel se nad jeho slabinou. Věděl, že je to jeho sestřička, ale jeho slabina, kterou mohl někdo využít v boji byla asi jiná. Sám si ji nebyl jist, měl hodně slabin. Zadíval se na své nohy a už na to asi přišel. 'Asi bych řekl, že neschopnost používat jakékoliv jutsu.' Snažil se promluvit jako poslední, ale Sat se k tomu nějak neměla a tak musel mluvit on. Nedíval se jinam, než na zemi pod sebou. ,,Ninjutsu." řekne a dál se dívá do země a dojídá svůj podíl jídla. Po dojezení jídla, položí zbytky na zem vedle sebe a zase opře hlavu o své kolena, přičemž čekal na další instrukce na trénink.

Tako Jahiro
Tým A
"Nedívat se mu do očí," pravil zamyšleně a nakonec přikývl, "sóka... ." Bojovat proti soupeři, kterému nemohl pohlédnout do očí neznělo snadně a chlapec si uvědomil, že bude muset bojovat proti své přirozenosti, aby se nenechal chytit do spárů iluze. Jeho jediná výhoda byla, že bojoval sice na blízko, ale díky Kidliči měl celkem dobrý odstup.
"Tak to bychom si měli pospíšit, abychom si mohli vybrat soupeře, budeme je muset přepadnout a rozdělit," odpověděl Chikage a přikývl.

Po domluvě vyrazili na cestu a Tako se při té příležitosti zařadil na pár slov k Mikayo, "Neznáte nějaký způsob, jak se dostat z genjutsu, kdyby mě náhodou chytil, Ningyo-Sensei? (Mořská vílo)" optal se jí tiše a neodpustil si další narážku na její přirozenou krásu. Podle jeho výrazu se sebou musel chvilku bojovat, aby Mikayo vůbec oslovil, protože žádat o radu, nebo pomoc bylo v rozporu s jeho egem. Tohle nebyla doba, kdy by si měl hrát na super Taka, který nikoho nepotřebuje. Poslední boj mu ukázal, jak slabý ve skutečnosti je. To se muselo změnit. Žádní zrádci si s ním nesměli zahrávat.

Miki Yuki
Tým C
Pokračování boje se samurajem
Dívka si byla vědoma toho,že nejspíš udělala blbost tím, že vyskočila ze svého úkrytu. Už to prostě nevydržela se krčit za bednami a tak prostě udělala tuhle blbost. Moc často se nestává, že takhle bezhlavě a horlivě něco podobnýho udělá. Většinou zachovává chladnou hlavu a racionální myšlení. Isamu se nejspíš o něco pokoušel jestli to bylo genjutsu nevěděla koutek oka viděla jak Fun cosi dělá, ale přesně neviděla co. Pokud měli něco za lubem Miki se rozhodla ještě vyčkat s případným útokem,aby jim neskočila do cesty avšak oči měla stále na nepříteli.

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi ani nevedel prečo bol tak kľudný a úplne mu bolo jedno čo sa dialo okolo neho. Iba sledoval čo robili ostatní s týmu a premýšľal nad tým čo do vtedy prežil. Nemal dôvod miešať sa do činnosti ostatných, oni mali väčšie šance na byť aspoň trochu súperom. Zavrel dokonca oči aby sa nemusel pozerať čo robili ostatní s tímu a nezaujímal sa ani o činnosť toho samuraja, bolo docela jedno čo sa stane v nasledujúcich chvíľach. Veľmi potichu si začal pohmkávať obľúbenú pesničku a mysľou sa strácať v myšlienkach.

Fun Kotoshi
Tým C
Starý *****

Fun byl s nápady v koncích. Schopnosti svých společníků neznal a osoba, kterou měl chránit teď krvácela na zemi až příliš blízko od něj. Měl hodně omezený prostor na manévrování. Mikina akce byla neefektivní, jako by vlastně vůbec nic neudělala a ať už se pokusil Isamu o cokoli, taky to nemělo úspěch. Byli čtyři proti zatím jednomu muži, který jim ani nechtěl ublížit a chránili chlápka, kterého skoro vůbec neznali. Fun nebyl moc na velká jutsu na větší vzdálenost. Nebylo to ani tak kvůli tomu, že by nebyl s chakrou schopný. Spíš prostě nemělo smysl se učit něco, co ani nevidí. Ty roky házení shurikenů na akademii proti cíli, který ani neviděl mu ukázaly, že to nemá cenu. S přeměnami a klony měl také značné problémy, protože sám nevěděl, jak přesně vypadá, natož aby vytvořil svou přesnou kopii. Techniky, které působily přímo na jeho tělo byly ale jiná písnička. Teď se musel tudíž chakrové čepeli postavit přímo.
Nechápal, proč zrovna v téhle chvíli myslí na takové nesmysly. Pak ho něco napadlo. Něco šíleného. Naprosto nezodpovědného a hlavně – na vlastní pěst. V připravené bojové póze se oběma rukama natáhl ke své kapsičce na noze. Stál tak, že přes stehno samuraj nemohl vidět na jeho kapsu s vybavením. Kunai který předtím držel mu v té chvíli jen visel, navlečený na prstu. Tahle akce musela působit tak extrémně očividně, že ho napadlo, jestli nakonec ještě samuraje neurazil. Při té myšlence se potěšeně usmál. Isamu a Seiichi ale byli v dobré pozici na to, aby viděli, co Fun svýma rukama udělal. Stačilo by jim jen dávat dobrý pozor a sledovat jeho prsty.
Teď v jedné ruce opět pevně držel kunai, druhou měl s něčím neidentifikovatelným sevřenou v pěst a vyrazil, jak nejrychleji dovedl, proti nepříteli.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica

Kráčal chodbami nemocnice a snažil sa nájsť senseia, nejak nevedel prísť na to prečo mal ísť za svojím budúcim senseiom práve do nemocnice. Pýtal sa každého jedného človeka či mu nevie poradiť, nemal v pláne sa vzdať hľadania predsa len to bola jeho povinnosť nájsť senseia a zistiť čo sa bude diať ďalej v jeho živote. Zastavil sa iba na chvíľu a zavrel oči, mysľou mu prebehla jeho posledná návšteva v nemocnici.
Pamätal si ju akoby to bolo včera aj keď od toho dňa ubehlo už päť rokov, keď zistil že už nikdy neuvidí svoje sestričky. Veľmi nerád myslel na ten deň keď sa prebral v nemocnici a rodičia mu oznámili že sú mŕtve. V ruke stlačil prívesky s iniciálami sestier a v duchu si predstavil ich posledný rozhovor. Ako sa dohodli že pôjdu von, tak trochu dúfali že ich rodičia nezistia že odišli z domu ani si od nich nepýtali povolenie. Po tvári mu stieklo niekoľko sĺz než sa zhlboka nadýchol a zahnal spomienky do úzadia, rukou si utrel líca a zas sa začal vypytovať na to či mu niekto nevie povedať kde nájde svojho senseia.
Potešilo ho keď mu nejaký svetlovlasý pán povedal kde by sa mal nachádzať jeho budúci sensei. „Ďakujem veľmi pekne“ poďakoval ako bol učený a mierne sa uklonil. „Traumatológia“ zamýšľal sa kde by sa tá mohla nachádzať a keďže to sám netušil šiel ku východu s nemocnice, všimol si pri recepcii informačných tabúľ a tak veril že mu pomôžu sa orientovať. Veľmi rýchlo potom našiel traumatológiu a snažil sa nájsť podľa opisu toho doktora čo by mal byť jeho sensei. „Veľmi vysoký, šedé vlasy, okuliare“ zopakoval si v duchu než si všimol osobu ktorá zodpovedala opisu. „Prepáčte že vyrušujem“ začal keď prišiel bližšie. „Nie ste pán Jirou Kitabatake?“ opýtal sa a sklonil pohľad. Bol nervózny s toho že možno pred ním stojí jeho budúci sensei. „Som Ren Nagayama a mal som sa tu za ním zastaviť“ dodal ešte potichu.

Isamu Kenji
Tým C
Mezi bednami

Klony se rozplynuly za samurajem a několik jich vylezlo dokonce i ze stropu. Samurai určitě spatřil klony opodál, jak se napřahují s kunaiem v ruce. Usmál se ještě jednou na Funa a soustředil se na situaci. Překvapilo ho, že Miki vylezla. Ne ta skutečnost, ale to, jakým stylem upozornila na Isamuovo krytí. Samuraj ho jistě zaregistroval, ale nemusela ho tolik prozrazovat. Dobře, tohle ho snad zadrží. Bedna? Fajn, to by šlo. Dva klony u krabice, kde se zrovna schovával Isamu, mířily na samuraje. Zaznělo zasvištění tří kunaiů, které letěly napříč obrněnci. Měl spoustu místa, kam by mohl uhnout. Za ním se podivně mihnulo několik klonů. Začaly trochu nabývat na objemu. Proč? To ani Isamu přesně nedokázal vysvětlit, ale pravděpodobně to bylo tím, jak se na chvíli přestal soustředit. Opět se zase díval na celou situaci a snažil se být ve střehu.

Tým C
starý sklad

Ozvalo se charakteristické cvaknutí a samuraj vytasil wakizashi. Zkušenostmi z boje překypoval, a proto nebylo divu, že se z prvotního rozčarování velice rychle zmátořil a rozhodl se pokračovat defenzivně.
Zaujal bojový postoj – jako kdyby držel v ruce katanu – a za krátkého soustředění vpustil chakru do své zbraně. Modrá záře obalila celou čepel a prodloužila ji na velikost standardní katany.
Jednou ze základních věcí, kterou ho učili, bylo nepodceňovat svého nepřítele, ať už vypadá, jak chce. Tuto zásadu se rozhodl ctít.
Za neustálého kontrolování svého okolí se připravil na blokování příchozích úderů a případnou protiofenzivu. Nepřekvapila ho ani schovávající se rudovlasá dívka, o které už dávno věděl, akorát jí nevěnoval větší pozornost. Ta se momentálně snažila zavalit ho bednami.
Jistě, mohl přeci uhnout. To by mu však neumožnilo prezentovat svou sílu a vzbudit ve svých oponentech strach a respekt. Vybral si tedy zcela odlišný manévr a pro demonstraci svých schopností jediným mocným seknutím zlikvidoval padající bedny. Pár kusů ho sice zasáhlo; brnění však tíhu dřeva téměř plně vykompenzovalo.
S pobaveným odfrknutím si znovu zkontroloval své okolí a připravil se další postup. Identických kopií bylo všude plno – kdyby mu ovšem zvládly ublížit, už dávno by to udělaly.

nováčci týmu C
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

„Ticho léčí.“ Známý slogan – ačkoliv visící na tabulkách mnoha nově omítnutých zdí v nemocnici – měl často tendenci být nejen pacienty, ale i zdravotnickým personálem přehlížen. A nebylo tomu divu.
Zdravotníci často nově zrenovovanému komplexu budov přezdívali „Koueki-ro v bílém plášti“, poněvadž špitál, stejně jako proslulá tržnice země Vody, v podstatě nikdy nespal. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, tři sta šedesát pět dní v roce se nedávno modernizované chodby hemžily tucty zaměstnanců i návštěvníků.
Bylo tedy celkem pochopitelné, že se Ren i přes vyspělý logistický systém zdravotnického zařízení nedokázal dopátrat člověka, za nímž ho zelenovlasý mladík z kanceláře samotné Mizukage poslal.
Geninovo bloudění po areálu nemocnice by jistě pokračovalo i nadále, kdyby náhodou nenarazil na světlovlasého sanitáře.
„Jirou Kitabatake?“ zamyslel se nad jménem, které mu dal hoch k dispozici, „Jo, doktor Kitabatake dělá na traumatologii. Celkem vysokej, šedý vlasy, brejle. Nemůžeš ho minout,“ poradil mu přátelským tónem a usmál se.

Miki Yuki
Tým C
Konec skrývání
Miki sledovala ten těžký souboj její společníků v týmu. Když se Fun pokoušel zvednout samuraj ho opět udeřil a to jen v Miki vyburcovalo krev. Zatla pravou pěst a měla co dělat, aby tam neseskočila. Pak si však všimla, že se samuraj začal chovat divně. Pootáčel hlavou jako kdyby si prohlížel okolí. Genjuts?Další nepřítel?, přemýšlela červenovlasá dívka a pak si všimla jak se Isamu pousmál. Takže je to Isamua technika, trochu si oddechla, že to není práce nového nepřítele. Teď mám šanci svrhnout ty bedny, řekla si Miki v duchu a připlížila se k bednám a převrhla pár beden přímo na samuraje. Když tak udělala tak přiskočila k Isamuovi i její Bunshin. Už to nemohla vydřet se tam skrývat navíc, když shodila bedny už by se neměla ani za co skrýt. Do své právé ruky si připravila kunai. "Promiň už jsem nevydržela se skrývat", řekla směremm k Isamuovi a byla ve střehu kdykoliv na samuraje zaútočit. Všimla si podivných klonů co nejspíš vytvořil a tak čekala až bude moct společně zaútočit.

Tým G: Ztracený ostrov

Hodina, kterou měli na přípravu utíkala velice pomalu a čím více se blížila, tím více stoupala nervozita v jeskyni. Každý si byl vědom toho, jak malou šanci na úspěch mají, ale nikdo o tom nemluvil.
Když nastal čas, vyrazili pospolu kolem hory ke chrámu. Cesta probíhala klidně, ale napětí vzrůstalo každým krokem. Tady, na skalnatém podhůří rostla vegetace jen zřídka a díky rudému světlu, osvětlujícím točitá mračna nad horou bylo i celkem vidět, takže mohla skupina volit cestu, aniž by narazili na nepřátele.
Zhruba po půl hodině chůze dorazili na prašnou cestu, kde se skupina rozdělila. První skupinu vedl Tanami, jenž se vydal s Makurou a námořníky po cestě dolů, směrem k moři a druhou vedl Kenshin, který za doprovodu Renjira, Yui a Tsuki, pokračoval nahoru, ke starému chrámu. Nebyl čas na nějaké dlouhé loučení, ale i přesto Makura každého z nich objala.
"Budeme čekat, dokud se nevrátíte. Bez vás neodplujeme!" ujistila je a z jejího hlasu bylo cítit odhodlání. Myšlenky na neúspěch nepřicházely v úvahu.

Další úsek cesty byl znatelně rychlejší, protože skupina byla malá a tvořili ji jen shinobi. Také začali potkávat tříčlenné nepřátelské patroly kamenných soch, jenž pročesávali okolí. Těm se buď vyhli, nebo se schovali a nechali je projít. Kenshinovi nepřipadalo moudré, odhalovat svou polohu dříve, než to bude nutné.
Na poslední partolu narazili před velkým štítem, kam následně vystoupali. Se shora se jim naskytl výhled na údolí, které bylo vymleto dávnou erupcí sopky a bylo tvořeno lávovým kamenem a vedlo od chrámu na úpatí sopky až k moři. Na první pohled na tom nebylo nic zvláštního do doby, než se z mračen nad sopkou zahřmělo a údolí osvítil blesk. V tom okamžiku se naskytl čtveřici pohled na nekonečné řady soch, jenž stáli strnule od bran chrámu, až tam, kam oko nedohlédlo. Muselo jich být tisíce, ne-li deseti tisíce.
"Tohle není dobré," procedil mezi zuby Kenshin a stiskl pěsti, až mu zběleli klouby.
Cesta, kterou si stále drželi na dohled vedla po horském štítu, až ke chrámu a odcházela tak údolí z jihu.

Ren Nagayama
tým C
Kancelária mizukageho, nemocnica

Vstúpil do kancelárie hneď keď bol vyzvaný a takmer okamžite sa aj predstavil a povedal dôvod prečo prišiel. Pozorne počúval všetko čo mu bolo povedané. Ren sa pousmial a pozrel na osobu pred sebou. Bol tak vychovaný že si nedovolil nedávať pozor. „Ďakujem pane a dovidenia“ mierne sa uklonil a zamieril ku dverám. Vyšiel s kancelárie a aj s budovy, kráčal veľmi pomaly smerom domov. Šiel iba oznámiť otcovi že nebude s najväčšou pravdepodobnosťou spať doma. Popravde sa bál reakcie svojho otca na jeho neskorý príchod domov a aj toho že sa bude vypytovať na jeho tím a senseia, keďže určite bude predpokladať že sa s nimi stretol. Otca stretol v záhrade a veľmi rýchlo mu oznámil to čo chcel, ani mu nedal možnosť pýtať sa na nejaké otázky a vybral k nemocnici. Cestou premýšľal nad tým aký bude jeho sensei a aj členovia jeho tímu, sám Ren mal strach s toho že nezapadne k nim. Bol si vedomý toho že jeho uzavretá povaha bude zo začiatku asi problém, keďže bol veľmi opatrný s tým koho k sebe pustí bližšie. Do budovy nemocnice vstúpil a začal sa pýtať na recepcii či sa tam nenachádza jeho sensei. „Jirou Kitabatake“ opakoval so v duchu neustále a pýtal sa skoro každého koho stretol, nejak sa mu ale nedarilo nájsť niekoho kto by vedel kde sa nachádza jeho sensei.

Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Pro ohlášení se v kanceláři mizukage a nástup do služby to možná pozdě bylo, ale pro Deriho práce ještě nekončila. Někdo jako on přece nemohl odejít jen tak! Musel alespoň těch rozdělaných 20 spisů dokončit! Z toho ho ale vyrušilo klepání na dveře.
„Dále!“ vpustil dotyčného dál, s obočím povytaženým zvědavostí, kdo to může takto pozdě být.
„Nováček?“ podivil se znovu, když se dotyčný představil jako Ren Nagayama, co si jde pro zařazení do týmu.
„Ren Nagayama...“ rezonovalo zelenovláskovi v hlavě to jméno, když tu si vzpomněl.
„Vy jste byl zařazen do týmu C pod velením Kitabatake Jiroua, Ren-san. Mám tu pro vás vzkaz, že se za svým senseiem máte zastavit v nemocnici, prý nemá čas se s vámi sejít jinde. Ale to bylo aktuální před několika hodinami, tak nevím, jestli ještě pochodíte. Každopádně za zkoušku hádám nic nedáte. Hodně štěstí!“ vysvětlil rozpačitě mladíkovi Deri situaci, načež se na něho povzbudivě usmál.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ren Nagayama
Akadémia, kancelária Mizukageho

Ráno sa zobudil o piatej a tak bol nervózny že pripálil rodičom raňajky. Nerobil si s toho nič a hneď ako si vypočul matkinu kázeň, došiel si po katanu a šiel do akadémie. Tak to prebehlo ani nevedel ako a už s vysvedčením mieril smerom ku cintorínu. Posadil sa k hrobu svojich sestier a sklonil hlavu. Na jednej strane bol nesmierne šťastný že je z neho už ninja ale na druhej bol aj smutný že tu s ním nie sú. Zaspomínal si na všeličo a tak stratil pojem o čase a až keď sa začalo stmievať uvedomil že už dávno mal byť inde. Veď on mal ísť do kancelárie mizukageho a nie vysedávať u hrobu svojich sestier. S malou dušičkou šiel k budove kde má kanceláriu mizukage a v ruke zvieral prívesky na retiazke. Ani nevedel či ešte je vôbec Mizukage tam takže mal aj strach že by sa musel vrátiť domov bez toho aby vedel kam bol zaradený. Dúfal že aspoň trochu tak odčiní že mešká na večeru doma. Po schodoch priam vyletel a zastavil až pri dverách. Zaklopal na dvere a odstúpil trochu od nich. Zatiaľ čo čakal či ho pozvú dnu alebo nie, premýšľal aký budú jeho tímový kolegovia a aj sensei. Veď on v podstate nerobil nič preto aby si ľudia o ňom mysleli niečo dobré.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 4.

,,Ano, ano, veľmi správne!" horlivo som prikyvoval na senseinu poznámku o obyvateľoch Konohy, ktorých som nemal rád. Mia moju neschopnosť opraviť hrniec brala športovo a potom ma vyzvala aby som spravil oheň. To som, pomocou Katon: Hōsenka no Jutsu, aj spravil. Z úst mi vyšla jedna malá ohnivá guľa, ktorá smerovala k ohnisku v zúboženom stave. Mia potom začala mäso marinádovať a opekať. K tomu nám rozdala aj placky. Mäso nechutilo najhoršie, pri prvom súste placky som sa však pozastavil. Chvíľu som ju žul v ústach, mala nejakú zvláštnu príchuť. Nad tým som ale iba mykol plecami a prehltol. Bol som asi v polovici jedla, keď Mia ústami nahlas vypustila žalúdkové plyny. Ja som ani okom nemihol a ďalej sa venoval jedlu, reakciu to však vyvolalo u Ieyasua, ktorý ma očami začal skúmať, nad čím som sa zamračil.
,,Čo je?" nevrlo som mu povedal s plnými ústami. Oči mu potom hneď spočinuli na Mii a ja som dojedol. Sensei potom plnými ústami spustila monológ zakončený otázkou na našu slabosť. Ieyasu s kamenne kľudným hlasom a výrazom odpovedal. Ja som si medzitým do trička utrel ústa.
,,Satsuki včera povedala, že je nemúdre ostatným hovoriť svoje slabiny a slabosti, či už čo sa týka schopností, alebo mentality, s čím súhlasím. Avšak, kedže máme pracovať ako tím, bolo by dobre vedieť, kto je v čom dobrý, takže vám môžem podať iba takúto očividnú odpoveď - môj fyzický handicap," ukázal som oboma rukami na nohu, ,,vzhľadom na moje zameranie na taijutsu a ninjutsu mi to robí značné problémy," dopovedal som a bradu som si podoprel rukami.

Ieyasu Kitabatake
Tým D
lesní tábor

Musel uznat, že maso z „krapet“ přerostlého kance nechutnalo špatně – v restauraci by si ho sice nejspíše neobjednal, ale vzato v úvahu, že už čtvrtý den křepčili na ostrově popírajícím zákony přírody a mnohdy i logiky, se to svým způsobem dalo považovat za příjemný zážitek.
Vložil do úst kus masa a pečlivě ho rozžvýkal; bylo tužší. Poté odtrhnul kousek chlebové placky od večeře, kterou mu donesla sensei, a jal se s ním zajíst předchozí sousto. Při skusu mu však mezi zuby divně zaskřípalo.
„K****,“ zaklel v duchu a zkřivil obličej do bolestné grimasy. Počkal si, až se nebude nikdo koukat – považoval to totiž za krajně nechutné – a vyndal si pomocí prstů z úst malý kamínek. Ten se musel do placky dostat během jejího pobytu na zemi.
Kamínek zahodil, nadzvedl obočí a stále s otevřenou pusou se zadíval na Miu. Pak si spolu vyměnili pár krátkých pohledů a rozhodli se danou situaci dále neřešit.
Po chvilce ticha, přerušovaného pouze tichým mlaskáním, se ozvalo hlasité říhnutí. Očima okamžitě zkontroloval Yuriho a sensei. Když na základě Yuriho výrazu usoudil, že to musela být Mia. Zadíval se na ni, přivřel oči a ironicky pokýval hlavou ve stylu „dobrá práce.“
Sensei ho však ignorovala a ihned se – za stálého žvýkání, mlaskání a srkání – dostala k zajímavé otázce.
Slabin měl mnoho. Tu největší z nich si zatím však nepřipustil a místo toho jen klidným tónem řekl: „Taijutsu.“

Trénink na ostří nože

-Den čtvrtý
Mia Sashikizu
"Sper to ďas!"Zalamentovala Mia, snažící se vyrobit provizorní rožeň nad ohništem.Ukázalo se,že k nevelkému překvapení většina obyčejných klacků,co na to použila,nebyla schopná udržet váhu obří kýty.Nakonec musela useknout mladý stromek a odsekat z něj větve.Za Yuriho hlášení o neúspěchu ho k jeho překvapení neposlala do nebes,ale jen poznamenala."To se dalo čekat,zkuste se pak na to ve volném čase mrknout,protože všechno pořád opékat je dobré tak pro konožáky."Nakonec úspěšně nabodla a zavěsila kýtu nad ohniště a popohnala samozvaného muže přírody ať rozdělá oheň.Jakmile Satsuki dokončila s Ieyasuovým přispěním marinádu,dostala za úkol si sehnat nějakou štětku a potírat s ní maso,mezitím co ho Mia otáčela nad ohněm.Po chvíli kostrbatého otáčení a láteření toho měla stříbrnovláska dost a jakmile zpozorovala sedícího Kaijua okamžitě vyrazila."Hej trpaslíku...Přestaň si tam počítat chlupy na zadnici a pojď s tím chvíli otáčet,jinak se proletíš na druhou stranu tohodle moře!"Zahalekala a uvolnila mladíkovi místo.
O nějaký ten čas později,Mia rýpající kunaiem do opékajícího se masa uznala,že je hotové a zahájil se proces krájení a rozdělování .Úžasné sensei týmu D se ještě povedlo najít a rozdat pár trochu ztvrdlých,ale pořád poživatelných placek od včerejška,které narozdíl od zbytku masa kralíka a mnohonožky přežily prasečí útok.O tom že je našla válet se opodál rozházené v křoví,ale studentům neřekla ani slovo.Přes Miiny kritické předpovědi bylo kančí maso sice vcelku tuhé a mělo podivný odér,ale jinak bylo poživatelné a vrstva marinády na povrchu hezky dokořenila jeho divokou chuť.Sršeň chvíli jedla potichu s ostatními,pak si ale dost nežensky říhla a spustila,aniž by přestala jíst."Dnešní náplň tréninku -mlask- se musela trochu šoupnout -mlask-.S tím se už nedá,co dělat.Každopádně -blííz- než začneme s odpoledním tréninkem -srrrk-,řekněte mi...co si myslíte,že je vaší osobní slabostí -mlask-?"

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaiju se vyhříval na kameni, přičemž byl úplně zpocený. 'By mě zajímalo, jestli pro mě někdo dojde, nebo na mě budou čekat. Ale já se tam neukážu. Nemám odhodlání se jim podívat do očí. Ne po tom, co se včera stalo.' pomyslel si a chvilku na to, uslyšel známy hlas. Otočil se za ním a pak vyskočil na nohy. Posbíral napůl mokré věci, které leželo na kameni před ním. Sesbíral a šel s Miou do tábora. 'Proč přišla zrovna ona? To nemohl přijít někdo jiný?' zamyslel se Kaiju a pokračoval. Avšak, když se přiblížili k táboru, něco k němu promluvila. Tehdy se zastavil na kraji tábora a tam jen stál. 'Umřít sám? Když ochráním sestřičku, rád umřu sám. Pro ní položím život kdykoliv. Ale s nynější silou nedokážu nic. Sem slabej.' řekl si v duchu a udeřil pravou rukou do blízkého stromu. Udeřil ten strom větší silou něž si myslel a cítil známý pocit na ruce. Podíval se na ní a viděl potůček krve. Toho si víc nevšímal a tak se rozešel ke svému místečku, ze kterého nic nezbylo. Povzdechl si. 'asi bych si měl najít jiné místo na spaní.' pomyslel si a začal se rozhlížet. Očima projel přes všechny členy svého teamu, avšak na nikom nespočinul jeho zrak déle jak vteřinu. Díval se i do výšky stromů, ale pomalu ztrácel naději. Po chvíli však našel jedno místo, které se mu líbilo. Sice bylo poblíž místu, kde přespávali poslední noc. Došel tam, napůl mokré věci hodil přes větev, aby doschli. Nakonec se rozešel k ostatním a sledoval, kdo co dělá. Ieyasu zmizel v lese, Sat začala něco vařit a z Yuriho se stal kovář. Přemýšlel, komu mohl nejvíce pomoci a nakonec usoudil, že by všem jen překážel. Proto se jen opřel o onen strom a čekal, co se bude dít dále. Samozřejmě očekával hněv sensei za to, že nic neudělal. Jak taky mohl něco udělat, když si vystačili bez něj. 'Cítím se tu, jako páté kolo u vozu. Což nebudu daleko od pravdy. Všichni se tu baví bezemě, jsou zvyklí na práci bezemě. Já sem ten slabý článek tohoto teamu. Kdybych se ztratil, určitě by si toho ani nevšimli.' pomyslel si a jen sklopil oči a sesunul se k zemi. Hlavu opřel o kolena a koukal do země.

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi tam sedel bez pohnutia s rukou na katane. Iba pohľadom sledoval samuraja ale aj Funa, nejako ani nevedel prečo zostával tak pokojný. Už s pohľadu na samuraja mu bolo jasné že proti nemu nemal šancu aj keby sa o niečo pokúsil. Na tvári sa pohrával s úsmevom a keď samuraj začal kmitať hlavou zo strany na stranu, nepochyboval že za to mohol Isamu alebo Miki. V podstate nič ani o jednom z nich tímu nevedel keďže sa o to nezaujímal. Sám Seiichi sa nezaoberal ani tým že sa ani nesnažil do vtedy myslieť za dobro tímu a nie za vlastné.

Fun Kotoshi
Tým C

Fun opravdu nebyl dostatečně rychlý. V momentě, kdy se pokusil urychleně vstát ho tvrdá bota poslala opět k zemi. Zasyčel bolestí a při každém pohybu mu znovu a znovu vystřelovala do žeber. I když se mu vlévala krev do zraněné oblasti a pomalu mu zhoršovala pohyb trupu, provedl kotoul dozadu. Po něm skončil na nohou čelem k samurajovi. Rovnováha už se mu po ráně do ucha zlepšovala. Několikrát rychle zamrkal jako někdo, kdo se pokouší vzpamatovat. Nebylo to nic platné slepému, ale Fun si navykl dělat hodně věcí tak jako ostatní jednoduše proto, že mu to připadalo správné a teď už to dělal automaticky.
Muž na něj ale nezaútočil. Jen před ním tak stál, vytahoval svou druhou zbraň a koukal se všude kolem. Tohle bylo zrovna něco, co Funa ani nijak moc nepřekvapilo. Byl zvyklý, že něco nevidí a myslel si, že samuraje zaujalo něco, co je mimo Funův dosah. Isamu ale v dosahu byl. Když se soustředil na něj, zjistil, že jeho společník zmateně nevypadá. To znamenalo, že to byl náš útok a Fun se nemusel bát případné samurajovy posily. Teda aspoň zatím. Pak si všiml i Isamuova úsměvu a byl si stoprocentně jistý, že je to jeho útok.
Seiichi zjevně vzal svou roli ošetřovatele falešného správce velice vážně, protože se nezdálo, že by cokoli dělal. Miki byla moc daleko, aby ji Fun viděl a ani ji neslyšel. Byly jen tři možnosti. Buď Funovo zranění ucha ještě pořád příliš vychylovalo jeho smysly, nebo je tak tichá, že by ji ani normálně nezaslechl anebo jednoduše utekla. Byla tu ale jedna vlastnost, která hnědovlasého chlapce neopouštěla za žádných okolností a tím byla pozitivita. Oplatil Isamuovi úsměv, i když pokřivený bolestí žeber, a vytáhl jeden svůj kunai. Zaujal svůj klasický bojový postoj a čekal co bude potřeba dál.

Isamu Kenji
Tým C
Plán v pří-, však vy víte kde

V temné místnosti se naskytl přece jen pohled na potměšilý úsměv na Isamuově tváři. To bylo poměrně vzácné. Chlapec, který jinak zamlkle seděl kdesi opodál, nebo trávil čas raději sám, ze strachu z lidských bytostí, byl teď hodně zaujatý celou situací. Co ho ale úplně nastartovalo, bylo Funovo nakopnutí. Isamu se kousl do rtu. Nedopustím, abys do kohokoli kopal. A už vůbec ne do někoho z mého týmu. Co mohl samurai vidět, to věděl pouze on a Isamu, ostatní mohli pozorovat zmatení, jak u sebe, tak u něj. To byla jejich šance. Kenjiho technika vůbec neranila, ale dovedla přivést nepřítele ke značné únavě a neninjovského člověka k pořádnému zmatení. Je těžké být pod tou plechovkou, co?
Ze země se nejprve vynořily čtyři klony, které byly o něco nižší než samuraj. Byly podivně roztažené. Stály před Funem, zatímco se pomalu přibližovaly k samuraiově zbroji. Periferně si samuraj mohl všimnout, že se něco hýbe i po stranách, kdyby tam jen trochu víc pootočil hlavou, která byla omezena helmou. Postranní klony držely kunai a nahnuly hlavu na stranu, zatímco se začaly roztahovat kolem samuraje.
Okýnko, kudy dopadaly do místnosti paprsky světla, umožnilo zaplavit skladiště stínem klonů.

Tým C
starý sklad

Na to, jak mohutným dojmem působil, byl schopen vyvinout poměrně značnou rychlost. Za periodického chřastění oceli se rozběhl za Funem, ležícím na zemi, a uštědřil mu kopanec špičkou okované tabi do levého boku.
Za celou dobu souboje zatím nedal přítomným geninům ani sebemenší náznak jakýchkoliv emocí – byl jako stroj. Stroj na zabíjení.
Právě se chystal Funovi zasadit další úder v podobě dupnutí na koleno, které by chlapce nejspíše vyřadilo na pár týdnů z boje. Zničehonic se však zarazil.
Týmu C – až na Isama – to muselo připadat jako velice podivná záležitost. Samuraj totiž začal kmitat hlavou ze strany na stranu, jako by si prohlížel své okolí, a začal pečlivě nacvičenými pohyby tahat záložní wakizashi ven z pouzdra, které měl připevněné u boku.