NFFORPG - Kirigakure no Sato

Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Deri akorát dokončoval poslední spis, když se ozvalo další zaklepání na dveře.
To bylo vskutku nezvyklé. Zelenovlásek ale přeci jen svolil nechat se ještě jednou rozptýlit a vpustil příchozího dál.
Byl to další genin nováček. Mladík jménem Mitsuo Yuki, co si šel pro zařazení do týmu.
„Ah, to je mi náhoda,“ zamrkal Deri, „před chvilkou tu byl váš kolega, Mitsuo-san. Poslal jsem ho za vaším novým senseiem do nemocnice. Je jím Jirou Kitabatake,“ sdělil mladému Yukimu a věnoval mu na cestu jeden ze svých srdečných, povzbudivých úsměvů, který byl částečně také způsoben vidinou téměř dokončené práce.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Kenshin si cosi uvědomil a odmlčel se v půlce věty. Když pokračoval, Renjirovi se zúžily zorničky. Takže i on to viděl? Bylo možné, že...?
„ Co když používá duše mrtvých k ovládání těch soch...!?“
Kenshin se poté zničehonic sebral a vyrazil k chrámu dřív, než ho stihl Renjiro zastavit. Bělovlásek se za ním hned nerozeběhl. Chtěl předtím ještě něco udělat...
Proto se po krátké odmlce obrátil na Yui a s vážným tónem i výrazem ji oslovil: „Yui-chan, vyhrň si tričko.“

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Renjiro zamrkal, načež se také usmál.
„Un,“ přikývl. To byla celá Yui. První, na co myslela, byli ostatní.
„Tak pojďme, ať na nás Kenshin-taichou nečeká!“ zamračil se bělovlásek odhodlaně, počkal na svou kamarádku, a vyrazil.
Vchod do chrámu hlídala čtveřice soch. Renjiro si je dobře prohlédl a zamračil se. Kdyby tak věděli, jak ta technika fungovala...!
„Zvládnete je zničit sám, Kenshin-taichou? Jestli máme zaútočit ze zálohy a mezitím osvobodit zajatce v chrámu, měli bysme se držet skryti co nejdéle!“ řekl šeptem a obrátil se na muže.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým C
tržnice v Koueki Ro

Jediným způsobem, jakým se dalo při okrádání nic netušících lidí skrýt před očima ostatních, bylo naprosté splynutí s davem. A tento mladík, vychovaný ulicí, to moc dobře věděl.
Na rozdíl od fiktivních příběhů, kde zloději kráčí maskováni ve speciálních úborech, se tmavovlasý mladík snažil svou vizáží co možná nejvíce zapadnout mezi kolemjdoucí. A díky ušmudlanému nátělníku, otrhaným volným kalhotům béžové barvy, zavázaným pod koleny a prostým sandálům se mu to dařilo téměř dokonale. Kdekdo si ho mohl splést s prostým farmářem nebo žebrákem – v tom spočívala jeho strategie.
Hbitými tenkými prsty zašmátral v nákupní tašce shrbené stařenky a jemně z ní vylovil pískově žlutou peněženku, kterou následně strčil do kapsy. Kontrolujíce své okolí bystrým párem hnědých očí, se vydal klidným krokem směrem do jedné z tmavých uliček tržnice.

Ren Nagayama
tým C
Trh

Chvíľu si prezeral ponuku a nakoniec sa rozhodol že kúpi nudle, veď kto by nimi pohrdol keď sú dobre urobené. V mysli sa mu vynorili spomienky na časy keď zo svojimi sestrami chodil na trh a aj keď nechcel musel sa usmial. Vtedy bol ešte nevedomé a nevšímavé dieťa, ktoré nechcelo vnímať zlo čo sa dialo okolo neho.
Šiel smerom ku jednému zo stánkov kde ich predávajú a veľmi rýchlo sa chystal kúpiť to čo potreboval. Stál v rade a hral sa s príveskami, písmenami mien jeho sestier. Sám sebe musel uznať že na jednej strane mu robilo radosť to že už je konečne ninja, no na druhej bol smutný s toho že tu s ním niesu jeho sestry. Prišiel na rad chystal sa že svoju požiadavku na nudle povie predavačke, keď si všimol dvoch ľudí.
Mladík sa pokúšal okradnúť staršiu pani, veľmi na tým čo urobiť ani nepremýšľal a šiel smerom k nim. Chcel pomáhať a sám veril v svoje schopnosti, že dokáže chytiť nejakého obyčajného zlodejíčka.

Tým G: Ztracený ostrov

"Nepřipadají mi všechny aktivní," odpověděl Kenshin, když shlížel do údolí. A opravdu. Většina soch se zdála být opravdu jen sochami, které jen stáli v řadách.
"Nikdo nedovede ovládat tolik... ," začal a zarazil se, jako by ho něco napadlo a v očích mu bylo poznat, že tomu ani nechce věřit.
"Ne, to by přece nebylo možné," odpověděl si vzápětí, ale byla to spíše přání, než aby to byla regulerní odpověď, "Na vlastní oči jsem viděl, jak se z mrtvého těla zvedla... teď budu znít jako šílenec, jeho duše a prostě odešla směrem k hoře," pravil k těm dvěma nejistě a zavrtěl hlavou. Ani teď tomu nechtěl věřit.
"Bude lepší, když si pospíšíme," kývl na oba společníky a rychlým tempem se rozběhl k chrámu.

Chrám byl postaven ve skále a byla to spíše zřícenina, jenž dával vědět, že se přes určité části kdysi valila láva. Trojice se ukryla na dohled hlavního a jediného vchodu, který strážila čtveřice kamenných soch. Kdyby neměly tak jednoduché rysy, bylo by možné uvěřit, že jsou to jen normální lidé.
"Vypadá to, že se o tyhle budeme muset postarat," pravil tiše a pokusil se najít jiný vchod. Jiná cesta dovnitř však nevedla. "Bohužel nevíme, jestli jejich zničením nevyvoláme alarm, takže až je vyřídíme budeme muset jednat rychle," vydal rozkazy a vyčkal na jejich názor. Tohle nebyla chvíle na unáhlené rozhodnutí jedné hlavy. Kenshin oba dva považoval za sobě rovné a i když měl hlavní slovo, chtěl si poslechnout jejich názory. Jeho metody byli přímočaré a to nebyla vždy výhoda.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui se s Makurou rozloučila objetím. Bála se, aby se dívce nic nestalo, ale doufala, že na loď snad nikdo nezaútočí. Následovala Renjira s Kenshinem a i Tsuki se ostražitě rozhlížela, zatímco seděla dívce na hlavě mezi brýlemi.
Museli se vyhýbat různým skupinám, a nakonec narazili na tu největší. Yui vytřeštila a pokoušela se ty sochy spočítat. Proti tomuhle stáli?
„Ať to dokáže nyakkoliv, musí to mít svou daň,“ hlesla zelenovláska.
Tsuki kývla. „Pokud přijdeme nya to, nyaká ta daň je, myohlo by nyám to pomyoct!“

Tým C
Koueki Ro

Tržnice v Koueki Ro se od hlavní kiragakurské nemocnice v zásadě až tolik nelišila. Tedy, pokud si člověk odmyslel úbory zdravotnického personálu, bílé sterilní prostředí a nervózní výrazy pacientů kolem.
Ren se opět ocitl v davu lidí všech druhů. Shinobi, farmáři, obchodníci, úředníci, žebráci a další, kteří nespadali do zmíněných kategorií – ti všichni zaplňovali stísněné prostory mezi mnohými stánky a boudičkami s různorodým zbožím.
Renův úkol byl v zásadě dosti jednoduchý. Stačilo vybrat jeden z mnoha stánků s občerstvením a objednat pár balíčků s jídlem pro traumatologické oddělení.

Mitsuo Yuki
Tým C

Mitsuo vyšel z akademie, na kterou se jen ohlédl a usmál se, což se na něm moc často nevidí. Byl šťastný, že už konečně skončil v akademii a bude mu přiřazen tým. Už nějakou dobu se na tuhle chvíli těšil. Konečně bude moct zažít nějakou akci a ukázat, co v něm vlastně je.
Díval se na své vysvědčení, na kterém byly jen samé dobré výsledky. Doufal, že nedostane do týmu nějaké ubožáky, které ho budou v jeho cestě jen zdržovat. Musel ale ještě dojít za Mizukage, aby zjistil do jakého týmu ho vůbec přiřadí.
Když k onem dveřím s Mizukage za nimi přišel, zaklepal a po vyzvání ke vstoupení si vyndal ruce z kapes, urovnal svou zbraň, kterou si jako vždy nesl na zádech, vstoupil, uklonil se a představil. Teď jen čekal než mu Mizukage přiřadí senseie a kolegy, se kterými bude bojovat bok po boku a plnit mise zadané právě Mizukage.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica, trh

“Ďakujem pane“ na tvári sa mu objavil malý úsmev a sledoval ľudí ktorý prechádzali okolo nich. Bol nesvoj s celej tej situácie a aj s toho že ani netušil ako veľmi bude doma musieť vysvetľovať, kde bol a čo robil. Bolo to po prvýkrát od smrti jeho sestier čo bol vonku tak neskoro večer.
Čakal čo sa bude diať ďalej a premýšľal nad tým že s reakcie jeho senseia bolo zrejmé aspoň jemu, že sa s tímom stretne tiež poprvýkrát. Bol aj rád že nakoniec sa zdržal na cintoríne a prišiel až takto neskoro. Videl v tom príležitosť dokázať svojmu otcovi že vie byť dôveryhodný a zodpovedný.
Sledoval ako k nim prišla nejaká sestrička a iba v tichosti čakal, ani mu nenapadlo že v podstate oberá senseia o čas. Mohol čakať to že keďže mal ísť za senseiom do nemocnice mohlo znamenať že sa bude jednať o nejakého doktora.
Pozrel zas na senseia a dával pozor na to aby mu neuniklo ani jediné slovo. Prikyvoval na to že chápe a premýšľal nad tým ako najlepšie a najefektívnejšie splniť to čo sa po ňom chcelo. “Rozumiem pane, spoľahnite sa na mňa“ povedal a skutočne sa usmial, vedel že urobí všetko preto aby nestratil dôveru senseia.
Chytil malý svitok a aj peniaze a rozhodne sa vybral na tržnicu. Šiel pomaly a rozmýšľal nad tým že v podstate, on jediné čo vedel robiť dobre bolo to že počúval rozkazy. Zastavil sa pri jednom zo stánkov a začal premýšľať čo vlastne má kúpiť za jedlo.

Jirou Kitabatake
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

„Tak to… tak to ti gratuluji ke splnění zkoušek,“ zahlásil vesele a ukázal chlapci zdvižený palec.
Nemocnice ten den praskala ve švech více než obvykle. Zástupy pacientů se valily na všemožná oddělení, aby mohl každý z pacientů unavenému zdravotnickému personálu ukázat svůj problém – ať už šlo o banální rýmičku nebo o vážné krvácení do parenchymatózní tkáně.
Nikdo se tedy ani snad nemohl divit, že byla po Jirouvi, jakožto po jednom z hlavních lékařů oddělení traumatologie, obrovská sháňka.
Jedna ze starších sester narušila jejich rozhovor taktním zaťukáním na Jirouvo rameno.
„Pane doktore, chtějí vás na trojce-áčku,“ řekl milým, chápavým tónem, a sama se ztratila v davu kráčejících osob.
Doktorovo zmatení z celé nenadálé situace bylo znát. Nervózně se podrbal na zátylku a za brumlání pod vousy popřemýšlel o jejím řešení.
„Už vím!“ řekl nadšeně a zdvihl ukazováček na upoutání geninovy pozornosti, „mám pro tebe takovou přípravu, kterou si musí projít snad každý novopečený genin. Tréninková mise typu E.“
Mise typu E byly často mezi shinobi znevažovány – a nejspíše po právu. Zahrnovaly úkony od hledání zatoulaných domácích mazlíčků, úklidů, sekání trávy… nebo nošení jídla, stejně jako tomu bylo v tomto případě.
„V Koueki Ro je tržnice, kde mají výtečné jídlo. A nám zrovna dnes stagnuje kvůli vytíženosti nemocnice kuchyně,“ obeznámil ho se situací. „Mohl bys, prosím, zajít pro nějaké jídlo a zapečetit ho pro naše oddělení do tohohle svitku?“
Sotva domluvil, ujali se ho další kolegové. Stačil ještě Renovi hodit jeden malý svitek a peníze na zmíněné zásoby, než ho odtáhli na pokoj jednoho z pacientů v problematickém stavu.

Fun Kotoshi
Tým C
Fun – Fun – Fun – Fun

Samurajův útok nebyl mířen proti Funovu výpadu, ale to by nakonec nic nezměnilo. Těsně před obrněncem se chlapec proměnil v kouř a místo jeho těla do samuraje narazila bedna plná shurikenů. Následně se zachrastěním dopadla neškodně na zem. To už se mladý Kotoshi řítil znovu z jiného směru a napřahoval se kunaiem proti helmě nepřítele. Modlil se přitom, aby se jeho kamarádům mezitím nic nestalo. Znovu se před samurajem proměnil na chřestící bednu, plnou čehosi ostrého a zmizel někde na jiné straně skladu.

Isamu Kenji
Tým C
zásah

Kunaie sloužily k odlákání pozornosti, což v podstatě zafungovalo. Isamu se přesouval směrem doprava, když tu se mu najednou objevil před očima řítící se tvar smrtící čepele. Konečná zastávka... Musím uskočit. Zatnul zuby a přesunul se za druhou bednu. Isamu, který trávil hodně času nekonečnými meditacemi, neměl problém se soustředěním. Ještě jedna čepel a budu muset z krytu. Genjutsu je ale asi pořád aktivní, musím se nadechnout... Emulze myšlenek a lehký stres mohly poskytnout genjutsu zvláštní nádech... Možná... Když budu hodně cirkulovat krev v mozku... Mlžní sluhové se prolínali a jakmile se samuraj, neúmyslně, dotkl jednoho z nich, rozprsknul se a rozdělil se na čtyři další. Isamu ani samuraj nemohli předpokládat, co se stane, ale Isamu mohl ovlivnit počet klonů. Válečník v brnění si mohl všimnout, jak se naprosto celá místnost plní kopiemi klonů a zhoršuje se mu i tak špatný helmovitý výhled. Bylo to "hlava na hlavu", asi tak jako na nějakém hlavním náměstí velkoměsta.
Teď je to na tobě Fune... Tyhle "klony" už neovládnu nějak moc jinak než jejich počtem.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica

Čakal čo povie jeho sensei a snažil sa nedať na sebe poznať ako veľmi je nervózny. Zavrel oči na malú chvíľu a zhlboka sa nadýchol aby našiel svoj vnútorný kľud. On si nesmel dovoliť strácať sa v spomienkach, samozrejme pokiaľ nechcel aby sa zas rozplakal.
„O tomto sme snívali už od útleho veku. Nemôžeš si dovoliť zahodiť šancu, ktorú si dostal“ ozval sa mu v hlave hlas jeho dvojčaťa. Vedel si živo predstaviť ze by mu niečo podobné povedala keby tam bola.
“Áno pane, práve dnes ráno som skončil na akadémii“ na tvári sa mu mihol malý úsmev a presunul obe ruky za chrbát. Skoro okamžite sa vystrel a pozrel zas na senseia, bol rozhodnutý urobiť všetko preto aby sa stal ninjom na ktorého môže byť jeho rodina hrdá.

Jirou Kitabatake
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

Muž v bílém plášti se přátelsky usmál, když mu vše došlo – světlovlasého mladíka za ním poslala Mizukage. V duchu zalitoval, že ten den ještě neměl šanci se na chvilku posadit na denní místnost a přečíst si svitek, který mu ráno na příkaz hlavy vesnice předal Deri-san.
Čtení musel odročit až na doma. Jako vždy se s úlevou v namožených nohách posadí na pohovku a s čajem v ruce projde veškerou potřebnou dokumentaci.
„Ach tak… Ty budeš jeden z nových členů týmu C, že?“ zeptal se ho s úsměvem na rtech a pokusil se netvářit udiveně kvůli chlapcově ruce, položené na kataně.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Nadešel čas a oni vyrazili. Cesta to nebyla lehká a Renjiro si nebyl jistý, jestli se mu ulevilo, nebo přitížilo, když se rozdělili. Této nejistoty ho ale zbavil pohled dolů na úpatí sopky, které ozářil blesk, a jeho útroby sevřela ledová pěst.
„Jak tohle jen dokázal? Jak vůbec dovede tolik soch ovládat!?“ vydechl ohromeně Renjiro při pohledu na kamenou armádu.
Tohle bylo vážné. Ještě nikdy nic podobného neviděl, a vlastně si ani nedovedl představit, že by jeden člověk mohl mít takovou moc, aby něco takového dokázal. Co byl Kenshinův bratr jen zač!? A co vše z toho se dalo připsat těm artefaktům?

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Trénink na ostří nože

-Den čtvrtý
Mia Sashikizu
"No teda valím bulvy!Ještě před pár dny,by se tohle neobešlo bez vzájemného obviňování,hašteření a poměřování kunaiů...To je tak dojemné,ty dnešní pulci rostou tak rychle checheche."Ušklíbla se Mia ,nevšímající si kradmých kritických pohledů od ostatních strávníků, načež odhodila svoji poslední kančí kost do ohně a otřela si ruce o něčí zmuchlaný kus oblečení, co ležel opodál.Následně vyskočila na nohy,podrbala se na zadnici a zaměřila se opět na válející se čtveřici."Těm chytřejším z vás pravděpodobně už došlo,co bude následovat,ale raději to řeknu nahlas...Chtěla jsem věděl,jestli si jste vědomi svých nedostatků a jestli máte buráky na to je vytáhnout na světlo světa,což se v zásadě povedlo,takže možme překročit k praktické části dnešního dne.Umyjte si papulky,chvíli si dejte oddech a za dvacet minut začněte. Budete cvičit ve dvojicích: Mistr skleslá huba s panem zraním se kdykoliv mám příležitost a druhá dvojce bude opět dřevák s kyselkou."Dala jim chvíli na to,aby to zpracovali a pokračovala."Ieyasu ty ses trefil s tím,že musíš zapracovat na svých bojových dovednostech.Nikdo z týmu tě nemůže pořád hlídat,takže si s Kaijuem dáte hezký klasický taijutsu zápas, bez nějakého ninjutsu nebo genjutsu. Ale aby z toho Kaiju taky něco měl a zlepšil se,budeš mít možnost používat své zbraně jako výhodu! Kunaie, shurikeny, klacky, cokoliv ale vynech ty svoje jedy...Kaiju ty se tak se svým osobitým taijutsu stylem naučíš,jak sebrat ozbrojenému protivníkovi jeho výhodu a správně ho odzbrojit, lepší teď než potom!"Změřila si mladíky,jestli jí pochopili a pak se přesunula k druhé dvojici.
"Satsuki na genjutsu taky dojde to se neboj a upřímně všichni by jste v tom potřebovali dostat lekci.Co se týče komunikace v týmu,tak se musíš naučit odlišit osobní složku od té, na které závisí život celého týmu cheche.A tobě ty náš malý pašeráku termitů nezbývá nic jiného než si vylepšit ty dovednosti, které ti ta tvoje noha nelimituje. Budete zase jako včera používat kombinaci vody a ohně. U vás dvou je důležité, aby jste se naučili ovládat čakru a svůj element, co možná nejlépe, dokud na to máme ještě čas.Takže minule to byla horká voda, teď přejdeme na vyšší stupeň a to páru! Najdetě si nějakou klidnou, ničím neobývanou část lesa a zkoušejte, jak vařící páru tak i tu o něco studenější. Při tom můžete pilovat tu svoji komunikaci, už by jste v tom měli mít nějakou tu praxi jasné? Jasné! Rozchod!" Zavelela Mia a propustila svoje svěřence vstříc jejich tréninku.

Satsuki Min, tým D

Marináda se jí fakt povedla. Nikdo nemohl mít sebemenší výtku. Teď stačilo najít nějakou štětku na pomazání. Uprostřed přírody žádný problém, po jejich včerejším boji s divočákem ještě jednoduší. Ušla sotva pár metrů a na zemi si hověla větvička ideální na povýšení na štětku. Popadla povýšenou a jala se celá žhavá natírat maso. Nadšení z její práce přímo z ní čišelo. Sensei vzdala otáčení a vystřídala se, spíše nakázala Kaijuovi, ať to převezme. Ze Sat stále čišelo stejné nadšení. Z přídělu tuhého masa a placky ze křoví nebyla zrovna nadšená, ale sníst něco musela. Kousla do masa a chroustla do placky. Nenápadně okoukla reakce ostatních. Těšilo jí, že všichni měli podobné výrazy. Na svůj malý seznam přidala další věc, kterou udělá hned, jakmile se vrátí domů, nají se něčeho, co ví, kde se vzalo. Náhodné mrtvé věci z bohemzapomenutého ostrova nehodlala nic mít. Po nejen neženském, ale i nelidksém, říhnutí sensei se přešlo na jejich slabiny. Každý z kluků měl nějakou slabinu, jenže Sat byla dokonalá. Krásná dívka, přemýšlivá, nebojí se ušpinit a někomu rozbít hubu, jen ta komunikace vázla a celkově chování k lidem, ale to neviděla jako slabinu, spíše její osobní rozhodnutí. V týmu její slabina byli ti idioti a budižkničemové, ať si říkal, kdo chce, co chce, byla to pravda, nahlas jí ovšem odmítala říct.
"Moje asi genjutsu, moc lidí to nepoužívá a je dobré to umět rozpoznat. Slabina týmu je naše komunikace," odvětila mezi sousty. Měla strach, jak s těmito informacemi sensei naloží, a obávala se jejich následujícího tréninku.

Tenshi Wakiya, tým A

Slova sensei jí rezonovala v hlavě. Věděla, že je nejslabším článkem týmu, že proti těm třem nemá šanci, ale slyšet to od Mikayo bolelo.
"Hai, hai," vyšlo z ní tiše. Zařadila se za něj ztracena ve svých myšlenkách. Realita hold bolela a její veselá nevinná nátura nenašla cestu na povrch. Jediné, v čem byla dobrá, byla střelba z luku. Nemohla si ho nechat pustit k tělu, v tu chvíli by ji převálcoval jen pohledem. Šípů neměla zrovna na rozdávání. Bylo na čase se naučit střílet z luku i kunaie, a nebo vymyslet úplně jiný způsob, který by dával i smysl.
Myšlenky se jí střídaly, dokud nedošly k soupeřům. Nemuselo se jim povést je rozdělit, jak by si přáli. Mohla by znova skončit proti té šílené ženské. Při vzpomínce na pusu zrudla až za ušima. Tyhle věci se snažila rychle, ale moc jí to nešlo.

Tým C
starý sklad

Prostory skladu se ozvalo nelibozvučné zacinkání. Tři kunaie dopadly na pláty samurajovu zbroje. Vrstva kvalitní lakované oceli však pro trojici ostrých nožů představovala neproniknutelnou bariéru. Pouze jeden z kunaiů, letící trošku šikmo, lehce říznul obrněný kolos v oblasti podpaží, kterou zbroj nekryla. Šlo ale spíše o povrchovou ránu.
Muži v ocelovém plášti už pomalu docházela trpělivost. Nechtěl zbytečně masakrovat děti – to by jeho zápisům v bingo knize jistě nepomohlo – a proto se celou dobu držel zpátky. Doufal, že je nevyrovnanost tohoto souboje donutí utéct. S postupem času mu ale začínalo být jasné, že když nebude jednat rychle, dostaví se pro něj ještě větší problémy. Problémy daleko přesahující zabití čtveřice dětí.
Jeho těžkopádnost a spoléhání se na sílu a výdrž zbroje v lidech často evokovala pocit, že příliš neoplývá inteligencí – že je to jen další hromotluk bez špetky rozomu. Opak byl pravdou. Ve skutečnosti se na přemýšlení zakládal. To byl jeden z faktorů (společně s bohatými zkušenostmi z bojů), proč mu došlo, že většina z kopií mladého genina mu neublíží. Kdyby mu mohly ublížit, udělaly by to už dávno. A už vůbec by po něm neházely kunaie jedním směrem.
Nyní mu bylo nadevše jasné, jakým směrem má zaútočit, aby donutil originál vylézt ze skrýše.
Neuniklo mu ani skládání pečetí mladíka, kterého před chvílí ošklivě uhodil. Zbytek jeho protivníků se stále k ničemu neměl.
„Když můžou bluffovat oni, můžu já taky,“ pomyslel si a zpoza masky se zazubil.
Celý tým mohl vidět, jak se viditelně otočil proti Funovi, a jak chakrový oblak kolem jeho zbraně začínal opět nabývat na jasu – jako když předtím využil srpku chakry, aby zaútočil po Funovi.
Jeho cílem bylo donutit všechny kolem předpokládat, že útočí po slepém geninovi. Na poslední chvíli, když se chystal srpek chakry vypustit, se však otočil směrem, kterým před krátkou chvílí letěla trojice kunaiů. S mocým zařváním slova „Hadan“ vypustil smrtící vlnu chakry na bedny, za kterými se schovával Isamu.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica

Sledoval doktora pred sebou a čakal čo sa bude diať. „Pediatria“ blyslo mu hlavou a aj keď nechcel málinko sa pousmial. Trochu ho zaskočilo že v podstate nedostal odpoveď na svoju otázku či muž pred ním je Jirou Kitabatake. Bol sklamaný s toho že si myslel že stále ešte nenašiel svojho senseia, takže sa chystal ísť hľadať ďalej.
Urobil pár krokov než ho zastavil hlas toho doktora a skoro okamžite sa na neho zas pozrel. V mysli mu zahorela iskrička nádeje že predsa len našiel toho koho hľadal. “Aha?“ vyletelo z neho skôr ako to stihol premyslieť. Ani sám nevedel prečo zareagoval tak nepremyslene a takmer okamžite sklonil pohľad k zemi. Bál sa toho čo sa stane ak si jeho reakciu jeho sensei vysvetlí nejako zle. Otec by mu to netoleroval a vedel že by ho potrestal, keďže on si nesmel dovoliť správať sa tak nevychovane.
„Poprade pane, neviem“ začal a ruku presunul na rukoväť katany čo mal zo sebou. Nepremýšľal nad tým čo robil, bol nervózny s toho všetkého. „V kancelárii mizukageho my bolo povedané iba to že sa mám za vami zastaviť v nemocnici“ povedal ešte a pozrel zas na doktora pred sebou. Mysľou mu behali myšlienky na jeho rodinu, na čas strávený s jeho dvojčaťom a ich sen byť ninjom.

Jirou Kitabatake
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

Konečky prstů uchopil obroučku brýlí a jemně je posunul do správné polohy tak, aby viděl na chorobopis přiložený ke kartě pacienta.
„Mhmm, takže tady někdo nedodržoval klid na lůžku a je tu zase. Skvěle,“ zamumlal sám pro sebe a s pohledem, v němž se mísila únava a naštvání z nezodpovědného pana Takedy, si nabral z dávkovače upevněného na zdi trochu dezinfekce.
Pootevřený spis umístil do podpaží a naučenými pohyby rozetřel studenou gelovitou hmotu po rukách.
Už se chystal jít odložit spis do kartotéky, když ho zastavil mladý chlapec. „Uhmm… Pediatrie je na druhé straně nemocnice, chlapče,“ sdělil mu, aniž by si uvědomil, že se jedná o jeho budoucího studenta.
Otočil se na patě, když si uvědomil, že Ren hledá právě jeho.
„Aha. A jak ti můžu pomoct… Rene...?“ Zmatení v jeho hlase bylo opravdu znát – to možná proto, že si kvůli nadměrnému množství práce složku od Mizukage, obsahující mimo jiné i osobní karty jeho nových studentů, ještě stále nepřečetl.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Trénink na ostří nože

Kaiju tam seděl a koukal do země. Pomalu se chystal odejít od ostatních do lesa a trochu se tam prohnat. Přeci jen, takto mohl zesílit. Ale než stačil pohnout byť jen prstem, někdo promluvil přímo na něj. Kaiju jen lehce zvedl hlavu a podíval se na tu osobu. Byla to sensei, která mu přikázala otáčet opékající maso. Tehdy se mu vybavilo, jak poprvé neuposlechl příkaz sensei a proletěl se. Proto se nyní rozhodl poslechnout a zvedl se ze země. Došel k ohništi, aniž by se na někoho podíval a když tam sešel a otáčel maso, koukal pouze na maso nebo do ohně. Na ostatní se ani jednou nepodíval. Navíc vypadal dost sklesle. Otáčel maso do té doby, dokud mi Mia neřekla, že je to hotovo. Dostal svůj příděl a zase si došel sednout do kouta, kde se pustil do onoho masa. Bylo trochu tužší, ale v momentální situaci bylo dobré. Díval se pod sebe nebo na Miu. Některé kousky byl sice tvrdší, ale snědl všechen svůj příděl. Nechtěl moc mluvit, neměl na to moc odvahu, ale přišla otázka, na kterou ovšem musel odpovědět. Zapřemýšlel se nad jeho slabinou. Věděl, že je to jeho sestřička, ale jeho slabina, kterou mohl někdo využít v boji byla asi jiná. Sám si ji nebyl jist, měl hodně slabin. Zadíval se na své nohy a už na to asi přišel. 'Asi bych řekl, že neschopnost používat jakékoliv jutsu.' Snažil se promluvit jako poslední, ale Sat se k tomu nějak neměla a tak musel mluvit on. Nedíval se jinam, než na zemi pod sebou. ,,Ninjutsu." řekne a dál se dívá do země a dojídá svůj podíl jídla. Po dojezení jídla, položí zbytky na zem vedle sebe a zase opře hlavu o své kolena, přičemž čekal na další instrukce na trénink.

Tako Jahiro
Tým A
"Nedívat se mu do očí," pravil zamyšleně a nakonec přikývl, "sóka... ." Bojovat proti soupeři, kterému nemohl pohlédnout do očí neznělo snadně a chlapec si uvědomil, že bude muset bojovat proti své přirozenosti, aby se nenechal chytit do spárů iluze. Jeho jediná výhoda byla, že bojoval sice na blízko, ale díky Kidliči měl celkem dobrý odstup.
"Tak to bychom si měli pospíšit, abychom si mohli vybrat soupeře, budeme je muset přepadnout a rozdělit," odpověděl Chikage a přikývl.

Po domluvě vyrazili na cestu a Tako se při té příležitosti zařadil na pár slov k Mikayo, "Neznáte nějaký způsob, jak se dostat z genjutsu, kdyby mě náhodou chytil, Ningyo-Sensei? (Mořská vílo)" optal se jí tiše a neodpustil si další narážku na její přirozenou krásu. Podle jeho výrazu se sebou musel chvilku bojovat, aby Mikayo vůbec oslovil, protože žádat o radu, nebo pomoc bylo v rozporu s jeho egem. Tohle nebyla doba, kdy by si měl hrát na super Taka, který nikoho nepotřebuje. Poslední boj mu ukázal, jak slabý ve skutečnosti je. To se muselo změnit. Žádní zrádci si s ním nesměli zahrávat.

Miki Yuki
Tým C
Pokračování boje se samurajem
Dívka si byla vědoma toho,že nejspíš udělala blbost tím, že vyskočila ze svého úkrytu. Už to prostě nevydržela se krčit za bednami a tak prostě udělala tuhle blbost. Moc často se nestává, že takhle bezhlavě a horlivě něco podobnýho udělá. Většinou zachovává chladnou hlavu a racionální myšlení. Isamu se nejspíš o něco pokoušel jestli to bylo genjutsu nevěděla koutek oka viděla jak Fun cosi dělá, ale přesně neviděla co. Pokud měli něco za lubem Miki se rozhodla ještě vyčkat s případným útokem,aby jim neskočila do cesty avšak oči měla stále na nepříteli.

Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad

Seiichi ani nevedel prečo bol tak kľudný a úplne mu bolo jedno čo sa dialo okolo neho. Iba sledoval čo robili ostatní s týmu a premýšľal nad tým čo do vtedy prežil. Nemal dôvod miešať sa do činnosti ostatných, oni mali väčšie šance na byť aspoň trochu súperom. Zavrel dokonca oči aby sa nemusel pozerať čo robili ostatní s tímu a nezaujímal sa ani o činnosť toho samuraja, bolo docela jedno čo sa stane v nasledujúcich chvíľach. Veľmi potichu si začal pohmkávať obľúbenú pesničku a mysľou sa strácať v myšlienkach.

Fun Kotoshi
Tým C
Starý *****

Fun byl s nápady v koncích. Schopnosti svých společníků neznal a osoba, kterou měl chránit teď krvácela na zemi až příliš blízko od něj. Měl hodně omezený prostor na manévrování. Mikina akce byla neefektivní, jako by vlastně vůbec nic neudělala a ať už se pokusil Isamu o cokoli, taky to nemělo úspěch. Byli čtyři proti zatím jednomu muži, který jim ani nechtěl ublížit a chránili chlápka, kterého skoro vůbec neznali. Fun nebyl moc na velká jutsu na větší vzdálenost. Nebylo to ani tak kvůli tomu, že by nebyl s chakrou schopný. Spíš prostě nemělo smysl se učit něco, co ani nevidí. Ty roky házení shurikenů na akademii proti cíli, který ani neviděl mu ukázaly, že to nemá cenu. S přeměnami a klony měl také značné problémy, protože sám nevěděl, jak přesně vypadá, natož aby vytvořil svou přesnou kopii. Techniky, které působily přímo na jeho tělo byly ale jiná písnička. Teď se musel tudíž chakrové čepeli postavit přímo.
Nechápal, proč zrovna v téhle chvíli myslí na takové nesmysly. Pak ho něco napadlo. Něco šíleného. Naprosto nezodpovědného a hlavně – na vlastní pěst. V připravené bojové póze se oběma rukama natáhl ke své kapsičce na noze. Stál tak, že přes stehno samuraj nemohl vidět na jeho kapsu s vybavením. Kunai který předtím držel mu v té chvíli jen visel, navlečený na prstu. Tahle akce musela působit tak extrémně očividně, že ho napadlo, jestli nakonec ještě samuraje neurazil. Při té myšlence se potěšeně usmál. Isamu a Seiichi ale byli v dobré pozici na to, aby viděli, co Fun svýma rukama udělal. Stačilo by jim jen dávat dobrý pozor a sledovat jeho prsty.
Teď v jedné ruce opět pevně držel kunai, druhou měl s něčím neidentifikovatelným sevřenou v pěst a vyrazil, jak nejrychleji dovedl, proti nepříteli.

Ren Nagayama
tým C
Nemocnica

Kráčal chodbami nemocnice a snažil sa nájsť senseia, nejak nevedel prísť na to prečo mal ísť za svojím budúcim senseiom práve do nemocnice. Pýtal sa každého jedného človeka či mu nevie poradiť, nemal v pláne sa vzdať hľadania predsa len to bola jeho povinnosť nájsť senseia a zistiť čo sa bude diať ďalej v jeho živote. Zastavil sa iba na chvíľu a zavrel oči, mysľou mu prebehla jeho posledná návšteva v nemocnici.
Pamätal si ju akoby to bolo včera aj keď od toho dňa ubehlo už päť rokov, keď zistil že už nikdy neuvidí svoje sestričky. Veľmi nerád myslel na ten deň keď sa prebral v nemocnici a rodičia mu oznámili že sú mŕtve. V ruke stlačil prívesky s iniciálami sestier a v duchu si predstavil ich posledný rozhovor. Ako sa dohodli že pôjdu von, tak trochu dúfali že ich rodičia nezistia že odišli z domu ani si od nich nepýtali povolenie. Po tvári mu stieklo niekoľko sĺz než sa zhlboka nadýchol a zahnal spomienky do úzadia, rukou si utrel líca a zas sa začal vypytovať na to či mu niekto nevie povedať kde nájde svojho senseia.
Potešilo ho keď mu nejaký svetlovlasý pán povedal kde by sa mal nachádzať jeho budúci sensei. „Ďakujem veľmi pekne“ poďakoval ako bol učený a mierne sa uklonil. „Traumatológia“ zamýšľal sa kde by sa tá mohla nachádzať a keďže to sám netušil šiel ku východu s nemocnice, všimol si pri recepcii informačných tabúľ a tak veril že mu pomôžu sa orientovať. Veľmi rýchlo potom našiel traumatológiu a snažil sa nájsť podľa opisu toho doktora čo by mal byť jeho sensei. „Veľmi vysoký, šedé vlasy, okuliare“ zopakoval si v duchu než si všimol osobu ktorá zodpovedala opisu. „Prepáčte že vyrušujem“ začal keď prišiel bližšie. „Nie ste pán Jirou Kitabatake?“ opýtal sa a sklonil pohľad. Bol nervózny s toho že možno pred ním stojí jeho budúci sensei. „Som Ren Nagayama a mal som sa tu za ním zastaviť“ dodal ešte potichu.

Isamu Kenji
Tým C
Mezi bednami

Klony se rozplynuly za samurajem a několik jich vylezlo dokonce i ze stropu. Samurai určitě spatřil klony opodál, jak se napřahují s kunaiem v ruce. Usmál se ještě jednou na Funa a soustředil se na situaci. Překvapilo ho, že Miki vylezla. Ne ta skutečnost, ale to, jakým stylem upozornila na Isamuovo krytí. Samuraj ho jistě zaregistroval, ale nemusela ho tolik prozrazovat. Dobře, tohle ho snad zadrží. Bedna? Fajn, to by šlo. Dva klony u krabice, kde se zrovna schovával Isamu, mířily na samuraje. Zaznělo zasvištění tří kunaiů, které letěly napříč obrněnci. Měl spoustu místa, kam by mohl uhnout. Za ním se podivně mihnulo několik klonů. Začaly trochu nabývat na objemu. Proč? To ani Isamu přesně nedokázal vysvětlit, ale pravděpodobně to bylo tím, jak se na chvíli přestal soustředit. Opět se zase díval na celou situaci a snažil se být ve střehu.

Tým C
starý sklad

Ozvalo se charakteristické cvaknutí a samuraj vytasil wakizashi. Zkušenostmi z boje překypoval, a proto nebylo divu, že se z prvotního rozčarování velice rychle zmátořil a rozhodl se pokračovat defenzivně.
Zaujal bojový postoj – jako kdyby držel v ruce katanu – a za krátkého soustředění vpustil chakru do své zbraně. Modrá záře obalila celou čepel a prodloužila ji na velikost standardní katany.
Jednou ze základních věcí, kterou ho učili, bylo nepodceňovat svého nepřítele, ať už vypadá, jak chce. Tuto zásadu se rozhodl ctít.
Za neustálého kontrolování svého okolí se připravil na blokování příchozích úderů a případnou protiofenzivu. Nepřekvapila ho ani schovávající se rudovlasá dívka, o které už dávno věděl, akorát jí nevěnoval větší pozornost. Ta se momentálně snažila zavalit ho bednami.
Jistě, mohl přeci uhnout. To by mu však neumožnilo prezentovat svou sílu a vzbudit ve svých oponentech strach a respekt. Vybral si tedy zcela odlišný manévr a pro demonstraci svých schopností jediným mocným seknutím zlikvidoval padající bedny. Pár kusů ho sice zasáhlo; brnění však tíhu dřeva téměř plně vykompenzovalo.
S pobaveným odfrknutím si znovu zkontroloval své okolí a připravil se další postup. Identických kopií bylo všude plno – kdyby mu ovšem zvládly ublížit, už dávno by to udělaly.

nováčci týmu C
Tým C
hlavní nemocnice Kirigakure no Sato

„Ticho léčí.“ Známý slogan – ačkoliv visící na tabulkách mnoha nově omítnutých zdí v nemocnici – měl často tendenci být nejen pacienty, ale i zdravotnickým personálem přehlížen. A nebylo tomu divu.
Zdravotníci často nově zrenovovanému komplexu budov přezdívali „Koueki-ro v bílém plášti“, poněvadž špitál, stejně jako proslulá tržnice země Vody, v podstatě nikdy nespal. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, tři sta šedesát pět dní v roce se nedávno modernizované chodby hemžily tucty zaměstnanců i návštěvníků.
Bylo tedy celkem pochopitelné, že se Ren i přes vyspělý logistický systém zdravotnického zařízení nedokázal dopátrat člověka, za nímž ho zelenovlasý mladík z kanceláře samotné Mizukage poslal.
Geninovo bloudění po areálu nemocnice by jistě pokračovalo i nadále, kdyby náhodou nenarazil na světlovlasého sanitáře.
„Jirou Kitabatake?“ zamyslel se nad jménem, které mu dal hoch k dispozici, „Jo, doktor Kitabatake dělá na traumatologii. Celkem vysokej, šedý vlasy, brejle. Nemůžeš ho minout,“ poradil mu přátelským tónem a usmál se.

Miki Yuki
Tým C
Konec skrývání
Miki sledovala ten těžký souboj její společníků v týmu. Když se Fun pokoušel zvednout samuraj ho opět udeřil a to jen v Miki vyburcovalo krev. Zatla pravou pěst a měla co dělat, aby tam neseskočila. Pak si však všimla, že se samuraj začal chovat divně. Pootáčel hlavou jako kdyby si prohlížel okolí. Genjuts?Další nepřítel?, přemýšlela červenovlasá dívka a pak si všimla jak se Isamu pousmál. Takže je to Isamua technika, trochu si oddechla, že to není práce nového nepřítele. Teď mám šanci svrhnout ty bedny, řekla si Miki v duchu a připlížila se k bednám a převrhla pár beden přímo na samuraje. Když tak udělala tak přiskočila k Isamuovi i její Bunshin. Už to nemohla vydřet se tam skrývat navíc, když shodila bedny už by se neměla ani za co skrýt. Do své právé ruky si připravila kunai. "Promiň už jsem nevydržela se skrývat", řekla směremm k Isamuovi a byla ve střehu kdykoliv na samuraje zaútočit. Všimla si podivných klonů co nejspíš vytvořil a tak čekala až bude moct společně zaútočit.

Tým G: Ztracený ostrov

Hodina, kterou měli na přípravu utíkala velice pomalu a čím více se blížila, tím více stoupala nervozita v jeskyni. Každý si byl vědom toho, jak malou šanci na úspěch mají, ale nikdo o tom nemluvil.
Když nastal čas, vyrazili pospolu kolem hory ke chrámu. Cesta probíhala klidně, ale napětí vzrůstalo každým krokem. Tady, na skalnatém podhůří rostla vegetace jen zřídka a díky rudému světlu, osvětlujícím točitá mračna nad horou bylo i celkem vidět, takže mohla skupina volit cestu, aniž by narazili na nepřátele.
Zhruba po půl hodině chůze dorazili na prašnou cestu, kde se skupina rozdělila. První skupinu vedl Tanami, jenž se vydal s Makurou a námořníky po cestě dolů, směrem k moři a druhou vedl Kenshin, který za doprovodu Renjira, Yui a Tsuki, pokračoval nahoru, ke starému chrámu. Nebyl čas na nějaké dlouhé loučení, ale i přesto Makura každého z nich objala.
"Budeme čekat, dokud se nevrátíte. Bez vás neodplujeme!" ujistila je a z jejího hlasu bylo cítit odhodlání. Myšlenky na neúspěch nepřicházely v úvahu.

Další úsek cesty byl znatelně rychlejší, protože skupina byla malá a tvořili ji jen shinobi. Také začali potkávat tříčlenné nepřátelské patroly kamenných soch, jenž pročesávali okolí. Těm se buď vyhli, nebo se schovali a nechali je projít. Kenshinovi nepřipadalo moudré, odhalovat svou polohu dříve, než to bude nutné.
Na poslední partolu narazili před velkým štítem, kam následně vystoupali. Se shora se jim naskytl výhled na údolí, které bylo vymleto dávnou erupcí sopky a bylo tvořeno lávovým kamenem a vedlo od chrámu na úpatí sopky až k moři. Na první pohled na tom nebylo nic zvláštního do doby, než se z mračen nad sopkou zahřmělo a údolí osvítil blesk. V tom okamžiku se naskytl čtveřici pohled na nekonečné řady soch, jenž stáli strnule od bran chrámu, až tam, kam oko nedohlédlo. Muselo jich být tisíce, ne-li deseti tisíce.
"Tohle není dobré," procedil mezi zuby Kenshin a stiskl pěsti, až mu zběleli klouby.
Cesta, kterou si stále drželi na dohled vedla po horském štítu, až ke chrámu a odcházela tak údolí z jihu.